náhled|Tamga Ejmürů Ejmürové nebo Ajrumové ( Eymür, Eymür boyu, Eyrum, Ājrīmlǖ, Ayrım, Eymur, Ayrum, Arum, Imer, ImirAzərbaycan toponimləri. „Ensiklopədik lüğat..“, – Bakı: Azərbaycan ensiklopediyası, 1999. səh. 55. 588s. (ázerbájdžánsky), Āyromlū, Āyrom, Imir, Eymir, Айрумы) jsou jeden z historicky primárních 24 kmenů Oguzských Turků. V 11. století táhl kmen s názvem Avmur pod vedením Seldžuků přes Persii až do Anatolie k dobývání Blízkého VýchoduBesim Atalay: Divanü Lügati't – Türk. Türk Tarih Kurumu Basımevi, Ankara, s. 56., s. 57. (turecky) Část kmene zůstala v Oguzském knížectví, na území současného Turkmenistánu a Uzbekistánu. Hlavní území kmene tradičně spočívá v oblasti mezi Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem. Zde byli známí pod jménem Ajrum (a jeho variantami). Jejich zbytky v současnosti ještě nalezneme v Turecku, Ázerbájdžánu, Íránu, v Arménii a v menší míře v Gruzii a Turkmenistánu. V těchto zemích je Ejmür (a varianty) běžné příjmeníR. Khanam. „Encyclopaedic ethnography of Middle-East and Central Asia: J-O“, First Edition (2005) Vol 2. s. 126—127 (anglicky). Ejmürové představují subetnickou turkomanskou skupinou Ázerbájdžánců. Mluví západním dialektem jazyka ázerbájdžánského. Vyznávají sunnitský islám a v menší míře súfismus. V Íránu mluví perštinou a jsou pod dominancí ší'itského islámu„Jazyky Íránu“ (anglicky). V Turkmenistánu nese význam „eyni ajrum → stejné ajrum“ nebo „ajdın nazara → turecký vzhled“.
Původ a dějiny Ejmür byl název jednoho z 24 oghuzských kmenů. Migrace Ejmürů ve Střední Asie počala v 11. století. Společně se Seldžuky porazili Gháznovce a poté, co ustavili Seldžuckou říši, táhli jako dobyvatelé na Blízký Východ až do Byzancie. Po celou dobu seldžukovského dobývání Blízkého východu byli Ejmürové jeho účastníky. V průběhu tohoto dobývání hráli Saluři → Salgur, Ejmürové → Ajrum → Imir → Ajrom a Karkynové → Karkın → Kargın hlavní roli v osídlování Malé Asie. V období Rúmského sultanátu, se zde rozdělili do dvou větví: podskupina z Halabu (Halabští Turkmeni) migrovala do Sivasu a podskupina z Maraşu (Maraští Turkmeni) se po úpadku Rúmského sultanátu stala součástí ší'itské islámské militantní skupiny Dulkadyrů (1339–1521) (Kizilbašové). Dle názoru některých historiků v období Osmanů, koncem 15. a začátkem 16. století, se však někteří Ejmürové usadili v oblasti Malého Kavkazu. Po Tímúr-chánově bitvě u Ankary (1402) s ním přesídlilo i na 50 tisíc rodin Ejmürů do města Gandža a také do Karabachu a usadili se i v dolní Arménii. Poté jejich zbytky přišly do povědomí pod jménem Ayrum (a varianty).Alakbarli E. „Qədim türk-oğuz yurdu- Ermənisatan“, – Bakı: Sabah, 1994. - 208s Alijeva R. „Azərbaycan toponimləri“, Bakı: Qanun, 2002. - 136s V 17. století, v době Safíovské dynastie (1501–1736) část Ejmürů překočovala z Malého Kavkazu do vnitrozemní Persie, kde se ve městech jako Qom, Teherán, Kazvín a Zandžán smísila se Šáhseveny. Někteří z nich se usídlili také v západním Fársu, v městech Atrek a Gorgán severně od Astarabádu, a v Chorasánském regionu.
Původ jména V epose „Köč“ napsaném Mövlüdem Sülejmanem je Imir jméno jednoho nepřítele. Epos ho v podstatě připisuje kmenu Ejmur.Prof. Dr. Soltanğa Ataniyazov „Minulost: Distribuce, současná situace a budoucí turkmenské pokolení“ dostupné online , S. 13, přístupné 19. září 2011. V dalším epose Chivského chána Abu al-Ghazi BahaduraSinor, Denis, Inner Asia: History, Civilization, Languages; A Syllabus (Bloomington: Indiana University, 1969) p.59. ze 17. století, pojmenovaného „Šedžere-ji Terekime“ napsaného arabskou abecedou se tento etnonym čte třemi způsoby: Ijmur, Imir, Ajmur a někdy Ajmır. Podle vysoce hodnotného díla „Tarih-je Mübarak-šah“, se původní etymologický název Imir vzdálil od společného názvu ostatních oguzských kmenů.Fakr-al-Dīn Mobarakshah, „Tarih-e-Mobarakshah“, ed. E. Denison Ross, London, 1927, p. 48. Dle ázerbájdžánské metateze je jisté, že toto slovo Ejmur vyznívá způsobem Ajrum, Ejrum. Kvalifikovanou odlišnosti jsou změny přízvuku v tureckých jazycích, způsobené změnou výslovností slov „Ejmur“ → Ej + ‚mür,mur‘ na „Ajrum“ → Aj + ‚rum,rım‘. Na území Arménie, mezi místními jmény, existuje řada etnických názvů. Etnické jméno Ejmur zde existuje v zkomolené podobě Ajrum, Ajrım, Imer, Imir.Səmədova, Könül „Qərbi Azərbaycan Etnotoponimlərinin Areallari“, Azərbaycan dövlət Pedaqoci Universiteti, Bakı, Nurlan-200, s. 17. Dále, ázerbájdžánské a arménské „Ajrum“ → Aj + ‚rum,rım‘ v perštině vyznívá jako „Ajrom“ → Aj + ‚rom,rım‘. Zmatek má původ v nedostatku tureckého přízvuku ı v perštině a jeho následném zastoupení přízvukem u. Pokud se v Anatolii vyvíjel ve formu Ejmür, v Turkmenistánu zůstal ve tvaru Imir, a v Uzbekistánu Ajnur.
Vznik jména tohoto kmene se podle legend o jejich původu vztahuje na Oguz-kaganova vnuka jménem „Eymur“.
Podle předcházející ústní legendy a Oguz-kaganova eposu napsaného na počátku 14. století, známého také pod názvem Oguz-name, pocházejí z 24 turkomanských kmenů Oguzů.
V epose od Mahmúda Kašgarského (Mahmud al-Kāshgharī) Divân-ı Lügati't-Türk napsaného v 11. století se uvádí:
Ejmürové jsou uvedeni na 11. místě v pořadí.
V staroturečtině jejich domorodý název znamená: v nejlepší kondici. Jako každý kmen či klan patřící do skupiny Oguzů měli a mají svůj znak – tamgu. Jejích zvířecím totemem byla Poštolka rudonohá.
Oguzské kmeny podle Oguz-kaganova eposu
Toponyma V Turecku nalézáme 72 míst a vesnic nazvaných Eğmir, Eymir, Eymür, Igmir a İymir, kromě toto se tyto názvy míst ještě vyskytují v Gruzii, kde geografické jméno tohoto toponymu je hodně zastoupené jako Imera, Imira, Imirasani (Imir Hasanli). Další místo Imirli, jež se stalo názvem města, se nachází v Arménské provincii Armavir. Kromě toho, ve spojitosti s jménem kmenu Ajrum, se ještě v Ázerbájdžánském Agdašském rajóně přijalo jméno vzniklého geografického názvu podle ázerbájdžánského města Ejmur. V dějinách Zakavkazských toponym se žijícími body staly ještě města jménem Şinix Ayrum, Polad Ayrum a Ayrum.
V současnosti ještě zbytky kmene nalezneme: v Íránu v západní části provincie Fárs a v provincii Chorasán. Dále ve městech Atrek a Gorgán. na arménském území se Ejmürové usadili v Tavušské provincii ve městech Nojemberjan a Ayrum, v Loriské provincii ve městech Tumanjan, Pokr Ayrum a Mets Ayrum.Bünyadov Z., Məmmədov H. „Irəvan əyalətinin icmal dəftəri“. Bakı, 1997 (ázerbájdžánsky) v Ázerbájdžánu se usadili v Tovuzském rajóně ve městech Mollaayrım, v Kelbažarském rajóne ve městech Yuxarı Ayrım a v Kazašském rajóně ve městech Quşçu Ayrum, Bağanis Ayrum, Ağsaq Ayrum, Dadanis Ayrum, Polad Ayrum a rozdělili se na jiné větve. V Turkmenistánu jsou potomci klanu Eymür nazýváni Ýemreli, Imreli, Imr, Emheli, Avmur.
Významné osobnosti z kmene Ejmür Hadží Mirza Akasi byl ministerským předsedou Mohammada Šáha Kádžára. Núš Afarín Zehra Ajromlú, královna matka z Íránu byla Abbás Alí Chánová druhá manželka a matka Rezá Šáha Pahlavího. Tadž ol-Molúk (* 1896 – † 1982), rozená Nimtadž Chanum, královna choť Íránu, byla dcerou generála Tejmúra Chána, důstojníka ejmürského původu, pocházejícího z oblasti Malého Kavkazu. Byla druhá manželka Rezá Šáha Pahlavího a matka Muhammada Rezy Pahlavího. Muhammad-Husajn Ajrom byl velitelem íránské policie a pak generálem Perské Kozácké brigády Pahlavíské dynastie v Íránu, a byl synovec generála Tejmúra Chána Ajromlúho a bratranec královny Tádžo-l-Molúk Ajromlú Tejmúr Chán Ajromlú, generál v perské armádě a otec Tadž ol-Molúk. Přes Núš Afarín Zehru, která byla také Ajromlú, byl také pokrevný příbuzný Rezá Šáha Pahlavího. Mahmúd Chán Ajrom, generál Perské Kozácké brigády Jusuf Zija Ajrımlı, senátor Turecké republiky (Kars, 7. 6. 1964-14. 10. 1979) v TBMM Šamil Ajrım, člen tureckého parlamentu TBMM
Poznámky
Reference
Související články Seznam turkických dynastií a zemí Insignie prezidenta Turecka Karadagové
Externí odkazy Könül Ibrahim qızı Səmədova. Qərbi Azərbaycan-indiki Ermənistan etnotoponimlərinin arealları (monoqrafiya). Bakı, "Nurlan", 2008,- 152 səh.
Kategorie:Turkické kmeny Kategorie:Dějiny Turecka Kategorie:Dějiny Ázerbájdžánu Kategorie:Dějiny Íránu Kategorie:Dějiny Turkmenistánu Kategorie:Dějiny Uzbekistánu Kategorie:Dějiny Afghánistánu Kategorie:Národy Asie