náhled|Medailistky prosincového stíhacího závodu Světového poháru 2012/13 ve slovinské Pokljuce, zleva: Gabriela Soukalová (stříbro), Miriam Gössnerová (zlato), Marie Dorinová Habertová (bronz) náhled|Gabriela Soukalová v žlutém trikotu vedoucí závodnice Světového poháru 2015/16 a červeném trikotu vedoucí závodnice disciplíny Gabriela Soukalová, v letech 2016–2021 provdaná Koukalová, (* 1. listopadu 1989 Jablonec nad Nisou) je bývalá česká reprezentantka v biatlonu, celková vítězka Světového poháru v biatlonu 2015/16, dvojnásobná stříbrná medailistka ze Zimních olympijských her 2014, bronzová medailistka z týchž her, mistryně světa ve sprintu, stříbrná z vytrvalostního závodu a bronzová ve stíhacím závodu z Hochfilzenu 2017, světová šampionka ve smíšené štafetě a držitelka stříbrného kovu z vytrvalostního závodu v Kontiolahti 2015.
Ve Světovém poháru dokázala individuálně vyhrát sedmnáct závodů, šestkrát pak stanula na nejvyšším stupni v týmových závodech. V juniorské kategorii se stala mistryní světa v závodě štafet.
V roce 2017 se stala prvním biatlonistou, který vyhrál českou anketu Sportovec roku v kategorii jednotlivců, a popáté se umístila v elitní desítce nejlepších českých sportovců.
Poslední závody absolvovala na jaře 2017, v další sezóně nestartovala kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům a ke sportu se nevrátila ani v následujícím ročníku. V květnu 2019 oficiálně oznámila ukončení své sportovní kariéry.
Osobní život Pochází ze sportovní rodiny. Její matka Gabriela Soukalová je bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, držitelka stříbrné medaile ze Zimních olympijských her 1984 v Sarajevu, otec Karel Soukal je všestranný lyžař a trenér. Má čtyři polorodé sourozence (tři z otcova prvního manželství, jednoho z matčina prvního manželství) – dva bratry a dvě sestry. Její nejstarší bratr Karel Soukal je římskokatolický a řeckokatolický kněz (biritualista), v roce 2016 žijící na faře v Čestlicích.https://www.katyd.cz/dieceze/p-karel-soukal-gabina-o-vire-premysli.html
V dětství navštěvovala lidovou školu umění. Odmala se věnovala klasickému lyžování, ale v 9. třídě základní školy přešla k biatlonu. Rodiče ji trénovali individuálně až do sezóny 2012–2013. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou (obor Propagační grafika)Česká televize: Všechnopárty, 5. dubna 2013 a následně i tamní vyšší odbornou školu (specializace Ražená mince a medaile). Věnovala se také hře na klavír a ráda zpívá.Kdo je Gabriela Soukalová. gabrielasoukalova.cz [online]. [cit.10-01-2014]. Dostupné online .
V létě 2014 navázala vztah s badmintonistou Petrem Koukalem. Dne 13. května 2016 v nedostavěném gotickém chrámu v Panenském Týnci proběhla jejich svatba, která byla do poslední chvíle utajována.
Na jaře roku 2018 vydala autobiografii s názvem Jiná Gabriela Koukalová, kterou napsala společně s Martinem Moravcem. V knize vypráví o těžkých začátcích v biatlonovém světě, vztahu s Petrem Koukalem nebo o dlouholetých problémech s anorexií.
V září 2020 oznámila na svém instagramovém účtu, že s manželem podali žádost o rozvod. Během října v rozhovorech sdělila, že je již rozvedená. V únoru 2021 uvedla, že má nového přítele Miloše Kadeřábka, a v březnu 2021 oznámila, že se vrací k příjmení Soukalová. V září 2021 se Soukalové a Kadeřábkovi narodila dcera Izabela Gabriela a v srpnu 2026 druhá dcera Gloria Gabriela.
Sportovní kariéra V sezóně 2008/2009 vyhrála jako členka českého štafetového týmu juniorské Mistrovství světa v Kanadě.
V sezóně 2009/10 reprezentovala Českou republiku na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru 2010 v individuálním závodě, kde obsadila 60. místo, ve štafetách dosáhl český tým 16. příčky.
V sezónách 2010/2011 a 2011/2012 ve Světovém poháru nezaznamenala výraznější výsledky. V závěru druhé z nich onemocněla mononukleózou a vynechala pět měsíců přípravy.
Sezóna 2012/2013: První vítězství ve Světovém poháru a bronz se smíšenou štafetou Od sezóny 2012/2013 přešla do tréninkové skupiny Jindřicha Šikoly. Po boku nové tréninkové partnerky, dlouhodobé české jedničky Veroniky Vítkové, se zařadila do světové špičky. Dne 14. prosince 2012 vyhrála první závod ve Světovém poháru, když triumfovala ve sprintu ve slovinské Pokljuce, druhý den v sobotu ve stíhacím závodě obsadila těsně druhé místo a v neděli 16. prosince dosáhla na třetí místo v hromadném závodě. Kvůli nemoci vynechala Světový pohár v Oberhofu a v Anterselvě nenastoupila do štafetového závodu kvůli obavám z opětovného nástupu nemoci. Na Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, přes obavy v jaké formě bude startovat po nemoci, obsadila v každém závodě umístění mezi první dvacítkou. V posunu na stupně vítězů jí zabránila především pomalá (opatrná) střelba, která se jí ne vždy vydařila. Dosáhla však úspěchu jako členka bronzové smíšené štafety, ve které běžela druhý úsek. Dne 14. března 2013 dosáhla v ruském Chanty-Mansijsku druhého vítězství ve Světovém poháru, opět ve sprintu. O dva dny později vyhrála i stíhací závod. Úspěšný víkend završila triumfem v závodě s hromadným startem. Tyto výsledky jí vynesly šestou příčku v celkovém hodnocení Světového poháru, když za sebou nechala i takové hvězdy, jako Němku Miriam Gössnerovou nebo slovenskou biatlonistku Anastasii Kuzminovou.
Sezóna 2013/2014: Dvě stříbrné medaile ze ZOH a zisk malého glóbu Na olympijskou sezónu 2013/14 se od srpna připravovala s mužským reprezentačním týmem vedeným Ondřejem Rybářem. Sezónu zahájila ve švédském Östersundu dvěma vítězstvími v řadě. Nejprve pomohla k vítězství smíšené štafetě a poté triumfovala v individuálním závodě na 15 km. Natáhla tak svou šňůru výher ve Světovém poháru na pět závodů v řadě. Dlouho se držela v čele celkového hodnocení Světového poháru. Začátkem ledna jí sice na jeden den sesadila Ukrajinka Valj Semerenková, hned v následujícím závodě si však vzala vedení zpět, což podpořila dvěma vítězstvími následující týden v německém Ruhpoldingu. Zde vyhrála nejprve vytrvalostní závod, čímž si zajistila i malý glóbus za celkové vítězství v této disciplíně, a poté triumfovala i ve stíhacím závodě. O vedení ve Světovém poháru přišla až na posledním podniku před olympiádou, v italské Anterselvě. Tady jí potkala smůla, když ve sprinterském závodě se jí rozpadl závěr zbraně, nemohla řádně odstřílet a nakonec byla dokonce kvůli špatné manipulaci se zbraní diskvalifikována. Nemohla tedy nastoupit ani do stíhacího závodu. Do čela celkového hodnocení se tak dostala Norka Tora Bergerová, Gabriela Soukalová klesla až na čtvrté místo.
náhled|vlevo|Při slavnostním předávaní medailí ze smíšené štafety na ZOH v ruské Soči Zimní olympijské hry 2014 v Soči zahájila 28. místem ve sprintu (původně se umístila na 29. příčce), když na první střelecké položce hned třikrát minula terč. V následném stíhacím závodě skončila čtvrtá. Tentokrát ze dvaceti ran minula jen jednou, ale ztráta ze sprintu byla příliš vysoká. Po poslední střelbě odjížděla ze střelnice těsně čtvrtá za Norkou Torou Bergerovou. Na finiš však neměla síly, Norka jí rychle ujela a předjela ji i Slovinka Teja Gregorinová. I když ještě předjela po poslední střelbě druhou Ukrajinku Valj Semerenkovou, na medaili to již nestačilo. Ve vytrvalostním závodě dokončila závod po dvou chybách na střelnici opět jako čtvrtá, čímž si udržela vedení v hodnocení disciplíny a získala tak malý křišťálový glóbus. Vytoužené medaile se dočkala až v závodě s hromadným startem na 12,5 km, kde vybojovala stříbro. Nestačila pouze na Bělorusku Darju Domračevovou, která vybojovala v Soči již své třetí zlato. Obě závodnice jednou minuly terč, ale Běloruska byla v běhu rychlejší. Druhou stříbrnou medaili získala jako členka smíšené štafety. Běžela druhý úsek, štafetu přebírala od Veroniky Vítkové na třetím místě. I když musela na střelbě vleže třikrát dobíjet a jen těsně se tak vyhnula trestnému kolu, předávala na prvním místě těsně před Norkou. Její mužští kolegové Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec pak přivezli štafetu do cíle na druhém místě právě za Nory. V rámci závodu ženských štafet se s českým družstvem ve složení Puskarčíková, Soukalová, Landová, Vítková umístila původně na čtvrté příčce. Ruský tým, který původně skončil druhý, byl ale kvůli dopingu později diskvalifikován, což v květnu 2022 definitivně potvrdil Mezinárodní olympijský výbor, který Češkám, jež se podle upravených výsledků umístily na třetím místě, přidělil bronzové medaile.
Po olympiádě vynechala kvůli nemoci 7. podnik sezóny SP ve slovinské Pokljuce, čímž takřka přišla o šanci zvítězit v celkovém hodnocení Světového poháru. Prvním závodem od olympiády v Soči se pro ní staly dva sprinty v Kontiolahti ve Finsku, v nichž obsadila 7. a 3. místo. V následné stíhačce obsadila, i kvůli špatné střelbě (7 chyb na střelnici) 29. místo. Při závěrečném podniku v norském lyžařském středisku Holmenkollenu nejprve obsadila po bezchybné střelbě v úvodním sprintu 5. místo a následném stíhacím závodě po 6 trestných okruzích obsadila čtrnáctou pozici. Posledním závodem sezóny – jako už bylo zvykem – byl závod s hromadným startem na 12,5 kilometrů, ve kterém Soukalová po 5 omylech na střelnici obsadila 17. pozici a v konečném hodnocení poháru uhájila čtvrtou příčku.
Během slavnostního vyhlašování biatlonisty sezóny obsadila 2. místo za Ondřejem Moravcem. V hlasování fanoušků serveru iDNES.cz však zvítězila.
Sezóna 2014/2015: Mistryně světa se smíšenou štafetou, triumfy s ženskou štafetou