Psárka luční (Alopecurus pratensis) je vysoká, slabě trsnatá luční tráva, která je ceněna jako pícnina. Je jedním ze čtyř druhů rodu psárka rostoucích v České republice.

Rozšíření Původní areál výskytu je v Eurasii, téměř nepřerušovaně od Atlantiku přes celou Evropu, Malou a Střední Asii, oblast okolo Kavkazu, Sibiř až po Mongolsko, Čínu, Dálný východ a Japonsko. Druhotně byla rozšířena, převážně záměrně, do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.

Nejčastěji vyrůstá na vlhkých loukách a pastvinách rozprostřených na hlubokých, převážně jílovitých úživných půdách, od nížin až po horské oblasti. Je dominantním druhem zaplavovaných aluviálních luk. Snáší bez problémů dlouho ležící sníh i velké mrazy, stejně jako vysoké letní teploty. Na našem území je zcela běžným druhem, nejčastěji se vyskytuje např. ve společenstvech svazů Deschampsion cespitosae.

Taxonomie Psárka luční je v České republice uváděna ve dvou poddruzích: psárka luční pravá (Alopecurus pratensis L. subsp. pratensis) psárka luční tmavá (Alopecurus pratensis L. subsp. pseudonigricans) O. Schwarz Psárka luční tmavá, vyskytující se vzácně, se od nominátního poddruhu psárka luční pravá odlišuje načernalým květenstvím, které bývá dlouhé pouze 2 až 5 cm, delšími výběžky dosahujícími až 10 cm a růstem na suchých místech s plným sluncem.

Popis náhled |260px |Psárka luční Vytrvalá, sytě zelená nebo našedlá tráva s trsnatým nebo plazivým oddenkem s výběžky 2 až 4 cm dlouhými. Vyrůstají z něj 30 až 100, maximálně 120 cm vysoká stébla se 3 až 5 kolénky, jsou hladká, přímá a jen někdy v kolénkách prohnutá, bývají snadno poléhavá. Porostlá jsou oddálenými čárkovitými, plochými, lysými, na líci mírně drsnými listy dlouhými do 25 cm a širokými 0,5 až 1 cm. Pochvy mají otevřené, mírně nadmuté; jazýček může být až 0,5 cm dlouhý s rovným nebo zubatým okrajem, bez oušek. Vyrůstající listy jsou svinuté.

Květenství je hustý, válcovitý, na omak hebký, 3 až 10 cm dlouhý lichoklas (lata s podobou hustého klasu). Je tvořen jednokvětými, z boku smáčknutými, 4 až 6 mm dlouhými klásky vyrůstající po 3 až 6 na krátkých stopkách přiléhajících těsně ke středové ose. Plevy jsou kopinaté, špičaté, ve spodní třetině spolu srůstají a na hřbetním kýlu jsou huňaté. Plucha je vyvinutá jen spodní a objímá kvítek dokola, vespod je svými okraji srostlá, má tři zelené žilky a na hřbetní straně v dolní čtvrtině má vláskovitě měkkou zahnutou osinu 0,9 cm dlouhou, která z klásku ční ven. Plušky u tohoto druhu chybí. V kvítku se nacházejí tři tyčinky s prašníky velkými 2 až 3,5 mm, které mění postupně barvu od bělavé až fialové do barvy rezavě žluté. Kulový lysý semeník má na vrcholu tenkou čnělku rozvětvující se ve dvě nitkovité blizny vyčnívající z vrcholu klásku. Ploidie 2n = 28. Kvete v květnu až červnu, semena dozrávají v červnu až červenci.

Plodem je plochá, podlouhle vejčitá, osinatou pluchou i plevami obalená žlutavá obilka dlouhá 5 až 6 mm a široká 2 až 2,5 mm. V jednom gramu bývá 1300 obilek.

Podobá se bojínku lučnímu. Rozdíly mezi nimi uvedeny tam.

Význam Je to velmi výnosná tráva, která má vysokou výživnou hodnotu. Přidává se v malém množství do směsí pro obnovu vlhčích luk, při dostatku vláhy a živin v půdě vytlačuje ostatní druhy z porostu. Je velmi raná, přesto si udržuje poměrně dobrou kvalitu píce i v době kvetení.

V okrasném zahradnictví občas nacházejí uplatnění kultivary žlutozeleně zbarvené, které ve volné přírodě nerostou; množí se výhradně dělením oddenků. Pyl psárky luční je také významným alergenem.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Lipnicovité Kategorie:Okrasné trávy a traviny Kategorie:Pícniny Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra Indického subkontinentu Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra Makaronésie Kategorie:Flóra Mongolska Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy