Jan Bohumír Syrový (24. ledna 1888 TřebíčMatriční záznam o narození a křtu – 17. října 1970 Praha) byl československý armádní generál, příslušník a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938. V období první republiky byl uctíván jako národní hrdina, navzdory tomu byl po 2. světové válce odsouzen za vlastizradu. Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech. V roce 2022 byl zproštěn všech obvinění v plném rozsahu a plně rehabilitován.
Život
Mládí Narodil se v Třebíči dne 24. ledna 1888 do rodiny třebíčského obuvníka Jana Syrového a jeho manželky Anny Syrové v domě č. 1 na rohu Komenského náměstí a Palackého ulice. Dnes se ulice jmenuje Jihlavská brána, dům jíž nestojí.
Měl dva bratry a tři sestry. Nejmladší bratr Ladislav následně působil v Praze jako architekt a stavitel.
V Třebíči následně absolvoval obecnou a měšťanskou školu, střední školu vystudoval v Brně. Tehdy nastoupil do oboru stavební technik na Českou vyšší průmyslovou školu v Brně. Odmaturoval roku 1906, a poté nastoupil do rakousko-uherské armády.
V době, kdy nepobýval v Brně, se v průběhu studií aktivně zapojoval do činnosti třebíčského Sokola. Třebíčské zastoupení této organizace tehdy jakožto náčelník vedl Jan Máchal, absolvent třebíčského gymnázia, který se později podílel na celonárodní činnosti Sokola. Roku 1903 do třebíčského Sokola vstoupil také pedagog vyučující na škole v Třebíči–Nových Dvorech Josef Jiří Švec, se kterým se Syrový spřátelil. Švec roku následně 1911 odjel do Ruska. Samotný Syrový odešel za prací do Varšavy, která tehdy byla součástí Ruska. Ještě předtím však prošel prezenční vojenskou službou v Brně. Ve Varšavě pracoval coby zaměstnanec stavební firmy, díky čemuž si mohl našetřit na další studium. Tím prošel rovněž ve Varšavě, specializoval se na speciální železobetonové stavitelství a následně roku 1913 nastoupil do státní stavební kanceláře jako stavební technik.
Vojenská kariéra V době vypuknutí první světové války pracoval jako stavbař ve Varšavě. Přihlásil se jako dobrovolník do ruské armády, a stal se příslušníkem České družiny. V průběhu války byl několikrát povýšen a vyznamenán, ačkoliv nastoupil jako obyčejný voják, brzy dosáhl povýšení na důstojníka.
Zúčastnil se bitvy u Zborova, ve které 2. července 1917 přišel o pravé oko (byl těžce zraněn v průběhu dělostřelecké přípravy). Jako starodružiník nově vznikající Československé brigády provedl mnohé úspěšné průzkumné akce, jak dokládají hlášení hlavního štábu Ruské armády. Později se Syrový stal velitelem československých legionářů v Rusku a všech protibolševických vojenských sil na Sibiři. Již v hodnosti generála absolvoval celou sibiřskou anabázi československých legionářů. V červnu 1920 se vrátil do Československa jako všemi respektovaný národní hrdina.
Stal se zemským vojenským velitelem. V lednu 1924 přijal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu generál Ludvík Krejčí a Syrový byl namísto toho jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Tato nová funkce měla být spíše reprezentativní, ale jakmile ji Syrový obsadil, začal se zasazovat o to, aby mu Krejčí přenechával různé povinnosti, což mezi oběma vyvolalo vleklý spor o pravomoce. Několik měsíců také zastával funkci ministra národní obrany. Rodina si žila nad poměry, generál bral 6600 korun měsíčně, ale výdaje byly 13 tisícKRYSTLÍK, Tomáš. Zamlčené dějiny, 2008 Beta-Dobrovský, 192 stran, . Proto Běla Syrová požádala hrad o finanční výpomoc.Běla Syrová: Neuměla hospodařit, o peníze prosila Beneše Dostupné online
30. května 1938 se jeho portrét objevil na titulní straně amerického časopisu Life s popiskem „Commander of the Czech army“.
Podzim 1938 Syrový byl skeptický, že by československá armáda dokázala odolat německému útoku. Lidmi byl ale považován za novodobého Žižku, který vyvede republiku z krize.PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 200 21. září 1938 československá vláda přijala německý požadavek na postoupení pohraničních území s převahou německého obyvatelstva Německu. To v Československu vyvolalo silné protesty. Syrový byl povolán na Pražský hrad, aby svou autoritou uklidnil srocující se dav demonstrantů, kteří skandovali „dejte nám zbraně nebo Syrového“. Protestoval, ale jelikož Edvard Beneš v tu dobu spal, byl přemluven, před dav vystoupil a přednesl několik uklidňujících vět, po nichž se dav rozešel.PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 163–167 Druhého dne vláda odstoupila, a nahradila ji úřednická vláda, které Syrový předsedal. V této funkci pak setrval do 30. listopadu 1938, kdy po něm funkci převzal Rudolf Beran. Do této doby spadá obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody.
Syrový ve vládě pokračoval až do dubna 1939 jako ministr národní obrany. Podílel se na poklidném obsazení zbytku Čech a Moravy německou armádou v březnu 1939 – vydal mimo jiné příkaz, aby nepříteli nebyl kladen odpor.
Odsouzení a uvěznění Během německé okupace se Syrový nijak neangažoval, a to ani na straně odboje, ani kolaborací s okupanty. Po celou dobu války byl sledován gestapem. Podporoval však rodiny lidí perzekvovaných Němci a tajně se souhlasem premiéra Eliáše převedl část prostředků z fondu pro legionáře pro potřeby odboje. Přesto byl hned 14. května 1945 zatčen a později odsouzen na dvacet let za vlastizradu. Osudným se mu stal především rozkaz z března 1939, aby československé jednotky nekladly odpor Němcům, ačkoliv byl k jeho vydání instruován svým vrchním velitelem – prezidentem Háchou. Za přitěžující okolnost mu bylo mimo jiné přičteno, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem při jeho vstupu na Pražský hrad, přestože tato fotografie byla v podstatě zinscenována.
Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech při amnestii v roce 1960. Své odsouzení nesl velice těžce a až do své smrti je nepřestal považovat za nespravedlivé, protože ve všech případech nepopulárních činů a rozhodnutí plnil jako voják rozkazy nadřízených. Po svém propuštění se živil jako hlídač.
Rehabilitace V roce 2021 zahájila jeho rodina pokus o jeho rehabilitaci. V prosinci roku 2021 Městský soud v Praze návrh na obnovu procesu zamítl, soudkyně se vyjádřila, že k obnovení procesu nebyly předloženy nové a převratné důkazy. Vrchní soud v Praze dne 12. dubna 2022 rozhodl o povolení obnovy řízení (včetně Rudolfa Berana), zrušil rozsudek Národního soudu v Praze ze dne 21. dubna 1947 a vrátil věc státnímu zástupci k prošetření. Obnova řízení je dávána do souvislosti s tím, že soudní moc byla v tehdejším Československu ze strany Komunistické strany ovlivňována již před rokem 1948. 15. července 2022 státní zástupce Jan Kopečný z Městského státního zastupitelství v Praze zastavil trestní stíhání generála Jana Syrového a bývalého ministerského předsedy Rudolfa Berana. Státní zástupce nově posoudil věc tak, že jmenovaní se žádného trestně postižitelného jednání nedopustili a není ani důvod postoupit věc jinému orgánu.
V roce 2022 byla na Syrového rodném domě v Klimentově ulici v Třebíči odhalena jeho pamětní deska. V roce 2024 jeho příbuzní uvedli, že by si přáli, aby poblíž jeho rodného domu byla vztyčena jeho socha.
Památka V roce 2024 byla vydána kniha Armádní generál Jan Syrový – Jeden velký český osud, jejími autory jsou Radim Chrást, Karel Straka, Jaroslav Rokoský.
Rodina Bratrem jeho manželky Anny byl akademický malíř Jaroslav Malínský. náhled|Pamětní deska na rodném domě v Třebíči, ulice Klimentova
Vyznamenání náhled|Hrob gen. Syrového na Olšanských hřbitovechSeznam vyznamenání udělených Janu Syrovému:Válka.cz, arm. gen. Jan Syrový vpravo|náhled|„General Jan Syrový“; autor: Pavel Vavrys; malba na dřevě – kruhový „střelecký terč“ o průměru 60 cm
Československo 60px|Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918, se čtyřmi lipovými ratolestmi 60px|Řád sokola Řád sokola, s meči 60px|Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile, se štítky „Č.D.“, „Zborov“ a čísly „1“, „2“ 60px|Československá medaile Vítězství Československá medaile Vítězství
Belgie 60px|Řád koruny Řád koruny, II. třídy – velkodůstojník 60px|Válečný kříž 1915 Válečný kříž 1915Válka.cz, Válečný kříž 1915
Estonsko 60px|Řád orlího kříže Řád orlího křížeVálka.cz, Řád orlího kříže, I. třída
Francie 60px|Řád čestné legie Řád čestné legie, II. třída – velkodůstojník 60px|Řád čestné legie Řád čestné legie, III. třída – komandér 60px|Řád čestné legie Řád čestné legie, IV. třída – důstojník 60px|Řád čestné legie Řád čestné legie, V. třída – rytíř 60px|Croix de guerre Válečný kříž 1914–1918, s palmou
Itálie 60px|Řád italské koruny Řád italské koruny, II. třída – velkodůstojník 60px|Válečný záslužný kříž Válečný záslužný křížVálka.cz, Válečný záslužný kříž
Japonsko 60px|Řád Posvátného pokladu Řád posvátného pokladuVálka.cz, Řád Posvátného pokladu, II. třída
Jugoslávie 60px|Řád svatého Sávy Řád svatého Sávy, I. třída 60px|Řád bílého orla Řád bílého orla, I. třídy – velkokříž 60px|Řád bílého orla Řád bílého orla, II. třídy – velkodůstojník 60px|Řád Karadjordjevičovy hvězdy Řád Karadjordjevičovy hvězdy, II. třídy
Litva 60px|Řád Vytisova kříže Řád Vytisova křížeVálka.cz, Řád Vytisova kříže, II. třídy
Lotyšsko 60px|Řád medvědobijce Řád medvědobijceVálka.cz, Řád medvědobijce, II. třídy 60px|Řád tří hvězd Řád tří hvězd, II. třídy
Maroko 60px|Řád Nischan el Quissam Alaouite Řád Nischan el Quissam Alaouite, I. třída
Polsko 60px|Řád znovuzrozeného Polska Řád znovuzrozeného Polska, II. třídy
Rumunsko 60px|Řád rumunské hvězdy Řád rumunské hvězdyVálka.cz, Řád rumunské hvězdy, I. třídy 60px|Řád rumunské koruny Řád rumunské koruny, II. třídy 60px|Řád Za věrné služby Řád Za věrné službyVálka.cz, Řád Za věrné služby 60px|Pamětní Kříž na válku 1916–1919 Pamětní Kříž na válku 1916–1919Válka.cz, Pamětní Kříž na válku 1916–1919 se štítkem „Siberia“
Ruské impérium 60px|Řád svatého Vladimíra Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí 60px|Řád sv. Anny Imperátorský Řád svaté Anny, IV. třída 60px|Řád sv. Stanislava Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí 60px|Řád sv. Jiří Řád sv. Jiří, IV. třída
Řecko 60px|Řád Fénixe Řád FénixeVálka.cz, Řád Fénixe, I. třídy 60px|Medaile Za vojenské zásluhy 1917 Medaile Za vojenské zásluhy 1917Válka.cz, Medaile Za vojenské zásluhy 1917
Tunisko 60px|Řád Nichan Iftikhar Řád Nichan IftikharVálka.cz, Řád Nichan Iftikhar, I. třídy
Spojené království 60px|Řád lázně Řád lázně, II. třídy (KCB)
Ztvárnění v umění V roce 2013 ho v seriálu České století ve 2. epizodě Den po Mnichovu (1938) ztvárnil herec Robert Jašków.
Odkazy Reference Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) – ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914–1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916–1917. strana 227–867). Foto ze strany 54.
Literatura
PRECLÍK, Vratislav: T. G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4–8, ročník XX., leden–březen 2012, ISSN 1210-1648.
Související články První vláda Jana Syrového, též Vláda obrany republiky Druhá vláda Jana Syrového
Externí odkazy
Vojenské osobnosti – gen. Jan Syrový Armádní generál Jan Syrový o situaci v září 1938 Gen. Jan Syrový: Rozhlasový projev po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938 Galerie náčelníků NGŠ – seznam náčelníků Hlavního (Generálního) štábu Generál Jan Syrový – video z cyklu České televize Historický magazín Jan Syrový jako svobodný zednář