Kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku, stavba z poloviny 18. století, je po zámku hlavní dominantou města. Patří k umělecky nejvýznamnějším barokním stavbám celé severovýchodní Moravy.Gavendová et al. (1996), str. 40. Stojí na místě původního farního kostela, doloženého již ve 13. století.Kuča (1996), str. 857
K výstavbě nového chrámu došlo v souvislosti s rostoucím kultem místního zázračného obrazu Panny Marie Pomocné, o kterém se věří, že ronil slzy a že po modlitbě u něj došlo k několika uzdravením.
Architektem chrámu byl Mikuláš Thalherr, interiér kostela je vyzdoben nástěnnými malbami Josefa Ignáce Sadlera, obrazy Ignáce Viktorina Raaba a Felixe Ivo Leichera i dalším hodnotným mobiliářem.
Dějiny
Původní kostel Původní fulnecký farní kostel, zasvěcený sv. Filipu a Jakubovi, stával na místě dnešní kaple sv. Josefa, po levé straně chrámové lodi. Není již známo, kdy byl postaven, vůbec poprvé je doložen 26. února 1293 v listě pana Oldřicha z Lichtenburka, potomka mocného rodu Ronovců a vlastníka Fulnecka, jímž prodává fojtu Štědroňovi v Jílovci fojtství tamtéž.Prasek (1891), str. 103. Kuča (1996), str. 857. Gavendová et al. (1996), str. 41.
Roku 1389 byl při kostele založen klášter augustiniánů kanovníků a chrám byl přesvěcen Nejsvětější Trojici. Mikuláš z Rýzmburka, biskup olomoucký, svolil, aby kostel klášteru připadl a stal se tím chrámem kapitulním.Kuča (1996), str. 857. Brandl (1885), str. 484–486, č. 570. Bretholz (1903), str. 259–260, č. 295. Naproti tomu Oppl (1928) na str. 138 uvádí: „Z jakých důvodů bývalý kostel farní, o němž se činí zmínka ve staré listině z roku 1293., byl zrušen a na jeho místě založen klášter augustiniánský, o tom nemáme žádných zápisů.“ Dnešní chrám byl vybudován na místě bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba při tomto klášteře, jenž byl roku 1784 zrušen v rámci josefínských reforem. Jeho poslední probošt se stal fulneckým farářem a v budově konventu byla zřízena městská fara.Oppl (1928), str. 150. Kuča (1996), str. 858.
O původním fulneckém kostele nemáme mnoho obšírných zpráv. Jisté je, že roku 1416 zde byl pochován Lacek I. z Kravař, první moravský hejtman, jmenovaný králem Václavem IV.Hosák (1938), str. 688, a nástěnka Z farní kroniky. Když léta 1429 zapálil Fulnek Jan z Tovačova, nevyhnul se ohni kostel ani klášter. Také velký požár roku 1559 měl podobné důsledky, kostel byl zřejmě poškozen méně, avšak klášter s přilehlými domy lehl popelem.Hoduláková & Bouda (1980), str. 4. Švédské vojsko, táhnoucí Fulnekem léta 1657, kostel zpustošilo a následně také vypálilo.Dle nástěnky Z farní kroniky. O dalších velkých požárech hovoří zprávy ze 17. století. Jeden z nich roku 1676 sežehl město i s kostelem a když léta Páně 1693 augustiniáni chrám na své náklady opravili, zanedlouho, roku 1695, oheň zničil jejich klášter i s okolím.
V roce 1672 papež Klement X. propůjčil proboštům fulneckého augustiniánského kláštera, mimo jiné za zásluhy o opravy kláštera a jeho majetku ve svízelných podmínkách, právo infule.Kuča (1996), str. 858. Oppl (1928) uvádí na straně 152 chybně papeže Klimenta XII.
Kult zázračného obrazu a nové stavební aktivity Nedlouho po roce 1746 v kostele vznikl kult zdejšího obrazu Panny Marie Pomocné, který dnes visí nad svatostánkem hlavního oltáře. V roce 1749 se začala šířit víra, že Panna Maria na obraze roní slzy, a k zázračnému obrazu začaly proudit rostoucí davy poutníků, doufajících ve vyslyšení svých proseb.
Před svátkem Narození Panny Marie roku 1749 byla kolem obrazu postavena malá dřevěná kaplička, aby měli lidé konající pobožnost přístřeší. Mnoho Fulnečanů navrhovalo uspořádat sbírku a z jejího výtěžku postavit zděnou kapli. 10. prosince se začalo s pracemi na odkopávání skalnatého svahu, který znamenal pro stavbu značnou překážku a zdržení. Celému dílu byl velmi nápomocen fulnecký magistrát i občané města. Dne 12. ledna 1750 byl obraz Panny Marie Pomocné s velikými poctami slavně přenesen do kaple sv. Anny, v níž byl postaven na oltář a zakryt sklem.Do kaple se vcházelo z křížové chodby, po zrušení kláštera byla připojena k budově fary (Demel (1869), str. 8). Dle tvrzení svědků během toho všeho Matka Boží na obraze uronila mnoho slz.
náhled|Farní kostel s jižní stranou náměstí na konci 19. století
Když se již s velikým úsilím a náklady podařilo svah kvůli výstavbě odkopat, byl plán zcela změněn. Bylo rozhodnuto nestavět kapli, ale rovnou velký nový kostel.Popis událostí kolem obrazu Panny Marie dle Demel (1869), str. 3–14. Autorem návrhu kostela byl Mikuláš Thalherr, stavitel, který se usadil ve Fulneku a kterému jsou přisuzovány také kostely v Budišově nad Budišovkou a Šternberku.Kuča (1996), str. 857–858.
Dnešní farní kostel K pracím na skalnaté stráni přicházelo každý den mnoho lidí, dohromady s námezdními dělníky jich bývalo padesát až šedesát. 25. dubna 1750Demel (1869), str. 7. Farní kronika datuje na 25. dubna 1750 položení základního kamene kněžiště. práce již natolik pokročily, že bylo dosti místa ke kopání základů. První kámen do nich byl položen 5. května a o den později začali pracovat zedníci. Základní kámen kostela byl s velkou slávou položen 19. října 1750 v místě, kde se dříve nacházel obraz Panny Marie. Ke slavnostnímu aktu byla zhotovena pozlacená zednická lžíce a kladívko; první poklep patřil místnímu děkanovi, po něm následovalo také ostatní duchovenstvo, magistrát a další urození měšťané. Nakonec mohli na kámen poklepnout i prostí lidé, kdokoli měl zájem, každý jednu ránu. Základní kámen lze dnes vidět pod kazatelnou kostela, dodnes je na něm patrný letopočet »1750«. Roku 1760 byla vlastní stavba dle farní kroniky dokončena a započala výmalba.
Ve středu 22. října 1760 byl farní chrám vysvěcen olomouckým světícím biskupem Janem hrabětem z Schärffenbergu.Nástěnka Z farní kroniky, Rašková (1980), str. 3, a Demel (1869), strany 7–10. Demel (1869) zmiňuje, že kostel byl vysvěcen 19. dubna 1762, ale označuje přesný údaj za nejistý; o roce údajně však není sporu. Světitelem byl dle tohoto díla olomoucký biskup Maxmilián hrabě z Hammiltonu. Nicméně Trapl & Kraváček (1993) na straně 38 datuje výstavbu do let 1750–1752 a vysvěcení do roku 1760. Rašková (1980), str. 3, uvádí, že v pamětní listině z roku 1760, vložené do věže, je zapsáno datum položení základního kamene 19. října 1750, dokončení hrubé stavby roku 1752, nasazení báně 29. září 1760 a vysvěcení 22. října 1760. Od té doby již, kromě výmalby a výzdoby v letech těsně po vysvěcení, k žádným zásadním stavebním změnám kostela nedošlo, s výjimkou drobné úpravy štítu na začátku 20. století. Proběhla však řada oprav, ve 20. století byla nejvýznamnější celková renovace v letech 1900–1903 a na ni navazující rekonstrukce křížové chodby, probíhající mezi léty 1905 a 1908. Roku 1919 bylo do chrámu zavedeno elektrické osvětlení. Dalších významných oprav se dočkal v letech 1950–1983, kdy byla průběžně prováděna celková rekonstrukce, zahrnující také faru.
Popis náhled|Půdorys farního kostela
Farní kostel Nejsvětější Trojice Kostel je jednolodní, na západní straně propojený s gotickou křížovou chodbou, jež se stala součástí spodního podlaží fary. Hloubková severojižní osa lodi směřuje kolmo k Zámeckému vrchu, šířková je rovnoběžná s teoretickou jižní stranou náměstí. Hlavní oltář míří k severu s mírným příklonem západně. Při východní zdi byla vystavěna oválná kaple sv. Josefa, severní straně lodi vévodí mohutná zděná kruchta.
Zázračný obraz Panny Marie Pomocné Na čestném místě fulneckého farního kostela, nad svatostánkem hlavního oltáře, se nachází obraz Panny Marie Pomocné, zvané též Panna Maria Fulnecká, považovaný věřícími za zázračný. Obraz byl farnímu kostelu věnován roku 1678 manželi Mudrákovými na památku předčasné smrti jejich dvou synů.Pod obrazem původně bývala tabulka s nápisem: „Im Jahre 1648 den 1. October iſt der ehrbare Junggeſell Paulus Mudrack, 19 Jahre alt, unſchuldigerweiß in dem Hauswald (Thiergarten) erſchoſſen worden. Und dann im Jahre 1649 den 3. März iſt Andreas Mudrack nach erlangten heiligen Sakramenten der chriſtkatholiſchen Kirche, von dieſer Welt geſchieden. Seines Alters 22 Jahre 5 Monath. Denen zur Gedächtniß die betrübten Eltern, als Georg und Anna Mudrack, d. Epitaphium aufrichten laſſen. Gott verleihe allen chriſtgläubigen Seelen die ewige Ruhe und Seligkeit amen.“ Přeloženo do češtiny: „Roku 1648, 1. října, byl v oboře nevinně zastřelen počestný mládenec Pavel Mudrák, stár 19 let. A poté roku 1649, 3. března, opustil tento svět, obdržev svaté svátosti křesťansko-katolické církve, Ondřej Mudrák. Byl 22 let 5 měsíců stár. Na památku jim zarmoucení rodičové, Jiří a Anna Mudrákovi, nechali udělati tento epitaf. Bůh dej všem křesťanským duším věčný pokoj a blaženost amen.“ Na nástěnce Z farní kroniky jsou uvedena jména rodičů Vavřinec a Anna Mudrákovi namísto Jiří a Anna, jak stojí v Demel (1869) na str. 3. Nejprve visel u křtitelnice v kapli sv. Josefa starého farního kostela. Odtud byl později vzat a pověšen mezi dvěma chrámovými okny. Ani tam nezůstal dlouho, roku 1731 byl opět přemístěn a nahrazen obrazem tehdy nově blahoslaveného Pierra Fouriera. Malbu Panny Marie použili jako malý oltářní obraz, a tak zůstala bez většího zájmu až do roku 1746 – tehdy byla 23. prosince znovu přemístěna, nakonec se dostala až do křížové chodby, neboť se pro ni zrovna nenašlo jiné místo; po několika týdnech se tam obraz dokonce rozpadl na tři kusy. Tu se ho konečně ujal kněz Jakub Erbsmann, senior zdejšího kláštera, a nechal ho po opravě upevnit na klášterní zeď za kostelem.Dle nástěnky Z farní kroniky nechal obraz pověsit na vnější stěnu kaple sv. Josefa. Postupně se u něj začali téměř každodenně scházívat zbožní křesťané, zdobili obraz květy a ctili Matku Boží modlitbami a zpěvy. Od té doby úcta obrazu stále rostla, mnozí u něj nacházeli duchovní útěchu a pomoc.
náhled|vlevo|Zázračný obraz Panny Marie Fulnecké V roce 1749 údajně došlo k této události:
V sobotu před slavností Nejsvětější Trojice, 31. května 1749, konal kolem páté hodiny odpolední u obrazu pobožnost tehdejší panský sluha Jan Jiří Losert. Vtom si na pravém oku Matky Boží povšiml čehosi bílého. Nejprve myslel, že byl obraz něčím pocákán, jelikož se zrovna dostavovala nová sakristie u starého kostela. Již zvonilo na mši, a tak odešel do chrámu, stále ovšem cítil vnitřní nutkání vrátit se zpět. Po skončení liturgie tedy zamířil opět k obrazu, prohlédl si ho zblízka a zjistil, že od pravého oka Panny Marie stékají tři slzy, prostřední až na hlavu Ježíška. I na levém oku bylo patrno cosi mokrého. Tou dobou, bylo krátce před sedmou hodinou večerní, již u obrazu stálo a vše vidělo asi dvanáct osob. Kostelník Josef Hopp zavolal tehdejšího děkana Josefa Barwiga, který vystoupil k obrazu a osušil slzy šátkem – podařilo se mu to teprve po delším úsilí. Byl u toho kromě děkana také další duchovní z augustiniánského kláštera jménem Alexandr, z laiků pak kostelník Josef Hopp, jeho sestra Apollonie, panský sluha Jan Jiří Losert a asi dvanáct dalších věřících. Děkan Barwig jim nařídil o události zatím mlčet, nicméně vše se zanedlouho po celém městě tak rozneslo, že se na tom místě ještě téhož večera shromáždila velká část občanů ze všech vrstev obyvatelstva.
Odpoledne 2. června 1749 v jednu hodinu se u obrazu sešli děkan Josef Barwig s dalšími duchovními, stavitel Mikuláš Thalherr, Matyáš Hopp, kostelníkův bratr, a Jiří Richter, aby vše důkladně prohlédli a našli vysvětlení. Po pečlivém prozkoumání obrazu i jeho okolí a zvážení všech okolností onoho jevu usoudili, že slzy na tváři Panny Marie nemohly být přirozeného původu, že se jednalo o zázrak, jehož prostřednictvím se projevila Matka Boží.
V krátké době se pobožnosti u obrazu staly masovými, přicházelo stále více poutníků nejen z farnosti a přilehlých obcí, ale i ze vzdálenějšího okolí, a mnozí dosvědčovali, že po modlitbě u fulnecké Matky Boží byly vyslyšeny jejich prosby. Pobožnosti a zpěvy většinou trvaly až do noci.