Muž v povětří je československý komediální film z roku 1955. Podle scénáře Vladimíra Kabelíka, Jiřího Karáska a Josefa Macha ho natočil režisér Miroslav Cikán. Svoji poslední filmovou hlavní roli v něm ztvárnil Vlasta Burian.

Snímek je pozoruhodný tím, že se v něm vedle sebe představili na jedné straně zástupci válečné a poválečné herecké generace (František Filipovský, Eman Fiala, Růžena Šlemrová) a na straně druhé herci nastupující generace 60. let 20. století (Rudolf Hrušínský, Jiří Sovák, Stella Zázvorková).

Původní scénář nesl název Ztřeštěný Silvestr. Jeden z pracovních názvů filmu zněl Silvestr Sirka, jiný pak Ticho po pěšině.

Synopse Bývalý pracovník továrny na sirky Silvestr Čáp (Vlasta Burian) obtěžuje obyvatele města Krásnov svými pyrotechnickými vynálezy. Jedním z nich má být věčná sirka, která by produkci továrny učinila zbytečnou. Čáp si nechce nechat pošetilost svých snah o vynález věčné zápalky rozmluvit. Hodlá s ní zapálit slavnostní ohňostroj ke 120. výročí založení továrny.

Ta slaví úspěch s jiným Čápovým vynálezem – stavební hmotou Luxit, kterou do výroby prosadil Čápův bývalý učeň Jan Pospíchal (Jiří Sovák). Teprve když Čáp navštíví pražský Úřad pro vynálezy, pochopí marnost svého dosavadního směřování. Vrací se do Krásnova, kde mu zástupci továrny předávají finanční prémii za vynález Luxitu. Čáp může vyplatit svého mecenáše, drogistu Zatrapu (František Filipovský) a pomstít se mu za jeho malověrnost, se kterou ho mezi obyvateli Krásnova střídavě vychvaloval a očerňoval.

Film končí záběry na slavnostní ohňostroj. Pospíchal se smiřuje s Čápovou dcerou Mankou (Alena Vránová), do jejichž vztahu spor o věčnou sirku negativně zasáhl.

Obsazení

a další

Kritické přijetí Dobové ohlasy na film byly silně negativní. Rudolf Kalčík ho v časopisu Československý voják jmenoval mezi snímky, které podle něj charakterizovaly „mizerii současného českého filmu“. Podobně kritický byl i Antonín Malina v časopisu Obrana lidu, který ve filmu viděl potvrzení toho, „že jsme se s veseloherní tvorbou dostali do slepé uličky“. Tvůrcům Malina vyčítal schematický scénář a slabou úroveň humoru. Za jediný klad snímku považoval herecký výkon Vlasty Buriana.

Nad úpadkem československé filmové komediální tvorby se v souvislosti se snímkem pozastavovaly i autoři článků v Mladé frontě a Literárních novinách. Často se objevovaly též výtky směřující k neaktuálnosti základní myšlenky filmu. Anonymní recenzent slovenského deníku Práca se pozastavoval nad množstvím nenáročných a prázdých humorných scén. Kritizoval též nelogičnost ústřední dějové zápletky, respektive vykreslení postavy Silvestra Čápa coby praktického člověka, který nesmyslně upadl do „alchymismu a utopismu“.

Ani později se snímek nedočkal rehabilitace. Při příležitosti vydání na videokazetách v roce 1996 o něm Ivan Vágner v Zemských novinách napsal, že je „zdlouhavou a nepříliš zdatně natočenou komedií“. Karel Čáslavský v encyklopedické knize Filmový Vlasta Burian (později vyšla pod názvem Vlasta Burian - Král komiků) připomněl, že nekvalitní námět charakterizuje všechny filmové spolupráce Vlasty Buriana s režisérem Miroslavem Cikánem.

Poznámky

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Československé filmové komedie Kategorie:Československé černobílé filmy Kategorie:Filmy z roku 1955 Kategorie:Filmy Miroslava Cikána Kategorie:Filmy o vynálezcích