náhled|upright=.7|Hadí pozice mohou vyvolávat pocity elegance a atraktivity
Hadí žena nebo hadí muž, obecněji tedy hadí člověk nebo kontorsionista, je performer, který je schopen fyzické ohebnosti s pohybovým rozsahem, jenž výrazně převyšuje běžnou populaci. Vystoupení hadích lidí často doprovází akrobacii, cirkusová čísla, pouliční umění a další živá umělecká vystoupení, často před živým publikem. Vystoupení obvykle představuje jednoho nebo více performerů, kteří předvádějí choreografickou sadu vysoce flexibilních pohybů nebo póz, často na hudbu. Jsou to právě dramatické a estetické výkony zdánlivě nadlidské tělesné flexibility, které fascinují diváky.
Kontorsionistika (anglicky contortion) je pak estetický sport prováděný kontorsionisty.
Hadím člověkem se může stát kdokoliv, kdo protahování věnuje dostatek času a zůstane opatrný, aby se vyhnul zranění.
Historie
Světová historie hadích lidí náhled|upright=.7|Reliéf 12 hadích tanečnic během záklonu v Luxorském chrámu postaveném přibližně roku 1400 př. n. l. v Egyptě náhled|upright=.7|Staroegyptské zobrazení tanečnice v záklonu na ostrakonu (střepu) přibližně mezi lety 1292–1186 př. n. l. náhled|upright=.7|Kontorsionistka střílí z luku a šípů nohama (řecký styl Gnathia, peliké, 4. století př. n. l.)
Jedny z nejstarších známých artefaktů zachycujících kontorsionistické pozice byly nalezeny v Egyptě. Reliéf v Luxorském chrámu, postaveném přibližně roku 1400 př. n. l., zobrazuje 12 hadích tanečnic během záklonu, kdy některým z nich k provedení hlavosedu schází méně než velikost jejich hlavy. Určitý staroegyptský ostrakon (střep), jehož stáří některé zdroje odhadují na přibližně 1350 př. n. l., zatímco jiné uvádí možné rozmezí 1292–1186 př. n. l., znázorňuje tanečnici v takovém záklonu, že má zátylek hlavy rovnoběžné s břichem.
V Údolí Mexika byla objevena keramická soška Tlatilský akrobat z předklasického období (1200 př. n. l. – 600 n. l.). Je v pozici hrudní stojky s chodidly položenými na temeni hlavy.
Hydra, starořecký džbán na vodu, vyrobený mezi lety 340 př. n. l. – 330 př. n. l., zachytává hadí ženu v typické pozici stojky na rukách v hlubokém záklonu, kdy k hlavosedu zbývá už jen pár centimetrů.
Gnathian peliké (keramická nádoba s inventárním číslem F 3444) z 4. století př. n. l., nalezená v Neapoli, zobrazuje hadí ženu, která v hlubokém záklonu střílí šípy nohama, což je známka rozvinuté kontorsionistické kultury.
V Bulharsku byly objeveny terakotové figurky z 4. století př. n. l. provádějící hrudní stoj v hlubokém záklonu pomocí dřevěných stoliček.
Na jižním svahu hory Wuyingshan (无影山) u města Jǐnán (济南), provincie Shāndōng, byla z hrobky dynastie Chan (206 př. n. l. – 8 n. l., neplést s tibetským tancem Cham, který kontorsionistické prvky neobsahuje) vykopána keramická deska nazvaná „Sto her a tanců“ (百戏), která čítala 22 malovaných keramických figurek (následně 21), z nichž tři provádí typické kontorsionistické pozice hlubokého záklonu, z toho dva stojí na rukách a třetí má hlavu mezi nohama během stojky na hrudi. Od dynastie Chan se akrobacie obecně rozvíjela v Číně, přičemž byla dovednost ohýbání zad primárně kombinována se stojkami na rukou a uplatňovala se v různých akrobatických vyvažovacích číslech. Během střední a pozdní dynastie Tang (polovina 8. století až začátek 10. století) se také objevila forma kontorce, prováděná bez použití rukou, ale s použitím nohou a krku.
Podle indologa Jamese Mallinsona lze některé techniky haṭha jógy, praktikované pouze askety, vystopovat alespoň do 1. století n. l., v textech jako sanskrtské eposy (hinduismus) a Pāḷi kánon (buddhismus).
Reliéf na zdi chrámu Parsurameswar, dokončený v 7. století v Indii, zobrazuje nezvykle zkroucenou postavu.
Na počátku japonského období Nara (710 – 794 n. l., 奈良時代) byla různá zábavná představení vysílána z Číny (dynastie Tang (唐王朝)) pod názvem „sangaku“ (散楽) a mezi nimi byla zahrnuta i kontorze jako „yogoshi“ (拗腰).
Uprostřed horní části oblouku centrálního portálu v nartexu kláštera Vézelay, dokončeného roku 1150 v Burgundsku ve Francii, se nachází reliéf muže, který si v hlubokém záklonu pokládá chodidla na hlavu.
V Evropě od 16. do 18. století mezi různými představeními hranými na běžných městských náměstích existoval repertoár, francouzsky nazývaný disloqué, německy klisching, který ukazoval pružnost těla. Například vykloubení, zaklonění hrudníku a vložení hlavy mezi nohy nebo otočení těla dozadu bez otočení nohou. Klisching se těšil oblibě v kabinkách, kde byl tento žánr obzvláště ceněn.
Rozvoj zábavní ekonomiky v Anglii raného 18. století, navzdory nedostatku archivních důkazů, poskytuje překvapivě velké množství informací z novin o konkrétních hadích mužích, kterým se tehdy říkalo „posture-masters“, tedy mistři pozice, lidé schopní nabýt velmi neobvyklého držení těla. Patřili mezi ně: Joseph Clarke († 1696), Mr. Higgins († 1710), John Riner (doloženě činný 1721–26) a William Phillips (doloženě činný 1720–30s).
Moderní cirkusová představení začal Philip Astley (1742 – 1816) v roce 1770, ale šlo převážně o akrobacii na koni a klauny v kruhové manéži. Teprve v polovině 30. let 19. století se začala kontorce („bezkostnost“) provádět ve velkých stálých cirkusech, ale hadí lidé patřila mezi první akrobaty, kteří nevyžadovali koně. Aby kontorze nepřekážela akrobacii na koni, předváděla se společně s nimi a většina hadích lidí vystupovala v komickém přestrojení trochu jako šašci.
Kontorce dosáhla svého zlatého věku v Evropě a Americe na konci 19. a začátku 20. století, kdy byla s oblibou předváděna v cirkusech, na výstavách a pouťových představeních, ve vaudeville divadlech (hudebních sálech ve Velké Británii) a v nočních klubech.
V Mongolsku byl, s ekonomickou a technologickou pomocí Sovětského svazu, v roce 1941 založen Mongolský národní cirkus, který, v návaznosti na místní tradice, začal ve velkém podporovat trénování kontorsionistů a ti následně vyhrávali mnoho mezinárodních ocenění.長屋あゆみ「モンゴルサーカス事情」『国際サーカス村通信 VOL19NO06』 P7、 NPO法人 国際サーカス村協会公式サイト内2019年3月10日閲覧
V Číně, od konce dynastie Čching, kdy byla společnost nestabilní, až do období čínské občanské války, docházelo v akrobacii obecně ke stagnaci, ale když čínská občanská válka v roce 1950 skončila, tak kontorce se začala znova rozvíjet.
Roku 1990 v Mongolsku skončila vláda jedné strany, roku 1992 byl změněn politický systém a masivně poklesli investice do kultury. Vedení Národního cirkusu se zhoršilo, v roce 2007 byl privatizován a většina zaměstnanců propuštěna.長屋あゆみ「モンゴルサーカス事情」『国際サーカス村通信 VOL19NO06』 P7-12、 NPO法人 国際サーカス村協会公式サイト内2019年4月30日閲覧 Následkem toho mnoho mongolských hadích umělců a instruktorů odcestovalo do zahraničí a poskytlo svůj talent cirkusům po celém světě včetně mnoha sborů Cirque du Soleil.長屋あゆみ「モンゴルサーカス事情」『国際サーカス村通信 VOL19NO06』 P8、 NPO法人 国際サーカス村協会公式サイト内2019年4月30日閲覧Sheena McKenzie Mongolians bend over backwards to be world's top contortionists CNN International Editon +内 2019年4月30日閲覧
Česká historie hadích lidí náhled|upright=.7|Socha v Praze Nuslích je v pozici neúplného jehlového provazu () náhled|upright=.7|Eduard Bass v knize Cirkus Humberto (1941) popsal trénink „kontorzisty“
Běžnou součástí královských dvorů ve středověku byli různí artisté, ale většina tehdejších textů nerozlišuje mezi druhy artistů natolik, aby bylo zřejmé, zda prováděli i hluboké záklony nebo rozštěpy (roznožení). Během renesance Rudolf II. projevoval zájem o různé kuriozity včetně tělesných rarit a je pravděpodobné, že alespoň příležitostně se na jeho dvoře objevili i mimořádně ohební artisté z jiných evropských zemí.
Hadí lidé a jiní tělesně kuriózní lidé začali získávat větší popularitu u české veřejnosti přibližně od 18. století v rámci kočovné zábavy na jarmarcích. Vystupovali samostatně nebo později v rámci panoptik a kočovných kabaretů. Hadí lidé byli opředeni mnoha mýty a hovořilo se i o „lámání těla“, což mohlo mít konotace spojené s trestem lámání kolem, který se v Evropě přestával používat na konci 18. století. Klasický cirkus pak vznikal mezi 18. a 19. stoletím, kdy se k manéži připojovaly různé potulné a jarmarečné atrakce a artisté. Kontorsionisté se tak definitivně přesunuli z pozice dvorských kuriozit do role profesionálů cílících na měšťany.
Eduard Bass napsal román Cirkus Humberto (1941) o zlaté éře cirkusů 19. století, kde Vašek Karas, ústřední postava knihy a později i stejnojmenného seriálu, mimo jiné podstupoval, u Achmeda Roméa, svérázný trénink jako „kontorzista“. Každodenní ohýbání páteře přes koleno pro něj zprvu bylo velmi nepříjemné, ale byl odhodlaný vydržet, později se jeho tělo přizpůsobilo a snášel to lépe. Způsob podání však přejal rétoriku „lámání“, takže mnoho čtenářů a diváků od kontorsionistiky odradil.
Po roce 1989 se české cirkusy znova otevřely mezinárodní scéně. Roku 2023 česká umělecká scéna zahrnovala přes 20 profesionálních současných cirkusových souborů a téměř 20 festivalů alespoň částečně zaměřených na současný cirkus.
Po Ruské invazi na Ukrajinu roku 2022 do Česka uprchlo mnoho lidí včetně moderních gymnastů, kteří mají kontorsionistické dovednosti a někteří z nich začali trénovat Čechy.
Dovednosti
Dovednostní kategorie Většina kontorsionistů je obecně klasifikována jako přední ohýbač (frontbender) nebo zadní ohýbač (backbender), v závislosti na směru, kterým je jejich páteř nejvíce ohebná. Frontbendeři bývají komikové, zatímco backbendeři bývají vážnější a elegantnější, ale experimentování se stereotypy zakázané není. Relativně málo hadích lidí je stejně zdatných v obojím.
Základní dovednosti, které kontorsionisté předvádějí, zahrnují: Dovednosti ohýbání dopředu jako je předklon v pase s nohama nataženými, nebo umístění jedné či obou nohou za krk či ramena s pokrčenými koleny (tzv. lidský uzel nebo preclík). Dovednosti ohýbání dozadu jako je dotýkání hlavy nohou nebo až k hýžděmi (anglicky tzv. head-seat), při postoji, ležení na zemi nebo ve stojce na rukou či krátkého sloupku v ústech bez doteku těla země. Rozštěp a oversplits (rozštěp nohou více než 180 stupňů) mohou být samostatné nebo zahrnuty do předních nebo zadních ohýbání. Oversplits lze provést při podepření nohou na dvou židlích nebo dvou asistentech. Enterologie (nezaměňovat s gastroenterologií v medicíně) je praxe vtěsnání těla do malé krabice vysoké po kolena nebo jiného uzavřeného prostoru, který se publiku zpočátku jeví jako příliš malý na to, aby se do něj účinkující vešel. Vykloubení ramen nebo kyčelních kloubů se někdy záměrně provádí jako krátký akt samostatně. Jedním příkladem je zvednutí paže do strany, dokud neprojde za hlavou a nepoloží se přes horní část ramen.
Hadí pozice Níže v podkapitolách jsou uvedeny některé kontorsionistické cviky a v závorkách jejich anglické ekvivalenty, přičemž synonyma jsou oddělena lomítky.
Roznožení náhled|upright=.7|Provaz/ přední roznožení (anglicky front splits) náhled|upright=.7|Rozštěp / boční roznožení ()
Bruslení v limbu (limbo skating / roller limbo) – Bruslení v rozštěpu s pažemi podél nohou, obvykle na kolečkových bruslích, méně často na ledních bruslích. To hadímu člověku umožňuje podjet velmi nízké laťky (vodorovné tyče) poté, co se rozjel ze stoje a postupně snížil k zemi. Čeština 2.0 uvádí neologismus rozbruslař jako pojmenování člověka věnujícímu se bruslení v limbu.
Nadprovaz (oversplit / hypersplit) – Jakékoliv roznožení, kdy vzájemný úhel nohou přesahuje 180°. Například leží-li člověk na břiše, nohy v pravém úhlu k páteři mohou být zdviženy vzhůru.
Provaz / přední roznožení (front splits) – Roznožení s jednou nohou nataženou dopředu a druhou dozadu v rovnoběžných osách.
Roznožení (splits) – jakékoliv pozice výrazného roztažení nohou do opačných směrů, obvykle však v úhlu 180 stupňů. Konkrétními příklady roznožení jsou rozštěp a provaz. Nezaměňovat s rozštěpem rtu.
Roznožka (split jump) – Skok s roznožením, resp. výskok roznožmo.