Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku uvádí historický přehled spolků umělců založených na českém a slovenském území od konce 18. století. Vznik prvního významného uměleckého spolku na českém území byl zpočátku i reakcí na sílící centralizaci moci v rakousko-uherské monarchii. Motivací zakladatelů tohoto uskupení bylo zemské, nikoli národní vlastenectví. Kromě uměleckých teoretiků Jahna, Hosera a Bohumíra Dlabače se o založení Společnosti vlasteneckých přátel umění zasloužili především příslušníci české šlechty. Hned na počátku své existence Společnost zřídila v Praze Akademii – pozdější Akademii výtvarných umění a jako prvního ředitele pozvala Rakušana Josefa Berglera a Obrazárnu Společnosti – základ nynější Národní galerie.

Významné spolky z druhé poloviny 19. století sdružovaly kromě výtvarníků také literáty, hudební skladatele, teoretiky umění a architekty (například Umělecká beseda), vydávaly hudebniny a časopisy věnované výtvarnému umění a podporovaly také divadlo. Během svého působení vybudovaly pro spolkové výstavy některé galerie – Rudolfinum (SVPU), dále Besední dům s galerií a dvěma koncertními sály, kde mimo jiné působilo i Osvobozené divadlo a hudební vydavatelství (Umělecká beseda), též budovu Mánes (SVU Mánes) nebo Galerii Nová síň (JUV).

V době První republiky spolky reprezentovaly uměleckou avantgardu a vydávaly vlastní časopisy (Devětsil, Tvrdošíjní, Levá fronta). Pozdější umělecká uskupení spojovala představitele určitých výtvarných směrů a jejich teoretiky, ale vzhledem k individualistické povaze samotné tvorby a překotnému vývoji moderního umění, přetrvala často jen po dobu jedné nebo několika společných výstav. V dobách nesvobodných měla umělecká sdružení povahu utajených soukromých spolků (Skupina 42, Skupina Ra, Skupina českých a slovenských surrealistů, Seskupení 12/15). Po roce 1989 vznikají umělecká sdružení nejčastěji kolem společných výtvarných projektů.

Umělecké spolky založené do roku 1938 Společnost vlasteneckých přátel umění (1796–1918) Krasoumná jednota (Kunstverein für Böhmen) (1835–1940) Jednota výtvarných umělců (1849–1856) Umělecká beseda (od 1863) Škréta, spolek mladých českých výtvarníků v Mnichově (1885–1888) Spolek výtvarných umělců Mánes (od 27. dubna 1887) Jednota umělců výtvarných (od 1898) Osma (umělecká skupina) (1907–1908) Sdružení výtvarných umělců moravských (1907–1959) Artěl (1908) Sursum (1910) Skupina výtvarných umělců (1911–1917) Sdružení českých umělců grafiků Hollar (od 1917) Tvrdošíjní (1918–1924) Klub výtvarných umělců Aleš (1919–1963) Svaz moderní kultury Devětsil (1920–1930) Kruh výtvarných umělkyň (1920–1953) Skupina výtvarných umělců v Brně (1922–1939) Pražský Aleš (1923–1948) Sociální skupina Ho-Ho-Ko-Ko (1924–1927) Sdružení jihočeských výtvarníků (1925–1950) Moravskoslezské sdružení výtvarných umělců Ostrava (1926–1949) Aventinská mansarda (1927–1931) Spolek pracovníků v umění a ve vědě Purkyně (1928–1956) Levá fronta (1929–1938) Sdružení výtvarníků v Praze (1930–1941) Linie (1930–1938) Výtvarný spolek Reysek, Prostějov (1933–1936) Nezávislí (1933–1935) Spolek výtvarných umělců Myslbek (1933?) Skupina surrealistů v ČSR (1934–1939) Blok (1935–1938) Skupina olomouckých výtvarníků (1937–1946)

Umělecké spolky založené do roku 1948 Umělecké skupiny působily během druhé světové války v ilegalitě. Surrealistické skupiny i spolky založené před válkou byly zakázány po komunistickém převratu v únoru 1948. Sdružení založená po válce byla zrušena v padesátých letech dvacátého století. Sedm v říjnu (1939–1941) Václav Hejna, František Jiroudek, Josef Liesler, Jan Rafael Michálek, Arnošt Paderlík, Václav Plátek, Zdenek Seydl Spolek výtvarných umělců moravskoslezských Aleš v Brně (1939–1946) Skupina 42 (1942–1948) Okruh spořilovských surrealistů (1943–1945) Skupina Ra (1944–1948) Blok výtvarných umělců země Moravskoslezské (1946–1948) Sdružení výtvarných umělců Purkyně (1946–1956) Spolek výtvarných umělců Hodonín (1947–?) Spolek výtvarných umělců Marold (od 1947) Bedřich Andrle, Milan Bubák, Ludmila Hynková Bobková, Alois Chandra, Pavel Lisý, Miroslav Sylla, František Škrabánek, František Šneider, Josef Zálešák, Bedřich Zoul S.V.U. Bohúň Bratislava (od 1947) Zuzka Medveďová, Peter Nahálka

Umělecké spolky založené po roce 1948 Již během prvních tří poválečných let se umělci pokoušeli vytvořit zastřešující instituci pro ideové a hospodářské (odborové) otázky. Sjednocování hned v květnu 1945 započal Blok českých výtvarníků (konkurenční Svaz výtvarnických spolků, založený v létě 1945 si roli v těchto snahách neudržel), byl vyhlášen Blok slovenských výtvarníkov a potvrzena dosavadní činnost Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské. Představitelé těchto zemských bloků na celostátní konferenci na zámku v Dobříši dne 18. května 1945 proklamovali zřízení Ústředního bloku výtvarníků ČSR, předmětem sjednocení se měly stát i umělecké odborové svazy Odborová organizace a Syndikát výtvarníků československých. Ústřední blok navrhl vytvoření nové sjednocující organizace. Dne 6. října 1946 byly radou Ústředního bloku schváleny stanovy přípravného výboru Svazu československých výtvarných umělců a na veřejné schůzi 25. června 1947 pak většina účastníků odhlasovala zřízení této jednotné organizace malířů, sochařů a architektů pod uvedeným názvem. Po komunistickém převratu byl dne 26. února 1948 na ministerstvu informací ustaven tzv. Akční výbor českých výtvarníků, který uznal Svaz československých výtvarných umělců jako jedinou vrcholnou organizaci výtvarníků, Ústřední blok i zemské bloky byly rozpuštěny. Svaz se přihlásil k principům socialistického realismu a pod kontrolou stranických orgánů KSČ začal ovlivňovat výtvarný život ve státě.

Ústřední svaz československých výtvarných umělců (1948–1956) Svaz byl dotvořen roku 1949 až po likvidaci a převzetí movitých a nemovitých prostředků zrušených uměleckých spolků. Výjimku tvořilo jen osm pražských uměleckých spolků (Jednota umělců výtvarných, Umělecká beseda, Mánes, Aleš, Purkyně, Štursa, Kruh výtvarných umělkyň, Sdružení grafiků Hollar), které byly sloučeny (a tedy nikoliv zlikvidovány) s tzv. oblastními středisky svazu výtvarných umělců. Akční výbor tohoto svazu československých výtvarných umělců, měl na starosti politickou „očistu“ a výběr členského jádra svazu. Od roku 1952 začala být připravována rozsáhlá reorganizace svazu, která by ho zbavila "nepřizpůsobivých" jedinců, jejichž indoktrinace socialistickým realismem se nedařila.Binarová Alena, Svaz výtvarných umělců v českých zemích v letech 1956–1972: oficiální výtvarná tvorba v proměnách komunistického režimu, disertační páce FF UP Olomouc, 2016, s. 18 ÚSČVU sdružoval výtvarníky jako členy řádné, kandidáty členství a výtvarníky registrované. Seznam členů k roku 1956 uvádí abART.

Výměry ústředního národního výboru z 3. března 1956 byly s konečnou platností rozpuštěny výtvarnické spolky, a to Jednota, Mánes, Aleš, Purkyně, Hollar, Kruh výtvarných umělkyň. V říjnu 1956 byl stejným způsobem rozpuštěn také Myslbek.

V 50. letech působily pouze krajské organizace SČVU, ale po roce 1956 bylo povoleno zakládání výtvarných tvůrčích skupin. Z nich jako první měla samostatnou výstavu Skupina Máj v květnu 1957 a v listopadu téhož roku i skupina Trasa (Trasa 54). Podobně jako členové skupiny Trasa se již od roku 1954 scházeli z iniciativy Josefa Jíry někdejší absolventi AVU ve vinárně Makarská. Jejich Skupina M 54 vedla spory s oficiálním vedením Svazu a nakonec dostala povolení vystavovat až roku 1959 (jako M 57). Mladí studenti AVU vystavovali v 50. letech na neoficiálních výstavách (Malmuzherciáda), roku 1960 na generačních soukromých ateliérových Konfrontacích.

Svaz československých výtvarných umělců V letech 1956–1962 byl nástupnickou organizací ÚSČVU. Prošel částečnou reorganizací roku 1963 a reformou roku 1964, když v něm získali převahu zástupci tzv. Bloku tvůrčích skupin. Jako demokratická organizace výtvarníků přetrval sovětskou okupaci v srpnu 1968 a byl definitivně rozpuštěn s upevněním moci normalizačního režimu roku 1970. Po stranických čistkách byl založen nový svaz roku 1972, který zanikl až s pádem komunistického režimu v roce 1990.

Po roce 1970, v souvislosti s federalizací Československa, vedle něj působily samostatně Svaz českých výtvarných umělců a Svaz slovenských výtvarných umělců. V letech 1972–1990 byl Svaz československých výtvarných umělců federální organizací se sídlem v Praze a zajišťoval zejména styk se zahraničím a členství v mezinárodních organizacích.Informační systém abART: Svaz československých výtvarných umělců, dokumenty Okruh 5 Objektů (1951– cca 1961), pokračovatel Surrealistické skupiny v ČSR Karel Teige, Vratislav Effenberger, Jindřich Kurz, Karel Hynek, Václav Tikal, Josef Istler, Mikuláš Medek, Emila Medková, Zbyněk Havlíček, Libor Fára. Trasa (Trasa 54) (1954–1970) Skupina M 57 (původně M 54, založena 1954) Skupina Máj 57 (Tvůrčí skupina Máj 57) (1957–1961) Jiří Balcar, Andrej Bělocvětov, Vlastimil Beneš, Stanislav Čáp, Běla Čermáková, Josef Duchoň, František Dvořák, Ladislav Dydek, Libor Fára, Richard Fremund, Jiří Gregorek, Antonín Gribovský, Miloslav Hájek, Jan Hajn, Dagmar Hendrychová, František Chaun, Miloslav Chlupáč, Josef Jíra, Ladislav Karoušek, Jaroslav Klápště, Jaromír Kohoutek, Jitka Kolínská, Rupert Kytka, Pavel Laška, Josef Lehoučka, Jiří Martin vl. jm. Jiří M. Škopek, Marie Martinová Škopková (Pischová), Zdeněk Matlocha, Vojta Nolč, Dora Nováková, Vavro Dravec, Zdeněk Palcr, Robert Piesen, Jiřina Písařová, Theodor Pištěk, Radko Plachta, Stanislav Podhrázský, Čeněk Pražák, Mojmír Preclík, Ivo Přeček, Jiří Rada, Jiří Rathouský, Vojtěch Sapara, Zbyněk Sekal, Jiří Schmidt, Jaromír Skřivánek, Jan Svoboda, Julie Svobodová, Jaroslav Šerých, Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová, Jaroslav Vávra, Miroslav Vystrčil, Karel Vysušil, Jiří Winter Neprakta Krok 57 (1957) Jiří Bradáček, František Hora, Václav Kyselka, Josef Menš, Jaroslava Moserová Davidová Brno 57 (1957–1965) Josef Balák, Karel Hyliš, Jánuš Kubíček, Josef Kubíček, Zdeněk Kudělka, Bohumír Matal, Pavel Navrátil, Petr Spielmann, Vladislav Vaculka, Jaromír Zemina Tvůrčí skupina užitého umění Bilance (1957–1966) Jaroslav Fišer, Věra Lišková, Jiří Mrázek, Pravoslav Rada, Jindřiška Radová, Božena Rothmayerová-Horneková, René Roubíček, Miluše Roubíčková Skupina 58 (1958) Josef Brož, Jan Černý, Jaroslav Grus, Karel Hladík, Miroslav Jírava, Antonín Kalvoda, Jan Kodet, Josef Liesler, Josef Malejovský, Václav Vojtěch Novák, Jaroslav Otčenášek, Jan Smetana, Alois Sopr, Vojtěch Tittelbach, Jindřich Wielgus, Richard Wiesner MS (MS 58) (1958) – skupina měnila název dle roku, kdy vystavovala. Později též MS 61, MS 63 Karel Čermák, Vjačeslav (Václav) Irmanov, Václav Kořínek, Jiří Krejčí, Karel Kronech, Bohuslav Lamač, Kamil Linhart, Jiří Novotný (malíř), Jiří Patera, Jiří Procházka, Zdeněk Sýkora Polylegran (1958–1969) Adolf Born, Vladimír Hlavín, Vladimír Jiránek, Jiří Jirásek, Jiří Kalousek, Bedřich Kopecný, Miroslav Liďák, Karel Nepraš, Vladimír Renčín, František Skála starší, Bohumil Štěpán, Fedor Vico, Jaroslav Weigel, Jiří Winter Neprakta, Josef Žemlička Tvůrčí skupina SČVU Říjen (1958–1963) Proměna (Umělecká skupina Proměna) (1958–1973) Milan Albich, Karel Malich, Ivan Minařík, Přemysl Pospíšil, Miroslav Rada, Jan Šplíchal Profil (Tvůrčí skupina Profil 1958) (1958–1961) František Bič, Miroslav Bílek, Milan Borovička, Vladimír Drápal, Jiří Fojtík, Jiří Hadač, Oldřich Hanzl, Dalibor Chatrný, František Janiš, Miroslav Netík, Leonid Ochrymčuk, František Šenk, Oldřich Vašica, Igor Zhoř Kroky (1958–2006) Věnceslav Juřina, Vladimír Kotmel, Eduard Ovčáček, Zdeněk Přibyl, Vojtěch Renč, Miloš Urbásek, Rudolf Valenta, Jiří Veselský, Vladislav Zadrobílek Tvůrčí skupina Experiment (1959) František Dvořák, Miloslav Jemelka, Radoslav Kutra, Jaroslav Uiberlay Skupina G (od 1959)