Přemysl Coufal (9. ledna 1932 Hrubčice (okres Prostějov) – 23./24. února 1981 Bratislava) byl tajně vysvěcený kněz a údajně tajný benediktinský opat působící v rámci skryté církve. Státní bezpečností byl zavražděn nebo dohnán k sebevraždě.
Život a smrt Jeho rodiči byli Zdeňka a Leopold Coufalovi. Dětství prožil v Hrubčicích u Prostějova. Studoval lesnickou fakultu v Brně a externě filosofickou fakultu, tajně a soukromě studoval teologii. V roce 1955 se přestěhoval do Bratislavy, kde pracoval jako projektant a při zaměstnání vystudoval stavební fakultu.
Jeho aktivita ve skryté církvi byla v roce 1960 odhalena a zavázal se ke spolupráci s ekonomickou správou StB, které přinášel informace o nekalých ekonomických machinacích svého podniku. Nadřízenými důstojníky byl hodnocen kladně.Šárka Horáková Maixnerová: chtěl zabít tajného kněze z cyklu ČT Přísně tajné vraždy, 13 min., 6. prosince 2010 Protože ovládal angličtinu, němčinu, francouzštinu, ruštinu, španělštinu, maďarštinu, latinu, starořečtinu a hebrejštinu, byl vysílán z ČSSR do zahraničí na konference a stáže. Zde navazoval kontakty zejména s katolickým exilem a zprostředkovával komunikaci mezi skrytou církví a Vatikánem.
V roce 1967 ho tajný biskup Peter Dubovský v Praze na Břevnovském klášteře skrytě vysvětil na kněze.Luděk Navara: Smrt ve jménu víry? z cyklu ČT V zajetí železné opony, 13 min., 12. listopad 2007 V roce 1970 byl v souvislosti s kobeřickým synodem Koinotés biskupem Davídkem společně se třemi biskupy suspendován Fridolín Zahradník, ústav pro studium totalitních režimů, suspenzi pak postiženým odvolal biskup Peter Dubovský.
V roce 1971 změnil zaměstnání a spolupráci s ekonomickým oddělením StB ukončil. V roce 1974 spoluorganizoval setkání představitelů emigrace a skryté církve v Bulharsku.
Díky agentovi StB Prolog vysazeném 1979 do Rakouska byl v roce 1980 podezříván, že je kurýrem na západ, kde má vysoké kontakty. Jeho pas byl již zadržován StB, ale na přímluvu z jeho zaměstnání mu bylo umožněno na devizový příslib vycestovat do Francie, Anglie a Belgie. Při návratu byl ihned poté, co vlak z Vídně do Bratislavy překročil v Devínskej vsi hranici státu, příslušníky StB vysazen a prohledán. Byl mu zabaven pas, údajně navždy a také veškerá přivážená literatura.Vladimír Pavlík : Budú vrahovia P. Coufala potrestaní? in Necenzurované Noviny ročník 3, výtisk 30
V prosinci 1980 ho znovu kontaktovali důstojníci StB, obvinili jej z protistátní činnosti. Byl vydírán, ale podpis spolupráce odmítl. V únoru byl znovu vyšetřován, nátlak se stupňoval. Bylo mu i nabídnuto, že pokud složí 20 000 Kčs, bude jeho případ zmražen. Od rodičů a přátel sehnal jen 16 000 Kčs, zbytek slíbil dodat do tří dnů. Poté nepřišel v úterý do zaměstnání. Ve středu 25. února 1981 byl úředně odemčen jeho bratislavský byt na adrese Zúbekova 21, kde byl nalezen mrtev. Byl pohřben v rodných Hrubčicích 5. března 1981.Kněz Coufal nalezen mrtev in Studie, 78/1981 (Číslo: 2008/3 (Panoráma))
Poslední rok života V usnesení Generální prokuratury Slovenské republiky (GP SR) z roku 1991 se uvádí, že podle některých svědectví byl tajným benediktinským opatem.Usnesení Generální prokuratury SR o zastavení trestního stíhání, 28. 6. 1991, č. j. III Vg 7/90: „Vyšetrovaním bolo zistené, že… Súkromným individuálnym štúdiom získal teologické vzdelanie. V šesťdesiatych rokoch bol tajne vysvätený za rímsko-katolíckeho duchovného a neskôr dosiahol aj hodnosť opáta rádu benediktínov. Často cestoval do zahraničia, najmä do krajín západnej Európy, kde navštevoval kláštory a rehoľné domovy. Udržiaval široké kontakty s predstaviteľmi rímsko-katolíckej a inej cirkvi doma i v zahraničí. Nadväzoval aj vzťahy s československou kňažskou emigráciou. Vďaka týmto kontaktom mal dobrý predľad o situácii v cirkvi aj mimo územia republiky.“
25. července 1980 Coufal žádal o výjezdní doložku. Žádost byla blokována I. správou FMV v Praze a k vydání došlo se souhlasem blokujícího orgánu na základě intervence vlivné osoby. Tou měl být Ing. Milan Greguš, pracovník XII. Správy FMV v Bratislavě, který o vydání doložky Coufalovi pro účely svého útvaru požádal. Intervenci zprostředkovával Štefan Drgoň. Bohuš Vavro z XII. správy FMV později přiznal, že několikrát zařizoval výjezdní doložku Coufalovi, s nímž se znal proto, že Coufal v 60. letech bydlel v podnájmu u Vavrovy tchyně Margity Mrínové.
V září 1980 se Coufalovi podařilo vycestovat do Francie, Anglie a Belgie. Navštěvoval kláštery a řeholní společenství a stýkal se s různými představiteli církví včetně představitelů církevního exilu. Jozef Marášek při vyšetřování v roce 1991 vypověděl, že Přemysl Coufal se mu před svou poslední zahraniční cestou svěřil, že na žádost Vatikánu má vypracovat zprávu o situaci církve na Slovensku. Vladimír Pavlík došel ze zjištěných skutečností k závěru, že P. Coufal připravil pro Vatikán dvě zprávy. Jedna z nich měla být fingovaná a měla vyhovovat klerofašistickým a nacionalistickým kruhům ve slovenské podzemní církvi. Tyto kruhy měly ve Vatikánu své tutory. Ve druhé verzi zprávy psal i o agentech StB v podzemní církvi, čímž byla ohrožena jak StB, tak některé podzemní církevní kruhy. StB si podle Pavlíka nebyla jistá, zda se Coufalovi druhou zprávu podařilo odeslat (podle Pavlíka zřejmě podařilo).
Již v zahraničí si Coufal všiml, že je sledovaný. Při návratu 2. října 1980 ho Státní bezpečnost vytáhla z vlaku ihned po překročení hranice v Bratislavě-Děvínské Nové Vsi. Čtyři muži v civilu prohlédli jeho zavazadlo a náboženskou literaturu zabavili. V rámci prohlídky ho svlékli do naha. Zabavili mu rovněž cestovní pas s tím, že už ho nebude potřebovat. Prohlídku nařídila I. správa FMV v Praze, která také předtím rozhodla o vydání výjezdní doložky.
19. prosince 1980 byl poprvé vyslýchán Státní bezpečností. Výslech si vyžádal Ing. Viliam Gubo, pracovník XII. správy FMV v Bratislavě, s nímž podle tvrzení svědků z řad StB, již dříve Coufal přišel do styku. Podle těchto svědků byl Coufal již asi od roku 1970 veden v seznamu agentů na úseku ochrany ekonomiky Správou StB v Bratislavě pod krycím jménem „Jasan“. V lednu 1981 začali Coufala vodit na noční výslechy. Snažili se využít kompromitujících materiálů získaných při jeho zahraničním pobytu a hrozbou zveřejnění jeho dřívější spolupráce ho donutit k další spolupráci, tentokrát proti skryté církvi. Ptali se ho, s kým se setkal v zahraničí, a ptali se například na Hnilicu, Tomka, Revese. Ukázali mu i zdařilou údajně fotomontáž, na níž byl v kněžském rouchu s biskupem Hnilicou. Jednou byl také vyvezen autem mimo město, kde byl ponechán. Pod dohledem jej měl Miloš Dospiva, krycím jménem Kotva, referent 31. odboru I. správy FMV v Praze, a JUDr. Anton Obranec, referent Oblastního odboru I. správy FMV v Bratislavě. Obranec byl po listopadu 1989 podnikatelem a byl vyšetřován pro podvody a krácení daní. Koncem ledna RNDr. Štefan Drgoň, pracovník Slovenské akademie věd, zprostředkoval Coufalovi žádost o úplatek pro příslušníky StB ve výši 20 000 Kčs za to, že Coufalovo vyšetřování zmrazí. Úplatek složil Coufal Drgoňovi zčásti osobně 14. února 1981, zčásti dodatečně prostřednictvím Anny Machovičové. Neobjasnilo se, zda s žádostí o úplatek měla StB něco společného, a asi po měsíci Štefan Drgoň za nejasných okolností zemřel.
Coufal v období, kdy byl vyšetřován, přerušil většinu svých kontaktů s přáteli a spolupracovníky, aby je neohrozil. Ze stejného důvodu se ani nikomu nemohl v plném rozsahu se svými problémy svěřit. Pod vlivem Dospivy a Obrance se údajně mohl začít obávat i možných nepřátel z řad svých spolupracovníků nebo protivníků v rámci skryté církve nebo kompromitace před nimi. Při přešetřování případu v letech 1990–1991 mnoho svědků potvrdilo, že se u Coufala projevovaly různé příznaky vážné deprese a zvýšené podezíravosti, a některá svědectví i z okruhu osob nespojených s StB podle vyšetřování naznačovala, že mohl uvažovat o sebevraždě.
Dne 20. února 1981, kdy byl Coufal naposledy u svých rodičů, byl mimořádně vyděšený, jako by dostal nějaké ultimátum. Nerozloučil se obvyklým způsobem, ale slovem „sbohem“. (Usnesení GP to uvádí v kontextu dokazujícím sebevražedný úmysl, podle zjištění Vladimíra Pavlíka to mělo souviset s jeho rozhodnutím emigrovat před bezprostředním ohrožením do Polska). 22. 2. 1981 byl přerušen přívod elektrické energie do jeho bratislavského bytu (Zúbekova ul., č. 21). 23. 2. 1981 žádal opravu, následujícího dne, 24. února 1981, se však nedostavil do práce. Poté, co 26. 2. 1981 Coufalovy známé ohlásily případ Veřejné bezpečnosti, dostavilo se postupně 16 jejích příslušníků, uniformovaných i v civilu. Byt byl na mnoha místech zdemolován a zakrvácen, nalezeny byly žiletky, provazy a další předměty. Otisky prstů příslušníci SNB nesnímali. S nimi přišla lékařka MUDr. Janka Oberučová, která na místě zaprotokolovala, že bezprostřední příčinou smrti bylo pravděpodobně vykrvácení z řezných ran na horních končetinách. Vzhledem k nejasným příčinám úmrtí doporučila vykonat soudní pitvu. O stavu bytu podala v roce 1987 svědectví také Anna Machovičová, Coufalova známá, která byla přítomná policejnímu otevření bytu. Podle svědků z StB měl Coufal na 25. února 1981 dohodnutou s nimi schůzku a údajně přislíbil, že při ní podepíše spolupráci. V noci po nalezení těla provedli tři příslušníci StB (Anton Obranec, Milan Havlík a Ján Tkáč) tajnou prohlídku bytu údajně za účelem odstranění případných důkazů dosvědčujících, že se Coufala snažili získat ke spolupráci.
Stav těla mrtvého Znalecký posudek z oboru soudního lékařství podali prof. MUDr. Milan Kokavec, DrSc., a MUDr. Jaroslav Sochor. Ve vyšetřovacím spise GP SR je uvedeno, že podle paní Coufalové byli u pitvy přítomní i studenti medicíny a měli na smrt jiný názor. Usnesení GP konstatuje, že podle dostupné dokumentace žádní studenti u pitvy 27. 2. 1981 přítomní nebyli. Pitevním sanitářem údajně byl i Oskár Džurný. Ten v roce 1990 uvedl, že se na nic nepamatuje. Matka Oskára Džurného JUDr. Júlia Džurná byla ve funkci ředitelky přezkumného odboru GP SR.
2. 3. 1981 byli Coufalovi rodiče společně s paní Machovičovou předvedeni na soudní lékařství k identifikaci mrtvého. Tělo Coufala včetně krku bylo podle svědectví rodičů zakryté. Pravé oko měl vyražené, u oka byla 3 cm dlouhá jizva, nos byl rozmáčknutý, levá strana tváře byla promáčknutá a lebka na levé straně proražená v průměru asi 1 cm, levé oko natržené, na čele zamodralý otisk podpatku, na levé straně krku přeřezaná tepna. Podle svědectví paní Machovičové měl ještě natržené ucho a vlasy místy vytrhané i s kůží a na krku měl řeznou ránu. Dva přítomní příslušníci StB se údajně vyžívali v jejich zděšení. Při tomto ohledání bylo MUDr. Sochorem sděleno, že Coufal spáchal sebevraždu. 4. 3. 1981 při převozu do místa pohřbu pohřební zřízenci přes úřední zákaz na žádost pozůstalých otevřeli rakev. Přemysl Coufal měl údajně probodané a nožem pořezané ruce, v zápěstí a předloktí krevní podlitiny, přední zuby vyraženy, prsty černé, konečky prstů na pravé ruce rozřezány žiletkou, nohy pod koleny pořezané. Podle pozdějších posudků zčernání prstů, deformace tváře i vybočení oka z oční jamky mohlo být následkem pitvy a hnilobných procesů v těle.
Odpůrci výsledků vyšetřování namítají, že mnohá ze zranění by si Coufal při sebevraždě způsobit nemohl a že tato jsou následkem mučení.
Vyšetřování případu Obvodní správa SNB Bratislava IV dne 26. 4. 1981 a Městská správa VB v Bratislavě dne 21. 12. 1982 případ odložily se závěrem, že nebylo zjištěno zavinění jiných osob. V konceptu spisu na obvodní správě SNB byl nalezen příkaz, jímž náčelník obvodní správy Anton Cicák nařizoval některé úkony, které mohly vést k objasnění případu, ale v roce 1991 se nepodařilo vyšetřit, proč příkaz tehdy nebyl splněn. V usnesení GP z roku 1991 se také konstatuje, že dokumentace stop pořízená příslušníky VB nebyla po předání případu StB vyhodnocena.