Richard hrabě von Bienerth-Schmerling ( Richard Josef Anton Karl Graf von Bienerth-Schmerling) (2. března 1863 Verona – 3. června 1918 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik. Jako absolvent práv působil od mládí jako státní úředník, později byl ministrem školství a ministrem vnitra. V letech 1908–1911 zastával funkci předsedy vlády Předlitavska. V závěru kariéry nakonec vykonával úřad místodržitele v Dolním Rakousku (1911–1915). Po odchodu do penze získal titul hraběte (1915).
Biografie náhled|vlevo|Baron Richard von Bienerth (1907, John Quincy Adams, olej na plátně, sbírky muzea Belvedere) Byl synem c. k. polního podmaršála Karla Bienertha (1825–1882), po matce Violetě (1836–1907) byl vnukem rakouského politika Antona von Schmerlinga. Studoval na Tereziánské akademii ve Vídni (1871–1882) a poté pokračoval ve studiu práv na Vídeňské univerzitě (1880–1884). Po absolvování univerzity prodělal jednoroční vojenskou službu u c. k. zeměbrany, kde později získal hodnost nadporučíka v záloze. V roce 1884 vstoupil do státních služeb a začínal jako konceptní praktikant u štýrského místodržitelství ve Štýrském Hradci. Od roku 1886 řadu let působil na ministerstvu kultu a vyučování, kde absolvoval kariérní postup a v letech 1890–1894 byl ředitelem prezidiální kanceláře.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 282 dostupné online Od roku 1897 byl ministerským radou a v roce 1899 byl jmenován viceprezidentem dolnorakouské zemské školní rady. V roce 1905 byl na ministerstvu kultu a vyučování jmenován sekčním šéfem a ještě téhož roku se stal členem vlády.
Ministr a předseda vlády Předlitavska náhled|vlevo|Hrobka rodiny Bienerth-Schmerling na hřbitově v Hietzingu Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století. Nejprve se za druhé vlády Paula Gautsche stal dodatečně ministrem kultu a vyučování coby privizorní správce rezortu. Post si udržel i v následující vládě Konrada Hohenloheho. Funkci zastával v období 11. září 1905 – 28. května 1906.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 329 dostupné online Pak byl v období 2. června 1906 – 15. listopadu 1908 ministrem vnitra ve vládě Maxe Becka.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 330 dostupné online V této funkci dohlížel na realizaci volební reformy (všeobecné volební právo), podle které pak proběhly volby do Říšské rady roku 1907.
Poté, co Beckova vláda skončila, byl následně od 15. listopadu 1908 do 28. června 1911 předsedou vlády Předlitavska (vláda Richarda Bienertha).Přehled představitelů státní správy Rakouska na webu worldstatesmen.org dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 348 dostupné online Jeho vláda byla koncipována jako úřednická (zasedali v ní jako ministři-krajané jen tři ministři z parlamentních frakcí). Mnohé rezorty byly obsazeny jen provizorně, vysokými ministerskými úředníky. Kladla si za cíl nadstranickou (nepolitickou) politiku a překlenutí rozporů v politické životě Předlitavska. Dlouhodobě se ovšem potýkala (stejně jako většina předchozích vlád) s obstrukcemi, zejména českých poslanců parlamentu. V únoru 1908 proto Bienerth inicioval dočasné uzavření Říšské rady i českého zemského sněmu (v Praze dokonce vyhlášeno stanné právo) a následně provedl rekonstrukci vlády, do níž povolal i některé politické ministry. Během mezinárodní krize okolo Rakousko-Uherské anexe Bosny a Hercegoviny se mu nicméně podařilo prosadit v parlamentu důležité zákony související s financováním armády (a při tomto hlasování se česká opozice rozštěpila).SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 181, 230 ISBN 978-80-278-0059-9 V únoru 1909 znovu odstavil Říšskou radu od fungování, když ji čeští poslanci opětovně zablokovali obstrukcemi při projednávání jazykových a územněsprávních zákonů pro Čechy. V polovině roku 1910 se vláda potýkala s další významnou krizí, když jí loajalitu vypověděl Polský klub. V prosinci 1910 proto Bienerth nabídl rezignaci. Setrval ale v úřadu ještě několik dalších měsíců. Po volbách do Říšské rady roku 1911, v nichž vládní tábor ztratil většinu (zejména propad českých i německých klerikálních stran), definitivně ukončil své působení v čele předlitavské vlády.
Po rezignaci na funkci premiéra zastával v letech 1911–1915 funkci místodržitele Dolního Rakouska. Z titulu této funkce byl zároveň prezidentem zemského finančního ředitelství a předsedou zemské školní rady, dále také zástupcem ředitele Dunajské regulační komise.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 457 dostupné online Jako dolnorakouský místodržitel měl oficiální rezidenci v paláci Herrengasse 11, zatímco předtím jako předseda vlády sídlil v sousedním paláci Herrengasse 7. Ze zdravotních důvodů požádal o uvolnění z funkce v listopadu 1915Přehled představitelů státní správy Dolního Rakouska na webu worldstatesmen.org dostupné online a od té doby žil v soukromí.
Zemřel ve Vídni 3. června 1918 ve věku 55 let a byl pohřben v rodové hrobce na hřbitově v Hietzingu.
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Erb hraběte Richarda von Bienerth-Schmerlinga (1915) náhled|vlevo|Richardova manželka Anka (1915) náhled|vlevo|Syn Rudolf (Rolf, 1892–1921), fotografie z rakouského týdeníku Sport und Salon (1914) Od roku 1868 užíval šlechtický titul svobodného pána, který získal jeho otec.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 386 Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1889; s. 61–62 dostupné online Jako člen vlády získal v roce 1905 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence a v roce 1907 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.Richard von Bienerth-Schmerling na webu Rakouského parlamentu dostupné online Po odchodu do výslužby byl povýšen na hraběte (28. listopadu 1915).ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 386 Jako vnukovi významného politika Antona Schmerlinga mu bylo v lednu 1916 povoleno sloučit erb a příjmení Schmerling (Bienerth-Schmerling).Rod Bienerth-Schmerling na webu novanobilitas.eu dostupné online Povýšení mezi nejvyšší šlechtu s titulem hraběte v případě státního úředníka nebylo v té době zcela běžné, v nobilitačním diplomu byly ale výslovně zmíněny dávné zásluhy Antona Schmerlinga a Richardovi byla odpuštěna i předepsaná taxa za hraběcí titul.ŽUPANIČ, Jan: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století; Praha, 2023; s. 510–511 ISBN 978-80-86781-44-0 Během působení ve státních službách získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Richarda Bienertha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 485 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1893) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1898) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1904) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1907) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1909) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1910)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (Německo) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Vasova řádu (Švédsko) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (Belgie) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů Řád Medžidie IV. třídy (Osmanská říše)
Rodina V roce 1893 se ve Vídni oženil s Annou Marií (zvanou Anka) Lazarovicsovou de Kis-Szredystie (1869–1937), která později získala titul c. k. palácové dámy. Z manželství se narodily dvě děti, syn Rudolf (zvaný Rolf, 1892–1921) sloužil v armádě, zemřel předčasně svobodný a bezdětný, takže jeho úmrtím hraběcí titul zanikl. Dcera Marie Violetta (1895–1935) byla čestnou dámou Ústavu šlechtičen v Brně a žila ve Vídni.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 121 dostupné online
Richardův mladší bratr Karl (1872–1941) sloužil v c. k. armádě, v hodnosti majora byl pobočníkem císaře Františka Josefa a před první světovou válkou působil také v diplomacii jako vojenský atašé v Berlíně.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 34 dostupné online
Odkazy Externí odkazy
Reference
Kategorie:Rakouští úředníci Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Ministři vnitra Předlitavska Kategorie:Ministři kultu a vyučování Předlitavska Kategorie:Ministerští předsedové Předlitavska Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouská hrabata Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Rytíři Řádu Vasova Kategorie:Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Michaela (Bavorsko) Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Narození v roce 1863 Kategorie:Narození 2. března Kategorie:Narození ve Veroně Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Úmrtí 3. června Kategorie:Pohřbení na hřbitově v Hietzingu Kategorie:Muži