Guido svobodný pán von Haerdtl ( Guido Thomas August Freiherr von Haerdtl, uváděn též jako Härdtl) (23. února 1859 Vídeň – 20. července 1928 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik. Jako absolvent práv působil od roku 1881 ve státní správě, později zastával různé funkce na ministerstvu vnitra. V letech 1908–1911 byl ministrem vnitra Předlitavska. Po odchodu z vlády byl do konce první světové války viceprezidentem Správního soudního dvora.
Biografie náhled|vlevo|Nájemní dům v ulici Braunschweiggaße 5 ve vídeňské čtvrti Hietzing, bydliště Guido Haerdtla po roce 1918 Pocházel z pražské rodiny, která se uplatňovala v různých oborech veřejného života. Narodil se ve Vídni jako nejstarší syn lékaře barona Augusta von Haerdtl (1822–1901), dvorního rady, lázeňského lékaře v Bad Gasteinu a autora několika odborných prací z oboru balneologie. Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě a na Univerzitě Heidelberg. S titulem doktora práv vstoupil v roce 1881 do státních služeb, začínal jako konceptní praktikant v zemské vládě v Salcbursku. Pak byl povolán jako koncipient na ministerstvo vnitra. Zde pak zastával různé posty, od roku 1905 byl sekčním šéfem a vedl legislativní odbor ministerstva.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 324 dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser für 1909; Gotha, 1908; s. 295 dostupné online Podílel se na odborné přípravě vládních návrhů volební reformy a zákona o státních zaměstnancích ve vládách Paula Gautsche a Maxe Becka. V letech 1906–1908 byl spolupracovníkem ministra vnitra Richarda von Bienertha.
Vrchol jeho politické kariéry nastal počátkem 20. století, kdy se za vlády Richarda Bienertha sám stal ministrem vnitra. Funkci zastával v období 15. listopadu 1908 – 9. ledna 1911.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 356 dostupné online Na postu ministra se zastával práv německých studentů na německé univerzitě v Praze a podporoval ustanovení němčiny jako oficiální úřední řeči v Horních i Dolních Rakousích, čímž vyvolal kritiku českých politiků na svou osobu.
Po odchodu z vlády působil jako prezident soudního senátu Správního soudního dvora, v této funkci setrval do zániku monarchie v roce 1918.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 409 dostupné online
Po roce 1918 žil v soukromí ve Vídni, jeho bydlištěm byl nájemní dům v ulici Braunschweiggasse 5 ve čtvrti Hietzing.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien; Vídeň, 1924; s. 511 dostupné online
Od roku 1900 byl ženatý s Emmy Beckerovou von Denkenberg (1870–1913). Z manželství se narodily tři děti,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1927; Gotha, 1927; s. 228 dostupné online nejstarší syn Berthold (1901–1936) vystudoval práva, v době první rakouské republiky působil jako státní úředník a byl šéfem tiskového odboru v úřadu kancléře Engelberta Dolfusse.
Zemřel ve Vídni 20. července 1928 ve věku 69 let.Nekrolog Guida Haerdtla in: Wiener Salonblatt, 5. srpna 1928; Vídeň, 1928; s. 7 dostupné online
Tituly a ocenění Užíval šlechtický titul svobodného pána, který rodina získala v roce 1854.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 277 dostupné online Jako sekční šéf na ministerstvu vnitra obdržel v roce 1907 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online Během působení ve státních službách se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, byl také rytířem Maltézského řádu.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien; Vídeň, 1918; s. 465 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1896) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1902) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1906) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1910) 60x60pixelů Leopoldův řád I. třídy (1911)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
Odkazy Reference
Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2022; Praha, 2014; 495 s. ISBN 978-80-905324-4-1 Externí odkazy Guido von Haerdtl in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakouští úředníci Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští právníci Kategorie:Rakouští soudci Kategorie:Ministři vnitra Předlitavska Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Absolventi Univerzity Heidelberg Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Tajní radové Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Narození 23. února Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1928 Kategorie:Úmrtí 20. července Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži