náhled|Plačky na starověké egyptské malbě Plačka je označení pro ženu, jejímž úkolem bylo (či je) plakat a naříkat zdarma, nebo za určitý finanční obnos. Mužským protějškem plačky je oplakávač. Plačky a oplakávači byli nejčastějšími účastníky pohřbů ve starověku, a v Evropě od středověku do baroka, v nové době ubývají.
Plačky dodnes najdeme v některých zemích Evropy (Balkán, Moldávie, Zakarpatská Ukrajina, Rusko, Sicílie), a ve venkovských regionech se soudržnými společenskými komunitami či početnými rodinami křesťanské víry (zejména v pravoslaví) nebo ve společnostech židovské víry a rovněž u Romů, zejména na venkově.
Plačky přicházely či přicházejí k truchlení za zemřelého protože patřil do jejich komunity, například v římskokatolické církvi byl členem pohřebního bratrstva při farním kostele nebo při klášteře, členové měli takovou povinnost. řeholnice – řádové sestry se účastnily pohřební vigilie za zemřelého z povinnosti, vyplývající z jejich řeholního slibu. Pláčem a modlitbou se přimlouvaly za duši v očistci. od starověku byly najímány zejména v oblasti Středomoří, Blízkého a Středního východu, ale dnes se jedná spíše o historické povolání.
Reference
Literatura Jiří Mikulec, Barokní náboženská bratrstva. Praha : Nakladatelství Lidové noviny 2000
Externí odkazy
Plačky a nosiči rakví, co nebožtíka přes práh pěkně zhoupnou - na Plzeňsku záruka „dobrého“ pohřbu : Špalíček'' Českého rozhlasu Plzeň
Kategorie:Pohřbívání Kategorie:Zaniklé profese