náhled|upright=1.2|vpravo|Údolí králů Údolí králů () je místo nacházející se v Egyptě, které v dobách starověkého Egypta sloužilo jako pohřebiště faraonů a mocných šlechticů. Údolí bylo využíváno od 16. do 11. století před naším letopočtem za vlády panovníků 18., 19. a 20. dynastie (Nová říše) Údolí králů, které je rovněž Araby nazýváno Bibán el-Mulúk, „Brány králů“, leží nedaleko Luxoru.V hluboké severozápadně orientované rozsedlině ve vápencovém masivu Libyjského pohoří na západním břehu řeky Nil, v samotném srdci thébské nekropole. [dále jen „Siliotti”] Údolí je rozděleno na dvě části – západní se nazývá Západní údolí nebo také Údolí opic a obsahuje čtyři hrobky, z nichž dvě jsou královské a patří faraonům Amenhotepovi II. a Ajemu. Ve Východním údolí se nachází zbylých 61 hrobek, přičemž poslední dvě byly objeveny v roce 2008.
V Údolí králů se nacházelo hlavní pohřebiště vládců a své místo posledního odpočinku zde nalezli i mnozí významní šlechtici. Královské hrobky jsou vyzdobeny výjevy z egyptské mytologie. Skoro všechny hrobky byly vykradeny již ve starověku, avšak i v současnosti dávají jasnou představu o bohatství a moci tehdejších vládců. Archeologické a egyptologické výzkumy zde započaly na konci 18. století a probíhají dodnes. Mezi širokou veřejností se pohřebiště stalo známé díky objevu KV62 Tutanchamonovy hrobky. V roce 1979 se Údolí králů společně se zbytkem thébské nekropole zařadilo na seznam světového dědictví UNESCO.
Geologie upright=1|náhled|vpravo|Stratigrafie Údolí králů
Půda v Údolí králů se skládá z několika vrstev různých typů hornin. Vrchní vrstva je tvořena vápencem a další sedimentárními horninami, břidlicí a slínem. Sedimentární hornina se zde usadila přibližně před 35 až 56 miliony lety, v době, kdy předchůdce Středozemního moře zasahoval dále do vnitrozemí než je tomu dnes. Údolí vzniklo v období pleistocénu, kdy bylo do skal vytesáno nepřetržitými dešti. V současné době se v této oblasti vyskytuje déšť velmi sporadicky, avšak dochází zde k občasným přívalovým povodním, během kterých se otevřené hrobky zaplňují sutí.
Kvalita horniny je různorodá, neboť se zde vyskytují jak jemnozrnné tak i hrubozrnné druhy. Mezi méně kvalitní materiály patří břidlice, která se sice mnohem lépe opracovává než vápenec, ale ve výsledku je mnohem méně stabilní. Dalším jejím negativem je, že při kontaktu s vodou má tendenci se rozpínat a narušovat tak ostatní vrstvy hornin. V závislosti na typu horniny se během výstavby některých hrobek měnil jejich tvar a velikost. Rovněž při plánování hrobek brali stavitelé v potaz různé geologické prvky. Jelikož tunelování chodeb ve vápencové skále bylo příliš zdlouhavé, využívali Egypťané trhliny, které ve skále vznikly důsledkem pohybu zemské kůry.
Hydrologie V oblasti zdejšího pohoří se občasně vyskytují silné bouřky způsobující přívalové povodně. Poslední studie ukázaly, že se zde vyskytuje nejméně sedm povodňových koryt, které vedou přímo do centrální části údolí. [dále jen „Cross“] Centrální údolí bylo pravděpodobně na konci 18. dynastie zaplaveno a pod vrstvami sutin zmizelo několik hrobek. Tehdejší dno údolí bylo zhruba o pět metrů níže než je tomu dnes.Cross, S. 307 Zasypané hrobky tak byly zapomenuty a byly objeveny až na počátku 20. století našeho letopočtu.Cross, S. 310
Historie upright=1.2|náhled|vpravo|Pohřební komora se sarkofágem; hrobka Thutmose III.
Nad Údolím králů se tyčí Thébský štít, který místní obyvatelé nazývají el-Kurn, „Roh“, podle neobvyklého pyramidového tvaru. A právě tento geomorfologický prvek, který připomínal pyramidu, charakteristickou stavbu faraonů Staré říše, mohl podnítit první faraony 18. dynastie, aby své hrobky nechali postavit právě na tomto místě. Kromě náboženského a obřadního motivu zde svoji roli rovněž hrála poloha samotného údolí, které bylo od okolního světa značně izolované a snadno jej tak mohli střežit medžájové, tehdejší strážci pohřebiště.
Ačkoliv se symbolem starověkého Egypta staly pyramidy v Gíze, většina hrobek byla vyhloubena do skal. Avšak i samotné pyramidy a mastaby obsahovaly podzemní chodby a pohřební komory vyhloubené pod povrchem země. Během období Staré říše se rovněž jako v pozdějších dobách využívaly skalní hrobky.
Po vítězství nad Hyksósy a znovusjednocení Egypta, ke kterému došlo za vlády Ahmose I., začali thébští vládci stavět precizně propracované hrobky, které odrážely jejich znovunabytou moc. Hrobky prvních dvou vládců 18. dynastie Ahmose I. a jeho syna Amenhotepa I. se pravděpodobně nacházely v nekropoli 17. dynastie poblíž Dra Abú el-Naga. [dále jen „Strudwick a Strudwick“] První královské hrobky v údolí patřily Amenhotepovi I. (není jisté zda mu hrobka KV39 skutečně patřila) [dále jen „Reeves a Wilkinson“] a Thutmose I., jehož architekt Ineni poznamenal ve své hrobce, že doporučil svému králi umístit jeho hrobku do opuštěného údolí (identita této hrobky je nejasná, ale předpokládá se, že se jedná o hrobku KV20 nebo KV38).
V Údolí králů se pohřbívalo přibližně mezi lety 1540 až 1075 před naším letopočtem a nachází se zde nejméně 65 hrobek. První královská hrobka nejspíše patřila faraonu Thutmose I. (nebo jeho předchůdci Amenhotepovi I.) a poslední Rameesovi X. nebo Ramessovi XI. Navzdory svému jménu se v Údolí králů nenacházejí pouze hrobky královské, ale také hrobky patřící významným šlechticům, manželkám a dětem. Z celkového počtu patří králům pouze kolem dvaceti hrobek, zbytek tvoří neoznačené hrobky a hroby královských rodin a šlechticů.Siliotti, S. 29 Na počátku 19. dynastie se za vlády Ramesse I. začali pohřbívat královské manželky v nedalekém údolí, dnes známém jako Údolí královen.Siliotti, S. 70
Královské pohřebiště Staří Egypťané měli pro toto pohřebiště několik názvů jako například Tasechetaat, „Velké schodiště“, nebo „Krásné schodiště Západu“. Úřední název však zněl „Velké a majestátní pohřebiště milionů let faraona, života, síly a zdraví v západních Thébách“ (v hieroglyfickém písmu zapsáno níže).
G41-G1-Aa1:D21-O1-O29:Y1-A50-s-Z4:Y1-G7-N35-C11-Z2:N35-M4-M4-M4-t:Z2:N35-O29:O1*O1-G7-S34-U28-s-D2:Z1-R14-t:t-N23*Z1:N35-R19-t:O49-G7
Na začátku 18. dynastie byli do velkých hrobek pohřbíváni pouze panovníci, ostatní byli uloženi do malých vyhloubených komor, které se nacházely nedaleko hrobky jejich pána. [dále jen „Weigall“] Hrobka Amenhotepa III. byla vybudována v Západním údolí, kde se nachází i nedokončená hrobka WV25, která byla původně určena pro jeho syna Achnatona, který však během své vlády začal budovat svojí novou hrobku nedaleko Achetatonu.Reeves a Wilkinson, S. 116 Faraoni konce 18. dynastie Tutanchamon, Aj II. a Haremheb se však opět vrátili do Théb a své hrobky si nechali postavit v Údolí králů.
Během 19. a 20. dynastie se v Údolí králů a Údolí královen zvýšil počet pohřbů. Například Ramesse II. a později Ramesse III. zde nechali postavit obrovské hrobky, které byly určené pro jejich syny (KV5 a KV3). Je zde rovněž několik faraonů, kteří v Údolí králů nebyli pohřbeni nebo jejich hrobka nebyla do dnešní doby nalezena. Jedná se o Thutmose II., který mohl být pohřben v Dra Abú el-Naga, ačkoliv jeho mumie byla nalezena ve skrýši v Dér el-Bahrí. Rovněž hrobky Smenchkara a Ramesse VIII. nebyly nikdy nalezeny, a proto existuje varianta, že jsou pohřbeni mimo Údolí králů.
Ve Staré říši byla hrobka krále spojena se zádušním chrámem, který se nacházel nedaleko pyramidy. V období, kdy faraoni své hrobky ukrývali pod zem, byl zádušní chrám umístěn daleko od místa králova posledního odpočinku. Nacházely se blízko Théb, aby v nich mohl být udržován kult zemřelého faraona. Tyto zádušní chrámy byly navštěvovány během různých slavností, jež se v thébské nekropoli konaly. Nejznámějším festivalem jsou nádherné slavnosti údolí, během kterých posvátná bárka boha Amonrea, jeho manželky Mut a jejich syna Chonsa opouštěla chrám v Karnaku, aby navštívila zádušní chrámy zemřelých králů a jejich svatyně, které se nacházely na západním břehu v thébské nekropoli.Strudwick a Strudwick, S. 78
Hrobky byly stavěny a zdobeny řemeslníky, kteří žili ve vesnici Dér el-Medína nacházející se v malém údolí mezi Údolím králů a Údolí královen. Dělníci cestovali k hrobkám po cestách, které vedly přes Thébské pohoří. Jejich každodenní život je znám velmi dobře, neboť se o něm psalo v hrobkách a úředních dokumentech. V těchto dokumentech byla zaznamenána pravděpodobně první stávka, o které se konkrétně zmiňuje Turínský stávkový papyrus.Strudwick a Strudwick, S. 187
Průzkum údolí upright=1.2|vpravo|náhled|Howard Carter v hrobce krále Tutanchamona
Údolí králů bylo během posledních dvou století hlavní oblastí egyptologického bádání. O několik století dříve, v dobách antiky, přitahovala tato oblast mnoho turistů, zejména během římské nadvlády. Díky tomuto velkému časovému rozsahu jsou zde patrné změny ve studii starověkého Egypta, která začala jako antická honba za poklady a končí vědeckými vykopávkami v celé thébské nekropoli. Přes veškeré průzkumy a výzkumy, které zde byly provedeny, je v současnosti pouze jedenáct hrobek kompletně zdokumentovaných.
upright=1.2|náhled|vlevo|Vstup do královské hrobky; r. 1821
V mnohých hrobkách byly nalezeny graffiti, které zde na zdech zanechali starověcí turisté. Objeveno bylo přibližně 2100 řeckých a latinských graffitů a v menším množství také graffiti psané féničtinou, kyperštinou, lýkijštinou, koptštinou a dalšími jazyky. Většina z nich byla nalezena v hrobce KV9, která jich obsahovala necelých tisíc. První graffiti jsou datované do roku 278 před naším letopočtem.Reeves a Wilkinson, S. 51
V roce 1799 byly během Napoleonova egyptského tažení nakresleny mapy a plány známých hrobek, ve kterých se poprvé objevila zmínka o Západním údolí, kde byla nalezena hrobka Amenhotepa III.Siliotti, S.16 V díle Description de l'Égypte jsou oblasti v okolí Théb věnovány celkem dva svazky z dvaceti čtyř.
Průzkum Údolí králů a thébské oblasti pokračoval i v 19. století a byl zintenzivněn díky Champollionovo rozluštění hieroglyfů z počátku století. Na začátku století navštívil pohřebiště cestovatel a archeolog Giovanni Battista Belzoni, který zde objevil několik hrobek včetně těch, které patřily faraonům Ayemu (WV23 v Západním údolí) a Sethimu I. (KV17). Po ukončení svého pátrání v Údolí králů oznámil, že všechny hrobky byly nalezeny a žádná další se zde již nenachází. Dalším významným badatelem, který zde ve stejné době působil, byl francouzský konzul Bernardino Drovetti. V letech 1824-30, kdy již bylo hieroglyfické písmo rozluštěno, zde pracoval Angličan John Gardner Wilkinson, který hrobky identifikoval a poprvé je opatřil číslováním, které se používá dodnes.Siliotti, S. 18 Nové objevy přišly až v roce 1898, kdy Francouz Victor Loret objevil hrobky, které patřily Thutmose III. (KV34) a Amenhotepovi II. (KV35).
Na začátku 20. století byl jmenován do funkce vrchního inspektora pro Horní Egypt mladý anglický archeolog Howard Carter, který v Údolí králů objevil několik hrobek včetně té, která patřila králi Thutmose IV. (KV43).Reeves a Wilkinson, S. 71 Na přelomu století získal povolení k vykopávkám Američan Theodore M. Davis a jeho tým vedený Edwardem R. Ayrtonem objevil několik královských a nekrálovských hrobek (KV46, KV56 a KV57). V roce 1907 nalezli hrobku z Amarnského období (KV55). Poté, co byly objeveny hrobky KV54 a KV58, ve kterých se podle tehdejšího mínění nacházely pozůstatky z pohřbu krále Tutanchamona, bylo oznámeno, že Údolí králů je kompletně prozkoumáno a další hrobky se zde již nenacházejí. Davis svoji knihu „The Tombs of Harmhabi and Touatânkhamanou“ uzavírá větou „Obávám se, že Údolí králů je nyní vyprázdněné“. [dále jen „Davis“]