náhled|Vinohrad po kostelem svatého Ducha (Liběchov) Vinohradnictví je proces zahrnující zakládání, údržbu vinice a všechny práce s vinicí spojené. Vinice je pozemek osázený keři vinné révy o výměře nejméně 1000 m². V Česku se každá vinice musí přihlásit k registraci u Ústředního a kontrolního zkušebního ústavu zemědělského se sídlem v Brně. Cílem článku je rozebrat přípravu půdy, výsadbu vinice a její vedení. Dále práce na vinici, do kterých se řadí letní neboli zelené práce. Nutností je révu hnojit, vyživovat a dostatečně zavlažovat. Důležitá je ochrana révy proti škůdcům a ekologie krajiny.
Příprava půdy Před tím, než se vinice založí, musí se nejdříve správně upravit terén pozemku a to alespoň rok před vlastní výsadbou sazenic. V praxi to může znamenat např. odstranění vytrvalých porostů a postarat se o to, aby byly tyto kořeny důkladně odstraněny. Tyto práce je důležité provádět v době vegetačního klidu. Jde-li o pozemek po bývalé vinici, následuje tzv. „období odpočinku půdy“, které trvá zpravidla 6 let. Tato doba je potřebná k tomu, aby se vyloučila „únava půdy“. Pro zajištění dostatečného odpočinku pěstujeme plodiny používané na zelené hnojení, polní plodiny nebo víceletou vojtěšku. Právě víceletá vojtěška půdu dokáže nejlépe připravit do hloubky díky svému kořenovému systému. Příprava před výsadbou půdy je proces, který závisí pouze na každém pěstiteli. A právě proto by si pěstitelé měli uvědomit, že kvalita vinic závisí na kvalitní přípravě půdy a následné výsadbě.
Svažité pozemky se upravují terasováním do plošin, nejlépe širších rozměrů. Pokud jsou terasové stupně příliš úzké, vede to k vysychání půdy. Keře vinné révy tak trpí suchem, slabým růstem a nepravidelnou plodností. V takovýchto podmínkách můžeme růstový stav ovlivnit pouze pomocí kapkové zálivky. Podmínkou však je mít v blízkosti dostatečný vodní zdroj. Vybudování vodního zdroje však představuje další nákladnou investici do pěstování vinné révy.
V průběhu měsíce srpna se půda před výsadbou vinné révy připravuje hlubokým kypřením a to minimálně do hloubky 50 až 70 cm. V případě, že má půda dostatek živin, provádíme hloubkové kypření tzv. dlátovými podrýváky. Provádíme to v době, kdy je půda suchá a kyprá. Dalším způsobem kypření půdy je tzv. rigolace. Při rigolaci se do půdy doplňují potřebné živiny jako je např. draslík, vápník, hořčík, fosfor a bór. Takovému způsobu doplňování živin do půdy říkáme zásobní hnojení. Na základě agrochemického rozboru půdy zjišťujeme množství jednotlivých živin v půdě. Tyto rozbory provádí zemědělská laboratoř a to na základě odebraných vzorků půdy. Existují dva způsoby odebírání vzorků a to z vrchního půdního horizontu (0–30 cm) a ze spodního půdního horizontu (30–60 cm). Živiny doplňujeme pouze do tzv. prahu výnosů na 1 kg půdy. Pro každý druh půdy existuje jiná norma. Co se týká ostatního doplňování stopových prvků, provádíme dostatečným hnojením chlévskou mrvou nebo postřikem na list, což je mimokořenová výživa.
Po provedení všech výše uvedených pracích, což je potřebné hnojení a rigolaci ponecháme půdy odpočívat v hrubé brázdě až do jara. Je nutné, aby dostatečně promrzla. Na jaře, když je povrch oschlý, půdu uvláčíme a tím i urovnáme. Pak již můžeme vytyčit směr a šířku řádku pro sázení. A to ručně nebo promocí sázecích strojů. Při ruční výsadbě do jamek musíme vyznačit každé místo pro jednotlivé sazenice.
Výsadba vinice Sazenice vinné révy se nakupují od českých pěstitelů nebo z členských států Evropské unie a to z důvodu přísných certifikačních nařízení. Tato nařízení podléhají kontrole od orgánů unie. Kontrola je zaměřena proti šíření virových onemocnění vinné révy. Přechovávají se v obalech z plastových fólií při teplotě do 5 °C vzhledem k jejich velké náchylnosti na vysychání. Tyto sazenice jsou balené do svazku po 25 až 50 kusech a převážejí se pouze ve skříňových vozech.
náhled|Pohled na Vinici, v pozadí město Valtice
Svazky mají rostlinný pas, na kterém je uvedeno: země výroby výrobce odrůda klon podnož klon podnože kontrolní úřad číslo uznávacího listu
Před samotnou výsadbou vinice si připravíme kořeny v délce 8–10 cm. Pokud nebudeme vysazovat sazenice ručně, ale pomocí hydrovrtu, ponoříme seříznuté sazenice celé do vody a necháme jen tam 10–12 hodin. Důvodem je, aby pletiva dostatečně nasákla vodou. Naštěpovaná část musí vyčnívat 5–7 cm nad povrchem půdy. V případě že sazenice neparafinujeme, zakryjeme sazenice kopečkem sypké půdy, který se musí udržovat kyprý. Tím letorosty snadno prorostou a sazenici chráníme před možností vyschnutí. Sazenice, které jsou parafinované tak ty nepřikrýváme. Na roubu se ponechávají pouze dva letorosty. Z toho jeden se vyvazuje stále k opěrnému kůlu. Druhý se zaštěpuje na délku 10–15 cm a nenechává se dále růst.
Mladou výsadbu udržujeme pravidelným kypřením půdy a bez plevelu. Sazenice dvakrát za vegetaci přihnojíme rozpustnými minerálními hnojivy. Na podzim se naoře půda k mladým sazenicím a musí se dobře zakrýt místo štěpování a několik spodních oček jednoletých výhonů. Předcházíme tak škodám způsobené větrem a mrazem.
Na začátku jara odkryjeme motykou půdu a zjišťujeme, v jaké stavu naše sazenice jsou. Pokud sazenice nedosáhnout výšky jednoho metru a tloušťky tužky musíme je seříznout nad roubem na délku 1–2 oček. V dalším roce pak sazenice seřízneme na větevní kroužek, což je ztloustlá základní část výhonu přisedající k dvouletému dřevu.
V předjaří se na vinici postaví ze sloupců drátěnková opěra. Nejvhodnější je požít sloupky z profilovaných, plechových, silně pozinkovaných nebo štípaných sloupků akátových, které jsou ve spodní části opálené. Sloupky slouží jako podpěrná konstrukce a zároveň nám slouží k tvarování keřů.
Vzrostlé keře se následně seříznou na výšku budoucího kmene. Aby kmeny byly rovné, vyvážou se do svislé polohy. Krátce seříznuté keře ošetřujeme stejně jako v prvním roce. Na vyvázaných kmenech se ponechají tři nejvýše stojící výhony. Aby vznikl hladký kmen, všechny ostatní výhony vylomíme. V dalších letech zůstávají paty i celé kmeny bez výhonů. Místo sazenic, které se v prvním roce neujaly, se vysadí nové sazenice stejné odrůdy, aby se udržel plný počet keřů po celou dobu pěstování vinice. Tento způsob výsadby se nazývá podsadba.
Ve třetím roce využijeme k plodnosti nejvýše postavený jeden ze tří vyzrálých výhonů na kmeni. Tento výhon se zkrátí na 5–7 oček a vyváže se. Další dva výhony se zkrátí na dvě očka, čímž vznikne zásobní čípek. Slabé sazenice se ošetřují stejně jako silné v předešlém roce.
Ve čtvrtém roce jsme dosáhli toho, že všechny keře mají stejný základní tvar. Soubor pěstitelských opatření, který si pěstitel sám zvolí, rozhoduje o pěstované odrůdě, typu vína, odbytu, stanovištních podmínkách a konkrétní výsadbě keřů.
Vedení a řez révy vinné Vinná réva je liána, která se pěstuje, aby poskytovala úrodu hospodářsky využitelných plodů. Její řez patří k dominantní viniční práci, který mění tvar rostliny a vzájemný poměr mezi kořenovým systémem a nadzemní částí. Každoročně se z vinné révy odstraní více než 80 % přírůstku jednoletého i víceletého dřeva. To vede k ponechání na nadzemní části menší počet letorostů, listů a hroznů. Letorostů je sice méně, ale jsou delší, s tlustými výhony, velkými listy a hlavně velkými hrozny se šťavnatějšími bobulemi. Čím větší a šťavnatější jsou bobule hroznu, tím mají vyšší kvalitu z hlediska hospodářské využitelnosti.
Kvalitativně pozitivní korelace je možné dosahovat pomocí dvou forem. A to formou malých keřů v husté výsadbě. Tuto formu používají v některých francouzských vinařských oblastech, kde připadá na jeden ha cca 10 000 keřů. Na těchto vinicích se užívá tzv. Guyotův řez. Tento řez je nazván podle Dr. Julese Guyota, který publikoval svoji metodu v knize Culture de la vigne (1861) v Paříži. V různých obměnách se tento řez rozšířil do celé řady vinařských oblastí po celém světě. U nás se tento způsob husté výsadby ale nepoužívá.
Druhá forma kvalitativně pozitivní korelace je uplatňována na velkých keřích v řídké výsadbě. Používá se na rozsáhlých vinicích. Tyto keře jsou vysoké až 1 metr. Meziřadí výsadby dosahuje šířky cca 3 metrů. Obhospodařují se způsobem, který se používá ve všech našich vinařských oblastech, tzn. traktory běžné konstrukce.
Další způsob výsadby uplatňovaný v severních vinařských oblastech Evropy jsou velké vinice vysázené ve středně hustém sponu keřů. Na jednom hektaru se nachází 4000 – 5000 keřů vinné révy. Keře rostou do výšky cca 60 cm. Na jejich vrcholu je uplatňován Guyotův způsob řezu. Meziřadí je 2 metry široké a k mechanizované práce se používají úzkorozchodné traktory.
Letní práce na vinici Jako jedny z nejdůležitějších prací na vinohradu můžeme označit letní práce, často se také setkáváme s pojmem zelené práce. Jedná se převážně o ruční obdělávání vinohradu v jarním a letním období. Smyslem je utvoření optimální listové plochy. To znamená, aby bylo co nejvíce listů na přímém slunečním záření a co nejméně listů vegetovalo v trvalém stínu. Toho dosáhneme zredukováním letorostů, listů a zkrácením výhonků. Letní, neboli zelené práce začínají ve chvíli, kdy se ukáže hrozen, v období od května do června.
Začíná se tzv. podlomem neboli vylamováním nesprávně postavených a neplodných letorostů. Obrost nacházející se až u patky se očistí. Na keřích révy vinné se ponechají jen letorosty z hlavních oček a tažňů. Podlom je velmi podstatnou prací sloužící ke správnému vytvarování keřů a odstranění nadměrného počtu letorostů. Před kvetením, nebo těsně po něm přichází na řadu takzvané vylamování zálistků, tedy mladých letorostů. Zálistky jsou osy druhého řádu, které vyrůstají v paždí každého listu a tím silně zahušťují porost. Přinášejí určitá pozitiva, například produkují cukry, které slouží jako zásobní látky v kořenech. Musí se však průběžně vylamovat, jinak by jejich hustota způsobila zhoršené osvětlení listů a špatné provzdušnění, což by bránilo hroznům k vyzrávání. Ze zálistků vyrůstajících ve dvou vrchních třetinách letorostu jde cukr pouze do bobulí, zkracují se tedy jen zálistky vyrůstající ve spodní třetině. Někdy se kvůli přístupu sluníčka odlamují i některé listy v okolí hroznů, především u odrůd s hustým olistěním (např.: Tramín). Děje se tak před zaměkáním bobule. Nedoporučuje se však úplně odlistění, neboť hrozí úpal na bobulích. Zvláště hrozny bílých odrůd jsou náchylné na sluneční úpal. Odlistění také snižuje napadení hroznů plísní šedou, proto se někdy provádí v termínech před plnou zralostí hroznů.
Další důležitou letní prací na vinohradu je probírka hroznů. Dříve se prováděla jen u stolních odrůd vína, nyní se stále více uplatňuje i u odrůd, které se získávají pro tvorbu jakostních vín s přívlastkem. U stolních odrůd se redukuje už při podlomu počet hroznů na letorost, tím že se na každém letorostu nechá jen jedno květenství. Tím tak vinař získá větší hrozen s většími bobulemi. Jinak se to provádí u odrůdy s hustými hrozny. U těchto odrůd se probírka provádí až po odkvětu. U modrých odrůd se probírka dělá až po zaměknutí bobulí. V tuto chvíli se odstraňují jen hrozny opožděné ve vybarvování.
Výživa révy vinné a hnojení vinice Réva vinná odebere ročně z půdy poměrně značné množství minerálních látek. Jedná se především o dusík (N), fosfor (P2O5), draslík (K2O), nebo hořčík (MgO). Půdní horizont by měl mít, pro správný růst vinohradu, půdní horizont, který je rovnoměrně prostoupen živinami tak do hloubky cca 0,6 metru, hlavně v hloubce okolo 35 cm.
Dusík