Fridolín Macháček (20. března 1884 Praha – 29. března 1954 Plzeň) byl český muzeolog, archivář a historik. Věnoval se zejména regionálním dějinám Plzeňska. Byl dlouhodobým správcem městského archivu a muzea v Plzni. Jeho význam pro historiografii spočívá zejména ve zpracování plzeňské městské registratury.
Rodina a mládí Fridolín Macháček se narodil 20. března 1884 v Praze ve čtvrti Na Františku nedaleko Anežského kláštera na sever od Starého Města a na východ od Josefova. Jeho rodný dům měl v 19. století číslo popisné 183.
Předkové Jeho otcem byl František Macháček.Archiv hlavního města Prahy; Sbírka církevních a civilních matrik, Katolické matriky, Staré Město, Kostel sv. Haštala, Sign.HŠ N19 : Matrika narozených z let 1880–1887; s. 146. Dostupné z: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=A42229E0211E4CCCB40DBEEA2AB40127&scan=159#scan159. František Macháček pocházel z obce Chrast na Chrudimsku a pracoval jako sluha ve směnárně.BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Fridolín Macháček a česká vlastivěda. In: Acta Regionalia 1966–1967. Praha: Společnost přátel starožitností, 1968, č. 75, s. 48–59. Františkův otec Martin Macháček vlastnil knihkupectví v Chrastu. Františkova matka Marie Macháčková, rozená Rautenkracová, se narodila v Hradci Králové.VOJTÍŠEK, Václav. O Fridolínu Macháčkovi. In: Minulostí západočeského kraje. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1970, č. 7, s. 378–418.
Macháčkova matka se jmenovala Vilemína Macháčková. Narodila se v Praze jako Mathesiová. Její otec se jmenoval Bedřich Mathesius a pracoval jako jirchář též v Praze. Jeho matkou byla Anežka Mathesiová.Záznam o narození a křtu, Archiv hlavního města Prahy, matriční kniha narozených, Staré město pražské, římskokatolická farnost při kostele sv. Haštala, kniha narozených 1880–1887, signatura HŠ N19, folio 146, digitální snímek 159. Dostupné z: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=A42229E0211E4CCCB40DBEEA2AB40127&scan=159#scan159. Svatba Františka Macháčka a Vilemíny Macháčkové proběhla dne 30. června 1875.
Vzdáleným příbuzným Macháčkovy matky byl Vilém Mathesius. Jednalo se o literárního historika, jazykovědce a představitele Pražského lingvistického kroužku. Dalším příbuzným Fridolína Macháčka byl Bohumil Mathesius, překladatel, básník, publicista, literární vědec a editor.
Dětství Fridolín Macháček byl pokřtěn v římskokatolickém kostele svatého Haštala dne 25. března 1884. Kmotrem při křtu mu byl Antonín Kašpar, profesor ze Stříbra a Macháčkův příbuzný, zastoupený krejčím Antonínem Skálou. Právě po Skálovi získal své druhé jméno Antonín. Toto jména však nikdy nepoužíval.
Františkovi Macháčkovi bylo při narození syna 58 let a měl týdenní plat sedm zlatek. Fridolín měl dvě starší sestry.DOBRÁ, Hana. Význam PhDr. Fridolína Macháčka pro historii Plzně a jeho styky s významnými českými historiky. In: Západočeský historický sborník. Plzeň: Státní oblastní archiv v Plzni, 1996, č. 2, s. 365–368. Chodil na obecnou školu u Svatého Havla. Roku 1894, když bylo Fridolínu Macháčkovi deset let, mu zemřel otec František Macháček, a tudíž se živitelkou rodiny stala Macháčkova matka, která věnovala velkou pozornost synovu vzdělání.
Gymnaziální studium Fridolín Macháček mezi léty 1894–1902 studoval na Reálném gymnáziu Křemencova. Odmaturoval 10. července 1902 s vyznamenáním. S vyznamenáním prospěl i ve všech následujících ročnících. Během svého gymnaziálního studia pomáhal svým spolužákům s učivem.
Během Macháčkova gymnaziálního studia jeho matka Vilemína Macháčková živila sebe a své děti pletením punčoch pomocí na splátky zakoupeném pletacím stroji. Tuto práci vykonávala v Opatovicích, dnes již zaniklé vsi na území Nového města pražského. Jednou z jejích zákazníků byla Němka Richterová ze Smíchova, která následně punčochy darovala chudým rodinám. Vilemíně jednou poradila „Dejte hocha do německých škol a my se mu o vše postaráme.“ Macháčkova matka na to odvětila, že Macháček je Čech a tak to zůstane, čímž zákaznici ztratila.
Vysokoškolské studium Fridolín Macháček studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory dějepis a zeměpis. Ke studiu nastoupil v ročníku 1902/1903. Původně zamýšlel studovat moderní filologii. V roce 1903 získal za své dobré studijní výsledky stipendium císaře Ferdinanda, jehož peněžní hodnota činila 240 Korun rakousko-uherských ročně. Studoval s cílem stát se středoškolským učitelem.
Matka Fridolína Macháčka zemřela 7. ledna 1905, tedy během Macháčkova vysokoškolského studia. Přestěhoval se se svými dvěma staršími sestrami do Sněmovní ulice čp. 170. Během studia si v roce 1903 vydělával jako stenograf v kanceláři Ústřední matice školské. Později brigádničil jako kopista v několika archivech a knihovnách v Praze. Během studia se přátelil např. s Václavem Vojtíškem, Karlem Guthem, Zdeňkem Wirthem, Karlem Stloukalem či Rudolfem Urbánkem. Dodnes se dochoval dostatek jeho konverzace s některými studenty. Z jazyků studoval latinu, řečtinu, němčinu, francouzštinu a ruštinu.
Fridolín Macháček navštěvoval historické přednášky profesorů Josefa Šusty, Josefa Pekaře, Jaroslava Golla, Čeňka Zíbrta, Jaroslava Bidla, Josefa Kalouska či Václava Novotného. Archeologii mu přednášel Lubor Niederle. Na přednáškách Gustava Friedricha studoval pomocné vědy historické. Václav Švambera a František Augustin přednášeli zeměpis a meteorologii. Jeho životní postoje ovlivnil jeho profesor filozofie Tomáš Masaryk, budoucí prezident Československé republiky. Kromě Masaryka mu filozofii přednášeli také profesoři František Drtina, František Krejčí a Františk Čáda. Drtina mu též přednášel předmět pedagogika a didaktika. K jeho zájmu a později profesi archivnictví ho přivedli profesoři Gustav Friedrich a Václav Novotný.
Fridolín Macháček se stal členem semináře Jaroslava Golla. Právě z jeho předmětu napsal seminární práci Defenestrace pražská 1618. Tuto práci mu univerzita později uznala za práci disertační. V roce 1908 byla publikována v Českém časopise historickém skrze zprostředkování českého historika Josefa Pekaře.MACHÁČEK, Fridolin. Defenestrace pražská r. 1618. Praha: s.n., 1908. 45 s. Z tohoto semináře, využívající nejnovější dobové metody, později vzniklo uskupení historiků zvané „Gollova škola“. Gollovi žáci se věnovali zejména psaní monografií. Z psychologie sepsal seminární práci Výsledky pokusu z psychologie výpovědi. František Čáda o této seminární práci napsal: „Svědčí o studiu otázky velmi pilném, jakož i o bystrém úsudku vlastním.“
V roce 1906 zakončil poslední letní semestr. Téhož roku se o prázdninách stal na doporučení Novotného zaměstnancem Městského archivu v Rakovníku. Hlavní rigorozum z oborů historie a pomocné vědy historické skládal u Jaroslav Golla, Josefa Pekaře a Gustava Friedricha, vedlejší rigorozum z filozofie u Tomáše Masaryka a Františka Drtiny. Z oboru filosofie skládal hlavní rigorozum u Františka Drtiny a Tomáše Masaryka. Dne 10. června 1907 složil státní zkoušky z předmětů dějepis obecný, dějepis rakouský a zeměpis. Domácí úkol z dějepisu rakouského Macháčkovi prominuli pro jeho seminární práci. Ze zeměpisu vypracoval Horopisné a vodopisné poměry údolí nilského. Práce byla ohodnocena za výborné. Jako klauzurní úlohy splnil Přehled dějin římských v domě Mariově a Sullově, Přehled dějin anglických ve 13. století, Česká otázka ve válce třicetileté a Zeměpisné určování míst.
Dne 10. června 1907 získal učitelskou způsobilost pro vyšší střední školy. Dne 27. února 1908 byl promován doktorem filozofie. Během příprav na zkoušky pravidelně odjížděl za Vojtíškem do Archivu hlavního města Prahy, kde se společně připravovali.
Začátek profesního života Fridolín Macháček neměl v plzeňském muzeu na starost jen muzejní sbírky, ale i archivní a knihovnické, protože tyto tři instituce zde byly spojeny v jednu. Inventáře sbírek byly ovšem neúplné a neodborně zpracované. Macháček si uvědomoval, že funkce i způsob práce těchto pracovišť jsou odlišné a usiloval o to, aby v budoucnu bylo možné jejich rozdělení. Také chápal, že pro udržení a další rozvoj muzea je velmi důležitá výchovně-vzdělávací činnost. Proto začal od roku 1908 pořádat tematické výstavy, které byly doprovázeny přednáškami.
Spolu s C. Purkyně a Josefem Strnadem založil v roce 1909 Sborník městského historického muzea v Plzni (dnes vychází pod názvem Sborník Západočeského muzea v Plzni). Vycházel až do roku 1926, s přerušením v letech 1914–1918.
Příchod do Plzně Kuratorium Městského muzea v Plzni hledalo nového kvalifikovaného tajemníka a zároveň správce archivu městského muzea. Tuto funkci uvolnil Josef Strnad, jelikož se stal ředitelem II. plzeňské reálné školy (dnešní Gymnázium Plzeň)JANEČKOVÁ, Jitka. Fridolín Macháček mezi Plzní a Prahou. In: Vítaný host v Plzeňském kraji, 2014, č. 3, s. 28–29. Josef Strnad, předseda muzejního kuratoria Městského muzea v Plzni, požádal Václava Novotného, Macháčkova profesora, o radu, koho na tuto funkci přijmout. Václav Novotný mu nabídl svého studenta Fridolína Macháčka. Macháček tak 1. května 1907 získal pozici tajemníka Městského muzea v Plzni, avšak pod podmínkou, že bude spravovat také archiv. Do této funkce ho zvolilo obecní zastupitelstvo již 16. dubna 1907 všemi hlasy. Ve funkci tajemníka zůstal až do roku 1941.
Historik a Macháčkův profesor Jaroslav Goll mu nabízel roku 1908 místo asistenta Maxe Dvořáka v archivu rodu Lobkoviců v Roudnici. Macháček však tuto nabídku odmítl. Roku 1915 se uvažovalo, zda nepřevezme po Schulzovi vedení Archivu Národního Muzea v Praze.BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Sto let od narození Fridolína Macháčka. In: Archivní časopis, 1984, č. 4, s. 219–222. náhled|Dům Hřímalého 50, Bývalá Litická 50 na Jižním předměstí v Plzni. V tomto domě žil plzeňský historik Fridolín Macháček.
Osobní život do nezávislosti Československa Macháček v Plzni bydlel na adrese Litická 50,Státní oblastní archiv Plzeň; Sbírka matrik, Církev českobratrská evangelická, Kniha oddaných pro Plzeň – východ v časovém rozsahu 1921–1939; s. 5. tedy dnešní Hřímalého 1170/50.Hřímalého [online]. Encyklopedie Plzeň.[cit. 2021-11-17]. Dostupné z: https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/?acc=profil_ulice&load=112. Když přišel do Plzně, bylo mu 23 let. S Václavem Vojtíškem komunikoval osobně, často ho navštěvoval v Praze. Též s ním komunikoval pomocí dodnes dochovaných dopisů. V Archivu Hlavního města Prahy se setkával s dalšími mladými historiky: Zdeňkem Wirthem, Karel Guthem, Janem Opočenským, Jiřím Čermákem, Václavem Vilémem Štěchem či Janem Heidlerem.
Dne 26. listopadu 1908 se oženil se Stanislavou Noskovou, svou první manželkou. Svatba proběhla v římskokatolickém farním kostele svatého Tomáše v Praze na Malé Straně. Její otec se jmenoval Alois Nosek. Jednalo se o mlynáře z Byšiček, dnes část Lysé nad Labem. Její matka se jmenovala Anežka, rozená Kytlerová. Stanislava Nosková se narodila 22. prosince 1885. Byla tedy o rok a devět měsíců mladší než její manžel Fridolín Macháček.Archiv hlavního města Prahy; Sbírka církevních a civilních matrik, Katolické matriky, Praha III - Malá Strana, Kostel sv. Tomáše, Sign.TO O11 : Matrika oddaných z let 1893–1912; s. 231.
Dostupné z: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=C697418BDEC4477A81173FC65C7D6465&scan=235#scan235. Celkem s ní měl tři dcery: Stanislavu Macháčkovou (1909–1979, později provdána jako Koníčková), Jiřinu Macháčkovou (1912–1980, později provdána jako Povolná) a Vlastu Macháčkovou (1915–1946, později provdána jako Hromádková). Jeho nejstarší sestra se během první světové války za ním přestěhovala do Plzně.
Během první světové války Macháčkova první manželka Stanislava Macháčková (rozená Nosková), s níž měl tři dcery, onemocněla nevyléčitelnou duševní chorobou. Macháček pro ni platil pobyt v ústavu. S péčí o tři jeho dcery mu pomohla jeho nejstarší sestra. Později bylo manželství rozloučeno. Po její smrti zůstal sám na výchovu svých tří dcer.
První světová válka