Říše Tchang byl čínský stát existující v letech 618–907. Zrodila se ze vzpoury generála Li Jüan proti říši Suej a během několika let sjednotila Čínu rozbitou občanskou válkou. S krátkým přerušením v letech 690–705, kdy císařovna Wu vyhlásila dynastii Čou, přetrvala téměř tři století. V polovině 8. století prošla vážnou krizí, když povstání An Lu-šana vážně oslabilo říši. Přestože povstání bylo poraženo, oslabená ústřední vláda byla nucena k správním i hospodářským reformám. V poslední třetině 9. století povstání Chuang Čchaoa opět zásadně oslabilo říši, která se rozpadla na panství soupeřících generálů. Posledního tchangského císaře roku 907 sesadil generál Ču Wen, který již pouze v severní Číně založil vlastní říši Pozdní Liang.
Říše Tchang, jejíž hlavní město Čchang-an patřilo k největším na světě, je všeobecně považována za jednu z nejúspěšnějších říší čínské historie, která se v rozkvětu civilizace i vojenských úspěších vyrovnala, pokud nepřekonala, starověkou říši Chan. Tchangská éra byla většinou obdobím pokroku a stability, s výjimkou období povstání An Lu-šana a poklesu moci centrální vlády v druhé polovině vlády tchangské dynastie. Podle dochovaných údajů o sčítání lidu ze 7. a 8. století byl počet obyvatel říše odhadován na 50 milionů. Přestože ústřední vláda nebyla schopna v 9. století sestavit přesný soupis obyvatelstva, je tehdejší populace odhadována na 80 milionů.
Díky velké populaci byla tchangská vláda schopna sestavit statisícovou armádu sestávající jak z profesionálů, tak z odvedenců. Tchangští vojáci bojovali s kočovnickými říšemi dominujícími ve vnitřní Asii, přičemž získali kontrolu nad lukrativní obchodní trasou Hedvábné cesty. Různá království a státy uznaly svou podřízenost Tchangům a odevzdávaly tribut, zatímco další podléhaly tchangským protektorátům. Kromě politické hegemonie nad vnitřní Asií měla říše Tchang v širokém okolí silný kulturní vliv, zejména v Koreji, Japonsku a Vietnamu.
Stejně jako v předchozí říši Suej, i tchangský stát udržoval systém státní služby založený na přijímání úředníků prostřednictvím standardizovaných zkoušek a doporučení na úřední místa. Tento řád narušil vzestup regionálních vojenských guvernérů ťie-tu-š’ během 9. století.
Čínská kultura v 7.–9. století vzkvétala a dále zrála. Tchangská éra je považována za vrcholné období čínské poezie. Tchangské éře náleží dva z nejznámějších básníků Číny, Li Po a Tu Fu, stejně jako mnoho slavných malířů, například Chan Kan, Čang Süan a Čou Fang. Učenci sestavovali množství encyklopedií, geografických prací i historických děl.
V říši Tchang vznikla i řada technologických inovací, včetně knihtisku. Velký vliv na čínskou kulturu měl buddhismus, přičemž se do popředí dostaly domácí čínské směry. Později však byl omezován státem a jeho vliv klesl. Umění a kultura vzkvétaly i dobách oslabení centrální moci v 9. století. Oslabená ústřední vláda se do značné míry stáhla z řízení ekonomiky, obchod však zůstal nenarušen a i nadále prospíval.
Politická historie
Založení státu náhled|upright=0.7|vlevo|alt=Malba v centru stojícího postaršího Číňana s řídkými vousem oblečeného v tmavý háv s rukama založenými v typických širokých rukávech sahajících až ke kolenům, se zdobnou čapkou na hlavě, zleva i zprava doprovázený hodnostáři v analogickém světlém šatu s tmavými vysokými čapkami|Portrét suejského císaře Jang-tiho (vládl 604–618) objednaný roku 643 tchangským císařem Tchaj-cungem, autorem je Jen Li-pen (600–673) Říši Tchang založil během rozpadu předešlé říše Suej severočínský aristokrat Li Jüan, který se stal prvním tchangským císařem. Jeho rod Li, který se stal tchangskou vládnoucí dynastií, patřil k vojenské aristokracii ze severozápadu Číny dominující říši Suej.Ebrey, Walthall, Palais, s. 90–91. Za své předky prohlašoval zakladatele taoismu Lao-c’a, chanského generála Li Kuanga, a Li Kaoa, panovníka státu Západní Liang (vládl 400–417). Rod byl znám jako Liové z Lung-si (), a patřil k němu i básník Li Po. Tchangská dynastie byla částečně sienpejského původu, matka Li Jüana byla totiž dcerou Tu-ku Sina, sienpejského generála říše Západní Wej. Li Jüan zaujímal vysoké postavení jako bratranec suejského císaře Jang-tiho (jehož matkou byla další dcera Tu-ku Sina), vévoda z Tchang a guvernér Tchaj-jüanu. Měl prestiž a vojenské zkušenosti.
Druhý suejský císař Jang-ti vyčerpal hospodářství země nákladnými stavbami (rekonstrukcí Velkého kanálu a Velké čínské zdi) a také nákladným a neúspěšným pokusem o dobytí státu Kogurjŏ v severní části Korejského poloostrova v letech 612–614. Proti suejské vládě se proto bouřili rolníci i aristokraté. Roku 617 také Li Jüan shromáždil armádu a povstal proti suejskému režimu spolu se svými syny a neméně militantní dcerou, princeznou Pching-jang († 623), která postavila a vedla své vlastní vojsko.Adshead, s. 40. V zimě roku 617 Li Jüan obsadil Čchang-an, hlavní město říše, sesadil císaře Jang-tiho (přičemž mu udělil titul tchaj-šang chuang, formálně vyšší než císařský), dosadil na trůn loutkového dětského císaře Kung-tiho (vnuka Jang-tiho) a vládl jeho jménem. V reakci na zprávu o vraždě Jang-tiho generálem Jü-wen Chua-ťim se 18. června 618 Li Jüan prohlásil za císaře nové říše Tchang a během několika let sjednotil Čínu pod svou vládou.
Při výstavbě tchangského státu Li Jüan navazoval na suejské vzory, včetně převzetí správního systému tří kanceláří a šesti ministerstev. Převzal i suejský daňový systém cu-jung-tiao, v němž všichni dospělí muži odváděli stejnou daň, která byla poněkud snížena na necelých 120 litrů obilí, 6,2 metrů látky a 20 dnů roboty pro stát. Od roboty byli osvobozeni muži pod 17 a přes 59 let, ženy, úředníci, aristokraté a vyznamenané osoby. Půda uvolněná v důsledku úbytku obyvatelstva po válkách a zabraná nepřátelům tchangské vlády byla rozparcelována na stejné příděly o 7,5 ha a rozdělována rolníkům v takzvaném systému stejných polí.Glahn, s. 185.
Li Jüan vládl až do roku 626, kdy byl sesazen svým synem Li Š’-minem, knížetem z Čchin. Li Š’-min byl úspěšný vojevůdce, který velel armádě od svých 18 let a byl známý efektivními útoky své kavalérie, vynikal také v boji s lukem a šípy, mečem a kopím.Graff (2000), s. 80. V květnu 621 porazil početnější armádu protisuejského rolnického povstalce Tou Ťien-teho (573–621) u Luo-jangu v bitvě u Chu-lao.Adshead, s. 40–42.Graff (2000), s. 78, 82, 85–86, 95. Kvůli obavám z atentátu Li Š’-min začátkem července 626 zaútočil první a zabil dva ze svých bratrů: Li Jüan-ťiho a korunního prince Li Ťien-čchenga.Adshead, s. 42. Krátce poté jeho otec abdikoval v jeho prospěch a Li Š’-min nastoupil na trůn. Vládl tchangskému státu v letech 626–649. Je známý pod svým chrámovým jménem jako císař Tchaj-cung.
náhled|alt= Barevný obdélný obraz, na žlutobéžovém pozadí v levé půli tři postavy, vousatý muž středního věku v červeném hávu, černými botami a přiléhavé černé čapce a nímž stojí dva služebníci ve světlých oděvech a černých čapkách, všichni ze založenými rukama. V pravé půli obrazu na čtvercových nosítkách sedí se skříženýma nohama muž středního věku, nosítka nesou dvě služebnice, dalších šest okolostojících služebnic mu přisluhuje a ovívají ho velkými vějíři na tyčích|Císař Tchaj-cung (vládl 626–649) přijímá tibetského vyslance Gar Tongtsen Yülsunga; namaloval roku 641 Jen Li-pen (600–673) Ačkoli zabití dvou bratrů a sesazení otce odporovalo konfuciánským hodnotám synovské oddanosti, Tchaj-cung se ukázal být schopným státníkem, který naslouchal radám nejmoudřejších členů své vlády. V roce 628 provedl buddhistickou pamětní bohoslužbu za oběti občanské války a v roce 629 postavil buddhistické kláštery na místech velkých bitev, aby se mniši mohli modlit za padlé z obou stran bojů.Ebrey, Walthall a Palais, s. 93. Vzápětí vedl úspěšnou válku proti Východoturkutskému kaganátu, který byl dobyt a zlikvidován poté, co jeho kagana Illiga zajal tchangský generál Li Ťing (571–649), pozdější kancléř. S tímto vítězstvím Turkuti přijali Tchaj-cunga za svého vládce, kagana.Adshead, s. 42–43.Twitchett, s. 124.
Císařovna Wu vlevo|náhled|alt=Malba (barevná s černými obrysy postav a věcí) tří stojících žen v tradičním čínském oděvu, s vlasy vyčesanými do drdolů, prostřední žena stromek nad kterým poletuje pták |Palácové dámy na zahradě, nástěnná malba v hrobce prince Li Siena v mauzoleu Čchien-ling, kde byla roku 706 také pohřbena císařovna Wu Wu Ce-tchien začala svou kariéru jako jedna z mnoha nízce postavených konkubín císaře Tchaj-cunga, později zaujala jeho syna a nástupce Kao-cunga (vládl 649–683) a stala se jeho císařovnou, v době manželovy nemoci (počínaje jeho mrtvicí roku 655) i faktickou vládkyní Číny.Ebrey, Walthall a Palais, s. 97–98.
Císař Kao-cung zemřel roku 683. Nastoupil po něm nejstarší přeživší syn Kao-cunga a Wu, Čung-cung. Mladý císař se snažil prosadit za kancléře otce své manželky, což vyvolalo odpor a po šesti týdnech na trůnu byl císařovnou Wu sesazen ve prospěch svého mladšího bratra, dvanáctiletého Žuej-cunga.Ebrey, Walthall a Palais, s. 98. To roku 684 vyprovokovalo vzpouru několika tchangských princů, kterou vládní armáda potlačila během dvou měsíců. Roku 690 Wu sesadila i Žuej-cunga a sama nastoupila na trůn jako císař nově vyhlášeného státu Čou. Žuej-cung se stal následníkem trůnu, a přijal příjmení Wu (), místo otcovského Li (). Wu Ce-tchien vládla následujících 15 let jako jediná žena-císař v dějinách Číny, než v únoru 705 palácový převrat vrátil Čung-cunga na císařský trůn a formálně obnovil tchangskou dynastii. Wu zanedlouho zemřela.Adshead, s. 45. Jejím pravděpodobně nejvýznamnějším odkazem bylo oslabení síly severozápadní aristokracie, umožňující lidem z jiných klanů a regionů Číny, aby zaujali významnější pozice v tchangské politice a vládě.Fairbank a Goldman, s. 82.
upright|náhled|alt= Fotografie vysoké šedobílé pagody,za zdí v popředí je vidět šest postupně se zužujících pater a věžičkou na nejvyšším patru; na každé straně každého patra je vysoké klenuté okno |Velká pagoda divoké husy, Čchang-an (moderní Si-an) postavená roku 652, opravená za císařovny Wu roku 704. Během a po panování císařovny Wu žilo v říši mnoho prominentních žen, včetně Šang-kuan Wan-er (664–710), básnířky, spisovatelky a důvěryhodné administrátorky pověřené císařovnou Wu vedením její soukromé kanceláře.Adshead, s. 46. V roce 706 manželka císaře Čung-cunga, císařovna Wej († 710), přesvědčila svého manžela, aby ve vládních úřadech zaměstnal svou sestru a její dcery, a v roce 709 ho požádala, aby ženám poskytl právo odkázat dědičné výsady svým synům (což dosud bylo pouze mužským právem). Císařovna Wej nakonec roku 710 Čung-cunga otrávila, načež na trůn dosadila svého patnáctiletého syna Li Čchung-maoa. O dva týdny později Žuej-cungův třetí syn Li Lung-ťi (pozdější císař Süan-cung) zorganizoval státní převrat, při němž císařovnu Wej zabil a zlikvidoval i její frakci.Ebrey, Walthall a Palais, s. 99. Poté na trůn dosadil Žuej-cunga (vládl 710–712). Stejně jako císaře Čung-cunga ovládala císařovna Wej, tak i Žuej-cunga ovládala jeho sestra princezna Tchaj-pching.Adshead, s. 47. To skončilo, když roku 712 neuspěl její pokus o převrat (nakonec se roku 713 oběsila) a císař Žuej-cung abdikoval ve prospěch Süan-cunga.
Zlatý věk náhled|vlevo|upright|alt=detail obrazu císaře Süan-cunga, malba muže středního věku, zachyceno je poprsí, obličej je s malou zastřiženou bradkou a knírem, na hlavě černá čapka s širokýma „ušima“ trčícími do stran, oděv sahající až ke krku světle žlutý, pozadí také světle žluté poněkud tmavší|Císař Süan-cung (vládl 712–756)