Krumhorn (též křivý roh) je jeden z nejvíce používaných dvouplátkových vzdušnicových nástrojů hobojového typu válcovitého tvaru z rodiny historických dřevěných nástrojů ze 14. až 17. století, tedy z období renesance. Název pochází z německého krummhorn, což znamená křivý roh.
Původ vpravo|175px|náhled|detail z renesančního obrazu od Vittora Carpaccia, 1510 Krumhorn se objevil někdy ve 13. století z období renesance, kdy na něj začali hrát Maurové (arabští muslimové původem se severní Afriky) a později kol. 14. století i muzikanti a mistři v Evropě. Jak je už výše zmíněno, název pochází z německého slova "krummhorn", což znamená křivý roh.
Charakteristika Charakteristickým znakem krumhornů je právě jejich háčkovitě zahnutý korpus, aby záměrně připomínal zahnutý zvířecí roh a nástroj připomíná písmeno "J". Jasnější a hlasitější tón, než má cornamusa, je způsoben rozšiřujícím se roztrubem a širším vrtáním. Krumhorn byl nejčastěji dělán z rákosového dřeva. Právě díky výraznému, hlasitému a širokému tónu byl používán často i jako sólový nástroj. Křivé rohy (krumhorny) se liší od vzdušnicové šalmaje a kornamusy především tvarem vrtání a charakteristickým zahnutím korpusu. Rozsah nástroje je o něco větší než nóna (díky pomocným klapkám). Tento nástroj v pozdějších dobách zcela vymizel a jeho barva je charakteristická pro starou hudbu. Různé druhy krumhornů vyobrazil např. Michael Praetorius ve spise Syntagma musicum (1619).
Fyzika – vznik tónu Krumhorn patří mezi aerofony, čili jeho zvuk vzniká tím, že hráč foukne přes dvojitý plátek (strojek) a uvnitř duté, rákosové zahnuté "roury" se rozechvěje vzduch, čímž vznikne tón. Výšku tónu lze u krumhornu měnit střídáním různých dírek, či klapek, nebo přefukováním. Přefukování se ale u hraní na krumhorn moc neuplatní, jelikož (jak již bylo zmíněno) tónový rozsah krumhornu je něco přes nónu. U vypracovanějších typů krumhornu lze hrát i částečně chromaticky.
Druhy krumhornu náhled|300px|moderní typy krumhornů–altový krumhorn in F a basový krumhorn in F náhled|300px|dvouplátkový strojek na altový krumhorn in F vpravo|náhled|300px|Rodina krumhornů z díla Syntagma musicum od Michaela Praetoria roku 1619
Existuje několik druhů krumhornů, které se v renesanci používaly (od garklein krumhornu až po prodloužený velkobasový krumhorn). Už v renesančním období existovaly i takové speciální–"prodloužené" typy krumhornů (např. Prodloužený tenorový krumhorn), které měly svůj tónový rozsah až přes dvě oktávy (výjimečně měl prodloužený baskrumhorn svůj rozsah jen přes oktávu–C až g).
V dnešní době byly vytvořeny ale tzv. "moderní krumhorny", které se od těch renesančních liší (tónový rozsah těch moderních krumhornů jsou uvedeny v kulatých závorkách):
Garklein krumhorn Sopraninový krumhorn Sopránový krumhorn d´–e´´ (c´–f´´) Altový krumhorn g–a´ (f–hes´/b´) Tenorový krumhorn c–d´ (c–f´) Prodloužený tenorkrumhorn G nebo A–d´ (-není žádný modernější typ-) Basový krumhorn F–g (F–hes/b) Prodloužený basový krumhorn C–g (-není modernější typ-) Velkobasový krumhorn Hes (B)–c nebo C–d (Hes/B–c nebo C–f) Prodloužený velkobasový krumhorn G–d (-není modernější typ-)
V dnešní době je krumhorn používán např. v britské rockové skupině Gryphon.
Externí odkazy
Barokní blog Vogelavos
Kategorie:Historické hudební nástroje Kategorie:Dřevěné nástroje