Julius Nepos († 480) byl západořímský císař v letech 474 až 475. Před uchopením moci působil jako vojenský velitel a faktický vládce polonezávislé provincie Dalmácie. Oženil se s neteří manželky východořímského císaře Leona I., který ho podpořil jako uchazeče západního trůnu proti císaři Glyceriovi. V červnu 474 se vylodil nedaleko Říma, načež Glyceria bez boje sesadil.
Nepotovo panování nemělo dlouhé trvání, neboť již v srpnu dalšího roku ho ukončila vzpoura generála Oresta. Ten dosadil na trůn v Itálii svého nedospělého syna Romula Augusta, zatímco Nepos odplul zpět do Dalmácie. Tam setrval až do své smrti o pět let později, kdy ho zavraždili vlastní vojáci. Nepos byl i po svém svržení uznáván Východem za legitimního císaře a tento titul nepřestal užívat do konce svého života. Někteří historikové ho proto považují za posledního západořímského panovníka.
Život
Nabytí trůnu Julius Nepos byl synem římského generála (magister militum) Nepotiana,Mathisen, Ralph W. Julius Nepos (19/24 June 474 - ((28 August 475)) - 25 April/9 May/22 June 480). De Imperatoribus Romanis, [cit. 2014-5-18]. sloužícího kolem roku 460 v Hispánii.Halsall (2007), s. 265. Jeho strýcem z matčiny strany byl magister militum Marcellinus, jenž si na přelomu padesátých a šedesátých let 5. století vytvořil vlastní mocenskou základnu v římské provincii Dalmácii.Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 19; Demandt (1998), s. 145. Po Marcellinově zavraždění v roce 468 získal Nepos kontrolu nad Dalmácií a velení nad tamějšími vojenskými silami.Heather (2007), s. 489. Když byl o čtyři roky později v Itálii zabit západní císař Anthemius, východořímský vládce Leon I. oženil Nepota s neteří své manželky Veriny.Jordanes. Romana 338; Clauss (2001), s. 416. Někdy v této době ho rovněž obdařil titulem patricia a ustavil ho vrchním velitelem v Dalmácii (magister militum Dalmatiae).Demandt (1998), s. 145; Clauss (2001), s. 416.
V březnu 473 patricius Gundobad pozvedl na západní trůn velitele gardy Glyceria, přestože právo vybrat nového císaře příslušelo Leonovi, tehdejšímu jedinému římskému panovníkovi.Paulus Diaconus. Historia Romana XV.5; Fasti vindonbonenses priores 611. Leon se v reakci na to rozhodl jmenovat Nepota do čela výpravy, jež měla Glyceria zbavit vlády.Ioannes z Antiochie fr. 209.2. Pravděpodobně tak učinil až po několikaměsíčním váhání, protože příchod zimy zabránil Nepotovi v zahájení akce ještě v témže roce. Třebaže Leon mezitím zemřel, Nepos si udržel podporu východního dvora pro chystané tažení i za jeho nástupce Zenona.Anonymus Valesianus s.a. 474.
Na jaře následujícího roku dalmatský velitel vyrazil po moři do Itálie a přistál v Portu, v nevelké vzdálenosti od Říma.Marcellinus Comes s.a. 474-475. Glycerius nekladl žádný odpor a vzdal se Nepotovi, který ho dal vysvětit na biskupa v dalmatském městě Salona (dnešní Solin).Ioannes z Antiochie fr. 209.2; Anonymus Valesianus s.a. 474. Krátce nato, 19., nebo 24. června 474, byl Nepos prohlášen v Římě za císaře.Fasti vindonbonenses priores 613-614; Auctuarii Hauniensis ordo posterior s.a. 474. Prameny se vesměs shodují, že se chopil moci až po svržení Glyceria. Jordanes ovšem uvádí, že východní císař prostřednictvím svého klienta nejprve ustavil Nepota v Ravenně za císaře a ten poté sesadil uzurpátora Glyceria.Jordanes. Romana 338.
Vláda O Nepotově činnosti během jeho krátkého panování se zachovaly jen velmi omezené informace. V Itálii nechal razit solidy v Římě, Ravenně a Mediolanu (Milán). Malé množství mincí bylo vyraženo také v galském městě Arelate (Arles), což svědčí o císařově zájmu o tuto oblast. Stříbrné mince s jeho jménem se objevily i v severní Galii, ovládané galorománským vojevůdcem Syagriem. Úzké vztahy mezi dvory v Ravenně a Konstantinopoli dokládají Nepotem ražené mince se jmény východních císařů Zenona a Leona II. Navzdory tomu ale Nepos neobdržel z Východu žádnou vojenskou pomoc.Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 26.
Rostoucí lhostejnost Konstantinopole k vývoji na Západě potvrdila mírová smlouva uzavřená v roce 474 mezi Zenonem a vandalským králem Geiserichem.Heather (2007), s. 490; Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 26; Halsall (2007), s. 279. Pokračující útoky Vandalů a drancování pobřeží Itálie přiměly Nepota k vyjednávání. Vzhledem k zjevné slabosti západní říše císaři nezbylo než uznat nadvládu Vandalů nad Afrikou, Sicílií, Sardinií, Korsikou a Baleárskými ostrovy.
Jakmile polevilo nebezpečí vandalských nájezdů, Nepos se pokusil o obnovení autority říše v Galii.Halsall (2007), s. 280. Při tom se musel potýkat s výbojnými Vizigóty, vedenými králem Eurichem, kteří v letech 473 až 474 obsadili většinu dnešní Provence a ohrožovali i Itálii.Chronica gallica 653; Chronicon Caesaraugustanum s.a. 473. Nepos jmenoval Ecdicia, syna někdejšího císaře Avita, proslulého odhodlanou obranou města Arvernum (Clermont-Ferrand), patriciem a povýšil ho do hodnosti magister militum praesentalis.Halsall (2007), s. 280; Sidonius Apollinaris. Epistulae V.16.1-2. Z líčení Ecdiciova švagra, básníka Sidonia Apollinara, je patrné, že tímto krokem vyvolal značný entuziasmus v řadách loajální galské aristokracie. V roce 475 císař zahájil diplomatické jednání s Eurichem, vedené prostřednictvím biskupa Epifania z Pavie.Ennodius. Vita Epiphanii 91. V něm pak pokračovala delegace čtyř biskupů z jižní Galie vyslaná v témže roce k vizigótskému dvoru v Tolose (Toulouse).Sidonius Apollinaris. Epistulae VII.7.4. Veškeré naděje Sidonia nicméně pohasly, když emisaři odsouhlasili odstoupení oblasti Auvergne Vizigótům výměnou za jejich stažení z Provence. Nepos poté povolal Ecdicia do Itálie, kde ho nahradil magister militum Orestes.Jordanes. Getica XLV.241.
Vyhnání a smrt Nepos jmenoval Oresta, bývalého tajemníka hunského krále Attily, aby posílil loajalitu italského vojska, a upevnil tak svoji pozici. Generál se však záhy vzbouřil a v čele ozbrojené moci vyrazil k Ravenně, kde se zdržoval císař.Anonymus Valesianus s.a. 475; Auctuarii Hauniensis ordo posterior s.a. 475. Za těchto okolností se Nepos rozhodl opustit svoji rezidenci a 28. srpna 475 odplul přes Jaderské moře zpět do Dalmácie.Jordanes. Getica XLV.241; Anonymus Valesianus s.a. 474; Auctuarii Hauniensis ordo prior s.a. 475; Fasti vindonbonenses priores 615. Orestes o dva měsíce později učinil svého nedospělého syna Romula v Ravenně císařem. Prameny se takřka nezmiňují o příčinách vzpoury proti Nepotovi. Moderní badatelé zmiňují jako pravděpodobný důvod nespokojenost armádyHeather (2007), s. 489; Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 27; Halsall (2007), s. 280. nebo spekulují o zapojení římského senátu.
V Konstantinopoli odmítli akceptovat Romula Augusta jako nového západního císaře, neboť za něho nadále považovali Nepota, vypuzeného do Dalmácie.Bury, John Bagnell. History of the Later Roman Empire: From the Death of Theodosius I to the Death of Justinian (Volume 1). New York: Dover Publications, 1958. , s. 408; Halsall (2007), s. 281. Koncem srpna 476 barbarský velitel italského vojska Odoaker porazil a zabil Oresta a zanedlouho sesadil Romula Augusta. Následně vyslal poselstvo do Konstantinopole, aby sdělilo Zenonovi, že na Západě již není třeba žádného císaře.Malchos fr. 10; Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 27; Halsall (2007), s. 281. V témže čase se Nepos obrátil na Zenona se žádostí o finanční prostředky a vojsko, s jehož pomocí by mohl znovu získat kontrolu nad Itálií.Malchos fr. 10. Zenon ve své odpovědi Odoakerovi fakticky uznal jeho vedoucí postavení v Itálii, když ho oslovil jako patricia, a zároveň ho vyzval, aby Nepota uvedl zpět na trůn.Malchos fr. 10; Heather (2007), s. 492-493; Demandt (1998), s. 147. Nepotovi zaslal dopis plný sympatií, v němž vyjádřil pochopení pro jeho složitou situaci.Heather (2007), s. 493. Přes naléhání císařovny Veriny mu však neposkytl žádnou hmatatelnou podporu.Malchos fr. 10; Heather (2007), s. 493.
Odoaker projevoval formální respekt vůči Nepotovi a nechal v Mediolanu a Ravenně razit solidy se jmény obou císařů. Ve skutečnosti vládl Itálii zcela nezávisle jako suverénní král a neměl zájem učinit cokoli, čím by Nepotovi dopomohl k moci.Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 528-529; Heather (2007), s. 493. Nepos se přesto nevzdal svého nároku na trůn, a dokonce snad konal přípravy k jeho opětnému získání.Auctuarii Hauniensis ordo prior s.a. 480. Tomuto záměru se ale vzepřeli jeho vlastní stoupenci v Dalmácii. Na jaře 480 komité Viator a Ovida zavraždili Nepota v jeho venkovském sídle nedaleko Salony.Marcellinus Comes s.a. 480. Byzantský historik Malchos tvrdí, že do spiknutí proti němu se zapojil také jeho předchůdce Glycerius. Prameny se rozcházejí ohledně data Nepotova usmrcení, k němuž mělo dojít 25. dubnaAuctuarii Hauniensis ordo posterior s.a. 480., či 9. květnaFasti vindonbonenses priores 626., případně 22. června 480. Odoaker brzy využil Nepotovy smrti jako záminky ke vpádu do Dalmácie a po vítězství nad Ovidou ji připojil ke svému království.Cassiodorus s.a. 481.
Ačkoli posledních pět let svého života strávil Nepos mimo Itálii, po celou dobu stále užíval císařský titul. Někteří novodobí historikové ho tak vnímají jako posledního západořímského císaře.Mathisen, Ralph W. Julius Nepos (19/24 June 474 - ((28 August 475)) - 25 April/9 May/22 June 480). De Imperatoribus Romanis, [cit. 2014-5-18]; Demandt (1998), s. 146.
Reference
Literatura BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Stěhování národů. Praha: Vyšehrad, 2013. CAMERON, Averil; WARD-PERKINS, Bryan; WHITBY, Michael. The Cambridge Ancient History XIV: Late Antiquity: Empire and Successors, A.D. 425-600. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. CLAUSS, Manfred. Die römischen Kaiser. München: C.H. Beck, 2001. ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. DEMANDT, Alexander. Geschichte der Spätantike: das römische Reich von Diocletian bis Justinian, 284-565 n. Chr. München: C.H. Beck, 1998. GRANT, Michael. Pád říše římské. Praha: BB/art, 2010. GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. HALSALL, Guy. Barbarian Migrations and the Roman West, 376-568. Cambridge University Press, 2007. HEATHER, Peter J. Der Untergang des Römischen Weltreichs. Stuttgart: Klett-Cotta, 2007. JORDANES. Gótské dějiny; Římské dějiny. Praha: Argo, 2012
Externí odkazy
Mathisen, Ralph W. Julius Nepos (19/24 June 474 - ((28 August 475)) - 25 April/9 May/22 June 480). De Imperatoribus Romanis Nepos (474 - 475). Římské císařství
Kategorie:Římští císaři Kategorie:Zavraždění panovníci Kategorie:Magistri militum Kategorie:Narození v 5. století Kategorie:Úmrtí v roce 480 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 9. května