István Burián ( Stephan Graf Burián von Rajecz, rajeczi gróf Burián István, Štefan Burian z Rajca) (16. ledna 1851 Stupava – 20. října 1922 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive uherský diplomat a politik. Od roku 1872 působil ve službách rakousko-uherské diplomacie a vystřídal řadu nižších funkcí v různých zemích. Později byl vyslancem v Bulharsku (1887–1895) a Řecku (1897–1903). V letech 1903–1912 a 1916–1918 byl ministrem financí Rakouska-Uherska, za první světové války pak dvakrát ministr zahraničí Rakouska-Uherska (1915–1916 a 1918). Před zánikem monarchie byl povýšen na hraběte a získal Řád zlatého rouna (1918).

Biografie náhled|vlevo|István Burián (1896)|345x345pixelů Pocházel ze staré uherské šlechty nižšího postavení, byl synem advokáta Istvána Buriána (1818–1887) a jeho manželky Barbory, rozené Horváthové (1825–1888), měl dvě starší sestry.Rodina Istvána Buriána z Rajecze na webu geni.com dostupné online Studoval v Prešpurku a Vídni. Absolvoval Konzulární akademii, kromě němčiny ovládal francouzštinu a angličtinu, osvojil si také základy španělštiny a arabštiny. Do diplomatické služby vstoupil v roce 1872 jako konzulární elév v Alexandrii, poté krátce působil v Bukurešti, Bělehradě a Sofii. V letech 1882–1886 vedl generální konzulát v Moskvě. V letech 1887–1895 byl generálním konzulem v Sofii, kde mu byl v roce 1894 přiznán titul vyslance. Po návratu do Vídně krátce působil na ministerstvu zahraničí bez služebního zařazení. V letech 1896–1897 působil ve Stuttgartu, kde byl vyslancem pro Württemberské království, Bádenské velkovévodství a Hesenské velkovévodství. Následně v letech 1897–1903 zastával funkci vyslance v Athénách.

V období od 24. července 1903 do 12. února 1912 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí). Pod společné ministerstvo financí patřila civilní správa Bosny a Hercegoviny,Přehled představitelů státní správy Bosny a Hercegoviny na webu worldstatesmen dostupné online která byla roku 1908 anektována monarchií. Nechal vypsat volby do Zemského sněmu Bosny a Hercegoviny a navrhl ústavu pro tuto novou provincii říše. Byla mu vyčítána náklonnost k Srbům, situaci v Bosně se mu ale nepodařilo uklidnit. Po rezignaci na post ministra financí zastával v letech 1913–1915 v uherském kabinetu István Tiszy funkci ministra a latere, tj. zástupce uherské vlády ve Vídni.

náhled|vlevo|Manželka Olga, rozená Fejérváry (1867–1933)|264x264pixelů Od 13. ledna 1915 do 22. prosince 1916 byl ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, tedy šéfem rakousko-uherské diplomacie a zároveň z titulu této funkce i předsedou ministerské rady pro společné záležitosti (nominálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska). Ovšem po rakousko-uherském vyrovnání nehrál tento post skutečnou roli předsedy exekutivy, kterou vykonávaly samostatné předlitavské a uherské vlády.

Do funkce v čele rakousko-uherské diplomacie se Burián dostal poté, co z tohoto postu musel odejít Leopold Berchtold, který se zapojil do debat o zajištění neutrality Itálie. Německo jako spojenec Vídně navrhovalo územní ústupky Itálii coby prostředek k odvrácení této země od aliance s dohodovými velmocemi. Plány ovšem ve Vídni narazily a István Burián měl na ministerské pozici důsledněji a bez ohledu na německé přání hájit územní celistvost Rakouska-Uherska. Už v březnu 1915 se ale sám vyslovil pro ústupky Itálii, s poukazem na stále tvrdší tlak z Berlína. Nakonec ovšem Itálie na jaře 1915 definitivně přešla do dohodového tábora a tyto debaty už nepokračovaly. Jako ministr oponoval taky plánům na vedení neomezené ponorkové války. Buriánův odchod z čela ministerstva souvisel se střídáním politických elit po nástupu nového císaře Karla I. Podobně musel odejít z čela předlitavské vlády Ernest von Koerber. Nahradili je lidé blízcí Karlu I. i zabitému nástupníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d’Este. vlevo|náhled|267x267pixelů|Hrob Istvána Buriána na vídeňském ústředním hřbitově Od 28. října 1916 do 2. prosince 1916 se pak (jako správce) nakrátko vrátil do funkce společného ministra financí Rakouska-Uherska. Znovu post šéfa rezortu společných financí zastával od 22. prosince 1916 do 7. září 1918, z toho od 16. dubna 1918 jako správce.

Od 16. dubna 1918 do 24. října 1918 byl znovu ministrem zahraničí Rakouska-Uherska. Ve funkci již řešil složitou mezinárodně-politickou situaci, v níž pokusy o mírovou dohodu narážely na nedořešenou národnostní otázku v monarchii. Burián se pokusil o smírné urovnání válečného konfliktu a 14. září 1918 se obrátil nótou na všechny válčící státy s výzvou k jednání. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, , s. 28-30, s.84, s. 117, s. 131, s. 166 Západní mocnosti ale nabídku odmítly a zesílily svou kampaň, zejména na Balkánu. 5. října 1918 se pak Německo i Rakousko-Uhersko obrátily s novou výzvou k jednání na amerického prezidenta Wilsona, přičemž jako základní pozici přijali předchozích čtrnáct bodů prezidenta Wilsona z ledna 1918, v nichž se počítalo s dalekosáhlou autonomií národů Rakouska-Uherska. Americká odpověď z 14. října ovšem naznačovala posun ve vnímání budoucnosti podunajské monarchie, protože USA uznaly národní reprezentace Čechoslováků a Jihoslovanů. Burián tak v posledních týdnech svého působení na ministerském křesle zažíval předehru k rozpadu státu.

Rodina Oženil se ve Vídni v roce 1891, jeho manželkou se stala baronka Olga Fejérváryová (1867–1933), dcera generála a dlouholetého uherského ministra zeměbrany Gézy Fejérváryho (1833–1914). Olga byla později c. k. palácovou dámou,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1917; Gotha, 1917; s. 228 dostupné online manželství zůstalo bezdětné. Příjmení Burián přijalo později potomstvo jejich švagra Ference Gerliczyho (1859–1914). Synovec Felix Gerliczy (1885–1954) začal užívat jméno Gerliczy-Burián a v roce 1939 získal hraběcí titul přiznaný v Lichtenštejnsku.

Tituly a ocenění Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1897 jmenován c. k. komořím a v roce 1900 získal titul barona platný pro Uherské království.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 98, 164 ISBN 80-86781-08-9 Jako člen vlády obdržel v roce 1903 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 220, 227 dostupné online Těsně před zánikem monarchie byl povýšen na hraběte (1918)ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 90 ISSN 0036-5246 a obdržel nejvyšší vyznamenání Řád zlatého rouna.Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna dostupné online Byl také doživotním členem uherské Sněmovny magnátů a u dvora zastával čestnou funkci kancléře Řádu Alžběty. Vzhledem k dlouholeté diplomatické službě získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Istvána Buriána in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtige Dienstes 1916; Vídeň, 1916; s. 39 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Istvána Buriána in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 393 dostupné online

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1918) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1910) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1905) 60x60pixelů komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou (1894) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací

Zahraničí 60x60pixelů Řád černé orlice (Německo 60x60pixelů velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko) 60x60pixelů Řád zähringenského lva (Bádensko) 60x60pixelů Řád Filipa Velkomyslného (Hesensko) 60x60pixelů důstojník Řádu rumunské koruny (Rumunsko) 60x60pixelů Řád Osmanie II. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád lva a slunce II. třídy (Persie) 60x60pixelů Řád Takova IV. třídy (Srbsko)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Ministři zahraničí Rakouska-Uherska Kategorie:Ministři financí Rakouska-Uherska Kategorie:Ministři a latere Uherska Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Narození 16. ledna Kategorie:Narození v roce 1851 Kategorie:Úmrtí 20. října Kategorie:Úmrtí v roce 1922 Kategorie:Narození ve Stupavě (okres Malacky) Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu kříže svobody Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Muži