Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt ( Arthur Maximilian Adrian Reichsgraf von Bylandt-Rheidt) (5. května 1821 Vídeň – 21. února 1891 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1837 a zúčastnil se několika válečných tažení. Jako důstojník dělostřelectva se zasloužil o prosazování novinek u technických složek vojska a zastával vysoké funkce ve vojenské správě. V letech 1876–1888 byl ministrem války Rakouska-Uherska a v armádě inicioval četné reformy. Dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1882) a byl rytířem Řádu zlatého rouna (1887).
Biografie náhled|vlevo|Vrchní velení rakousko-uherské armády 1887, zleva náčelník generálního štábu Friedrich von Beck-Rzikowsky, generální inspektor jízdy Leopold von Croÿ-Dülmen, arcivévoda Vilém, arcivévoda Albrecht, arcivévoda Rainer a ministr války Arthur Maximilian von Bylandt-Rheidt Pocházel ze starého šlechtického rodu z Porýní, narodil se jako jediný syn hraběte Ferdinanda Karla Bylandt-Rheidta (1796–1862).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 141–143 dostupné onlineRodina Ferdinanda Karla Bylandt-Rheidta na webu geni.com dostupné online Do armády vstoupil jako kadet v roce 1837 k 26. pěšímu pluku,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1838; Vídeň, 1838; s. 711 dostupné online poté byl poručíkem u 2. dělostřeleckého pluku ve Vídni. V revolučních letech 1848–1849 bojoval v Uhrách Jako štábní důstojník v hodnosti majora 1. dělostřeleckého pluku se později zúčastnil války se Sardinií.Militär Schematismus für 1859; Vídeň, 1859; s. 303 dostupné online V hodnosti plukovníka byl od roku 1864 šéfem dělostřeleckého výboru na ministerstvu války. Za prusko-rakouské války byl přidělen k vrchnímu velení dělostřelectva (1866). Po válce se mu podařilo v rakouské armádě prosadit zavedení zadovek, které podporoval již dříve v dánsko-německé válce. V roce 1869 byl povýšen do hodnosti generálmajora a poté několik let zastával funkci prezidenta Technicko-správního vojenského výboru na ministerstvu války (1869–1876).Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 92, 141 dostupné online V roce 1875 dosáhl hodnosti polního podmaršála (Feldmarschalleutnant).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 215, 222 dostupné online
náhled|vlevo|Hrob Artura Bylandt-Rheidta na hřbitově v Hietzingu Od 21. června 1876 do 16. března 1888 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání). Zasloužil se o reformy armády. Zvýšil armádní rozpočet ze 100 na 117 milionů zlatých. Zvýšil rozsah branné povinnosti o 10 let, zjednodušil správu armády. Byl stoupencem zachování němčiny jako jediného jazyka rakousko-uherské armády a odmítal decentralizaci kompetencí v oblasti železniční dopravy. Zároveň odmítal etnický šovinismus. V roce 1879 zorganizoval dobrovolnou zdravotní službu v armádě a realizoval také reformu vojenského školství. V roce 1882 byl počet pluků pěchoty zvýšen z 80 na 102 a ve stejné době došlo k reorganizaci armády, kdy byla dosavadní zemská velitelství rozdělena pod patnáct armádních sborů a tato struktura přetrvala až do začátku první světové války. V roce 1884 byl zřízen telegrafní a železniční pluk a o rok později byla zavedena kavalerie v c. k. zeměbraně.Ottův slovník naučný, díl IV.; Praha, 1891 (reprint 1997); s. 1002–1003 (heslo Bylandt-Rheidt Arthur Maxmilian) ISBN 80-7185-089-6 V roce 1882 dosáhl v armádě druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online Na funkci ministra války rezignoval 16. března 1888 a ke stejnému datu byl penzionován i u vojska.Služební postup Artura Maximiliana Bylandt-Rheidta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 25 dostupné online Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a byl autorem několika odborných publikací v oboru dělostřelectva.
Poslední roky života strávil střídavými pobyty ve Vídni, Badenu a Bad Vöslau. Zemřel ve Vídni 21. února 1891 ve věku 69 let a je pohřben na hřbitově v Hietzingu.
Tituly a ocenění náhled|vpravo|Palác Bylandt-Rheidtů v Praze Od narození užíval titul hraběte, který jeho rodina získala již v roce 1678. S funkcí ministra války obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 189 dostupné online Od roku 1870 byl čestným majitelem dělostřeleckého pluku č. 11 dislokovaného ve Lvově.Přehled majitelů dělostřeleckého pluku č. 11 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 844 dostupné online Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1887 jako rytíř Řádu zlatého rouna,Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online po odchodu do výslužby získal ještě velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána (1888). Mimo jiné byl čestným členem Královské švédské akademie vojenských věd.Přehled řádů a vyznamenání Artura Bylandt-Rheidta in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 277 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1888) 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1887) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1878) 60x60pixelů Válečná medaile (1878) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1876) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1870) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1850)
Zahraničí 60x60pixelů Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (Rusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie) 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Takova (Srbsko) alt=|60x60pixelů Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko) 60x60pixelů Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie) 60x60pixelů Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora) 60x60pixelů Řád sv. Michaela (Bavorsko) 60x60pixelů komandér Řádu čestné legie (Francie)
Rodina V roce 1852 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Harbuval-Chamaré (1832–1912), tímto sňatkem získal rodový palác na Malé Straně (Sněmovní č. p.16). Marie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 191–192 dostupné online Z jejich manželství pocházely čtyři děti.Rodina Arthura Maximiliana Bylandt-Rheidta na webu geni.com dostupné online Ze synů vynikl prostřední Artur (1854–1915), který byl členem několika vlád jako ministr zemědělství, školství a vnitra. Dcera Marie (1852–1919) se provdala do rodiny Valdštejnů.
Odkazy
Externí odkazy
Reference
Kategorie:Ministři války Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakousko-uherští válečníci Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu vycházejícího slunce Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Komandéři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Narození v roce 1821 Kategorie:Úmrtí v roce 1891 Kategorie:Narození 3. května Kategorie:Úmrtí 21. února Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na hřbitově v Hietzingu Kategorie:Muži