Bombové útoky na obytné domy v Rusku představují sérii velkých teroristických útoků uskutečněných v září 1999 v ruských městech Bujnaksk, Moskva a Volgodonsk, které zasáhly čtyři bytové domy. Zahynulo při nich celkem 307 lidí a více než 1000 dalších bylo zraněno. Podle oficiálního vyšetřování útoky spáchali islámští teroristé ze severního Kavkazu pod vedením saúdskoarabských mudžahedínů Ibn Al-Chattába a Abú Omar Al-Saifa. Spolu s invazí militantů Sami Basajeva do Dagestánu se útoky staly hlavním spouštěčem druhé války v Čečensku.
Z důvodu řady podezřelých okolností provázejících výbuchy samotné i jejich vyšetřování a podivných úmrtí lidí zabývajících se jejich vyšetřováním, se objevují názory, že šlo ve skutečnosti o operaci pod falešnou vlajkou zosnovanou ruskou tajnou službou FSB s cílem vytvořit záminku pro invazi do Čečenska a zvýšit preference Vladimira Putina, který se tehdy poprvé ucházel o post prezidenta. Mezi zastánce této teorie patřil např. později poloniem otrávený bývalý agent FSB Alexandr Litviněnko nebo americký senátor John McCain. Podporuje ji ale i řada dalších novinářů, historiků, analytiků a politiků z Ruska i dalších zemí.
Útoky
Charakteristika útoků Všechny čtyři útoky sdílely podobný charakter z hlediska množství výbušnin, způsobu jejich použití, i faktu že výbuchy byly načasovány na noční či brzké ranní hodiny, kdy vzhledem k přítomnosti většiny obyvatel bytových domů způsobí maximální škody. Výbušniny byly umístěny u nejzranitelnějších částí budov tak, aby způsobily jejich kolaps. Celkem bylo použito několik tun silných výbušnin, které museli být útočníci schopni nejen získat, ale také nepozorovaně distribuovat na několik míst v Rusku.
Bujnaksk, Dagestán K prvnímu útoku došlo 4. září 1999 ve městě Bujnaksk v Dagestánu, blízko čečenských hranic. Ve 22:00 místního času tam před pětipatrovým obytným domem, ve kterém bydleli ruští pohraničníci se svými rodinami, vybuchla v zaparkovaném nákladním autě mohutná nálož. Útok si vyžádal 68 mrtvých (z toho 23 dětí) Приговор Московского городского суда от 12 января 2004 года по делу Юсуфа Крымшамхалова и Адама Деккушева . a kolem 150 zraněných.
Ještě týž den byl v témže městě nalezen na parkovišti u vojenské nemocnice další automobil naložený 2706 kg výbušniny, bomba však byla včas zneškodněna.
Moskva, Pečatniki Dne 9. září 1999 o půlnoci místního času došlo k druhému útoku, kdy nálož o síle ekvivalentu 300–400 kg TNT vybuchla v přízemí paneláku ve čtvrti Pečatniki na jihovýchodě Moskvy. Devět pater vysoká budova se po explozi kompletně zřítila, ve 108 bytech zahynulo celkem 106 lidí a 249 dalších bylo zraněno. Poškozeno bylo i 19 dalších budov v okolí.
Výbuch byl oficiálně označen za teroristický útok druhý den ráno. Mluvčí FSB při té příležitosti také prohlásil, že v budově byly nalezeny stopy po výbušninách RDX a TNT. Obyvatelé budovy uvedli, že několik minut před výbuchem viděli z místa rychle odjíždět auto se čtveřicí mužů. Za vyšetřování výbuchu převzal osobní odpovědnost tehdejší prezident Boris Jelcin, který nařídil prohlídku 30 000 moskevských bytových domů. Na 13. září byl tehdejším premiérem Vladimirem Putinem vyhlášen státní smutek.
Den po výbuchu měl premiér Putin naplánovanou cestu do Aucklandu na summit APEC, kterou se rozhodl po konzultaci s prezidentem Jelcinem uskutečnit dle plánu. Putin před cestou telefonoval americkému prezidentovi Clintonovi a sdělil mu, že má „všechny důvody se domnívat“, že za výbuchy jsou čečenští extremisté, kteří podle něj navíc jsou napojeni na buňku Al-Káidy, která provedla rok předtím útoky na americká velvyslanectví v Africe. Putin se následující den v Aucklandu i osobně s Clintonem sešel, což bylo první setkání obou státníků.
Moskva, Kaširskoje náhled|Odklízení trosek na místě poškozeného bytového domu Třetí a co do počtu obětí nejhorší útok se udál 13. září opět v Moskvě, tentokrát v obytném komplexu blízko dálnice Kaširskoje na jihu města, asi 6 km od místa posledního útoku. Časovaná nálož ukrytá v suterénu osmipatrové zděné budovy vybuchla o 5. hodině ráno, budovu zcela zničila, zabila 124 lidí (dle některých zdrojů 119) a více než 200 jich zranila.
Boris Jelcin po výbuchu prohlásil, že teroristé vyhlásili válku ruskému lidu, vyzval občany k ostražitosti a klidu a povolal premiéra Putina zpět ze summitu APEC v Aucklandu.
Překažené výbuchy v Moskvě náhled|250x250pixelů|Panelové domy v nichž byl překažen výbuch Třináctého září 1999 byly v Moskvě nalezeny další dvě bomby, které byly včas zneškodněny. Jakým způsobem se však policie o bombách dozvěděla, není zcela jasné, existují dvě verze. Podle verze prezentované FSB a listem Kommersant se policii přihlásil realitní makléř, který si uvědomil, že pronajal úložné prostory v moskevských domech, v nichž později došlo k výbuchu. Jako nájemce měl být identifikován Ačimez Gočijaev, který se tak stal hlavním podezřelým strůjcem výbuchů.
Podle druhé verze tvrzené především Alexandrem Litviněnkem došlo k odhalení bomb poté, co na policii zavolal sám Ačimez Gočijaev a oznámil adresy domů, v jejichž suterénech byly bomby umístěny. Gočijaev totiž dle svých slov skutečně prostory v domech pronajal, učinil tak však na žádost starého přítele, který ho o to požádal pod smyšlenou záminkou a zřejmě pracoval pro FSB. FSB tuto verzi odmítla a zveřejnila údajný snímek Gočijaeva s čečenským vůdcem Chattábem, který měl údajně Gočijaevovi zaplatit půl milionu dolarů za provedení útoků. Není však jasné, že na snímku skutečně je Gočijaev, který to odmítl a nemožnost jednoznačně ho identifikovat BBC potvrdil i britský forenzní analytik Geoffrey Oxlee.
V roce 2002 Litviněnko a jeho spolupracovník Jurij Felštinskij získali od Gočijaeva psanou výpověď a videonahrávku, v níž odmítá vinu a detailně popisuje svou verzi událostí. Písemnou výpověď obdržela později také ruská lidskoprávní zpravodajská agentura PRIMA News Agency a videokazetu noviny Novaja gazeta, podle nichž byl Gočijaev v době nahrání v pozici rukojmího. Samotný Gočijaev nebyl nikdy dopaden a od roku 2002 nikým spatřen.
Volgodonsk, Rostovská oblast náhled|Blok domů ve Volgodonsku po výbuchu K poslednímu útoku došlo 16. září 1999 v jihoruském městě Volgodonsk. V 5:57 tam před devítipatrovým panelovým domem vybuchl nákladní automobil naložený výbušninami, přičemž mohutná tlaková vlna zcela zničila fasádní část budovy a poškodila dalších 37 okolních domů. Zahynulo celkem 19 lidí, 89 bylo zraněno.
Premiér Vladimir Putin v reakci vydal dekret, kterým nařídil bezpečnostním složkám a dalším státním úřadům do tří dnů připravit plány na ochranu průmyslu, dopravní a komunikační infrastruktury, potravinového průmyslu a jaderných objektů.
Kuriózní předzvěstí výbuchu ve Volgodonsku bylo vystoupení předsedy Státní dumy Gennadije Selezňova, který již 13. září (tedy v den druhého výbuchu v Moskvě, ale už po něm) přímo na půdě Dumy poté, co obdržel kousek papírku se vzkazem prohlásil, že došlo k dalšímu výbuchu, a to právě ve Volgodonsku. K tomu však došlo až o tři dny později. Vysvětlit se toto podivné vystoupení nikdy spolehlivě nepodařilo, když se Selezňova na vysvětlení tázal tehdejší poslanec Vladimir Žirinovskij, bylo mu v reakci na měsíc odebráno slovo. Alexandr Litviněnko se domníval, že si FSB spletla data jednotlivých výbuchů.
Rjazaňský incident Dvacátého druhého září 1999 ve 20:30 místního času zaznamenal Alexej Kartofelnikov, obyvatel jednoho bytového domu v Rjazani, že dva podezřelí muži vynášejí z auta jakési pytle a umisťují je do suterénu domu. Poznávací značka vozu byla částečně přelepena papírem, který zakrýval poslední dvě čísla. Na papíře bylo napsáno „62“, číslo pro Rjazaň. Pod ním však prosvítalo „77“, označení Moskvy.
Kartofelnikov zavolal policii, oba muži však stihli do jejího příjezdu místo opustit. Policie nicméně ve sklepení našla tři 50kg pytle bílého prášku a na ně připojenou rozbušku s časovačem nastaveným na 5:30 ráno. Policejní pyrotechnik Jurij Tkačenko rozbušku i časovač odpojil a přenosným spektrometrem MO-2 vyhodnotil vzorek látky, který ukázal na výbušninu RDX.
V reakci na nález byli evakuováni obyvatelé bytovky, na hlavních cestách vedoucích z města byla zřízena kontrolní stanoviště, nádraží a letiště byla hlídána. Více než 1200 místních policistů mělo pohotovost. V 1:30 v noci následujícího dne odvezla rjazaňská jednotka FSB domnělé výbušniny na 1,6 km vzdálenou střelnici, kde se je pokusila pomocí rozbušky odpálit, což se ale údajně nepodařilo. V 8:00 oznámila nález domnělých výbušnin ruská televize a látku označila za RDX, publikovány byly také identikity podezřelých. Později vystoupil i Vladimir Rušajlo, který prohlásil, že policie zabránila teroristickému útoku. Informaci, že se na střelnici FSB nepovedlo nalezený prášek odpálit, oznámila média přibližně v 16:00 odpoledne.
V 19:00 vystoupil Vladimir Putin, který ocenil všímavost obyvatel Rjazaně a vyzval k bombardování čečenského hlavního města Groznyj, což byla fakticky úvodní část druhé čečenské války. V prohlášení zazněla i následující slova:
Ještě večer téhož dne zachytila telefonní spojovatelka Natalia Juchnova meziměstský hovor do Moskvy, v němž slyšela neznámého muže stěžovat si, že město je obklíčeno a nedá se z něj dostat, na což mu adresát hovoru odvětil, ať se rozdělí a město opustí po jednom. Spojovatelka vše oznámila policii, která číslo vysledovala k ústředně FSB. S pomocí místních obyvatel se policii povedlo volajícího i jeho kolegu vypátrat, brzy po zatčení se však prokázali průkazy FSB a na příkaz moskevské centrály byli propuštěni.
Následující den, tedy dva dny po nálezu pytlů, vystoupil na NTV ředitel FSB Nikolaj Patrušev a radikálním způsobem změnil oficiální narativ, když oznámil, že šlo o cvičení FSB mající za cíl natrénovat odezvu bezpečnostních složek po předchozích výbuších a v pytlech byl pouze cukr. O tom, že jde o cvičení, však zjevně nevěděla ani rjazaňská pobočka FSB, která v reakci na prohlášení Patruševa vydala v tomto smyslu stanovisko, navíc doplněné o informaci, že se chystali zatknout další osoby spojené s incidentem. FSB se za akci omluvila, ale způsob provedení cvičení kritizoval např. i někdejší ředitel FSB v Moskevské oblasti.
Oficiální vyšetřování a soudní procesy
Bujnaksk Prvním oficiálně vyšetřeným výbuchem byl ten v Bujnaksku, za nějž bylo nakonec odsouzeno sedm lidí. Isa Zajnutdinov a Alisultan Salichov, oba etničtí Avaři původem z Dagestánu, dostali za útok v březnu 2001 doživotí. Salichov měl podle policie výbuch organizovat, zatímco Zajnutdinov měl dovézt samotný náklaďák s výbušninami. Vyšetřovatelé přitom neuvěřili, že by o jeho účelu nevěděl. Abdulkadyr Abdulkadyrov (Avar původem z Dagestánu) a Magomed Magomedov byli za svou roli v útoku odsouzeni v březnu 2001 na 9 let vězení. Podle vyšetřovatelů se podíleli na přípravách, ale nepovedlo se jim prokázat, že by věděli o konečném cíli svého konání. Zajnutdin Zajnutdinov (syn Isy) a jeho soused z dagestánské vesnice Machač Abdusamedov byli odsouzeni v březnu 2001 ke třem letům vězení, ale okamžitě propuštěni na amnestii. Ke 24 letům vězení byl v roce 2002 odsouzen Zjavudin Zjavudinov, taktéž Dagestánec, který byl zadržen na útěku v Kazachstánu a 23. května 2001 vydán do Ruska.
V roce 2004 byl v Ázerbájdžánu zadržen a následně do Ruska vydán také dagestánský Avar Magomed Salichov. V lednu 2006 ho porota soudu zprostila obžaloby z terorismu, ale shledala ho vinným z účasti na ozbrojené skupině a ilegálním překročení hranice. Tento rozsudek byl však Nejvyšším soudem Dagestánu zrušen pro závažná procesní pochybení a v listopadu 2006 porota v novém procesu Salichova zprostila všech obvinění. Podle Kommersantu Salichov přiznal, že dovezl domnělou zásilku barvy Al-Chattábovi do Dagestánu, ale nevěděl co je skutečným obsahem zásilky.
Objednatelem útoku měl být Ibn Al-Chattáb, přičemž údajně nebyl spokojen s tím, že druhá nálož nevybuchla a proto organizátorům vyplatil jen část smluvené sumy, tedy 300 tisíc dolarů.
Moskevské výbuchy