náhled|Holubář ve svém holubníku Holubářství je nauka a umění chovu holuba domácího. Je to obor zemědělské výroby, jejímž produktem je zejména holubí maso, užitkové zaměření holubářství je základním a nejstarším chovatelským směrem holubářství. Již od poloviny 20. století v Česku postupně nad užitkovým chovem převažuje okrasný chov holubů, zaměřený na šlechtění exteriérových zvláštností jednotlivých holubích plemen. V okrasném holubářství se již nesleduje užitek ani ekonomika chovu, a jedná se o chov ze záliby. Zvláštním zaměřením hobby chovu holubů je sportovně letový směr, kde je cílem chovu získat ptáky vyznačující se zvláštním způsobem letu, ať se jedná o výjimečnou vytrvalost, dosahování značných výšek letu nebo o letovou akrobacii. Úzké zaměření má poštovní holubářství. Chov holubů pro přenášení zpráv byl po tisíce let činností s velkým praktickým významem, v současnosti je holubí pošta nahrazena technikou a poštovní holubářství se stalo sportovní disciplínou.
Chovatelské zařízení, ve kterém holubi v malochovech hnízdí, se nazývá holubník. Člověk zabývající se jejich chovem je holubář. V České republice se holubáři sdružují do chovatelských klubů jednotlivých plemen či jejich skupin, které spadají pod Český svaz chovatelů.
Zvláštnosti chovu holubů Holubářství se od jiných zootechnických oborů liší především tím, že chov holubů zůstal převážně amatérskou činností provozovanou v drobnochovech. Přestože existují i specializované holubí farmy pro užitkový chov, holubářství se nikdy nestalo průmyslovým odvětvím, jako drůbežnictví. Z tohoto důvodu proto neexistuje žádný výzkumný ústav holubářský a zootechnický výzkum chovu holubů je jen okrajovou záležitostí. V současnosti je nejčastějším důvodem chovu holubů je koníček, jedná se o hobby chovy.
Holubi totiž jsou, na rozdíl od hrabavé a vodní drůbeže, ptáci monogamní a ptáci krmiví. K odchovu holoubat jsou potřeba oba rodiče, holub i holubice, při sezení na hnízdě se totiž střídají. Holoubata jsou po vylíhnutí závislá na krmení výměškem volete rodičů, tzv. holubím mlékem. Proto se u holubů nedá použít žádná z metod intenzifikace produkce, jako je harémový způsob chovu s větším počtem samic a minimálním nutným počtem samců, či umělá inseminace, v úvahu nepřipadá ani umělé líhnutí a odchov holoubat. Produkce na jednoho dospělého holuba je proto velmi malá, maximálně 7–10 holoubat za rok.HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 186
Historie holubářství náhled|Vnitřek holubí věže v Irsku, otvory ve zdech jsou místa pro hnízdění holubů Holub domácí patří mezi nejstarší domestikovaná zvířata. K jeho spříznění s člověkem došlo již před 6000 lety a to v domestikačním centru v Mezopotámii a Přední Asii,HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 163 zvláště na východním pobřeží Středozemního moře a kolem Perského zálivu.BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. str. 7 Holubům vyhovoval rozvoj zemědělství, přiživovali se totiž na zrnu. Divocí holubi také začali hnízdit na budovách, především na chrámových stavbách, které jim nahrazovaly skalní výklenky a útesy. Z počátku byli holubi posvátným, kultovním nebo obětním zvířetem.HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 164BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. str. 8 Člověk se brzy naučil vybírat vejce a holoubata z hnízd, začal holubům cíleně nabízet prostory k hnízdění a holub domácí se stal zvířetem užitkovým.
Nejstarší zprávy o již domestikovaných holubech pochází z doby asi 3200 př. n. l. V Egyptě byl holub chován dříve než kur. Z Egypta se dostal na fénických lodích na Apeninský poloostrov, oblíbený byl chov holubů ve Starověkém Řecku a Římu. Holubářství se postupně rozšířilo i na sever do zemí Střední Evropy a na východ přes Persii do Indie a Číny. O chovu holubů v těchto zemích je však jen velmi málo zpráv, holubi tam byli chováni v islámských mešitách a v palácích.BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. str. 11 Do Střední Evropy se chov holubů dostal v 6. století našeho letopočtu.TUREČEK, Václav, a kolektiv Holubářství. str. 14
Ve středověku se holubi chovali především v klášterech. Rozvoj holubářství nastal v 16. století v Holandsku a Belgii, odkud se cílený chov holubů šířil do Anglie, Francie a Německa a dále do Českých zemí. O historii holubářství v Česku jsou jen kusé zprávy. V minulosti zde existovaly holubářské cechy, z nichž ty poslední ve Vamberku a v Třebechovicích, zanikly v roce 1848. První česká kniha věnovaná chovu holubů je monografie "Holubářství v Čechách", jejímž autorem byl František Špatný a která vyšla v Praze v roce 1862. V té době už byly položeny základy většiny dnešních plemen a za posledních století se hlavní plemena ve svých základních znacích prakticky nezměnila.HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 165 První česká výstava holubů byla pořádána v Radotíně a to v roce 1894. Nejstarší spolek chovatelů holubů byl založen v Mělníce v roce 1897 a první sportovní holubářský klub byl založen v Praze v roce 1903. Následovalo založení dalších klubů v Chocni v roce 1908 a v Jihlavě a Litomyšli v roce 1910, v roce 1912 vznikl v Praze klub chovatelů pražských rejdičů krátkozobých.TUREČEK, Václav, a kolektiv Holubářství. str. 8 Pražský sportovní holubářský spolek postupně získával na důležitosti a v roce 1908 byl přejmenován na Klub pěstitelů holubů v Království českém, následně v roce 1913 na Zemský klub pěstitelů holubů a po roce 1918 na Klub československých holubů. Stal se tak vedoucí organizací a na jeho popud byl v roce 1922 ustaven Československý svaz spolků holubářských se sídlem v Praze. Další kluby specializované na chov určitých plemen vznikaly během První republiky i po druhé světové válce. V roce 1857 zastřešil chov holubů Československý svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva, který byl v roce 1969 rozdělen a jeho pokračovatelem v Česku se stal Český svaz chovatelů, který organizuje chov holubů dodnes.
Poštovní holubářství bylo organizováno poněkud odlišně. První spolek poštovních holubářů vznikl již v roce 1874 a od roku 1922 bylo poštovní holubářství vedeno Československým svazem spolků pěstitelů poštovních holubů. Ten byl v roce 1952 včleněn do Svazarmu a teprve od roku 1960 jsou i kluby poštovních holubů zastřešeny stejnou organizací jako holubi okrasní a užitkoví, tzn. Českým svazem chovatelů.
Chov holubů podle účelu chovu
Užitkový chov Užitkový chov holubů je chov cílený na masnou produkci, tzn. produkci jatečných holoubat. Holubi používají v užitkovém chovu musí být plodní a schopní sami odchovat holoubata. Ta se vybírají z hnízd ve věku asi 28 dní, kdy už mají téměř velikost rodičů, ale ještě nelétají. V kuchyni se zpracovávají také starší, brakovaní holubi. Podle organizace se užitkový chov dělí na extenzivní a intenzivní.
V extenzivním užitkovém chovu létají holubi volně a po většinu roku si potravu hledají sami na polích, tzv. polaří. Chovatel jim poskytuje místo k hnízdění, holubník, a přikrmuje je během zimy či v omezené míře i v době odchovu holoubat. Tento způsob chovu je velmi levný a v minulosti byl cenným zdrojem masa v době, kdy ho jinak byl nedostatek, zejména na jaře.HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 179 Nevýhodou je malá hmotnost takto produkovaných holoubat. Užitkoví polaři polního typu dorůstají hmotnosti kolem 300 g a jatečně upravené holoubě má asi jen 200 g.
Pro tento způsob chovu se hodí bezrousá plemena ze skupiny tzv. barevných holubů, jako je bezrousá česká čejka či česká lyska, hýl, ledňák, norimberský skřivan, slezský barevnohlávek, z plemen voláčů český voláč sivý, moravský morák nebo moravský bělohlávek, ze skupiny užitkových holubů prácheňský káník či koburský skřivan, z bradavičnatých plemen moravská bagdeta a poštovní holub. Tento způsob chovu v současnosti upadá do pozadí a je nahrazován chovem okrasným. Kvůli stále rozšířenějšímu chovu holubů ve voliérách se jejich schopnost letu a polaření ztrácí. náhled|Měsíc a půl staré holoubě masného užitkového křížence V intenzivním užitkovém chovu není ideálem polařící, samostatný holub, ale holub co největší hmotnosti, který dává velká, zmasilá holoubata. Čistá hmotnost oškubaného a vykuchaného holouběte masných plemen holubů se pohybuje kolem 450 g.HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 181 Takto těžcí holubi už nelétají dobře a polařit nemohou, je nutné jejich plné krmení chovatelem. Létavost holubů je v intenzivních chovech dále omezována, protože již přináší jen zbytečný výdej energie a tím větší spotřebu krmiva. Holubi se proto chovají v uzavřených chovech, bez volného výletu ven, a to buď ve voliérách, halách či v klecích.
Pro produkci holubích brojlerů se používají velká těžká plemena, jako je kalifornský holub, texan, užitkový king a jejich kříženci, u kterých se využívá heterózní efekt. Velkochovy užitkových holubů se nacházejí především v zámoří a v jihovýchodní Evropě, například v Maďarsku.HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 185
Užitkovo-okrasný chov Užitkovo-okrasný chov kombinuje chov pro produkci masa s hobby chovem holubů kvůli jejich vzhledu. V České republice je to nejčastější zaměření chovu holubů vůbec.HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 186 Obvykle převažuje důraz na exteriér zvířat a užitkovost, měřená jejich plodností, se nesleduje a proto se spíše vytrácí. V užitkově-okrasném chovu jsou držena jak menší, polařící plemena ze skupiny nerousných barevných holubů a bubláků a bradavičnatá plemena, tak i plemena těžší až těžká, která se již musí více přikrmovat a krmit. Mezi již méně létavá plemena vhodná do těchto chovů patří moravský pštros, benešovský holub, rys, modenka a modena. V úvahu připadají též plemena volatá, český stavák, slovenský, hesenský a slezský voláč, moravský morák, moravský voláč či český voláč sivý.
Okrasné holubářství náhled|vlevo|Holub pávík Okrasné holubářství se zaměřuje na šlechtění exteriérových zvláštností jednotlivých plemen, ať již se jedná o tvar těla, rozvoj ozobí či pernatých ozdob holubů či kresbu, barvu a lesk opeření. V okrasném holubářství již užitkovost holubů a ekonomika jejich chovu nemá žádný význam. Je to výhradně hobby chov, jehož cílem je předvedení exteriérově vynikajícího jedince na výstavě holubů.
V okrasném chovu lze chovat jakékoliv plemeno. Existují však plemena výhradně okrasná, která se již nedokáží uplatnit v žádném jiném způsobu chovu.HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 192 Rozvoj extrémních znaků exteriéru s sebou totiž přináší ztrátu vitality, plodnosti či schopnosti odchovu holoubat. U mnoha okrasných plemen se při odchovu mláďat používají chůvky jiných plemen a jejich chov může být pracovně i finančně značně náročný.
Mezi okrasná plemena patří rousná barevná plemena a rousní bubláci, všechna plemena strukturová, jako je pávík a kudrnáč, rackové, z bradavičnatých plemen indián a norimberská bagdeta, vysokonozí voláči, někteří krátkozobí rejdiči, ze skupiny užitkových holubů maďarský obr a ze skupiny slepičáků maltézský a vídeňský slepičák a výstavní king.
Sportovní holubářství náhled|Výlet pro rejdiče či poštovní holuby, který umožňuje návrat do holubníku, ale ne jeho opuštění Cílem sportovního chovu je získání holubů s vynikajícími letovými, vytrvalostními či akrobatickými schopnostmi. V minulosti byl rozšířenější než dnes. Schopnost letu je holubům vrozená a rozvíjí se cíleným tréninkem. Mezi typická sportovní plemena patří rejdiči, ale mezi nimi je v dnešní době už značné množství plemen, která jsou výhradně okrasná nebo jsou v okrasných chovech držena, takže jejich letové schopnosti se vytratily. Kromě rejdičů se k letovému sportu používali také rackové i modenky. Zvláštní, hravý způsob letu je vlastní také stavákům a kruhovým tleskačům.