Jahodník velkoplodý (Fragaria × ananassa nebo také Fragaria ananassa nebo Fragaria × grandiflora) je pěstovaný druh vzniklý křížením, kulturní kříženec dvou jiných druhů jahodníku. Byl vyšlechtěn v roce 1766 zahradníkem francouzského krále Ludvíka XV. Antoniem Duchesneem. Ze všech 43 popsaných druhů rodu jahodník jsou zřejmě předkem kulturních jahod jen dva, jahodník virginský (Fragaria virginiana) a jahodník chilský (Fragaria chiloensis). Plodem jahodníku je souplodí nažek na šťavnatém zdužnatělém květním lůžku, tento plod (zdužnatělé květní lůžko) je nazýván jahoda.

Historie Základem druhu bylo podle starší literatury a dostupných zdrojů nalezení křížence kultivaru druhu jahodník obecný Fragaria vesca var. alpina (syn, Fragaria vesca var. semperflorens) objeveného v roce 1761 v Alpách na hoře Mt.Ceris a neodnožující variety druhu Fragaria vesca var. efflagelis objevené v roce 1748. Podle některých tyto variety druhu jahodník obecný (Fragaria vesca) daly základ měsíčním a později jednouplodícím odrůdám jahodníku, ale podle jiných zdrojů současné genetické testy ukazují spíše na severoamerický původ.https://www.nature.com/articles/s41588-019-0356-4.pdf - Origin and evolution of the octoploid strawberry genome

V roce 1712 dovezené chilské rostliny jahodníku chilského Fragaria chilöensis a virginského Fragaria virginiana samostatně neplodily, až po sesazení obou došlo zřejmě k opylení. Zhruba za padesát let (v roce 1766) se zahradníkovi francouzského krále Ludvíka XV. (vládl 1715–1774) Antoniu Duchesneovi podařilo vypěstovat velkoplodého křížence, nazvaného jahodník velkoplodý, ananasový (Fragaria grandiflora synonymum Fragaria annanassa).

Podle jiného věrohodného zdroje však byly počátky velkoplodých jahod poněkud jiné. Botanik Ludvíka VIII. Jean Robin přivezl jahodník Fragaria virginiana, jehož plody byly sice malé, ale aromatické. Z tohoto druhu byla vypěstována odrůda 'Black Prince'. Duchesne, zahradník v Brestu, vysadil tehdy dovážené chilské jahody Fragaria chilöensis a virginské Fragaria virginiana a k nim přisadil jahodu trávnici Fragaria viridis; kříženec byl uváděn do prodeje jako 'Brestlinge'. Plodní kříženci Fragaria moschata a Fragaria virginiana byli označeni jako 'Montreuse' a rovněž se začlenili do šlechtění Fragaria × ananassa. Uvedení kříženci neplodili valně a až v Holandsku náhodným výsevem vznikl plodný semenáč 'Ananas Holandie' (Holandská ananasová). Uvedená rostlina se výrazně lišila od výchozích druhů i kříženců. Tento zdroj rovněž potvrzuje časté pěstování neodnožující variety druhu Fragaria vesca var. efflagelis v Evropě té doby. Je to druh, který je pěstován jako stáleplodící jahody dodnes (např. 'Rujana').

Základem dnes pěstovaných velkoplodých odrůd jahod se stala odrůda 'Bismarck' a především z ní vypěstovaná odrůda 'Pan American.' Zakladatelem jahodářské tradice v ČR byl Rudolf Strimpl.

Odborné publikace někdy zmiňují pěstování jahodníku jako neodkladnou otázku rozvoje národního hospodářství v rámci RVHP a poučení, které nám přináší progresivní jahodářský průmysl v SSSR, jako příklad pokroku. V roce 1971 byla v ČSSR plocha velkopěstitelsky pěstovaných jahod 300 ha s plány na rozšíření na 1100 ha. Jahodník se pěstoval na Turnovsku, Benešovsku a na Slovensku v Levoči a Okoličné. Zmiňovány bývají zejména specializované podniky – JZD Dukla u Českého Brodu a Kunratice u Prahy. Oblíbeným způsobem sklizně ke konci 20. století byly sklizně samosběrem, které nabízely cenově zvýhodněné jahody nebo za určité množství jahod bylo třeba nasbírat určité množství jahod pro výrobce.

Na počátku 21. století se pěstuje pod obecným označením „jahodník“ nebo „jahody“ několik kříženců původních druhů i variet botanických druhů, avšak v převážné většině pěstovaných jahodníků jde o Fragaria × ananassa.

Požadavky na prostředí náhled|Řez květem Jde o přizpůsobivý druh, který preferuje mírné klima, avšak nikoliv vyloženě kontinentální. Optimální podmínky bývají v bramborářských oblastech. Vyhovující je pH 5,7–6,5, snese i neutrální pH. Fyzikálně jsou vhodnější půdy hlinité a humózní.Pro úspěšné pěstování je nutné slunné stanoviště. Jahodníky se na jednom místě obvykle pěstují 2–3 roky, protože z půdy jednostranně vyčerpají živiny a půda se snadno zamoří pleveli, chorobami a škůdci.

Popis Jahodník vytváří menší trs, 20 až 30 cm (10 do 35 cm) vysoký, s vytrvalým kořáním. Trs rostlin tvoří skupinu srdéček s listy. Každým rokem se počet srdéček minimálně zdvojnásobuje.

Hlavní část kořenů je v půdě v hloubce 20 až 25 cm. Se zřetelem k tak mělkému zakořeňování má být vrchní vrstva půdy vždy zásobena dostatečným množstvím vláhy a živin. Nadzemní části jahodníku, listy na dlouhých řapících a květní stvoly, trvají jen jedno vegetační období a každý rok se obnovují. Množství šlahounů a květních stvolů v trsu jahodníku závisí na odrůdových vlastnostech rostliny, na růstových podmínkách a na způsobu pěstování.

U rostlin se jako znak hodnotí podle Klasifikátoru jahodníku (Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský s.r.o. Holovousy) vzrůst: 1 velmi slabý 3 slabý (Precosa) 5 střední (Gorella) 7 silný (Grande) 9 velmi silný

List

Zoubko­vání Ozubení listové čepele listu je charakteristickým znakem jen u mála odrůd. Okraj listu může být rozmanitý: jednoduše zoubkovaný (tupě nebo ostře, široce nebo okrouhle), překrývaně zoub­kovaný, pilovitý (tupě nebo ostře), překrývaně pilovitý, špičatý, špičatě zoubko­vaný (mělce, hluboce). Zoubkování může být ostré (např. Roščinská) nebo tupé (např. Bílá ananasová), se zoubky širokými (např. Bedford Champion) nebo úz­kými (např. Princ Julius Ernst).

Zbarvení listu Zbarvení listu u různých odrůd je rozmanité, většinou ale jednobarevné. Zabarvení obvykle závisí na prostředí a stavu rostliny. Výjimečně lze u některých odrůd jahodníku nalézt odchylné zbarvení podél nervatury, např. tmavě zelené (u odrůdy Lucida perfecta, Müllerova, Div Koethenu), zelené (např. Mysovka), světlezelené (např. Roščinská), se šedavým až ocelovým nádechem (např. Paní Mici Schindlerová). Typickým znakem je lesk listů.

Zbarvení vrchní strany listu jahodníku podle Klasifikátoru jahodníku (Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský s.r.o. Holovousy): 1 žlutozelené (Tristar) 3 světlezelené (Aliso, G.Soltwedel) 5 středně zelené (Gorella) 7 tmavě zelené (D.P.Wallbaum) 9 modrozelené (Mrak)

Podzimní zbarvení listů někte­rých odrůd je nafialovělé (antokyany). Pro šlechtitele je to u semenáčků známka odolnosti rostlin proti mrazu.

Další znaky u listu Ochmýření je výrazným znakem listů i řapíků. Podle stupně ochmýření mohou být slabě ochmýřené (např. Evern), středně ochmýřené (např. Královna Luisa) a silně ochmýřené (např. Rumělka). Ochmýření je používáno k identifikaci odrůd. Jsou rozpoznávány odrůdy s chloupky buď přitisklými nebo odstálými. Většina odrůd má chloupky odstálé.

Dále je pro odrůdy znakem například zvlnění listu: 1 – není nebo velmi slabé (Bemanil) 3 – slabé (Marmion) 5 – střední (Precosans) 7 – silné (Marie France) 9 – velmi silné (Hummi Grande)

Jako znaky jsou dále u listu hodnoceny i počet lístků, velikost prostředního listu apod.

Květenství náhled|Květ s tyčinkami a pestíky. V trsu z každého srdéčka vyrůstá jedno květenství (soubor květů na stonku), které nese obvykle 5–14 květů, přitom velikost květů je různá. Čím je květ větší, tím naroste i větší plod. Květy jsou uspořádány ve vrcholících s růz­nou délkou a různým počtem hlavních (primárních) i vedlejších (sekundárních) květních stonků. Charakter květenství může být hodnocen buď jako rozprostřený (např. Royal Sovereign, Roščinská), nebo stěsnaný (např. Královna Luisa, Rumělka aj.).

Květní stonky Pro odrůdy bývá charakteristická délka a uspořádání květenství a množství kvítků v květenství, ochmýření květního stonku a květních stopeček. U květů se jako znak posuzují korunní a kališní lístky, u květenství je například rozlišováno zda je květenství v úrovni olistění nebo nad ní. Mezi odrůdami jsou velké rozdíly s délkou květenství od 12–35 cm. Dlouhá květenství usnadňují sklizeň plodů. Odrůdy s krátkými květ­ními stonky, tedy skrytými pod listy, méně trpí pozdními jarními mrazy.

Rozlišení úrovně kvetení podle Klasifikátoru jahodníku (Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský s.r.o. Holovousy) 1 – pod listy (Crusander, Nejranější z Bagoty) 5 – v jedné rovině (C.Favourité, Meruňková) 9 – nad listy (D.P.Wallbaum, Marocký vládce, Královna Luisa)

Bohatou násadu květů nese hustý trs, který vzniká od druhého roku po výsadbě.

Opylovací poměry Opylovací poměry jsou u jahodníku důležité, protože se vyskytují rostliny samčí, nevytvářející plody. Při množení samčích rostlin tyto snižují výnos. Jsou ovšem rostliny, které jsou výhradně samičí a nemůže dojít k oplození bez toho, že by v blízkosti byly oboupohlavně kvetoucí rostliny. Většina květů u pěstovaných odrůd má mnoho tyčinek i pestíků. Někdy vzniká plod bez předchozího oplození (partenokarpie). Takové plody jsou bez semen. Častější je tento jev například u odrůdy Surprise des Halles. V některých případech vznikají plody z neoplozeného květu, avšak obsahují i nažky se semeny (apogamie).

Na počátku 21. století jsou pěstované odrůdy jahodníku oboupohlavní a samosprašné. Peiker uvádí že je předpokládáno, že jahodník je opylován větrem. Včely a čmeláci ovšem přispívají k dokonalému opylení květů jahodníku i za špatných klimatických podmínek. Mezi velmi pylodárné lze zařadit odrůdy Dagmar, Karmen a Zefír.

náhled|Pěstování jahodníku v Izraeli.

Doba kvetení Doba kvetení je významná s ohledem na dobu sklizně a nebezpečí jarních mrazíků, období chladna, kdy nelétá hmyz nebo sucha později. Fenologicky lze rozdělit jahodníky na:

Raně kvetoucí Surprise des Halles

Středně raně kvetoucí Senga Sengana Rujana

Pozdně kvetoucí Hornoslezská

Plod

Jahoda''' je souplodí nažek na šťavnatém zdužnatělém květním lůžku, rostoucí na jahodníku (Fragaria). Toto souplodí nažek vytváří nepravý plod. Jahoda patří mezi drobné ovoce.

Jahody jsou velmi bohatým zdrojem vitamínu C. Jeho obsah je srovnatelný s citrusovými plody. V závislosti na odrůdě může dosahovat od 40 do 90 mg/100 g plodu. Vyjma vysokého podílu vitamínu C jsou také bohatým zdrojem vitamínu A, B, E a organických kyselin (jako například kyseliny jablečné, citrónové, chininové, šťavelové, salicylové či ellagová, která působí v prevenci nádorových chorob. Organické kyseliny jsou důležitým faktorem udávající typickou a charakteristickou vůni a chuť.

Jahoda obsahuje také lehce stravitelnou vlákninu, což umožňuje snadné další tepelné úpravy a výrobu marmelád či džemů. Z minerálních látek je v jahodě zastoupen převážně draslík, zinek, hořčík, síra, vápník a pak některé netypické prvky jako je bor, fluor, kobalt či molybden. Jsou také výrazným zdrojem tekutin, jelikož plody jsou tvořeny z 87 % z vody.

Oproti ostatním druhům ovoce obsahují malý podíl přírodních cukrů. Konzumace jahod má údajně pozitivní účinek na tvorbu testosteronu, který aktivuje spermie. Podporuje krevní oběh v pohlavních orgánech díky vysokému obsahu antioxidantů. Dále podporují metabolismus, vylučování, působí proti vzniku močových a žlučových kamenů, snižují nachlazení, pomáhají při léčbě chorob srdce.

Popínavé kultivary jahodníku velkoplodého