Úterý () je město v západních Čechách, v nejzápadnější části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Střed města se nachází v Tepelské vrchovině, v údolí Úterského potoka. Jeho dvě místní části se rozprostírají na přilehlých návrších. Ve městě žije obyvatel.

Město je vzdáleno 39 kilometrů severozápadně od Plzně a 23 kilometrů východně od Mariánských Lázní.

Název Název města je odvozen od jména dne, ve kterém se konal trh. Německá varianta , stejně jako latinské , znamenají nový trh. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Vtheri (1233), Nouum forum (1273), Vteri a Novum forum (1369), Vteri (1396), „nepostoupil Úterého“ (1480), Auterey (1598), Neumarek (1654), Neumarkt a též Autery, Vtery, Neoforum a ein Marktflecken (1788).

Historie

Středověk Úterý vzniklo v rámci domácí kolonizace hraničních částí západních Čech na sklonku 12. století. Přesné datum není známo, časový rámec udávají dvě data 1183 a 1233. V roce 1233 Úterý již prokazatelně existovalo, a to jako trhová a farní ves. Dokládá to soubor čtyř listin ze 6. února 1233, jimiž král Václav I., věnoval Úterý spolu s Olešovicemi a Vidžínem své matce Konstancii Uherské a ta je v rámci tzv. Vidžínského újezdu obratem prodala tepelskému klášteru. V klášterní držbě pak Úterý, až na krátkou epizodu let 1467–cca 1486, kdy se stalo válečnou kořistí Bohuslava VII. ze Švamberka, setrvalo až do zániku feudalismu v roce 1848.

náhled|vlevo|Kostel Narození svatého Jana Křtitele

Okolnosti, které vedly ke vzniku Úterý, nastiňuje (obsahově věrohodné) falzum ze 13. století hlásící se k roku 1183, podle nějž daroval kníže Bedřich pražským johanitům újezd tvořený vesnicemi Staré Sedlo, Blažim, Umíř, Krsy, Zahrádka, Krsov, Polínka, Kejšovice, Trhomné a Ostrov u Bezdružic. Ačkoli samo Úterý není v této listině vůbec zmíněno, vsi vymezující zmíněný újezd zahrnovaly zcela nepochybně jeho polohu. Panovník zároveň vyzval johanity, aby nazvali tento újezd Jeruzalémským a vystavěli zde kostel ke cti Božího hrobu a svatého Jana Křtitele. Právě toto patrocinium poukazuje na Úterý, v němž je jediný kostel zasvěcený svatému Janu Křtiteli v širokém okolí. Kolem johanitského kostela se na obchodní stezce záhy vyvinulo trvalé sídliště charakteristické pravidelnými trhy, které daly osadě i jméno, tedy Úterý.

Úterý bylo od svého počátku vzhledem ke kostelu, faře a trhu předurčeno za správní centrum mikroregionu. Tepelští premonstráti pak během několika desetiletí zdokonalili právě získané Úterý emfyteutizací a (pravděpodobně současným) povýšením na městečko. K tomuto procesu se nedochovaly přímé zmínky, lze ho však klást zhruba do třetí čtvrtiny 13. století. Jedním z dokladů této proměny je nový latinský název, Novum forum (tj. nový trh, Neumarkt), použitý poprvé v listině z roku 1273. Dokládá totiž prostorovou proměnu původního tržiště, které lokátor v rámci emfyteutizace nově – pravidelně vyměřil. Další svědectví poskytuje výběrčí rejstřík tepelského kláštera z druhé poloviny 13. století, který obsahuje jmenný seznam úterských a olešovických hospodářů, společně odvádějících klášteru poddanský plat. Vysoký počet úterských poplatníků (104) ukazuje na městečko. Společné odvádění poddanského úroku obou lokalit pak dokládá, že se Olešovice staly úterskou šosovní vsí. Nadále plnily funkci předměstí svého druhu, řídily se úterskými městskými knihami a privilegia, udělená městečku, se vztahovala i na ně.

náhled|Renesanční radnice na náměstí

Prosperitě nově povýšeného městečka prospěla také existence hornické osady při nedalekých dolech na zlato u Křivců. Tamní povrchové doly jsou archeologicky doložené pro sklonek 13. a 14. století. Horníci museli aktivně zvyšovat obrat úterského týdenního trhu na potraviny. A ostatně zde lze zřejmě hledat i původ reminiscenční pověsti o založení Úterý při dolech na zlato. V rámci emfyteutizace do Úterý přibyli němečtí měšťané. Jejich jména známe z rejstříku, tvořili více než pětinu obyvatel městečka. Soudě dle výše jejich poplatků představovali v městečku nejmajetnější vrstvu. V českém prostředí se však záhy asimilovali, takže až do nástupu druhé německé kolonizační vlny v 16. století bylo Úterý i Olešovice jazykově čistě českými.

Z období husitských válek (1419–1434) nemáme o přítomnosti vojsk v Úterý žádné přímé doklady. Na tepelském panství se ovšem armády pohybovaly velmi často. Těžko tedy předpokládat, že při drancování (běžném způsobu zásobování vojska bez ohledu na to, na které straně bojovalo) toto klášterní městečko vynechali.

Krátce po ukončení válek v roce 1439 udělil tepelský opat Racek Úterý a Olešovicím první privilegium. Předal jím městečku výkon hrdelního soudnictví pro část klášterních vsí, udělil právo dědičné držby majetku, vyzval k vedení městských knih a povolil užívání velké a malé městské pečeti. Úterské pečeti z let 1442 a 1446 pak podávají první svědectví o městském znaku, který v téměř totožné podobě přetrval až do současnosti. Heraldickou figurou je havran se zlatým prstenem v zobáku, nad ním je paroží, odkaz na tepelský znak. V 21. století však došlo ke změně barvy erbovního pole, původní červenou zaměnili moderní heraldici mylně za zlatou. Těsně před polovinou 15. století máme doloženy také první úterské cechy pro nejsilnější řemesla: k roku 1442 sdružený cech řeznický a pekařský a vlastní cech měli také ševci (1446). A větší moc v městečku než rychtář, zastupující vrchnost, začala mít samospráva: sbor dvanácti konšelů střídajících se v roli purkmistra.

V roce 1459 udělil král Jiří z Poděbrad Úterý první výroční trh, a to na svátek svatého Jana Křtitele, patrona úterského kostela (tj. 24. června; označováno proto i jako posvícení). Už v roce 1460 pak panovník udělil městečku i druhý jarmark, v srpnu na svátek Nanebevzetí Panny Marie (jeho konání ale není v pramenech doloženo, na rozdíl od svatojánského jarmarku).

V šedesátých letech 15. století bylo Úterý vtaženo do politických sporů mezi katolíky a příznivci Jiřího z Poděbrad, mezi něž patřil i klášter Teplá. Už v roce 1466 se v úterském kostele se souhlasem opata opevnila královská posádka. V roce 1467 došlo k vyplenění kláštera mocnými katolickými pány a (patrně zároveň) bylo Bohuslavem ze Švamberka dobyto také Úterý, ještě stále obsazené Poděbradovým vojskem. Následkem této vojenské akce pak městečko v letech 1467–cca 1486 držel Bohuslav ze Švamberka. Zpět do klášterního majetku se Úterý i s Olešovicemi podařilo začlenit naštěstí už zhruba po dvaceti letech.

Novověk V šestnáctém století čekaly Úterý příznivé časy. V roce 1529 konfirmoval opat Antonín starší privilegium opata Racka a rok 1570 přinesl dokonce rozhojnění výsad privilegiem opata Jan Mäusköniga. V roce 1604 opat Andreas Ebersbach starší privilegia konfirmoval a doplnil, že vesnice příslušné k úterskému městskému soudu jsou pod pokutou povinny vozit své obilí a jiné věci jen na úterské týdenní a výroční trhy a musí k oslavám odebírat úterské pivo. Na opatovu prosbu pak tyto výsady 8. června 1628 potvrdil také král Ferdinand II.

Druhá polovina 16. a počátek 17. století přinesly velmi důležitou jazykovou proměnu městečka. Pravděpodobně prostřednictvím řemeslnicko-cechovních kontaktů s technologicky vyspělejšími německými zeměmi došlo během několika desetiletí k úplnému nahrazení češtiny. Začátkem 17. století v městečku začala němčina převládat a po roce 1631 se tu čeština už vůbec nevyskytovala. Současně s germanizací Úterý došlo k poněmčení i Olešovic. V německých textech byly nazývány Hangendorf (ves na svahu, Svahy), poprvé se tento termín objevuje v roce 1626, zatímco v českých zápisech se zásadně užívalo jméno Olešovice (ves lidí Olešových).

Pravděpodobně zároveň s pronikáním německého živlu se v městečku objevily i luteránské myšlenky. Příklonu k protestantství však učinil tepelský opat rázný konec už v roce 1584. Kdo nebyl ochoten přestoupit na katolickou víru, musel jít. Úterý se poté od římské církve víckrát neodklonilo. Celozemský vývoj a nařízení Obnoveného zřízení zemského, vydaného po potlačení českého stavovského povstání (1618–1620), tomu ani nedávaly prostor. Ostatně článek o zrovnoprávění němčiny s češtinou v obnoveném zřízení zemském nejspíš sehrál svou roli i ve zmíněném rychlém prosazení němčiny v městečku.

náhled|Dům U Jabloně (čp. 90)

Období třicetileté války (1618–1648) přineslo do Úterý válku, a to velmi bezprostředně, opakovaně a bezohledně. Vzhledem ke své poloze na spojnici Teplé s Plzní se Úterý stalo místem řady vojenských průtahů. Počet úterských měšťanských usedlostí se pohyboval stále okolo stovky. Po skončení třicetileté války byla ovšem část usedlostí opuštěná. Pramenné zmínky městských knih konfrontované s údaji berní ruly vnášejí do počtu poustek nejistotu. Berní rula nicméně v městečku napočítala jen 84 a v Olešovicích 21 hospodářů. Městečko bylo zadluženo. Zanikly týdenní potravinové trhy, které daly Úterý jeho jméno, konaly se jen jarmarky.

Z hlediska řemesel dokládá berní rula v Úterý ta nejběžnější, především potravinářská a spotřební určená pro místní trh. Z počátku 18. století máme kompletní seznam úterských cechů. Na samostatný cech tehdy v Úterý dosáhli sladovníci, řezníci, pekaři, mlynáři, kováři, koželuzi, ševci, krejčí, kloboučníci (ti byli ve společném cechu s tepelskými), tkalci, tesaři a zedníci. Prim ovšem v městečku hrála jednoznačně kožedělná řemesla, především koželuzi a velice početní ševci. I řemeslníci ale doplňovali své příjmy zemědělstvím a čistě hospodařením se živila v městečku asi třetina měšťanů. V Olešovicích řemesla nebyla, místní provozovali pouze zemědělství.

Od druhé poloviny 17. století dochované prameny dovolují blíže sledovat některé události, které musíme předpokládat i pro dřívější staletí, jen pro ně nemáme přímé doklady. Mluvíme tu v první řadě o požárech, které byly pravidelnou hrozbou (nejen) měst. I v případě již kamenného obytného stavení (v Úterý se kolem náměstí objevují kamenná jádra od pozdního středověku, zcela nejdéle na samém počátku 16. století, spíš ale již v 15. století) bylo dřevo stále nejpoužívanějším materiálem pro hospodářské objekty ve dvoře. A nejběžnější krytinou úterských střech byly až do 20. století dřevěné šindele. Město Úterý postihlo v 17. a 18. století několik ničivých požárních neštěstí. Vůbec nejrozsáhlejší katastrofa, která se nadlouho zapsala do povědomí Úterských, postihla městečko 6. května 1694. Kromě kostela tedy padlo ohni za oběť 79 domů, tj. více než dvě třetiny městečka, a byly i oběti na životech.

Požár roku 1694 vedl k barokní novostavbě kostela sv. Jana Křtitele (základní kámen položen 1695, v roce 1696 stavba zaklenuta a používána, dokončování ale pokračovalo až do roku 1698). Tepelský klášter práce svěřil vynikajícímu architektu Kryštofu Dientzenhoferovi, který vytvořil dílo nevšední krásy, rozhodně se vymykající běžným venkovským kostelům.

Moderní dějiny