František Fuksa (2. února 1859 Horní LhotkaSOA Zámrsk, Matrika narozených 1859 v Horní Lhotce u Chotěboře Dostupné online u Chotěboře – 27. prosince 1938 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Jindřicha, sign. JCH Z20, s. 194) byl český právník, v letech 1913–1935 ředitel Městského divadla na Královských Vinohradech.
Studium, zaměstnání Vystudoval gymnázium v Německém Brodě, kam docházel každý den pěšky z rodné Horní Lhotky. Stal se úředníkem a později vykonával funkci tajemníka obce v Chlumci nad Cidlinou.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 54. V letech 1884–1915 byl ve službách města Královské Vinohrady, kde vykonával funkci ředitele městských úřadů Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 56, . Od roku 1907 byl členem správního výboru Spojeného družstva Národního divadla v Praze, jeho jednatelem (1910–1924), místopředsedou (1925–1930) od roku 1931 pak jeho předsedou Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 115. Ještě ve své funkci jednatele výboru Družstva pomohl prosadit v roce 1910 u ředitele Štecha Karla Hugo Hilara do funkce režiséra Městského divadla na Královských VinohradechJiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 146–7, .
Ředitelem v Městském divadle na Královských Vinohradech
Doba působení v divadle Dne 4. září 1913 se dr. Fuksa stal po Václavu Štechovi třetím ředitelem Městského divadla na Královských VinohradechRedakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 116 a byl jím až do roku 1935Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, , kdy z důvodu věku rezignoval a jeho nástupcem se stal JUDr. Bedřich Jahn. Za ředitelskou funkci dostával reprezentační paušál 60.000 korun ročněBedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 7–8, 55.
Změny v divadle Po nástupu dr. Fuksy do funkce ředitele se stal K. H. Hilar dramaturgem a v roce 1914 šéfem činohry František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 243, . Po krizi vinohradských souborů (související s finanční situací divadla, existencí dvou souborů – činohry a opery a s požadavky členů souborů na zvýšení mezd), která vyvrcholila stávkou zpěvohry a zaměstnanců proti vedení divadla a proti uměleckému šéfovi K. H. Hilarovi byla za ředitelování dr. Fuksy rozhodnuto od sezony 1919/1920 provozovat v Městském divadle pouze činohruZ. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 25, .
V období, kdy byl ředitelem, byla k Městskému divadlu připojena pobočná scéna – Komorní divadlo – v Hybernské ulici č. 10 (bývalý i pozdější hotel Central). Náklady na adaptaci divadla v letech 1929–1930 činily celkem 2.994.921,95 korun, přičemž dr. Fuksa přispěl z vlastních prostředků částkou 120.000 korunBedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 54.
Soubor divadla Po Hilarově odchodu do ND v roce 1920, přijal dr. Fuksa v roce 1921 do divadla režiséra Jaroslava Kvapila, který se stal od sezóny 1921/1922 i uměleckým šéfem a přivedl si do divadla jako dramaturga Karla Čapka Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 31, . V roce 1922 na protest proti odchodu předních členů souboru, režisérů Karel Dostala a Václava Vydry do Národního divadla, které jim nabídlo mnohem výhodnější podmínky, než bylo Divadlo na Vinohradech schopno poskytnout, podal ředitel Fuksa spolu s Jaroslavem Kvapilem a Karlem Čapkem demisi, kterou však později odvolaliJiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 155–7, . Po odchodu režiséra Kvapila z Vinohradského divadla v roce 1928 řídil činohru přímo dr. Fuksa František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 142. V období, kdy byl Fuksa ředitelem divadla, nastoupili do vinohradského souboru noví členové, mj. Karel Vávra, Bedřich Vrbský, Ludvík Veverka, František Kovářík, František Smolík, Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Vojta, Václav Vydra, Míla Pačová, Olga Scheinpflugová, později i Hugo Haas, František Kreuzmann, Gustav Hilmar, Marie Bečvářová a Vladimír Řepa. K režisérům přibyli Jan Bor, Bohuš Stejskal a František Salzer. Dramaturgy se stali dr. Frank Tetauer a dr. František Langer.
Sekretářkou ředitele Fuksy byla Lila Bubelová, která byla sama i autorkou divadelních her (např. Případ Terezy Málkové, Služka, Slečna Pusta, Pohár, aj.), uváděných na scéně Městského divadla na Královských Vinohradech.
Rodina, literární tvorba Psal články do časopisu Osvěta, Samosprávný obzor, přispíval do Ottova slovníku naučného.
S manželkou Miroslavou měl syna Jiřího.Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih- a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 126 Jiří Fuksa byl hlavním podílníkem biografu Minuta, provozovaného při Komorním divadleBedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 53, 55.
Citát
Osobnosti české kultury o Dr. Františku Fuksovi František Kovářík Režisér Jan Bor přišel nahoru do kanceláře k panu řediteli Fuksovi a povídá: „Prosím, pane řediteli, račte se podívat do toho Komorního divadla.“ To už to Komorní, které vzniklo z Borova popudu, bylo jakž takž hotové. Sejdou dolů, vyjdou od vrátnice na chodník, Bor ukáže auto: „Račte, prosím, pane řediteli.“ Fuksa zůstane stát a řekne: „To tam nejede tramvaj?“. Doktor Fuksa byl šetrný ředitel.František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 205 Ředitel Fuksa mi prokazoval velikou čest. On neměl ve zvyku zvát si herce k sobě a chválit a gratulovat jim. Ne. Jestli byl spokojen, to jsme poznali podle toho, jak odpověděl na pozdrav. Měl mnoho rejstříků odpovědí. Nejlepší bylo, když se přívětivě podíval a ulpěl na vás pohledem. To znamenalo pochvalu. Pro mne ovšem největším potěšením bylo, když se i ve „Stilmondském starostovi“ chodil dívat na tu moji scénu do ředitelské lóže. To byla pro mne čest.František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 212
Stanislav Lom To byl ředitel! … Byl ten Fuksův úsměv tak dobromyslný, či jen srdečně lišácký? Že měl taky jinou, bojovnou tvář, jsem poznal až mnohem později, když dr. Fuksa se domníval, že Městskému divadlu bylo ublíženo.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 21 Ale je víc než jisté a obecně známé, že by se slavný borec K. H. Hilar nebyl udržel u divadla tak konservativních prvků vedoucích, nebýt ředitele dr. Františka Fuksy, jenž si celý ten divadelní kotel družstevní a ovšem i městský dovedl znale a umně podrobit pro větší čest svého divadla a tedy i slávu Hilarovu. Byl by za něho šel do ohně.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 20
Zdeněk Štěpánek Za pracovním stolem seděl starší pán s doutníkem v ruce. Vstal, velmi zdvořile a korektně mne přivítal. Podal mi ruku orámovanou kulatou, škrobenou manžetou a vybídl mne, abych se posadil. Viděl jsem ho zblízka poprvé. Byl prostřední postavy, na jeho obličeji s nevýrazným knírkem pod nosem nebylo nic pozoruhodného, kromě velmi bystrých očí, z nichž levé se občas zkoumavě přivíralo. Bylo v něm cosi lišáckého, advokátsky mazaného.Zdeněk Štěpánek: Herec, vyd. Mladá fronta, 1964, str. 83
Jan Port Ředitel právě nastoupivší, dr. František Fuksa, byl právě tak opatrný hospodář jako Štech a dovedl „pustit chlup“, jak se říkávalo, jen při výjimečných divadelních událostech, které si vymýšlel nový dramaturg a brzy nato umělecký šéf Karel Hugo Hilar.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 33
František Černý Fuksa, kterého prameny a literatura nepřiřazují jasně ani k staročechům, ani k mladočechům, byl moderně myslící muž, racionalista, vzdělanec, diplomat, který vlastně v pozadí řídil velký rozmach města Královských Vinohrad na rozhraní 19. a 20. století… Fuksa to také byl, kdo přišel do vedení vinohradské obce s podnětem, aby vybudovala ze svých prostředků velké divadlo.František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 242–3, Výbor pověřil vedením divadla JUDr. Františka Fuksu, tehdy již čtyřiapadesátiletého, který byl do provozu divadla zasvěcen už z titulu své funkce na radnici i ve výboru, a 4. září 1913 jej formálně jmenoval ředitelem. Toto rozhodnutí se ukázalo pro divadlo jako velice šťastné. Fuksa, působící v této funkci až do roku 1935, se vypracoval v jednoho z nejznamenitějších českých divadelních ředitelů.
Bedřich Jahn Koncem prosince 1938 zemřel dlouholetý ředitel Městských divadel, čestný předseda a člen správního výboru družstva Dr. František Fuksa. Dr. Fuksa mně nebyl přátelsky nakloněn a měl jsem k němu jistý odstup pro některé jeho osobní vlastnosti, ale jeho velké zásluhy o Městská divadla jsou nepochybné, takže hojných poct, kterých se mu již za jeho života dostalo, si plně zasloužil.Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 5
Otomar Korbelář …Ale velmi brzy jsem se přesvědčil, že je to citlivý člověk, znalec divadla, a hlavně velký milovník divadelní múzy a dobrý ochránce i přítel nejen herců, ale i ostatních zaměstnanců divadla. O vinohradské divadlo měl nesmírné zásluhy, prý se zasadil i o jeho vybudování a nechyběl v sedmém roce 20. století u jeho otevření.Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 79,
Odkazy
Reference
Literatura Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 27, František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 72, 77, 81, 119, 142 František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 242–6, 256 (foto), Rudolf Deyl: Opona spadla, nakl. Pražské akciové tiskárny, Praha, 1946, str. 249 Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 126 Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 5–8, 15, 18, 33, 52–5, 59 Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 79, 84–5, 134, 146 Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 512 V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 8, 10, 14, 18, 20–22, 33–4, 36, 42, 44, 53–6, 67–9 František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 205, 212 Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 9, 11, 14, 17, 71, 99, 115–6 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 11, 23, 25, 192, Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 74, 79–81, Zdeněk Štěpánek: Herec, vyd. Mladá fronta, 1964, str. 79–84, 91, 154–5, 157–8, 160, 176