náhled|Vyšehrad nad Vltavou Seznam mytických panovníků českého státu a Moravy obsahuje jména vládců, o kterých vyprávějí staré české a moravské pověsti, ale jejichž existence není doložena historickými prameny. Většina je kladena do období před formováním historického českého státu a Velké Moravy, tedy před konec 9. století. Některé pověsti zmiňují nedoložené panovníky i v pozdějších obdobích, např. Bruncvík a Ječmínek.

Přehled respektuje i existenci tzv. českých kmenů, které dnes považujeme spíše za jednotlivá knížectví později sjednocená pod pražskými Přemyslovci. Včetně zlických a luckých knížat uvádí různé kroniky dohromady 26 historicky nedoložených českých knížat, z Moravy je známo 16 takových panovníků.

Mytičtí panovníci Čech

České knížectví náhled|Praotec Čech a jeho družina. Základní vyprávění o nejstarších panovnících je známo z Kosmovy kroniky.Kosmova kronika, kniha I, kapitola 2–6 Tito legendární panovníci měli podle pověstí žít mezi 7. až 9. století. Čech – praotec, který přivedl Čechy do země, kterou jim zasvětil na hoře Říp a podle kterého se Češi a Čechy nazývají; podle některých verzí bratr Lecha, praotce Poláků a Rusa, praotce Rusů; podle Hájkovy kroniky vládl 644–661.HÁJEK Z LIBOČAN, Václav a Václav FLAJŠHANS. Václava Hájka z Libočan Kronika česká. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1918. sv. 1. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/knav/uuid/uuid:04d47c32-bcab-40f4-bff3-db05e31f0994 Krok – soudce, praotcův nástupce, měl tři dcery a žádného mužského potomka; podle Hájkovy kroniky vládl 670–709. Libuše – věštkyně, ujala se vlády po smrti svého otce Kroka; Češi nebyli s vládou ženy spokojeni a požadovali mužského vládce, jejími sestrami byly Kazi a Teta; podle Hájkovy kroniky vládla 710–722. Kosmova kronika se podrobně věnuje Přemyslu Oráči a jeho ženě Libuši.Kosmova Kronika I/6–9 Ostatní bájní Přemyslovci jsou pouze vyjmenováni v uvedeném pořadí a Kosmas výslovně uvádí, že o nich není nic bližšího známo,Kosmova kronika I/9 i když následně vkládá pověst o lucké válce za Neklana.Kosmova kronika I/10–13 Přemysl Oráč – manžel Libuše, která jej povolala od pluhu na přání lidu, mytický zakladatel rodu Přemyslovců, sídlil na Vyšehradě, až posléze na základě Libušiny věštby byla založena Praha; podle Hájkovy kroniky vládl 722–745. Nezamysl – syn Přemysla a Libuše, odchován ve zlaté kolébce; podle Hájkovy kroniky vládl 745–783. Mnata – podle Hájka mezi jeho smrtí a nastolením Vojena vládl vladař Rohovic; podle Hájkovy kroniky vládl 783–804. Vojen – podle Hájkovy kroniky nechal roku 823 obehnat Staré Město hradbami; podle Hájkovy kroniky vládl 804–831. Vnislav – podle Dalimilovy kroniky Unislav.Dalimilova kronika [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2011 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrrmm-dd]. Dostupné z WWW: <http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/36/98/64/dalimilova_kronika.pdf> Křesomysl – podle pověsti dal uvěznit Horymíra; podle Hájkovy kroniky vládl 832–851. Neklan – vedl tzv. luckou válku proti Vlastislavovi v čele Lučanů; podle Hájkovy kroniky vládl 852–873. Hostivít – údajný otec prvního historicky doloženého Přemyslovce Bořivoje (Bořivoj žil mezi 852/853 – 888/890); podle Hájkovy kroniky vládl 873–890. Další nedoležená knížata Českého knížectví přichází až v období vrcholného středověku. Pověst o českém knížeti Bruncvíkovi je časově zařazena asi do 12. století, přičemž nijak nezapadá do linie doložených vládců. Některé prameny uvádějí také jeho otce a syna jako knížata. Stanimír – v Dalimilově kronice, vlastně příběh o Strojmírovi převedený do doby knížete Bedřicha. Žibřid či Štylfrýd – bájný otec Bruncvíka, měl za své skutky získat do znaku červený kotel. Bruncvík či Brunclík – měl svými hrdinskými skutky získat lva do znaku Čech. Ladislav – údajný Bruncvíkův nástupce na českém trůně.

Bájná jména nebo koruptela? Český historik Vladimír Karbusický předložil jiné vysvětlení seznamu bájných českých knížat. Podle něj se nejedná o seznam skutečných osob, ale o koruptelu (zkomolení textu přepisováním v důsledku nepochopení nebo neznalosti původního znění) staročeského textu. Ze zápisu v kronikách: Crocco kazi thetka lubossa premizl nezamysl mnata voyn unizla(v) crezomysl neclan(am?) gostivit

můžeme z nesporných, nezvratných hlásek, vyskytujících se v různých variantách opisů, vytvořit textový fragment: Krok’ kazi (Tetha, Thetka atd.), lubo… pŕemyśl… nezamyśl…m… na ta voj’n… ni zla, kr’z… my s… neklan…(am)…, gosti vít… V. Karbusický, Báje, mýty, dějiny, 1995, s. 216-243, 286.

což ve volném překladu znamená: „Zastav svůj krok, cizinče (Němče, Theute), a raději přemýšlej; nezamýšlíme (na tebe) ani vojny ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme…“.

nebo ve volné interpretaci blízké původnímu textu: Krok kazi, Teuthe, lubo si přemyšlaj; nezamyšlame na tě vojny ni zla, křesu my se neklaname, hosti vítáme.

Podle Karbusického, jak vyplývá z jeho rozboru, nejde o sled osobních jmen, ale o porušený text s konkrétním významem. Nejspíše je to varování Němcům (Theutonům, příp. přímo Thakulfovi) před válkou a zároveň nabídka míru, v souvislosti s významnou událostí z roku 849, tzv. bitvou u záseků (porážka východofranckých vojsk Čechy, popsaná ve Fuldských letopisech, kde je zmíněna i mírová nabídka Čechů před vojnou). Rekonstruovaný text je pak pravděpodobně úryvkem nějakého neznámého epického zpěvu o válce s Němci, tradovaném v dvorském prostředí, a později i zapsaném (minimálně byl zaznamenán tento dějově významný úryvek – nabídka mírového ujednání).V. Karbusický, Nejstarší pověsti české, 1966, s.176-186; 1967, 2. vyd., s. 190-201. Většina historiků tuto teorii, po jejím zveřejnění v r. 1964,V. Karbusický, Středověká epika a počátky české hudby. Hudební věda 1, 1964, č. 3, s. 367–449. ovšem nepřijala.

Zlické knížectví Podle pověsti založil před odchodem do Polska Čechův bratr Lech kouřimské či zličské knížectví. Zlické knížectví, kde později vládli Slavníkovci a údajně je založil již Čechův bratr Lech, měl získat Neklanův druhý syn Děpolt, bájný zakladatel Děpolticů, vedlejší přemyslovské větve.

Lech – Čechův bratr, zakladatel Kouřimi; podle Hájkovy kroniky vládl 653–674. Bořislav – dle Hájka kníže ustanovený zde jako vládce po Lechově odchodu, vládl od 674. Rozhoň – dle Hájka syn Mstibojův, vládl 744–756. Slavimil – dle Hájka bratr Rozhoňův, měl syny Býda, Rodmila, Hořeslava a Dobromíra, vládl od 756, zmiňován naposledy k roku 780. Dolisa – dle Hájka měl syny Zlice a Krásníka, vládl v roce 853. Krásník – dle Hájka syn Dolisův, poprvé zmiňován k roku 859, vládl do 862, poražen Neklanovým hejtmanem Koldojem. Leslav – dle Hájka vládl do 876.

Děpolt – dle Dalimilovy kroniky, zakladatel Zlicka, syn Neklana, v podstatě strýc prvního doloženého Přemyslovce Bořivoje; podle Hájkovy kroniky Mstiboj, vládl 876–890. Drzslav – dle Hájka syn Mstibojův, vládl od 890.

Lucké knížectví Český kníže Vojen měl podle Dalimilovy kroniky své knížectví rozdělit mezi své syny Unislava a Vlastislava. Unislav obdržel knížectví české, Vlastislav knížectví lucké. Vlastislav se později, v rámci tzv. lucké války (údajně 1. polovina 9. století), snažil neúspěšně dobýt i české knížectví, kde již vládl Křesomyslův syn Neklan. Neklan tak nakonec pod svou vládou sjednotil obě části pradědova knížectví. Vlastislavovi potomci (Zbislav, Vladislav a Leva) se jen marně snažili obnovit samostatné Lucko.

Vratislav – dle Hájka syn Vojena a otec Vlastislava, vládl 832–850. Vlastislav – lucký kníže, dle Dalimilovy kroniky syn Vojena; podle Hájkovy kroniky syn Vratislava, vládl 851–869.

Další mytické postavy Tyr, u Dalimila Štyr, u Jiráska jméno Čestmír (podle Rukopisů). Neklanův vojevůdce ve válce s Lučany. Durynk, vychovatel Vlastislavova dědice, Neklanem odsouzen k sebevraždě za jeho vraždu. Vlasta, vůdkyně žen v dívčí válce; podle Hájkovy kroniky kněžna roku 743. Šárka, bojovnice v dívčí válce. Ctirad, bojovník, zahuben lstí v dívčí válce. Horymír, vladyka, proslavil se záchranou odvážným skokem z hradeb Vyšehradu, na svém koni Šemíkovi (objevil se až u Hájka). Bivoj, silák, který holýma rukama zajal divokou svini (objevil se až u Hájka). Straba, lucký bojovník. Zbyslav, syn knížete Vlastislava.

Mytičtí vládci Moravy

Moravské knížectví Barokní kronikáři Gelasius Dobner a Tomáš Pešina z Čechorodu podávají výčet knížat vládnoucích na Moravě mezi Sámovou smrtí a založením Velké Moravy. Pravděpodobně jde o seznam vymyšlený podle staršího výčtu mytických českých knížat.

Babak – podle Tomáše Pešiny z Čechorodu první sarmatský/slovanský vládce na Moravě Moravod či Moravan, Marut – 680–700, syn knížete Sáma, praotec Moravanů, který přišel z Panonie. Vladuc – 700–720 Suanthos či Suatben – od 720, založil moravské sídlo Veligrad. Samomir – podle Pešiny otec Samoslava.PEŠINA Z ČECHORODU, Tomáš. Prodromus Moravographiae, to jest, Předchůdce Moravopisu. V České knižnici vydání první. Česká knižnice. Praha: Nadační fond Česká knižnice, 2021. . Samoslav – 760–796, zavedl na Moravě křesťanství. Vratislav – podle Johanna Aventina založil roku 805 Bratislavský hrad.Pavel Dvořák: Zlatá kniha Bratislavy Slovenský spisovateľ, Bratislava 1993, , S. 81.Andrew Beattie: The Danube: a cultural history. Oxford University Press, 2010, S. 122.Bratislava, Svazek 7, Mestské múzeum v Bratislave 1972, S. 331 Hormidor – 796/805–811, definitivně porazil Avary. Mojmír I. či Mojmar I. – 811/812–820, údajný otec Mojmíra I. resp. II.Bílý Jiří, Moravští panovníci. Nitra: Spolok Moravanov na Slovensku, 1997. S příchodem uherských Ludaniců na chropyňské panství se na Moravě rozšířila pověst o moravském králi Ječmínkovi, který přijde v nejhorším zemi na pomoc. Ječmínek má pocházet z rodu hrdinného Chropina a jeho ledabyle vládnoucího syna, který Ječmínka zavrhl. Tato trojice se měla na trůně vystřídat po smrti Svatopluka, rovněž jako pověst o českém Brunclíkovi nezapadá do doloženého sledu historických panovníků. Chropin – údajný Ječmínkův děd, měl bratry Přeruba a Bochora, osvobodil svou sestru Hvězdu z maďarského zajetí, za což byl zvolen moravským markrabětem. bájný vladař neznámého jména – Chropinův syn, nevěnoval se správě Moravy. Ječmínek – narozen v ječmeni, bájný ochránce Moravanů. Některé prameny zmiňují jména Mojmír a Svatopluk i po pádu Velké Moravy a smrti Svatoplukových synů. Může se jednat o syny Mojmíra II. a Svatopluka II., kteří udrželi lokálně moc i po skonu říše. Dále jsou uvedeni Svatoboj, podle Hájkovy kroniky nástupce Svatopluka, a potomek Rjurikovců nazývaný Olgus, který měl vládnout na Moravě v tzv. temném období. Svatoboj – podle Hájkovy kroniky nástupce Svatopluka, vládl 900–904. Mojmír IV. Svatopluk III. Olgus či Volcus, Holcus.

Reference

Související články Přemyslovci Seznam vládců Moravy Seznam představitelů českého státu Seznam známých vládců českých kmenů Seznam předslovanských vládců na území Česka a Slovenska

Čechy a Morava

Čechy a Morava