Původ slova grafologie, které zavedl Francouz Jean Hippolit Michon v roce 1875, je odvozen z řeckého γραή (grapho-, psaní) a řeckého λόγος (logos, slovo, přeneseně věda). Předmětem této pseudovědy je projekce osobnosti a dalších psychických funkcí v ručně psaném písmě.Kulka J.: Grafologie - systém a technické termíny, Brno 2001 Většina dosud korektně provedených vědeckých studií účinnost grafologie nepotvrzuje, a grafologie je proto dnes obecně pokládána za pseudovědu. Většina existujících důkazů pro validitu má navíc charakter anket či domněnek, které nesplňují běžné nároky na vědecký důkaz.
Vývoj grafologie lze rozdělit na dva hlavní směry: empirickou školu, která se snaží analyzovat jednotlivé znaky písma a vyvozovat z nich přímé závěry, a holistickou, v krajnosti esoterickou školu, při níž je posuzován celkový dojem z písma a která není exaktně vědecká, ale využívá spíše psychologických technik nebo souvislostí se znalostmi z oborů psychologie nebo fyziologie. Ke grafologii se dnes hlásí také lidé, kteří ji praktikují zcela nevědeckými metodami. Někteří jiní autoři tyto směry označují jako fragmentární vs. holistický. Grafologie fragmentární (znaková) se zaměřuje na přesně vymezené znaky, ze který je vyvozován charakter pisatele. Druhý typ je nazýván jako tzv. grafologie celostní, a má zachycovat daný rukopis jako celek; vychází též z psychologie výrazu. Ani jeden z těchto přístupů však neprokázal svou validitu prostřednictvím běžných vědeckých postupů.
Grafologii je třeba odlišovat od jiné disciplíny, která se také zabývá ručním písmem, a to písmoznalectví (grafognózie). Mezi těmito dvěma obory je významný rozdíl: Písmoznalectví je znaleckým oborem soudního znalectví a zabývá se identifikací pisatele ručně psaného textu, zatímco grafologie se zajímá o povahu pisatele a je v české systemice soudního znalectví vedena jako specializace odvětví Psychologie oboru Školství a kultura. Posudky týkající se určení autorství podpisu ručně nebo psaného textu jsou oprávněni vypracovávat pouze písmoznalci, nikoli grafologové.http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/215452801240017, 4.5.2015, navštíveno 20.5.2015. Pojem grafologie se však někdy v širším smyslu používá i pro některé další disciplíny zabývající se písemným projevem člověka, užití ve významu písmoznalectví by bylo ovšem nesprávné.
Grafologická východiska Grafologie vychází z předpokladu, že lze z písma, podobně jako z ostatních projevů člověka, zkoumat jeho povahu, inteligenci, emocionalitu a další schopnosti a vlastnosti, včetně okamžitého stavu jeho psychiky. Původ slova „grafologie“ je řecký ( – psát, – vědní obor).
Proč by mělo písmo vypovídat o osobnosti pisatele, jak tvrdí grafologie? Grafologie vychází z předpokladu souvislostí mezi výrazem (tváře, těla) živého organismu a jeho duševním hnutím, které umíme do určité míry „číst“, protože správné „čtení“ výrazů ostatních jedinců mohlo být rozhodujícím evolučním faktorem v rozvinutějším sociálním prostředí, umožňovalo například odhadovat možné reakce protivníka podle jeho gestikulace nebo tělesného postoje.
Psycholog a průkopník grafologie Ludwig Klages řekl: „Každý vyjadřující tělesný pohyb uskutečňuje co do síly, trvání a směrového tvaru obraz duševního hnutí.“ Grafologie tedy vychází z předpokladu, že písmo, jakožto tělesný projev, musí zákonitě zrcadlit duševní stav jednotlivce, včetně jeho dlouhodobých charakteristik a sklonů, které nazýváme slovy temperament, osobnost nebo charakter. Krátkodobé vlivy promítající se do rukopisu způsobené změnami nálad nebo situací lze do určité míry eliminovat tím, že má grafolog k dispozici více písemného materiálu z různých časových období, a také tím, že bere v potaz situační okolnosti provázející vznik textu (jedná se o dopis příteli či formální dokument?),Grafologie: Psychologie písma
Pro grafologii je také důležité zjištění, že výraz můžeme provést pomocí vůle nebo nezáměrně a také že nezáměrné provedení pohybu má pro nás daleko větší vypovídající hodnotu. „Výrazová hodnota pohybu je tím větší, čím bezděčněji a nevědoměji byl pohyb vykonán.“ (Ludwig Klages) Proto jinak grafolog zkoumá začátek, prostředek a konec slova, ale analogicky i řádku a celého textu, kde právě jeho prostřední část je provedena s nejnižším stupněm volní kontroly, zatímco jeho začátek a konec podléhají větší míře volního řízení. Zatímco začátky a konce jsou vědomé, chtěné, mohou být výsledkem snahy (vyvolat dojem nebo zakrýt skutečnost), prostřední část bývá automatická a nevědomá, a proto jí přikládáme největší hodnotu.Schönfeld Vilém: Učebnice vědecké grafologie pro začátečníky, Elfa Praha, 2000, str. 25 Uvedená tvrzení, že charakter písma odpovídá obrazu duševního hnutí, je však částečně v rozporu s tvrzením, že nejvýznamnější vliv na podobu (dětského) písma mají psychomotorické dovednosti a s nimi související případné specifické poruchy učení jako například dyspraxie, dysgrafie a další.
Školská předloha
Grafologie také vychází z myšlenky, že učení se psaní podle školské předlohy je součástí procesu socializace. Ačkoliv se všichni (v daném státě nebo kulturním regionu) učíme psát podle stejné předlohy, postupem času si osvojíme svůj nezaměnitelný rukopis, který se více či méně od školské předlohy vzdaluje. Míru, do jaké se vzdálíme od školské předlohy, nazývá grafologie individuálností rukopisu. Vysoce individuální písmo může být podle grafologů známkou výjimečného charakteru, ale i přílišné touhy odlišovat se, zatímco písmo, které se i v dospělosti stále velice podobá školní předloze, považují grafologové za málo individuální: pisatel může podle nich být například příliš konvenční, nesamostatný nebo infantilní. (Záleží samozřejmě na dalších znacích rukopisu.) Rukopis je tedy podle zastánců grafologie mimo jiné i projevem kvality socializace. Školní předloha může být různá, ale i její charakteristiky mohou odrážet preference dané kultury (např. směr psaní zleva doprava nebo zprava doleva může mít svůj symbolický význam).
Postoje ke grafologii
Využití Podle Psychologického slovníku Hartlových se grafologie používá k psychodiagnostice v kriminalistice, soudnictví i klinické psychologii. Podle písma lze také diagnostikovat nástup a průběh některých duševních poruch. K psychodiagnostice duševní poruchy je ovšem ze zákonaVázané živnosti oprávněn pouze klinický psycholog nebo psychiatr, který k tomu však používá jiné psychodiagnostické postupy než grafologické (například test cesty, Rorschachův test, testy inteligence aj.).
Grafologie je příbuzná projekčním (projektivním) metodám, což jsou psychologické metody založené na zkoumání osobnosti pomocí neuvědomělých procesů odhalujících emoce, přání, názory a povahové rysy.
Kritika Podle Jiřího Heřta z Českého klubu skeptiků Sisyfos je grafologie metodou pseudovědeckou a subjektivistickou, nemá racionální teorii, která by vycházela z prokázané vazby mezi psychickými vlastnostmi a rukopisem, a již se nepoužívá v soudnictví ani v seriózní psychologii, její význam postupně upadá. Heřtl uvádí, že exaktní experimenty prováděné psychology prokázaly, že validita grafologické metody, tedy její schopnost určit povahové rysy, je při srovnání s různými jinými kritérii minimální, nepřijatelně nízká a podle některých studií dokonce nulová. Jiří Heřt dokonce tvrdí: "Představa o vztahu mezi tvarem písmen a povahovými vlastnostmi patří do oblasti sympatetické magie." Na tomto testu se podílel i Milan Urban, jehož test byl proveden na základě analýzy osobnosti jeho sestry. Z výsledků testu vyplývá, že validita grafologie je nízká. Vybraní grafologové však nesouhlasí s využitou metodou testu, neboť jak zmiňuje grafolog Filip Ranče, testující srovnával danou osobnost dle svého subjektivního názoru, bez porovnání s jinou projektivní či psychologickou analýzou a nebyla uvedena ani korelace výsledků.
Dle průzkumu, který mezi 101 náhodně vybranými odborníky APA provedl John Norcross, jde o pravděpodobně zdiskreditovanou metodu testů. Mezi české psychology, kteří se grafologií zabývali, patří například Vladimír TardyMladý svět č.11 (1969) nebo Jiří Šípek.Šípek, Jiří: Grafologie aneb když písmo hovoří (Graphology or When handwriting speaks); In: Psychologie dnes. 2007, roč. 13, č. 5, s. 4-4. ISSN 1212-9607.
Validita V roce 1999 provedl deník MF Dnes test grafologických posudků, z nichž jednoznačně vyplynulo, že aprobovaný grafolog s praxí dokáže velmi přesně shrnout pisatelovu osobnost, musí se však jednat o zdatnou osobu v této disciplíně. Konečný posudek grafologa v tomto testu byl porovnáván s několika psychologickými testy (Ravenův test inteligence, Torranceho test kreativity, Rorschachův test, Warteggův test…) v konzultaci s psychologií. Tento test potvrzující validitu grafologie se vymyká tím, že byl srovnáván s již potvrzenými psychologickými metodami.
V roce 2012 reportér časopisu Reflex Jiří X. Doležal uskutečnil test serióznosti grafologie jako takové, z něhož vyplynul závěr, že dva ze třech grafologů dokázali přesně vystihnout osobnost samotného pisatele.
Spolehlivost grafologických prací prověřovali psychologové Efrat Neter a Gershon Ben-Shakar z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Analyzovali 17 grafologických studií, v nichž bylo obsaženo přes 1200 textů, které zkoumalo 63 grafologů a 51 laiků. Podle výsledků metaanalytické studie z roku 1989 dosahovali grafologové nejpřesvědčivějších výsledků ve chvíli, kdy ve zkoumaném textu měli k dispozici životopisné údaje o pisatelích, v ostatních případech (například u opisovaných textů) byla úspěšnost rozboru podle písma mizivá.Ariadne, New Scientist, č. 1711, 7. 4. 1990Efrat Neter, Gershon Ben-Shakar: The predictive validity of graphological inferences: a meta-analytic approach, Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, Personality and Individual Differences 1989, č. 10, 737–745. Statistik Geoffrey Dean z Perthu v Austrálii v roce 1992 metaanalyzoval více než 200 grafologických studií a došel k podobným závěrům jako NeterGeoffrey A. Dean: The Bottom Line: Effect Size, časopis Beyerstein & Beyerstein, 1992, str. 269–341 a jiní badatelé.Barry L. Beyerstein: The Write Stuff: Evaluation of Graphology - The Study of handwriting Analysis, Buffalo, USA-New York, Prometheus Books, 1992, 1. vydání, (pbk),
Pokud se zkoumal rozdíl mezi odhadem grafologa a běžného klinického psychologa bez jakékoliv znalosti grafologie (na základě ručně psané autobiografie), žádný významný rozdíl shledán nebyl – obě profese dosahovaly obdobné korelace odhadu (typicky mezi 0,2–0,3) s kritériem. Titéž autoři Bar-Hillel a Ben-Shakar tento jev vysvětlují tzv. zdánlivou validitou (face-validity). Pokud se zkoumá práce grafologa samotného, dosahuje určitých výsledků – ovšem při srovnání s jiným odborníkem, který nemá znalosti grafologie, oba dosahují výsledků stejných. Bar-Hillel a Ben-Shakar proto tvrdí, že obyčejná intuice a odhad pisatele přináší stejné výsledky jako grafologie a jde tedy o pseudovědu kvůli nesplnění kritérií vědecké metodyCover JA, Curd M (Eds, 1998) Philosophy of Science: The Central Issues, 1–82 alespoň u některých studií grafologii dokazujících.
Česká grafologická komora samotná pak výsledky studií interpretuje následovně: při testování validity grafologie se ukázalo, že není možné testovat grafologii jako takovou (poněvadž ta zahrnuje mnoho různých přístupů a metod), ale vždy jen práci konkrétního grafologa, který používá určitý postup při rozboru. To však odpovídá zjištěním Hillela a Shakhara o stejných výsledcích grafologa jako negrafologa a zdánlivé validitě.
„Hovořit o validitě rukopisu jako takové není správné,“ tvrdí psycholog Radvan Bahbouh. „Validitu hodnotíme vždy vzhledem k určitému kritériu. Písmo je například validní vzhledem k odhadu pohlaví, odhadu psychomotorického tempa či lability, není naopak příliš validní vzhledem k odhadu inteligence, hodnot, postojů či motivace."Psychologie Dnes 2004 To však nepodporuje ani nevyvrací validitu grafologie jako vědecké metody.
Historie a osobnosti
Starověká grafologie