Kryštof z Varese OFM, latinsky Christophorus a Varisio, někdy uváděný pod pseudoynem TeofiloIncunabula Short Title Catalogue (ISTC) , it00060000 (cit. 10.11.2014). S odkazem na BANFI, F, in Studi Francescani, vol. 53, 1956, s.. 336-344. byl původem italský františkán působící ve střední Evropě a českých zemích. Jeho rodným příjmením bylo Picinelli. Ještě před vstupem do řádu získal doktorát z obojího práva.. Cit. podle
Když Jan Kapistrán získal roku 1452 na univerzitě v Lipsku řadu místních studentů i mistrů pro františkánský řád, svěřil jejich výchovu právě Kryštofovi.HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové přelomu středověku a novověku (cit.), s. 105. Díky Kryštofově erudici mu dále Jan Kapistrán svěřil kázání pro kleriky a zakládání nových řádových komunit v nejvýznamnějších středoevropských městech – Vídni (1451), Vratislavi (1453) a Krakově (1453), kde měl využít svých schopností k vyjasnění právního postavení nové reformované větve staršího řádu.HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové... (cit.), s. 105. Františkánský barokní historik Lucas Wadding bratra Kryštofa popsal: „Byl mužem učeným a s velkým přehledem v znalosti Písma svatého a ještě více v obojím právu.“Orig. lat.: „Vir erat doctus, et in sacra Scriptura versatissimus, sed multo magis in utroque jure, doctoratus lauream ante ingressum Religionis assecutus.“ Viz WADDING, Annales Minorum XIV (cit.). K jeho úkolům jakožto provinciála patřila zejména inkorporace starších slezských klášterů (Bytom, Kozlí, Hlubčice) do provincie, sestavení provinčních statut a zmírnění národnostně-jazykových sporů mezi bratřími. Byl zvolen představeným – vikářem středoevropské (česko-rakousko-polského) františkánské administrativní jednotky – vikrariátu (provincie).De facto byl provinciálem, ale do roku 1517, kdy byli reformovaní františkáni formálně odděleni od konventuálů jako samostatný řád, byly jejich administrativní jednotky zvané vikariáty a jejich ministři představení vikáři. Fakticky však již tehdy byla formální řádová odnož na nereformovaných bratřích nezávislá. V roce 1454 se zranil po pádu z koně a následně trpěl v důsledku úrazu bolestmi. Přesto ještě v letech 1460 až 1462 působil jako diskret provinčního vikáře Gabriela Rangoni.
Dílo Vita Sancti Johannis a Capistrano z roku 1462 je legendou popisující život a skutky jednoho ze zakladatelů františkánské observance sv. Jana Kapistrána.HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové... (cit.), s. 106. Viz V roce 1479 byla v Como vydána tiskem italská verze této legendy La vita del glorioso beato Gioanne da Capistrano.Como : [Balthasar de Fossato], 16 Apr. 1479. formát 4°. Viz Incunabula Short Title Catalogue (ISTC) , it00060000 (cit. 10.11.2014). ROEST, Franciscan Literature of Religious Instruction... (cit.), s. 136, 507. Gesamtkatalog der Wiegendrucke M 45911 (cit. 10.11.2014). Hain, Repertorium 7776 el. kopie via Google Books. Elektronická kopie[ Elektronická kopie] z Biblioteca nazionale Braidense v Miláně. Latinský text legendy později zahrnuli Bollandisté do své sbírky Acta sanctorum.Acta Sanctorum quotquot toto orbe coluntur Cur. I. Bollandus et alii, Antverpiae-Tongerloae-Bruxellis-Parisiis 1643 - .October. X., s. 491-545. Již v době svého vzniku ale měla latinská i italská verze tohoto hagiografického spisku patrně podpořit připravovanou Kapistránovu kanonizaci, z níž nakonec sešlo.HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové... (cit.), s. 106. Snad totožný text měl na mysli Bohuslav Balbín, když psal o Kryštofově díle Gesta & miracula B. Capistrani o 12 kapitolách. Srov. Spis Rosarium de Vita et Morte Christi vznikl patrně v českém kontextu, nicméně byl vydán až dvě léta po Kryštofově smrti roku 1493 v Miláně tiskem.ROEST, Franciscan Literature of Religious Instruction... (cit.), s. 136, 507. Hain, Repertorium 9259 el. kopie via at Google Books Další skupinou Kryštofových děl jsou texty týkající pravidel života a předpisů františkánů – observantů: Shromáždil a sepsal výklady papežů, františkánských učenců a řádových konstitucí nad řeholí svatého Františka nazývané Declaratio super regulam nebo Declaratio regulae Fratrum Minorum, Declaratio de regula Minoritica a možná též collecturae super Regulam Fratrum Minorum.Nebylo nicméně prověřeno, zda se pod těmito různě uváděnými tituly skrývá shodný text, potenciálně může jít o různá díla. Srov. C.A.L.M.A. (cit.). vol. II 5 s. 611. ROEST, Franciscan Literature of Religious Instruction... (cit.), s. 136. Údajně zde rozebírá heretické ale mezi částí františkánů přijaté pojetí textu Apokalypsy: „Viděl jsem jiného anděla vystupujícího od východu slunce a měl pečetidlo živého Boha“ (7,2) jako biblické proroctví o svatém Františkovi. Dochování textu v řadě knihoven na různých místech v Evropě nepřímo dokazuje jeho účinek a/nebo popularitu autora ve františkánském řádu.Kórnik: Biblioteka Kórnicka Polskiej Akademii Nauk, signatura I.B.19 (ff. 308r-317r). L'Aquila: Biblioteca Provinciale Salvatore Tommasi, signatura J-151. Neapol: Biblioteca Nazionale Vittorio Emanuele III, signatury VII.E.75 (ff. 1a-38d), VII.G.41, VII.G.42 (ff. 3r-27v). Viz Mirabile : archivio digitale della cultura medievale (cit.) (cit. 11.10.2014). Srov. V rukopise dochované Kryštofovo Expositio Regulae S. Francisci et S. Clarae z roku 1508 snad obsahuje totožný, ale možná též jiný text.285 listů ; 60 x 110 mm. Dochováno v Moravské zemské knihovně, signatura NŘ 66 nebo Skř.17-0959.536, původem z knihovny premonstrátů v Nové Říši. Popis viz Commentum super Privilegia guardiani Montis Sion et fratrum in Syria et Palestina habitantium collecta rozebírá postavení františkánů ve Svaté zemi a jejich konvent v Jeruzalémě, který měl zvláštní postavení v rámci řádu i specifickou funkci v biblickém místě pro celou katolickou církev.Kórnik, Biblioteka Kórnicka Polskiej Akademii Nauk, signatura I.F.97. Viz V tomtéž svazku se dochovaly františkánské předpisy, na nichž se bratr Kryštof podílel: Privilegia fratrum Minorum in Terra Sancta et in Bosna a řádová statuta polské provincie: Statuta pro provincia Polona.
K drobným textům vzniklým z Kryštofy aktivity ve vedení františkánského řádu jsou promluva Exhortatio in Capitulo generali 1487Dochováno v: Kórnik, Biblioteka Kórnicka Polskiej Akademii Nauk, signatura I.G.119 [sec. XV-XVI] (ff. 188r-189r). Viz Mirabile : archivio digitale della cultura medievale (cit.) (cit. 11.10.2014). nebo Epistola ad Patres et fratres provinciae Boemae.Viz Mirabile : archivio digitale della cultura medievale (cit.).
Reference
Kategorie:Františkáni v českých zemích Kategorie:Františkánští autoři Kategorie:Úmrtí v roce 1491 Kategorie:Muži