Josef Bryks (18. března 1916 LašťanyDatabáze VÚA:Záznam vojáka – 11. srpna 1957 Jáchymov) byl účastník československého protinacistického odboje a letec ve službách RAF. V 50. letech 20. století se stal obětí komunistických politických procesů.
Mládí vpravo|náhled|Československý stíhací letoun Avia B-534 IV. verze, na kterých létal Bryks u 33. stíhací letky Josef Bryks se narodil jako sedmé dítě z osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Byl aktivní sokol. Po maturitě na obchodní akademii v Olomouci nastoupil v roce 1935 na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích. Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích do kurzu pro poručíky jezdectva. Během studia v letech 1936 až 1937 přestoupil k letectvu. Sloužil poté u 5. pozorovací letky 2. leteckého pluku v Olomouci. Od roku 1937 si dále zvyšoval svou specializaci v prostějovském leteckém učilišti pro poručíky letectva. Pilotní výcvik ukončil 21. září 1938, u 33. stíhací letky téhož pluku se hlásil 30. září. V březnu 1939 se oženil s první ženou Marií. V polovině dubna 1939 byla československá branná moc německou protektorátní správou rozpuštěna a Josef Bryks byl z úvazku propuštěn na trvalou dovolenou.
Druhá světová válka
Působení v protektorátu Čechy a Morava Po německé okupaci pomáhal s organizováním útěků československých pilotů z protektorátu do Polska. Sám se k útěkům nepřipojil, jelikož s manželkou Marií čekali dítě. Dcera se jim narodila v září 1939, dva dny po porodu zemřela. V prosinci 1939 nastoupil do služeb Ministerstva vnitra pro okres Velké Meziříčí. Dne 20. ledna 1940 uprchl z okupovaného Československa tzv. „balkánskou cestou“ do zahraničí, aby se připojil k nově se tvořící československé armádě ve Francii.
Působení v exilu
Francie Přes Slovensko se dostal do Maďarska, kde byl v Budapešti dne 26. ledna 1940 zatčen a vězněn do 4. dubna téhož roku. Po dvouměsíčním věznění byl eskortován zpět na Slovensko. Na Slovensku se Bryksovi podařilo uprchnout a následně se dostal přes Maďarsko do Jugoslávie. Zde se na francouzském konzulátu v Bělehradě zapsal do cizinecké legie. Tím získal francouzské doklady a přes Řecko, Turecko a Sýrii mohl dorazit do Francie. V jihofrancouzském Agde se 10. května 1940 prezentoval u náhradní jednotky československého letectva. Vzhledem ke kapitulaci Francie nestačil absolvovat žádný cvičný let a do bojů druhé světové války na francouzském území se nezapojil. Dne 24. června 1940 byl spolu se stovkami československých vojáků evakuován na palubě lodi „Apapa“ do anglického Liverpoolu, kam dorazil 7. července 1940.
Velká Británie Do řad Britského královského letectva byl přijat 2. srpna 1940. Zpočátku sloužil u 310. československé stíhací peruti RAF v Duxfordu. V dubnu 1941 díky znalosti anglického jazyka nastoupil ke kanadské 242. stíhací peruti. Spolu s ní prodělal výcvik na noční stíhací akce. Asi za měsíc byla peruť přemístěna na základnu North Weald poblíž Londýna, kde byla začleněna do místního stíhacího křídla, s nímž měla podnikat ofenzivní lety nad okupovanou západní Evropou. Koncem května téhož roku se seznámil se svou budoucí ženou Trudie Tellerovou (1920–2011), dobrovolnou pracovnicí WAAF.
Dne 17. června 1941 byl Bryks poblíž severofrancouzského Lille sestřelen esem Luftwaffe majorem Adolfem Gallandem. Následující den v noci byl nacisty zajat, zbit a poslán do zajateckého tábora Oflag IXA/H Spangenberg. Při následném výslechu zatajil svoji pravou identitu a vydával se za Brita – Josepha Rickse.
V německém zajetí
První útěk Poprvé utekl (ještě s pěti dalšími muži) v noci z 19. na 20. dubna 1942 a to ze zajateckého tábora Oflag VIB ve Warburgu. Bryks se svými společníky spojenými silami vyhrabali během jediného měsíce jenom lžícemi a noži tunel, který ústil těsně za dráty tábora. Ve dvojici s jiným letcem, Otakarem Černým, se Bryks vydal přes Německo směrem na jih ke švýcarským hranicím. Cestou se živili pouze řeřichou, která zrovna rostla tou dobou na polích. Terénem postupovali jen v noci a vyhýbali se obydleným místům. Po osmi dnech se dostali k vesnici situované v hlubokém údolí. Nechtěli ji obcházet po kopcích, a tak o půlnoci podnikli riskantní průchod, s vědomím, že ve vsi mohou být německé hlídky. Otakara Černého Němci zadrželi, ale Bryksovi se podařilo zmizet a pokračoval celý další den v postupu pěšky. Na nádraží v Giessenu pak ukradl jízdní kolo a posléze unikl střelbě hlídky při přejíždění mostu ve Stuttgartu. Bryks byl dopaden v devátý den útěku. V důsledku nedostatku potravy a vody dostal dysenterii (infekční průjem) a zcela vysíleného jej spícího našel v lesích u Eberbachu člen místní organizace Hitlerjugend. Polomrtvého Brykse odvezli do věznice gestapa v Darmstadtu, podrobili jej výslechu a nakonec dopravili zpět do tábora Oflag VIB ve Warburgu.
Druhý útěk Po měsíci léčení v táborové ošetřovně byl Bryks přemístěn do vězeňské cely, neboť byly odhaleny jeho opětovné přípravy na útěk. Přesto znovu dokázal vykopat únikový tunel a z cely sám (bez jídla, bez obuvi a jakýchkoli dalších pomůcek) v noci dne 17. srpna 1942 uprchl. Přes hory se dostal do Kasselu na autostrádu a podél ní došel do města Karlsruhe na břehu Rýna. Jednou byl málem chycen civilní policií při krádeži ovoce, podruhé jej pronásledovala policejní hlídka i se psy na letišti u Frankfurtu, když se snažil nepozorovaně dostat do kabiny Messerschmittu Bf 109, kterým chtěl uletět. Nakonec byl Josef Bryks polapen dne 8. září 1942, a to vojáky protiletecké obrany během náletu v Karlsruhe. Jako notorického útěkáře jej přeložili do zajateckého tábora Oflag XXIB Szubin (na území dnešního Polska).
Třetí útěk Ze zajateckého tábora Oflag XXIB Szubin se Bryks dostal jednoho dne v březnu 1943, a to skryt v bečce na močůvku, kterou z tábora vyvážel jeden polský sedlák. Na svobodě se setkal znovu s Otakarem Černým. Ten uprchl ze Szubinu téhož dne, ale vykopaným únikovým tunelem. Společně oba „útěkáři“ dorazili pěšky až do Varšavy.
Tam se dostali do styku s vedením největší prolondýnské ilegální (podzemní) ozbrojené organizace Armija Krajowa. Bryks pracoval měsíc jako kominík a oba dva se zapojili do odbojových aktivit. Jeden z důstojníků jim řekl, že se uvažuje o přistání britského letadla, které by je vyzvedlo a dopravilo do Anglie. Vinou zrady jednoho polského odbojáře byli oba letci dne 2. června 1943 zatčeni a převezeni do vězení Pawiak. Bryks byl během výslechů strašlivě bit a krutě mučen. Jeden z vyslýchajících (Ukrajinec ve službách SS) jej dokonce bodl dýkou do pravé slabiny a Bryks také utrpěl poranění levého ušního bubínku, které mu (až do konce života) způsobovalo silnou nedoslýchavost. Nakonec byli po dvou měsících oba čeští letci převezeni do tábora Stalag Luft III nalézajícího se poblíž hornoslezského městečka Sagan.
Útěk z tábora Stalag Luft III
Tady se Josef Bryks podílel na kopání tajných únikových tunelů, ale při největším útěku spojeneckých letců za druhé světové války (v noci z 24. na 25. března 1944) se ven ze zajateckého tábora nedostal. Podle plánu mělo uprchnout až 220 mužů, ale když se jich ven dostalo 76, akci odhalili strážní. V tu chvíli se Bryks nacházel ještě v tunelu a stačil se neprodleně vrátit zpět do budovy.
Deportace do Prahy V létě roku 1944 bylo 24 letců (včetně Josefa Brykse) deportováno do Prahy. To již byla (po třech letech) nešťastnou náhodou prozrazena skutečná Bryksova identita. Britská strana totiž poslala do Saganu omylem Němcům doklad o jeho povýšení do hodnosti kapitána, a to i s jeho správnou podobou jména a s poznámkou o národnosti („Czech“).
Po ukončení výslechů v sídle gestapa v Petschkově paláci se každý z 24 letců dozvěděl identický rozsudek: „Jste vinen, že jako protektorátní příslušník jste se úmyslně vyhnul pracovní povinnosti a svým útěkem jste projevil nepřátelské úmysly. Ve Francii a v Anglii jste v nepřátelské armádě pozvedl zbraň proti Říši, čímž jste se dopustil velezrady. Podle zákonů Říšské branné moci budete za tyto zločiny potrestán smrtí provazem.“ Proti převozu a odsouzení 24 letců v Praze ostře protestovala britská strana s argumentem: letci byli zajati v britské uniformě, a jsou tedy britskými občany. Později německá strana přijala „kompromisní“ řešení a sice, že soud s českými „zrádci“ proběhne, ale až po skončení druhé světové války (Němci ovšem předpokládali, že z ní vyjdou oni coby vítězové). V září roku 1944 byli letci vráceni zpět do zajateckých táborů. Josef Bryks ani další letci, kteří byli vesměs převezeni do přísně střeženého zajateckého tábora v Colditzu, o této dohodě nic nevěděli. Konec nejistoty přinesl až 16. duben 1945, kdy byl tento tábor osvobozen americkou armádou.
Po skončení druhé světové války Nějakou dobu se Josef Bryks léčil v Anglii, kde kvůli řadě zranění, která v průběhu druhé světové války utrpěl, prodělal několik operací. S Trudie Tellerovou (1920–2011) si Bryks čtyři roky dopisoval a nabídl jí sňatek. Dne 18. července 1945 se s ní oženil. Dne 6. října 1945 se Bryks vrátil do Československa (na Moravu) i se svou novou manželkou (Trudie Bryksovou). V roce 1946 se jim v Olomouci narodila dcera Sonia. http://skola.bohunovice.cz/?detail=116
Do kokpitu letadla se Bryks vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi souvisejícím zdravotním komplikacím. Obdržel řadu vyznamenání (mimo jiné Řád britského impéria), byl povýšen do hodnosti štábního kapitána a následně do hodnosti majora. Jako učitel teorie létání a profesor angličtiny byl přidělen k Leteckému učilišti do Olomouce. Britové o něm v roce 1946 natočili film Srdce v zajetí (The Captive Heart).
Vítězný Únor 1948
Po Únoru 1948 Po „vítězném Únoru 1948“ se Josef Bryks stal (obdobně jako většina bývalých příslušníků RAF) obětí armádních čistek. V jeho vojenské kvalifikační listině se objevila fráze „nenašel kladný poměr k lidově demokratickému řádu“ a již 9. března 1948 byl poslán na dovolenou, což de facto znamenalo, že byl propuštěn z armády. Přitěžující okolností byl i fakt, že jeho manželka byla Angličanka. Dostat se za této situace za hranice Československa již legálně nebylo možné. Bryks se rozhodl k útěku, a to spolu se svým spolubojovníkem z války Josefem Čapkou. Ale nejprve hodlal dostat za hranice Československa (do Anglie) svoji manželku s dcerkou a pak sám sebe.
Generál Karel Janoušek Krátce po únorovém převratu byl generál Karel Janoušek (někdejší nejvyššího představitel československého letectva ve Velké Británii) nejprve přeložen do výslužby a později jej Státní bezpečnost (StB) vyprovokovala k pokusu o emigraci, při kterém jej zatkla. V následném vykonstruovaném procesu byl odsouzen nejprve k 18 letům těžkého žaláře, degradaci na vojína, ztrátě akademického titulu a vyznamenání. (Po několika odvoláních Janouška i žalobce byl nakonec trest žaláře zvýšen na 19 let.)
Vojenský a Státní soud
Josef Bryks i Josef Čapka byli „napojeni“ na generála Karla Janouška a vykonstruovaný proces s generálem je měl (dle původního plánu StB) také „semlít“. Major Bryks byl zatčen 2. (nebo 3.) května 1948 ve svém bytě. Jako důvod „zajištění“ mu bylo řečeno, že má před soudem „podat vysvětlení k nějakým drobnostem“. (Ve skutečnosti byl Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice.)http://zpravy.idnes.cz/josef-bryks-chtel-do-anglie-zemrel-v-jachymove-f4a-/domaci.asp?c=A060210_164902_domaci_ton V polovině června 1948, kdy se odehrával vykonstruovaný proces s generálem před vrchním vojenským soudem, byla již Trudie Bryksová i s dcerou Soniou v Anglii. V tomto procesu byl Bryks (i ostatní letci) vojenským soudem zproštěni obvinění (komunisté ještě neměli vojenské soudnictví dost „pevně v rukou“), ale prokurátor podal proti rozsudku odvolání.
Nové přelíčení proběhlo v únoru 1949 – tentokráte již před Státním soudem a v podstatně změněné situaci (tj. vše se odehrálo podle komunistického „plánu“). Bryks byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře za „zločin přípravy úkladů, zločin zběhnutí a pokus zločinu vojenské zrady“.