Oficiálním politickým jménem českého státu je Česká republika, které je uvedeno v Ústavě České republiky.viz Ústava České republiky, dostupné: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html (navštíveno 25. 10. 2008) Oficiálním zeměpisným (krátkým) jménem je Česko, které bylo standardizováno na národníČeský úřad zeměměřický a katastrální (1993): Jména států a jejich územních částí = Names of states and their territorial parts. Praha. a mezinárodní úrovni a je uvedeno v oficiálních databázích zeměpisných (krátkých) jmen zemí OSN.https://unstats.un.org/unsd/geoinfo/geonames/

Snahy o zavedení krátkého (zeměpisného) jednoslovného názvu se objevily hned po osamostatnění státu na jaře 1993, kdy bylo krátké zeměpisné jméno Česko standardizováno Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, kterému to ze zákona přísluší. Část veřejnosti však k tomuto názvu zaujímá z různých důvodů nepříznivý postoj,Hirsch V.: Pokus o analýzu odporu proti jednoslovnému názvu českého státu; Klaudyán: internetový časopis pro historickou geografii a environmentální dějiny, ročník 10/2013, č.1–2, str.1–12 (http://www.klaudyan.cz/dwnl/201301/2013_1-2_1_1-12_Hirsch.pdf) převážně jej nepoužívá a místo něho volí politický název i v nepolitických souvislostech.

Čechy Po zániku Československa se dodnes jako jednoslovný název České republiky občas objevuje nesprávné označení Čechy. Čechy jsou však pouze jednou z historických zemí Koruny českéStanovisko geografů, jazykovědců, historiků a pracovníků dalších vědních oborů k otázce oficiálního jednoslovného geografického názvu pro Českou republiku, leden 1998. Koncept přednesen a projednán na setkání uspořádaném Českou geografickou společností v budově Přírodovědecké fakulty UK v Praze na Albertově dne 29. 1. 1998. Publikováno na webových stránkách National Geographic Česko, 26. 4. 2005, dnes nedostupné, ale zachováno na web.archive.org. Autoři konceptu ani konečné redakce tohoto textu ani seznam signatářů nejsou na webových stránkách uvedeni – seznam signatářů je údajně na „zvláštním listě“, který však na webu není připojen. a územně se proto neshodují s územím dnešní České republiky tím, že nezahrnují historická území Moravy a Českého Slezska. Použití jména Čechy k označení území celého státu tak přehlíží území a obyvatele Moravy a Českého Slezska (z tohoto důvodu je např. věta „Brno je druhým největším městem Čech“ nesprávně, protože Brno neleží v Čechách, ale na Moravě).

Slovo Čechy jako souhrnné označení všech českých zemí se sice zřídka objevuje i v některých historických dílech (např. Zikmund Winter publikoval v roce 1910 Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách 1526–1620 a pojem Čechy je zde zahrnut v širším smyslu), tomuto faktu lze ale sotva přisoudit relevanci, byť přenesení či rozšíření významu z části na celek (synekdocha), v tomto případě názvu historické země či území na celý stát není v evropském kontextu ničím výjimečným: příkladem mohou být Rakousko (Ober- a Niederösterreich), Polsko (Wielkopolska, Małopolska), Francie (Île-de-France), Švýcarsko (Schwyz), Finsko (Varsinais Suomi) anebo Chorvatsko (Središnja Hrvatska). Případ Česka se vyznačuje dosti arbitrárním chápáním platnosti pojmu „Čechy“. Ač s Čechami těsně spjaté, zůstávala svébytnost Moravy a Slezska v průběhu dějin poměrně výrazná. Totéž však lze říci o historických územích, která jsou součástmi dnešního Rakouska (Štýrsko, Tyroly, Solnohradsko…), a přesto v rakouském prostředí nikdo název „Rakousko“, vycházející ze jména dvou spolkových zemí (Horní Rakousy a Dolní Rakousy), používaný pro celé dnešní území Rakouské republiky nezpochybňuje. Je tedy zcela obvyklé říkat např. že „Štýrský Hradec je druhým největším městem Rakouska“, přestože Štýrský Hradec leží ve Štýrsku a ne na území historického Rakouska (Österreich ob und unter der Enns).

Česká republika Název Česká republika (zkratkou ČRSeznam zkratek) je používán v oficiálních dokumentech, např. státní pečeť České republiky, cestovní pas, občanský průkaz, mezinárodní smlouvy apod. Též v případě, že je ČR součástí názvů institucí, organizací, firem a také v případě citování názvů publikací popř. jiných přímých citací. Tento název je někdy stylisticky neobratně používán i v případech, kde ostatní státy jsou označovány krátkým názvem (Slovensko, Francie – ale Česká republika)Členské státy EU , přehled na webové prezentaci Českého předsednictví Evropské unie, aktualizace k 16. 1. 2009.

Česká republika je veřejnoprávní korporace – stát. Vznikla 1. ledna 1969 pod názvem Česká socialistická republika (ČSR). Od 6. března 1990 byla Česká socialistická republika přejmenována na Českou republiku. Dne 1. ledna 1993 se Česká republika a Slovenská republika staly nástupnickými státy po zaniklé České a Slovenské Federativní Republice.

Preambule Ústavy České republiky (1/1993 Sb.) začíná slovy „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.“ V článku 99 se píše: „Česká republika se člení na obce…“, přičemž obce i vyšší územní samosprávné celky jsou definovány výlučně jako „územní společenství občanů“, nikoliv jako sama území. O území však hovoří článek 11: „Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.“ Ústava tedy nepoužívá výraz Česko. Krátký geografický název země však nepoužívají ani ústavy některých jiných států; např. Ústava Slovenské republiky nebo Ústava Republiky Srbsko a jejich krátká zeměpisná jména (Slovensko a Srbsko) kvůli tomu nejsou zpochybňována..

Česko Název Česko se z jazykového hlediska hodnotí jako název plně spisovný, jeho utvoření je považováno za ústrojné odvozením z přídavného jména český, podobně jako máme dvojice: slovenský — Slovensko, polský — Polsko, srbský — Srbsko, maďarský — Maďarsko atd. Vznikl zjednodušením hypotetického původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský, je doložen již z 18. století, r. 1704 a častěji pak od 19. století se objevuje též jako označení pro celé české země.Česko, heslo v Internetové jazykové příručce, 2008–2012 Ústav pro jazyk český AV ČR, naposledy změněno 8. ledna 2012 V tomto významu jej od roku 1938 začal prosazovat moravský jazykovědec František Trávníček. Jungmannův slovník z roku 1835 slovo česko uvádí jen ve významu češtiny („přeložiti na česko)“. Slovník spisovného jazyka českého v roce 1960 jej uvádí v obou významech a jako zastaralý. Slovník spisovného jazyka českého, Nakladatelství Československé akademie věd, 1960-1966, str. 251 Slovník spisovné češtiny z roku 1978 již archaičnost konstatuje jen u prvního významu, zatímco ve významu označení české části federace stylovou příznačnost neuvádí.Funkční rozlišování spisovných názvů Česká republika a Česko a jejich cizojazyčných ekvivalentů. Těsnopisecký záznam ze 7. veřejného slyšení Senátu Parlamentu České republiky, 11. 5. 2004

Hledání jednoslovného názvu není výhradně záležitostí doby po zániku Československa. Už za jeho existence, dokonce i za Rakouska-Uherska, se objevovaly požadavky na výstižné označení českých zemí, zejména jako protějšek slova Slovensko. První užití výrazu Česko (resp. v tehdejším pravopise Cžesko, neboť písmeno „č“ se tehdy nepoužívalo; toto slovo bylo již dříve tvarem označujícím češtinu – roku 1523 „Przeloziená Wohrada z Němčiny na Cžesko“https://books.google.cz/books?id=xxlkAAAAcAAJ) je doloženo v díle Antonína Frozína Obroviště mariánského Atlanta vydaném roku 1704 jako označení pro země Koruny české. Ovšem další výskyt slova Česko je o poznání novější, nejstarší výskyt zanesený v lexikálním archivu ÚJČ je z Felbigerovy Knihy methodní (českého překladu) vydané roku 1777, zde jako synonymum ke slovu Čechy:Eva Horová: Česko/Czechia po dvanácti letech in Akademický bulletin AV ČR 05/2005 „tak widjme při zemjch německých Cžesko, Morawu, rakauské Slezsko…“, neboli moderně zapsáno „Tak vidíme při zemích německých Česko, Moravu, Rakouské Slezsko…“BĚLIČ, Jaromír. Čech – Česko. Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 5, s. 299-301 http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5413. Citát z Kniha methodnj pro Včitelé českých Sskol. Praha 1777. Díl 1, s. 333. On-line: https://books.google.cz/books?id=m9FjAAAAcAAJ&pg=PA333#v=onepage&q&f=false. Později je toto označení užíváno již jako společné označení českých zemí, jistě u Jana Kollára (Slávy dcera), jen ve spojení Česko-Slovensko ale patrně i v časopise Čechoslav v roce 1830: „Pivo píti, vlasti žíti, řeč a krále slušně ctíti: tak zní naše právo, Česko ať je zdrávo.“ Výraz Česko se vyskytuje i u řady pozdějších autorů, např. u básníka Jablonského aj.

Od roku 1918 byl tvar „Česko“ součástí spojení Československo, vytvořeného původně mluvnicky obdobným způsobem jako spojení „Rakousko-Uhersko“, dokonce v prvních měsících společného státu se stát nazýval Česko-Slovensko, až posléze došlo k vymizení pomlčky, též proto signatáři stanoviska odborníků na setkání uspořádaném Českou geografickou společností v lednu 1998 vyslovili názor, že i po sloučení obou částí do jednoho slova bez spojovníku (pod vlivem čechoslovakismu) si obě části zachovaly charakter samostatných podstatných jmen, avšak stanovisko zmiňuje i existenci opačného názoru (autory stanoviska označovaného za mylný a za neodbornou dezinformaci), podle nichž je „Česko“ ve slově Československo odvozeninou z přídavného jména „český“ (podobně jako ve složených přídavných jménech) čili tzv. pseudoadverbiem (nepravým příslovcem). Návrat k původnímu zápisu se spojovníkem s sebou přinesla druhá republika i tzv. pomlčková válka v 90. letech.

Slovník spisovného jazyka českého ve vydání z roku 1989 uvádí dva významy slova Česko. První z nich jako archaismus „Čechy, Čechy a Morava (na rozdíl od Slovensko) (Ján Kollár aj.)“; druhý význam „nově ČSR (od r. 1969)“. Jako oficiální označení české části federace se slovo Česko objevilo v roce 1978 ve Slovníku spisovné češtiny, do běžného – ani oficiálního – jazyka takto ale nikdy plně neproniklo; spíše bylo možné se s ním setkat v hovorové mluvě, inspirované nezřídka samizdatovou literaturou, kde bylo užíváno poměrně běžně jako jasná opozice proti tehdejším režimem typické zdůrazňování politických názvů zemí socialistického bloku (socialistické, lidově-demokratické ad.republiky), proto také nejspíše nabylo mylně povahy výrazu nespisovného. Současně se stále ještě potýká u některých obyvatel východní části země s domněnkou, že se jedná o synonymum pro Čechy, jak se stalo v některých případech v historii před vznikem československého státu. Svou roli tam hraje též současná identifikace adjektivního tvaru „český“ jak s obyvatelem Čech, tak Česka, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že politický název Česká republika disponuje naprosto identickým problémem aniž by vyvolával podobné konotace, je nutno tento problém považovat pouze za reminiscenční.

Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky.Leoš Jeleček: Jméno Czechia/Česko po šestnácti letech, Geografické rozhledy, 2009, přepis na webu Czechia – články, statě analýzy Zeměpisné jméno Česko bylo i s jeho cizojazyčnými překlady (anglicky Czechia, francouzsky Tchéquie, německy Tschechien, rusky Чехия, španělsky Chequia) standardizováno Českým úřadem zeměměřickým a katastrálnímLeoš Jeleček: Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví, 27. 4. 2004. Publikováno na webových stránkách National Geographic Česko, 26. 4. 2005 v publikaci Jména států a jejich územních částí (Names of States and their Territorial Parts) v edici Geografické názvoslovné seznamy OSN – ČR, Praha, 1993, 3. přepracované vydání, na které se podílelo 55 odborných jazykových poradců Názvoslovné komise při Českém úřadě zeměměřickém a katastrálním (NK ČÚZK) ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR. Standardizaci zeměpisného jména Česko a jeho překlady do cizích jazyků podpořila i skupina „vědních pracovníků“ a Česká geografická společnost.