Pavel z Moravy OFM ( – 1491, Brno), též zvaný Bosák, byl český františkán, opakovaně jmenovaný vikář české františkánské provincie, apoštolský kazatel, „muž oblíbený u lidu, církevních hodnostářů i šlechty, znamenitý učenec, jenž podnikal s bludaři náboženské hádky, v nichž vždy býval vítězem.“ Honosil se titulem mistra teologie z univerzity v Paříži a před svým vstupem do řádu působil jako magister scholasticus při katedrálním kostele sv. Václava v Olomouci. Pod vlivem Kapistrána a jeho italských druhů se stal františkanem‑observantem a pohyboval se patrně přímo v okruhu Gabriela z Verony, prvního českého provinčního vikáře. Působil jako kvardián františkánského konventu u sv. Ambrože v Praze (1467), současně byl jmenován definitorem českého františkánského-observantského vikariátu. Do této funkce je potvrdila řádová kapitula v Kozlí roku 1471, kde byl jmenován kvardiánem ve Znojmě. Český františkánský vikariát, jenž později získal status provincie, řídil jako provinční vikář v letech 1471–1474, 1477–1480 a 1486/1487. Do této funkce byl opakovaně vícekrát zvolen na řádových kapitulách. I v mezidobí a posléze se podílel na řízení českého vikariátu jako člen jeho čtyřčlenného definitora.HLAVÁČEK, Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.), s. 164. Definitorem byl v letech 1485/1486 a 1488-1491
Papež Pavel II. jej nazval „apoštolem Čech“ pro jeho údajně úspěšný boj proti husitství. V roce 1477 proslovil v Norimberku německé kázání na citát z Listu Římanům (11, 33) dochované v soudobém kodexu obsahujícího mystické traktáty Eckharta a J. Taulera. Universitätsbibliothek Augsburg, Cod. Oettingen‑Wallerstein III. 1. 8° 42. Podobně jako další soudobí františkáni, například Gabriel Rangoni z Verony nebo o desetiletí později Jan Filipec, byl Pavel z Moravy motivován ziskem přízně panovníků pro františkánský řád, a tím zapojen do politického dění. Údajně podílel se roku 1479 podílel na olomoucké mírové smlouvě mezi Vladislavem Jagellonským a Matyášem Korvínem.„An. 1479 paci, inter Wladislaum Bohemiae, & Matthiam Hungariae Reges Olomucii sancitae, interfuit.“ Viz GREIDERER, Germania Franciscana... (cit.), s. 773. Svým kazatelským uměním působil zejména proti husitům a z pověření papežského legáta Rudolfa z Rüdesheimu měl takto připravovat křížovou výpravu pro husitům. V roce 1483 papež Sixtus IV. pozval Pavla z Moravy, tehdy brněnského kvardiána, do Říma, aby mu vzdělaný františkán vysvětlil situaci v Českém království po pražském utrakvistickém povstání a osobně jej informoval „de rebus Bohemiae“. Za své zásluhy byl roku 1490 jmenován touž hlavou katolické církve apoštolským (papežským) kazatelem. Měl se podílet na četných disputacích s husity a pikhardsky pojímanými tehdy za heretiky.Eberhard Ablauff de Rheno. De novella plantatione... – Národní knihovna České republiky, signatura Cheb Ms. 157, fol. 292r. Jeho údajně největší zásluhou jako „neúnavného a velmi ostrého bojovníka proti heretikům“ bylo roku 1486 spálení čtyř knih od lékaře Jiřího z Cilia odkazující na chyby kritiků církve, poté co je odsoudili teologové vídeňské univerzity.GONZAGA. De origine... (cit.), s. 456. Gonzaga, generální ministr řádu, jistě čerpal z materiálů v ústředí řádu, kam byly tyto informace listy nebo skrze kapituly hlášeny. Od něj informaci přebírá Z českých provinčních archivů zase čerpal Eberhard Ablauff. De novella plantatione... (cit.) uvádějící událost podobnými slovy. Srov. též Podílel se na obrácení Viléma II. z Pernštejna na katolickou víru roku 1490 v brněnském františkánském klášteře sv. Bernardina. BECKOVSKÝ, Poselkyně... (cit.).
Je autorem apologického spisu Tractatus super communione Eucharistiae namířenému proti Janu Rokycanovi.BALBÍN, Bohemia docta... (cit.)., s. 17–18 Jako svůj manuálník používal Pavel z Moravy kodex dochovaný v knihovním fondu chebských františkánů, kam si kromě opisů děl přepsal také vlastní korespondenci mj. pojednávající o studiích nebo politické situaci a adresované Matyáši Korvínovi nebo Janu Filipcovi.Národní knihovna ČR, sign. Cheb MS, 6/18, adl. 1., ff. 48r-212v. Viz MAREK, Jindřich. Středověké latinské rukopisy z kláštera františkánů v Chebu, Studie o rukopisech 42, 2012, 63–144, č. 31, s. 117-123. Srov. též Vč. reprodukce autografu Pavla z Moravy.
Zemřel 19. března 1491 v později zaniklém konventu Sv. Bernardina v Brně, kde byl „pod převelkým kamenem“ také pohřben.Eberhard ABLAUFF. De novella plantatione... (cit.), fol. 292r („... Et sepultus est idem pater in loco sancti Bernhardi extra Brunam sub lapide.“). GONZAGA. De origine Seraphicae Religonis Franciscanae... (cit.), s. 455 („... Cuius denique corpus in huius loci ecclesia pregrandi lapide tegitur.“). GREIDERER, Germania Franciscana... (cit.), s. 733. BALBÍN, Bohemia docta... (cit.)., s. 17-18. .
Reference
Kategorie:Františkáni Kategorie:Františkáni v českých zemích Kategorie:Čeští teologové Kategorie:Františkánští autoři Kategorie:Narození v 15. století Kategorie:Úmrtí v roce 1491 Kategorie:Úmrtí 19. března Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Pohřbení v Brně Kategorie:Muži