Petr Ferdinand Toskánský (: Peter Ferdinand Salvator Karl Ludwig Maria Joseph Leopold Anton Rupert Pius Pancraz von Österreich-Toskana; 12. května 1874, Salcburk – 8. listopadu 1948, Sankt Gilgen) byl rakouský arcivévoda z toskánské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie. Od mládí sloužil v c. k. armádě a s ohledem na svůj původ postupoval rychle v hodnostech. Za první světové války se zúčastnil bojů na východní frontě, odkud byl v roce 1915 odvolán. Nakonec byl velitelem armádního sboru na italské frontě a v roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Po rozpadu monarchie žil v soukromí ve Švýcarsku a od roku 1935 v Rakousku.
Životopis náhled|vlevo|Arcivévoda Petr Ferdinand v hodnosti c. k. nadporučíka (1897) náhled|vlevo|Arcivévoda Petr Ferdinand jako c. k. polní podmaršál za první světové války Byl třetím synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky, parmské princezny Alice.Gothaischer genealogischer Hofkalender 1875; Gotha, 1875; s. 51 dostupné onlineRodokmen toskánské linie Habsburků dostupné online Vyrůstal v početné rodině deseti sourozenců v Salcburku, kam se rodina uchýlila po zrušení velkovévodství. Stejně jako starší bratři se i Petr Ferdinand věnoval vojenské kariéře. První vojenské vzdělání získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích a poté v letech 1890–1893 jako externista studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 140 dostupné online K vojsku byl zařazen v roce 1893 jako poručík k 59. pěšímu pluku v Salcburku.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 15 dostupné online Tři roky strávil u 41. pěšího pluku v Černovicích (1895–1898) a mezitím byl povýšen na nadporučíka (1896).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 16 dostupné online Další fázi vzdělání získal na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule, 1896–1898)Die K. Und K. Kriegsschule 1852–1902; Vídeň, 1902; s. 179 dostupné online Následně sloužil u 93. pěšího pluku v Olomouci (1898–1900),Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 15 dostupné online odkud byl převelen do Lince v hodnosti kapitána (1899). V roce 1903 získal hodnost majoraSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 16 dostupné online a znovu sloužil u 59. pěšího pluku (1903–1909).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 6 dostupné online Mezitím postupoval v hodnostech (podplukovník 1905, plukovník 1907). V letech 1909–1911 byl velitelem 32. pěšího pluku ve Vídni.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 19 dostupné online
K datu 1. května 1911 byl povýšen na generálmajoraGenerale und Obersten 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1911; s. 18 dostupné online a nadále setrval ve Vídni jako velitel 49. pěší brigády (1911–1914).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 18 dostupné online V únoru 1914 se stal velitelem 25. pěší divize a ke dni 23. dubna 1914 získal hodnost polního podmaršála. S 25. divizí byl na začátku první světové války povolán na východní frontu.Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády v letech 1914–1918 na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné onlineGenerale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 4 dostupné online V rámci 2. armádního sboru se v Haliči a jižním Polsku zúčastnil bojů proti ruské armádě. Později byl generálem Auffenbergem obviněn, že selhal v bitvě u Komarówa, kdy nedokázal obklíčit 5. ruskou armádu. V červnu 1915 byl dočasně zbaven velení a žil v soukromí. Po nástupu císaře Karla I. byl znovu povolán do aktivní služby, tentokrát na italskou frontu. K datu 17. dubna 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchotyGenerale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 3 dostupné onlinePřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online a v severní Itálii převzal velení dvou divizí. Se svými jednotkami bojoval v náročném terénu italských Alp a na podzim 1917 se v součinnosti s 14. německou armádou generála Belowa podílel na vítězné bitvě u Caporetta. Nakonec byl od srpna 1918 velitelem 5. armádního sboruPřehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády v letech 1883–1918 na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné onlineGenerale und Obersten 1918; Vídeň, 1918; s. 5 dostupné online a v Itálii setrval do října 1918, kdy se vzdal velení. K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online
Po rozpadu monarchie odešel koncem roku 1918 do švýcarského exilu, kde žil v Luzernu. V roce 1935 se vrátil do Rakouska a žil v St. Gilgenu, nacházejícím se v okrese Salcburk-okolí. Zde byl také pochován.Hrob arcivévody Petra Ferdinanda na webu findagrave.com dostupné online
Tituly a ocenění Jako člen rodu Habsburků užíval od narození do roku 1918 titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). V roce 1893 získal Řád zlatého rounaPřehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online a v roce 1894 byl jmenován členem Panské sněmovny. Během služby v armádě poté získal řadu dalších vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Petra Ferdinanda in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der generale und obersten der K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 15 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání arcivévody Petra Ferdinanda in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 6 dostupné online Od roku 1908 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 66 dislokovaného v Užhorodě.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 582 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1893) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1910) 60x60pixelů Mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1918) 60x60pixelů Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1918) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1918) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1918)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Josefa (1894, Toskánsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu routové koruny (1896, Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Leopolda (1910, Belgie) 60x60pixelů velkokříž Královského řádu sv. Cyrila a Metoděje (1912, Bulharsko) 60x60pixelů Řád černé orlice (1914, Německo) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
Manželství a potomci V roce 1900 se oženil se sicilskou princeznou Marií Kristinou (1877–1947), dcerou Alfonse Sicilského, hraběte z Caserty (1841–1934).Gothaischer genealogischer Hofkalender 1902; Gotha, 1902; s. 57 dostupné onlineRodokmen sicilské linie Bourbonů dostupné onlineManželství bylo uzavřeno 8. listopadu 1900 v Cannes v domácí kapli dnes již neexistujicí vily Maria Teresa. Svatební obřad celebroval Henri Louis Chapon, biskup z Nice.Wiener Salonblatt 11. listopadu 1900; Vídeň, 1900; s. 4 dostupné online Při příležitosti sňatku se Marie Kristýna stala čestnou dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodily čtyři děti:
1. Gottfried (14. března 1902 – 21. ledna 1984), titulární toskánský velkovévoda, ⚭ 1938 Dorotea Bavorská (25. května 1920 – 5. července 2015)
2. Helena (30. října 1903 – 8. září 1924), ⚭ 1923 Filip II. (14. listopadu 1893 – 17. dubna 1975), vévoda württemberský
3. Jiří (22. srpna 1905 – 21. března 1952), ⚭ 1936 hraběnka Marie Valérie z Waldburg-Zeilu (28. června 1913 – 14. července 2011), pravnučka císaře Františka Josefa I.
4. Rosa (22. září 1906 – 17. září 1983), ⚭ 1928 Filip II. (manžel její zesnulé starší sestry)
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura
BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 244–245 (heslo Peter Ferdinand Salvator, Erzherzog von Oesterreich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online () (přímý link strana 439 a strana 440) R. Egger: Peter Ferdinand, Erzherzog von Österreich. V: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 7, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1978, , S. 439 f
Externí odkazy
Stručný životopis na stránkách The Peerage Arcivévoda Petr Ferdinand na webu Rakouského parlamentu
Petr Ferdinand Toskánský Petr Ferdinand Petr Ferdinand Toskánský Petr Ferdinand Petr Ferdinand Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu routové koruny Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Královského řádu svatých Cyrila a Metoděje Kategorie:Narození v Salcburku Kategorie:Úmrtí v Salcbursku Kategorie:Pohřbení v St. Gilgenu Kategorie:Narození 12. května Kategorie:Narození v roce 1874 Kategorie:Úmrtí 8. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1948 Kategorie:Muži