Popáleniny jsou typem poranění tkáně či kůže způsobeného teplem, elektřinou, chemickými látkami, třením nebo ozářením. Popáleniny, které postihují pouze povrchovou vrstvu kůže, jsou známé jako povrchové neboli popáleniny prvního stupně. Když poškození pronikne do některé ze spodních vrstev, jedná se o popáleninu druhého stupně. Při popáleninách třetího stupně poranění postihuje všechny vrstvy kůže. Popáleniny čtvrtého stupně zasahují i do tkání nacházejících se hlouběji, například do svalstva nebo kostí.
Nutná léčba závisí na závažnosti popáleniny. Povrchové popáleniny je možné léčit jednoduchými analgetiky, zatímco ty závažnější mohou vyžadovat delší léčbu ve specializovaných popáleninových střediscích. Ochlazení vodou z vodovodu může pomoci od bolesti a zmírnit poškození; dlouhodobé vystavení jejím účinkům však může mít za následek sníženou tělesnou teplotu. Popáleniny postihující část kožní vrstvy mohou vyžadovat vyčištění mýdlem a vodou a následné obvázání. Není zcela jasné, jak léčit puchýře, ale pravděpodobně nejrozumnější je ponechat je netknuté. Popáleniny postihující celou tloušťku kůže vyžadují chirurgické ošetření, například transplantaci kožního štěpu. Při rozsáhlých popáleninách je často nutné podávat velké množství nitrožilních tekutin, protože následná zánětlivá reakce způsobí významné ztráty kapilárních tekutin a edém. Nejběžnější komplikace při popálení souvisí s infekcí.
Ačkoli rozsáhlé popáleniny mohou být smrtelné, moderní způsoby ošetřování vyvinuté od roku 1960 výsledky léčby výrazným způsobem zlepšily, zvláště u dětí a mladých dospělých. V celosvětovém měřítku každoročně v důsledku popálenin vyhledá lékařskou péči přibližně 11 miliónů osob, přičemž na následky popálenin zemře 300 000 z nich. Ve Spojených státech na následky zranění způsobených popáleninami umírají přibližně 4 % osob hospitalizovaných v popáleninových střediscích. Dlouhodobé výsledky primárně souvisí s rozsahem popálenin a věkem postižené osoby.
Popáleniny jsou nejčastěji způsobeny ohněm (požáry, vypalování porostů, zábavní pyrotechnika), elektřinou (mládež, vznik elektrického oblouku při přelézání vagónů), kontaktem s horkým předmětem nebo vroucí tekutinou. Zvláště u dětí dochází často k opařením politím horkou polévkou či kávou při stržení ubrusu, stržením rychlovarné konvice a puštěním příliš horké vody z kohoutku.
Příznaky a symptomy Charakteristika popálenin souvisí s jejich hloubkou. Povrchové popáleniny způsobují bolest trvající dva či tři dny, následovanou v příštích dnech olupováním kůže. Osoby se závažnějšími formami popálenin mohou zakoušet nepříjemné pocity nebo si stěžovat na pocit tlaku spíše než na bolest. Popáleniny postihující celou tloušťku kůže mohou být zcela necitlivé na lehký dotek nebo píchnutí. Zatímco povrchové popáleniny jsou typicky červené barvy, těžké popáleniny mohou být růžové, bílé nebo černé. Popáleniny okolo úst nebo spálené chloupky v nose mohou být příznakem popálení dýchacích cest, tyto nálezy však neurčují diagnózu definitivně. Mezi závažnější příznaky patří dýchavičnost, chrapot a stridor nebo sípání. Svědění je běžné během procesu hojení, objevuje se až u 90 % dospělých a téměř u všech dětí. Po zranění elektrickým proudem mohou dlouhou dobu přetrvávat pocity necitlivosti či mravenčení. Popáleniny mohou rovněž způsobit emocionální a psychický stres. Typ Postižené vrstvy Vzhled Struktura Vnímání bolesti Doba hojení Prognóza Příklad Povrchové popáleniny (první stupeň) Epidermis Zčervenání bez puchýřů Suchá Bolestivé 5-10 dnů Dobře se hojící; Opakovaný úžeh zvyšuje riziko rakoviny kůže později v životě 70px|Úžeh je typickou popáleninou prvního stupně Povrchové popáleniny postihující část kožní vrstvy (druhý stupeň) Šíří se do povrchové (papilární) kožní vrstvy Zarudnutí se zřetelnými puchýři. Pod tlakem blednou. Vlhká Velmi bolestivé méně než 2–3 týdny Lokální infekce/zánět podkožních buněk, ale obvykle žádné zjizvení70px|Popálenina palce druhého stupně Hluboké popáleniny postihující část kožní vrstvy (druhý stupeň) Šíří se do hluboké (retikulární) vrstvy kůže Žlutá nebo bílá barva. Méně blednoucí. Mohou se tvořit puchýře. Poměrně suchá Tlak a nepříjemné pocity 3–8 týdnů Zjizvení, stažení (mohou vyžadovat excizi a implantaci kožního štěpu) 70px|Popálenina druhého stupně způsobená kontaktem s vroucí vodou Popáleniny zasahující celou vrstvu kůže (třetí stupeň) Šíří se do celé kožní vrstvy Nepoddajné, bílá/hnědá barva Pod tlakem nebělají Ztuhlé, kožovité Nebolestivé Dlouhodobá (měsíce) a neúplná Zjizvení, stažení, amputace (doporučuje se včasná excize) 70px|Osm dnů stará popálenina třetího stupně způsobená tlumičem výfuku motocyklu Čtvrtý stupeň Zasahuje celou vrstvu kůže až na spodní tukovou a svalovou tkáň a kost Černá barva; zuhelnatění s příškvary Suchá Nebolestivé Vyžadují excizi Amputace, výrazné funkční postižení a v některých případech smrt. 70px|Popálenina čtvrtého stupně
Příčiny Popáleniny jsou způsobovány řadou externích zdrojů klasifikovaných jako tepelné, chemické, elektrické a radiační (záření). Ve Spojených státech jsou nejběžnějšími příčinami popálenin oheň nebo plamen (44 %), opaření (33 %), horké předměty (9 %), elektřina (4 %) a chemické látky (3 %).National Burn Repository Pg. i K převážnému počtu popálenin (69 %) dochází doma nebo v práci (9 %) a většinou v důsledku nehody, ve 2 % následkem útoku jiné osoby a v 1-2 % v důsledku pokusu o sebevraždu. Tyto zdroje mohou způsobit také inhalační poranění dýchacích cest a/nebo plic, k čemuž dochází v přibližně 6 % případů.
Popáleniny se běžněji vyskytují u chudších vrstev obyvatelstva. Kouření je rizikovým faktorem, konzumace alkoholu nikoliv. Popáleniny související s ohněm jsou obecně běžnější v zemích s chladnějším podnebím. Mezi specifické rizikové faktory v rozvojových zemích patří vaření na otevřeném ohni či na podlaze a vývojové poruchy u dětí a chronická onemocnění u dospělých.
Tepelné popáleniny Ve Spojených státech jsou oheň a horké tekutiny nejčastější příčinou popálenin. V případech domácích požárů s následkem smrti je v 25 % příčinou kouření a ve 22 % topná zařízení. K téměř polovině zranění dochází v důsledku snahy s požárem bojovat. Opaření je způsobováno horkými tekutinami či plyny a nejběžněji k němu dochází prostřednictvím kontaktu s horkými nápoji, vodou z vodovodu o vysoké teplotě při koupeli a sprchování, horkým olejem na vaření nebo párou. Opařeniny jsou nejběžnější u dětí mladších pěti let, přičemž ve Spojených státech a Austrálii tyto případy tvoří až dvě třetiny celkového počtu všech případů popálenin. Kontakt s horkými předměty je příčinou přibližně 20-30 % případů popálenin u dětí. Opařeniny jsou obecně popáleninami prvního či druhého stupně, mohou však dosáhnout i stupně třetího, zvláště v případech dlouhodobějšího kontaktu s horkou tekutinou. Pyrotechnika je běžnou příčinou popálenin během prázdnin v mnoha zemích. Zvláštnímu riziku jsou v tomto případě vystaveni dospívající muži.
Chemické popáleniny Chemické látky stojí za 2 až 11 % všech popálenin a přispívají až ke 30 % úmrtí na následky popálenin. Může je způsobit až 25 000 chemických látek, z nichž většina je buď silnou zásadou (55 %) nebo silnou kyselinou (26 %). K většině popálenin s následkem smrti dochází v důsledku požití. Mezi běžné látky patří mimo jiné kyselina sírová obsažená v čisticích prostředcích na toalety, chlornan sodný obsažený v bělidlech a halogenované uhlovodíky obsažené v odlakovačích. Kyselina fluorovodíková může způsobit obzvlášť hluboké popáleniny, které se mohou projevit až po určitém čase po vystavení této látce. Kyselina mravenčí může vyvolat rozpad značného množství červených krvinek.
Elektrické popáleniny Elektrické popáleniny či zranění jsou klasifikovány jako popáleniny způsobené proudem vysokého napětí (1000 voltů či více), nízkého napětí (méně než 1000 voltů) nebo jako popáleniny způsobené vysokým žárem elektrického oblouku. Nejběžnějšími příčinami elektrických popálenin u dětí jsou elektrické šňůry (60 %) následované elektrickými zásuvkami (14 %). Elektrickou popáleninu může způsobit i blesk. Mezi rizikové faktory týkající se zasažení bleskem patří aktivity ve volné přírodě, například horolezectví, golf, lovecký sport a práce mimo budovy. Úmrtnost na zasažení bleskem je přibližně 10 %.
Ačkoli poranění elektřinou mají za následek primárně popáleniny, mohou způsobit také zlomeniny či dislokace , jež jsou důsledkem tupého traumatu nebo svalových kontrakcí. U zranění vysokým napětím může dojít zejména k vnitřním poraněním, jejichž rozsah tudíž nelze posoudit pouhým prohlédnutím kůže. Kontakt s proudem o nízkém i vysokém napětí může způsobit srdeční arytmii nebo zástavu srdce.
Radiační popáleniny Radiační popáleniny mohou být způsobeny dlouhodobým vystavením ultrafialovému záření (například ze slunce, v soláriích nebo při obloukovém svařování) či ionizujícím zářením (například ozařování, rentgen nebo radioaktivní spad). Vystavení slunečnímu záření je nejběžnější příčinou radiačních popálenin a nejběžnější příčinou povrchových popálenin celkově. Existují výrazné odchylky v tom, jak snadno se lidé spálí na slunci, a to na základě typu jejich kůže. Účinky ionizujícího záření na kůži závisí na množství záření, jemuž byla jistá oblast těla vystavena – k vypadávání vlasů dochází po 3 Gy, k zarudnutí po 10 Gy, k olupování vlhké kůže po 20 Gy a k nekróze po 30 Gy. K zarudnutí, pokud se objeví, může dojít až po určitém čase po vystavení záření. Radiační popáleniny se léčí stejně jako popáleniny ostatní. K popáleninám mikrovlnami dochází při tepelném ohřívání v mikrovlnných troubách. Ačkoli zranění může způsobit vystavení trvající i jen dvě vteřiny, obecně k těmto případům běžně nedochází.
Neúrazové popáleniny U osob hospitalizovaných s popáleninami v důsledku opaření či ohně jsou 3–10 % z nich oběťmi útoku. Mezi důvody patří týrání dětí, osobní spory, týrání druhého z manželů, týrání starších osob a obchodní spory. Poranění v důsledku ponoření či opaření může naznačovat týrání dětí. K takovému poranění dochází, když je končetina nebo dolní část těla (hýždě nebo hráz) držena pod povrchem horké vody. Poranění má obvykle ostrý horní okraj a často je symetrické. Mezi další vysoce rizikové příznaky potenciálního týrání patří obvodové popáleniny, absence stop po vystříknutí, popáleniny s plošně stejnou hloubkou a souvislost s jinými příznaky zanedbávání či týrání.
Upalování nevěst, určitá forma domácího násilí, se objevuje v některých kulturách (například v Indii) – žena je upálena manželem nebo jeho rodinou za to, že nepřinesla dostatečné věno. V Pákistánu představují popáleniny kyselinou 13 % úmyslně způsobených popálenin a často s domácím násilím také souvisí. Sebeupálení (zapálení sebe sama jako forma protestu) je rovněž relativně běžné mezi indickými ženami.
Patofyziologie náhled|Tři stupně popálenin Při teplotách vyšších než 44 °C začínají bílkoviny ztrácet svůj trojrozměrný tvar a rozpadají se. To má za následek poškození buněk a tkání. Mnohé z přímých důsledků popálenin způsobují narušení normálních funkcí kůže. Patří mezi ně narušení citlivosti kůže, schopnost zabraňovat ztrátám vody odpařováním a schopnost regulace tělesné teploty. Narušení buněčných membrán způsobuje, že buňky do mezibuněčného prostoru uvolňují draslík a přijímají vodu a sodík.
U velkých popálenin (více než 30 % celkového povrchu těla) dochází k výrazné zánětlivé reakci. Ta má za následek uvolňování zvýšeného množství tekutin z kapilár a následný otok tkání. To způsobuje ztrátu celkového objemu krve a zbývající krev je poznamenána výraznou ztrátou plazmy, což vede k její koncentraci. Nefungující přísun krve do orgánů, jako jsou ledviny a gastrointestinální trakt, může mít za následek selhání ledvin a žaludeční vředy.
Zvýšená hladina katecholaminů a kortizolu může mít za následek hypermetabolický stav, který trvá někdy celé roky. To souvisí se zvýšeným minutovým srdečním objemem, zvýšeným metabolismem, zrychlenou srdeční frekvencí a sníženou imunitou.
Diagnóza