Flavius Valentinianus známý jako Valentinianus I. (321 Cibalae – 17. listopadu 375 Brigetio) byl římský císař vládnoucí od roku 364 až do své smrti, zakladatel valentiniánské dynastie. Krátce po získání trůnu učinil svým spolucísařem vlastního bratra Valenta, jemuž svěřil do správy východní provincie, zatímco sám si podržel kontrolu nad západní polovinou římské říše.
Větší část panování se se značným nasazením věnoval obraně impéria, vystavenému vnějším útokům. Vedl četná tažení proti Alamanům, napadajícím Galii, a později proti Kvádům a Sarmatům, kteří na římskou říši utočili z území severně od Dunaje. Byl jedním z posledních císařů, kteří pronikali na území barbarů za Rýnem a Dunajem. Podnikl také rozsáhlé stavební práce k zesílení a zdokonalení systému opevnění podél hranic říše, když neváhal vybudovat pevnosti i na nepřátelském území. Jeho vojevůdce Theodosius starší odvrátil nebezpečí hrozící Británii napadené Sasy, Pikty a Skoty a potlačil Firmovo povstání v severní Africe.
Valentinianus vyznával křesťanství v jeho nicejské podobě a v náboženských záležitostech zaujímal oproti svým předchůdcům velice tolerantní postoj. Ve vnitřní politice se ukázal být příliš závislý na okruhu svých stoupenců, které pozvedl do vysokých státních funkcí a o jejichž loajalitu se opíral jeho režim. Po jeho smrti v roce 375 připadla vláda nad západem jeho synům Gratianovi a Valentinianovi II.
Život
Mládí a vojenská kariéra Valentinianus se narodil v roce 321 v panonském městě Cibalae (dnešní Vinkovci).Sokrates Scholastikos IV.1. Jeho otec Gratianus sloužil v armádě, v níž se vypracoval až k nejvyšším hodnostem. Valentinianus vyrůstal společně s mladším bratrem Valentem na rodinném statku, kde se mu dostalo jistého vzdělání, ačkoli disponoval jen omezenými znalostmi řečtiny.Clauss (2001), s. 342; Zosimos III.36. Později následoval svého otce, jmenovaného do funkce comes Africae,Ammianus Marcellinus XXX.7.3. a pod jeho dohledem získal patřičnou průpravu k vojenskému povolání. Gratianus starší odešel dočasně z armády poté, co upadl v podezření ze zpronevěry. Posléze působil ještě jako comes Britanniarum. Po definitivním propuštění z vojska Constantius II. zkonfiskoval jeho majetek, neboť mu vytýkal, že stranil jeho protivníkovi, uzurpátorovi Magnentiovi.
Třebaže jeho otec upadl v nemilost, Valentinianovu počínající vojenskou kariéru tato skutečnost nijak nepoznamenala a ve druhé polovině padesátých let sloužil v Galii jako tribun jezdectva.Ammianus Marcellinus XVI.11.6. Intriky nadřízených ho však připravily o velitelskou hodnost, a proto se odebral zpět do rodné Panonie.Ammianus Marcellinus XVI.11.6-7. Jeho první manželka Marina Severa mu zde v roce 359 porodila prvorozeného syna Gratiana. Constantiův nástupce Julianus, prosazující návrat k pohanství, svěřil Valentinianovi kvůli jeho křesťanské víře pouze bezvýznamný post v egyptských Thébách.Clauss (2001), s. 342; Demandt (1998), s. 87. V roce 363 ho Julianus povolal k připravovanému tažení proti perské říši.Clauss (2001), s. 342. Výprava do Persie, jež skončila pro Římany pohromou, přivodila ve Valentinianově životě zásadní zvrat. Julianus v průběhu kampaně padl, načež se novým císařem stal Jovianus.Ammianus Marcellinus XXV.5.4. Ten vyslal na západ říše svého tchána Lucilliana, aby mu zajistil věrnost tamějšího vojska.Ammianus Marcellinus XXV.8.9-10. Nicméně Lucillianus přišel při nepokojích v Galii o život a Valentinianus, jenž ho doprovázel, jen stěží unikl smrti.Ammianus Marcellinus XXV.10.7; Potter (2004), s. 521. Po Valentinianově návratu ho císař povýšil na tribuna oddílu tělesné stráže.Ammianus Marcellinus XXV.10.9; Demandt (1998), s. 87. Nedlouho nato Jovianus během cesty do Konstantinopole v maloasijském městě Dadastana 17. února 364 náhle zemřel.Ammianus Marcellinus XXV.10.12-13.
Nabytí vlády a rozdělení říše Jen pár měsíců po Julianově smrti se Římané ocitli znovu bez císaře. Nejvyšší civilní a vojenští představitelé říše se tudíž sešli v Nikaji, aby rozhodli o Jovianově nástupci. Pohanští přívrženci Juliana a jeho rodiny se při tom stavěli proti křesťanství nakloněným stoupencům Constantia II. Shromáždění hodnostáři zvažovali jako možné uchazeče trůnu Equitia, jehož odmítli pro jeho neotesanost, a jednoho Jovianova příbuzného, ale jejich volba nakonec padla na Valentiniana jako kompromisního kandidáta.Potter (2004), s. 521; Ammianus Marcellinus XXVI.1.4-5. Přestože nepatřil k nejvyšším velitelům armády, hovořila pro něho mimo jiné znamenitá pověst, jíž se těšil jeho otec Gratianus starší.Demandt (1998), s. 86–87. Valentinianus se tehdy zdržoval se svými muži v Ankyře (Ankara), odkud ho povolali do Nikaje. Tam vyčkal, než skončí přestupný den, a 26. února 364 ho legie provolaly za augusta.Errington (2006), s. 21; Goldsworthy (2009), s. 237. Pečlivě zaranžovanou ceremonii narušil hluk mezi vojáky, dožadujícími se okamžitého ustavení druhého císaře, avšak Valentinianus zvládl kritickou situaci a svojí rázností a příslibem jmenování kolegy uklidnil vojsko.Ammianus Marcellinus XXVI.2.3-11; Cameron, Garnsey (1998), s. 81.
Jakmile ho potvrdili v císařské hodnosti, Valentinianus se s důstojníky radil o vhodném spolucísaři. Pokrevní příbuzenství, zaručující svornost mezi panovníky, doporučovalo jeho bratra Valenta. Mezi veliteli vyvstávaly jisté pochybnosti, jež směle vyjádřil generál jezdectva (magister equitum) Dagalaifus, vybízející císaře, aby zvolil někoho mimo svoji rodinu.Ammianus Marcellinus XXVI.4.1. Valentinianus nedbal jeho názoru a povýšil Valenta na představeného císařských stájí.Ammianus Marcellinus XXVI.4.2. Vojsko zanedlouho dorazilo do Konstantinopole a nedaleko odtud 28. března 364 Valentinianus formálně prohlásil Valenta císařem.Ammianus Marcellinus XXVI.4.3; Errington (2006), s. 21. Ammianus Marcellinus se v souvislosti s tím zmínil o Valentově zjevné podřízenosti.Ammianus Marcellinus XXVI.4.3. Bratři se pak vydali na západ a v červnu se zastavili ve městě Naissus (Niš), kde si rozdělili říši a vojenské sbory.Ammianus Marcellinus XXVI.5.1-3; Demandt (1998), s. 87. Valentinianovi připadly prefektury Galie a Itálie s Afrikou a Illyrikem, ohrožované útoky barbarů, zatímco Valentovi prefektura Orient.Errington (2006), s. 81-82; Goldsworthy (2009), s. 238; Zosimos IV.3. V červenci se císařové rozešli v Sirmiu a zamířili do svých rezidencí: Valentinianus do Mediolana (Milán), Valens do Konstantinopole.Ammianus Marcellinus XXVI.5.4. Podobně jako při předchozích děleních říše ani v tomto případě nešlo o rozdělení státu, nýbrž o vymezení správy jeho jednotlivých částí. Veškerá oficiální akta nadále nesla jména obou císařů a rovněž zákonodárství, měna, počítání let podle konzulů či latina jako úřední jazyk zůstaly pro celé impérium shodné.Demandt (1998), s. 87; Clauss (2001), s. 343.
Obrana Galie Na počátku roku 365 se císařové společně ujali konzulátu.Ammianus Marcellinus XXVI.5.6. Valentinianus se až do léta zdržoval v Mediolanu, odkud se vypravil do Galie.Demandt (1998), s. 87. Tamější provincie ohrožovali germánští Alamani, jejichž bojovnost pozvedla zpráva o Julianově smrti v Persii.Zosimos IV.3. Agresivita těchto barbarů ještě vzrostla poté, co se jejich vyslancům nedostalo u císařského dvora takových darů, jakých se dožadovali.Ammianus Marcellinus XXVI.5.7. Za pobytu v Parisiích (Paříž) se Valentinianus na podzim 365 dozvěděl o útoku Alamanů a o povstání Procopia, posledního mužského příslušníka konstantinovské dynastie, proti Valentovi.Potter (2004), s. 522; Ammianus Marcellinus XXVI.5.8. Císař se chystal pomoci bratrovi a podniknout tažení na východ proti uzurpátorovi. Od tohoto záměru ho odrazovali jeho důvěrníci, naléhající na něho, aby chránil Galii před Alamany. Valentinianus tedy ponechal potlačení Procopiovy uzurpace plně na Valentových bedrech.Potter (2004), s. 523. Římský senátor Quintus Aurelius Symmachus Eusebius po zdolání Procopiovy vzpoury vyzdvihl jeho rozhodnutí setrvat v Galii, když označil Alamany za nepřátele celé říše, kdežto Procopia pouze za soukromého nepřítele.Errington (2006), s. 23; Ammianus Marcellinus XXVI.5.13.
Proti Alamanům vyslal nejprve dva pohraniční velitele, kteří barbarům podlehli a přišli ve střetu s nimi o život.Ammianus Marcellinus XXVII.1.4-5. O nic lépe se s nimi nevypořádal ani Dagalaifus. V roce 366 ho nahradil magister equitum Jovinus, jemuž se podařilo uštědřit Alamanům dvě citelné porážky, třebaže i jeho muži utrpěli nemalé ztráty.Cameron, Garnsey (1998), s. 83; Ammianus Marcellinus XXVII.2.1,7-9. Díky těmto vítězstvím mohli Římané osvobodit tisíce provinciálů, zajatých a zotročených barbary.Demandt (1998), s. 88. Valentinianus pokračoval v odrážení útočníků až do léta 367, kdy ho schvátilo těžké onemocnění.Ammianus Marcellinus XXVII.6.1. Jeho zdravotní stav se ukázal natolik vážný, že velitelé galského vojska začali uvažovat o určení jeho nástupce.Ammianus Marcellinus XXVII.6.1-3. Veškeré spekulace ukončilo teprve císařovo zdárné uzdravení. Aby předešel možným budoucím komplikacím v otázce následnictví, 24. srpna 367 ustavil v Ambianu (Amiens) svého nedospělého syna Gratiana augustem.Sokrates Scholastikos IV.11; Ammianus Marcellinus XXVII.6.10-13.
Alamanský náčelník Rando mezitím využil probíhajícího křesťanského svátku k přepadení Mogontiaka (Mohuč), hlavního města provincie Germania Prima, a odvlekl odtud velký počet obyvatel.Ammianus Marcellinus XXVII.10.1-2; Demandt (1998), s. 88. Valentinianus pak zosnoval vraždu jiného z alamanských náčelníků jménem Vithicabius, zatvrzelého protivníka Římanů.Ammianus Marcellinus XXVII.10.3-4. Celou následující zimu Římané shromažďovali vojenské sbory k připravovanému vpádu na alamanské území, přičemž povolali i italské a ilyrské legie.Ammianus Marcellinus XXVII.10.5-6. Na jaře 368 Valentinianus společně s Gratianem překročil v čele vojska Rýn a pustošil nepřátelskou krajinu.Ammianus Marcellinus XVII.10.6-7. Při jednom barbarském přepadu bezmála přišel o život, avšak v nastalé bitvě u Solicinia se mu podařilo nad Alamany zvítězit.Cameron, Garnsey (1998), s. 84; Ammianus Marcellinus XXVII.10.11. Po tomto úspěchu Římané odtáhli zpět za řeku, načež se císař odebral do Trever (Trevír), v nichž strávil převážnou část svého pobytu v Galii.Ammianus Marcellinus XXVII.10.16; Halsall (2007), s. 79; Demandt (1998), s. 87.
Vedle válečných tažení se s neztenčenou energií věnoval i posílení fortifikací chránících rýnskou hranici impéria od Raetií až k Severnímu moři.Cameron, Garnsey (1998), s. 84; Ammianus Marcellinus XXVIII.2.1. Obranný systém Galie zdokonaloval renovací a zvětšováním stávajících kastelů, strážních postů, valů a věží a budováním nových. Zároveň zřizoval i opevněná předmostí na barbarském teritoriu jako třeba u řeky Neckar, ovšem tím popouzel blízké Alamany.Ammianus Marcellinus XXVIII.2.5; Errington (2006), s. 48. Při jedné příležitosti barbaři dokonce vyslali delegaci protestující proti římským stavebním aktivitám. Když byly jejich výtky odmítnuty, Alamani překvapivým úderem zničili jednu dosud nehotovou pevnost a pobili tamější posádku.Ammianus Marcellinus XXVIII.2.8.