Mary Fairfax Somerville (26. prosince 1780 Jedburgh, Skotsko – 28. listopadu 1872, Neapol, Itálie) byla britská vědkyně a spisovatelka ze Skotska. Je považována za průkopnici v oblasti zapojení žen do oblasti vědy. Studovala matematiku, geometrii, geografii, algebru a astronomii. Své znalosti získala jako samouk, bez formálního vzdělání. Je autorkou několika odborných publikací. Dokázala psát velice srozumitelným a čtivým jazykem, její knihy byly uznávány jako učebnice na vysokých školách. Podporovala právo žen na vzdělání. Po Caroline Herschel se stala druhou Britkou, které její vědecká činnost přinesla široké uznání a v roce 1835 se stala čestnou členkou Královské astronomické společnosti.
Přestože díky svým knihám získala velkou popularitu, mnoho mužských kolegů její práci přehlíželo a podceňovalo.
Život a dílo
Mládí (Skotsko) Byla dcerou viceadmirála sira Williama George Fairfaxe a přes svou matku Janet Margaret Chertersovou byla spřízněna s několika prominentními skotskými rody. Narodila se v domě své tety v Jedburghu, ale dětství strávila v Burntislandu v oblasti Fife, odkud pocházela její matka. Vyrůstala se svými třemi sourozenci pod matčiným dohledem, protože otec trávil hodně času na moři. Když si při jednom z návratů domů uvědomil, že jeho dcera ve věku devíti let sotva umí číst a psát, poslal ji do internátní školy pro dívky v Musselburghu. Během jednoho roku se naučila základy psaní, francouzštiny a anglické gramatiky. Po návratu domů chodila do vesnické školy a s pomocí svého strýce se učila latinu a řečtinu. Její velkou zálibou byla četba, ve strýcově knihovně měla přístup ke knihám o matematice, geometrii a zeměpise. To podnítilo její zájem ke studiu věd. Kromě toho hrála na klavír a malovala. Zimy obvykle trávila v Edinburghu, kde se zapojila do společenského života.
V roce 1804 se seznámila se svým prvním manželem, poručíkem Samuelem Greigem. Žili v Londýně, narodili se jim dva synové. Po manželově smrti se v roce 1807 vrátila do Skotska. Byla finančně zajištěna a mohla se věnovat svým intelektuálním zájmům, především studiu matematiky a geometrie. Četla spisy astronoma Jamese Fergusona, Isaaca Newtona, v korespondenci s Williamem Walacem diskutovala o matematických problémech. Na jeho doporučení studovala spisy francouzského matematika Pierra-Simona Laplacea. V roce 1811 se jí podařilo vyřešit úlohu v matematickém časopise vydávaném Královskou vojenskou akademií a byla oceněna stříbrnou medailí. Několik řešení, z nichž dvě se vztahovala k diferenciálnímu počtu, publikovala v odborném časopise Mathematical Repository pod pseudonymem "A Lady". Svá studia si rozšířila o astronomii, chemii, geografii, mikroskopii, elektřinu a magnetismus. Ve 33 letech si pořídila vědeckou knihovnu s díly význačných evropských matematiků a fyziků.
Vědecká a publikační činnost (Londýn) V roce 1812 se provdala za Williama Somervilla, inspektora armádní lékařské rady, se kterým měla čtyři děti. Na rozdíl od prvního manžela povzbuzoval její vědecké zájmy a pomáhal jí ve studiu. Od roku 1816 bydleli v Londýně a Mary Somervillová učila matematiku Adu Lovelacovou, dceru své přítelkyně Anne Isabelly Milbankové. Manželé Somervillovi žili společenským životem, měli mnoho přátel mezi intelektuály a politiky (Thomas Young, Humphry Davy, William Hyde Wollaston, Charles Babbage a další). Často cestovali po Evropě a setkávali se známými vědci, jako byli François Arago, Jean-Baptiste Biot, Georges Cuvier, Alexandr von Humboldt, Siméon Denis Poisson, Émile Mathieu. William Somerville byl zvolen za člena Královské společnosti. náhled|Titulní strana knihy O souvislosti fyzikálních věd (1834) Mary Somerwillová prováděla experimenty, aby prozkoumala vztah mezi světlem a magnetismem. Její první článek, Magnetické vlastnosti fialových paprsků slunečního spektra, byl publikován v časopise Královské společnosti Proceedings of the Royal Society v roce 1826. Přestože její závěry byly chybné, dostala se do povědomí vědeckých kruhů. Experimentovala s efektem zčernání slunečního světla, reakcí používanou v raných experimentech ve fotografii. Později vyvinula svou techniku pomocí optického hranolu a rostlinných barviv, čímž vytvořila ranou verzi optického spektrometru. Sir David Brewster, vynálezce kaleidoskopu, o ní v roce 1829 napsal, že je „nejpozoruhodnější ženou v Evropě – matematičkou prvního řádu se vší jemností ženy". Díky svým znalostem matematiky a astronomie si získala uznání předních vědců v Evropě ještě předtím, než sama dosáhla všeobecné slávy. Přeložila Laplaceův spis Traité de mécanique céleste a publikace s jejími dodatky byla vydána v roce 1831 pod názvem The Mechanism of the Heavens (Nebeská mechanika). Kniha, v níž srozumitelně vysvětlila popsané matematické problémy, ji okamžitě proslavila. Až do roku 1880 byla používána jako učebnice pro vysokoškoláky na univerzitě v Cambridge.
V letech 1832–33 strávila několik měsíců v Paříži, kde obnovila stará přátelství s tamními matematiky a pracovala na své další knize, která vyšla v roce 1834 pod názvem On the Connexion of the Physical Sciences (O souvislosti fyzikálních věd). Autorka v ní shrnula tehdejší vědecké poznatky z astronomie, fyziky, chemie, geografie, meteorologie a elektromagnetismu. Vzhledem k čtivému a jednoduchému jazyku se stala jednou z nejpopulárnějších vědeckých knih 19. století v Anglii. Byla vydána ve vyšším nákladu než Newtonova práce Principia, prodalo se více než 15000 výtisků a byla přeložena do němčiny a francouzštiny. Její úvahy v šestém vydání (1842) této práce o hypotetické planetě narušující oběžnou dráhu planety Uran vedly astronoma Adamse k následnému objevu Neptunu.
Somervillová byla v roce 1834 zvolena členkou Bristolského filozofického institutu a Société de Physique et d'Histoire Naturelle univerzity v Ženevě. Britská vláda jí udělila civilní penzi ve výši 200 liber ročně jako uznání jejího vynikajícího postavení ve vědě a literatuře. Královská společnost, která v té době nepřijímala do svých řad ženy, se usnesla, že pořídí její bustu a umístila ji ve své budově. V roce 1835 byla zvolena čestnou členkou Královské astronomické společnosti.
V roce 1848 vydala Physical Geography (Fyzická geografie), obsahující komplexní pohled na planetu Zemi z pohledu povrchu, hydrosféry, atmosféry, biosféry. Zdůraznila vzájemné závislosti jejích částí a vztah mezi lidmi a přírodou, přičemž prosazovala nadřazenost lidské rasy. Zabývala se vývojem člověka, původem, zvyky a jazyky existujících národů. Kniha byla první učebnicí na toto téma v angličtině a stala se její nejúspěšnější populárně-naučnou knihou. Královská geografická společnost jí za ni udělila zlatou medaili. Na své čtvrté knize Molecular and Microscopic Science (Molekulární a mikroskopická věda) pracovala 10 let. Poskytla aktuální popis nejnovějších objevů odhalených mikroskopem. Bohatě ilustrovaná kniha vyšla v roce 1869 ve dvou svazcích a třech částech. V první části Somervillová vysvětlila nejnovější poznatky o atomech a molekulách, druhá se týkala rostlinného života a třetí zkoumala život zvířat.
V roce 1857 byla zvolena do Americké geografické a statistické společnosti, v roce 1870 do Italské geografické společnosti a stala se členkou Americké filozofické společnosti.
Závěr života (Itálie) náhled|Hrob Mary Somervillové v Neapoli Od roku 1833 Somervillová s manželem trávili většinu času v Itálii. V roce 1838 se usadili ve Florencii, ale po manželově smrti v roce 1860 se přestěhovala do Neapole i se svými dvěma dcerami. Udržovala korespondenci s velkým počtem předních vědců a zapojovala se do diskusí o aktuálních faktech a teoriích. V roce 1868, čtyři roky před svou smrtí ve věku 91 let, byla první osobou, která podepsala neúspěšnou petici Johna Stuarta Milla za volební právo žen.
Mary Somervillová zemřela v Neapoli dne 29. listopadu 1872 ve věku nedožitých 92 let a byla tam pohřbena na anglickém hřbitově.
Rok po smrti vyšly její autobiografické Osobní vzpomínky ( Personal recollections, from early life to old age, of Mary Somerville), které napsala v pozdním věku. Ve své knize popsala překážky, kterým čelila při získávání vzdělání jako mladá dívka. Otevřeně kritizovala britské zákony, které ženám upíraly mnohá práva.
Dílo
1826 "On the magnetizing power of the more refrangible solar rays" (Magnetické vlastnosti fialových paprsků slunečního spektra) – článek 1831 Mechanism of the Heavens (Nebeská mechanika) 1832 "A Preliminary Dissertation on the Mechanisms of the Heavens" (Předběžná disertační práce o mechanismech nebes) 1834 On the Connection of the Physical Sciences (O souvislosti fyzikálních věd) 1848 Physical Geography (Fyzická geografie) 1869 Molecular and Microscopic Science (Molekulární a mikroskopická věda) 1874 Personal recollections, from early life to old age, of Mary Somerville (Osobní vzpomínky od dětství do stáří Mary Somervillové)
Posmrtné uznání náhled|Somerville crater AS15-M-2250 na Měsíci
Sbírka dokumentů z jejího života (více než 10000 stran) je uložena v Oxfordu. Obsahuje články vztahující se k jejímu psaní a publikační činnosti a korespondenci s rodinnými příslušníky, vědci a spisovateli, jakož i dalšími osobnostmi veřejného života. Byla po ní pojmenována univerzitní kolej v Oxfordu (Somerville College), založená roku 1879 pro studium dívek. Její jméno má od roku 1819 Somerville Island (74°44′N 96°10′W), malý ostrov v Barrowově průlivu v Nunavutu na severu Kanadského teritoria. Jméno Somerville nese planetka 5771 objevená v roce 1987 a malý kráter ve východní části Měsíce.
Odkazy
Reference
Související články Somerville College
Externí odkazy
Kategorie:Skotští vědci Kategorie:Skotští spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1780 Kategorie:Narození 26. prosince Kategorie:Narození ve Skotsku Kategorie:Úmrtí v roce 1872 Kategorie:Úmrtí 28. listopadu Kategorie:Úmrtí v Neapoli Kategorie:Ženy Kategorie:Matematičky