Dobroslav Orel (15. prosince 1870 Ronov nad Doubravou – 18. února 1942 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Matěje v Dejvicích, sign. DEJ Z12, s. 160) byl český hudební vědec a vysokoškolský profesor, který se věnoval hlavně dějinám a reformě církevního zpěvu. Autor řady odborných publikací i Českého kancionálu katolické církve.
Život Po maturitě v Hradci Králové studoval na tamějším bohosloveckém učilišti, kde pak také přednášel církevní zpěv se zvláštním ohledem na gregoriánský chorál. Zkoumal a později vydával staré kancionály z hradeckých sbírek. V roce 1894 byl vysvěcen na římskokatolického kněze. Od roku 1905 byl policejně hlášen v Praze a jmenován učitelem náboženství na reálce v Holešovicích.Soupis pražský obyvatel, Orel Dobroslav Od roku 1907 byl sbormistrem pěveckého sboru, od roku 1910 vyučoval církevní zpěv na Pražské konzervatoři. Zároveň studoval skladbu u Vítězslava Nováka a roku 1914 získal doktorát na vídeňské univerzitě u Gustava Adlera prací o Královéhradeckém speciálníku. Roku 1919 byl jmenován profesorem.
Od roku 1921 působil jako profesor dějin hudby na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Založil tam ústav pro dějiny hudby, sbíral hudební památky a od roku 1928 byl předsedou Ústavu pro lidovou píseň.
Jako člen Fonografické komise ustavené při České akademii věd a umění v roce 1928 měl spolu s Karlem Plickou na starosti nahrávat na Slovensku zvukové projevy do fonografického archivu ČAV (hudba lidová i umělá, nářečí, projevy divadelních umělců, básníků či významných osobností veřejného života).KRATOCHVÍL, Matěj. Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Praha, 2010, s. 25. Dizertační práce. Školitel doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav etnologie. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/34696
Vydal řadu českých hudebních památek ze 16. století a studií z dějin české hudby, knihu o F. Lisztovi a o slovenských skladatelích, pro encyklopedii Musikgeschichte G. Adlera napsal stať o moderní české hudbě. V Bratislavě založil a vedl Akademické pěvecké sdružení a pomáhal zřizovat a organizovat pěvecké spolky.Orel, Dobroslav. In: Ottův slovník naučný nové doby. Sv. 8, s. 772. Roku 1939 se vrátil do Prahy, kde založil a vedl chorální pěvecký sbor. V této činnosti pak pokračovali jeho nástupci.
Dílo Theoreticko-praktická rukověť chorálu římského (1899) Staročeské roráty (1921) Český kancionál (1921, 17. vydání 1968) Kancionál Franusův (1922) Počátky umělého vícehlasu v Čechách (1922) František Liszt a Bratislava (1925) Hudební památky Františkánské knihovny v Bratislavě (1930)
Odkazy
Reference
Literatura Orel, Dobroslav. In: Ottův slovník naučný nové doby. Sv. 8, s. 772. JANEK, Marián. Dobroslav Orel: muzikológ, hudobný pedagóg, osvetový pracovník. 1. vyd. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2007. 122 s. ISBN 978-80-8083-389-3. KRATOCHVÍL, Matěj. Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Praha, 2010. 127 s., 4 příl. na 15 s. Dizertační práce. Školitel doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc., oponenti doc. Mgr. Vlastislav Matoušek, Ph.D., a PhDr. Marta Ulrychová, Ph. D. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav etnologie. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/34696
Související články Gregoriánský chorál Kancionál
Externí odkazy
Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Čeští muzikologové Kategorie:Čeští sbormistři Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Komenského v Bratislavě Kategorie:Pedagogové na Pražské konzervatoři Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Narození 15. prosince Kategorie:Narození v Ronově nad Doubravou Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí 18. února Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži