Panda červená (Ailurus fulgens), nazývaná též panda malá, je menší stromová šelma, jediný zástupce monotypické čeledi pandy malé (Ailuridae).
Pandě velké není panda červená blízce příbuzná, má pouze podobný způsob života. Tradičně jsou uznávány dva poddruhy, genetické analýzy z roku 2020 však prokázaly, že se nejspíše jedná o dva samostatné fylogenetické druhy (čínská panda červená, himálajská panda červená) s odlišnou populační historií.
Tato panda je o něco větší než kočka domácí. Má rudo-hnědou srst a dlouhý ocas, který ji pomáhá udržovat rovnováhu na stromech. Mezi samcem a samicí není téměř žádný rozdíl, mláďata se podobají dospělým jedincům. Ve volné přírodě se panda červená průměrně dožívá 8–10 let.
Obývá horské lesy jižní Číny, Nepálu, Bhútánu, Indie a Myanmaru. Patří mezi nejvýše žijící zvířata na světě, vyskytuje se i ve více než 4 000 m n. m. Její potravu tvoří z velké většiny bambus, jídelníček si občas zpestří bobulemi, vejci nebo menšími zvířaty. Jde o samotářské zvíře, aktivní hlavně za úsvitu a soumraku. Po březosti trvající 3–4 měsíce samice rodí obvykle 1–2 mláďata, která jsou při narození úplně bezmocná. Matka se o ně stará zhruba rok.
IUCN ji zařazuje mezi ohrožené druhy, v přírodě žije méně než 10 000 jedinců. Ohrožuje ji především ztráta přirozeného prostředí a jeho fragmentace, také je občas lovena pro kožešinu. Pandy červené jsou s oblibou chovány v zoologických zahradách pro svůj vzhled a menší náročnost než panda velká.
Etymologie Její západní (i české) jméno vzniklo zřejmě z francouzštinou (podle jiného zdroje angličtinou) adaptovaného nepálského slova , které by se dalo přeložit jako „jedlík bambusu“. V angličtině i dalších jazycích je známá také jako malá panda, menší panda, nebo i ohnivá liška. Jako panda byl poprvé označován právě tento druh, mnohem později bylo toto jméno přeneseno na pandu velkou.
Taxonomie náhled|250px|Hrající si pandy červené Taxonomické postavení pandy červené i pandy velké bylo dlouho nejasné. Vzhledem k tomu, že obě pandy mají vlastnosti medvídkovitých i medvědovitých šelem, bývaly společně řazeny do některé z těchto čeledí nebo do samostatné čeledi Ailuridae. Jednoznačnou odpověď ohledně taxonomického zařazení obou pand přinesly až podrobné fylogenetické výzkumy včetně analýzy DNA.
Panda červená je jediný recentní druh čeledi pandy malé (Ailuridae), jejíž zástupci byli kdysi rozšíření po celé Eurasii i Severní Americe. Je současně jediným recentním zástupcem rodu Ailurus. Nejbližší recentní příbuzné pandy červené bychom našli mezi lasicovitými, medvídkovitými a skunkovitými šelmami, s nimiž čeleď pandy malé tvoří společnou nadčeleď Musteloidea. Panda velká je v současnosti řazena přímo mezi medvědovité a pandě červené tedy není blízce příbuzná.
Poddruhy Areál rozšíření pandy červené není souvislý, je rozdělen do dvou částí. (Cuvier, 1825) žije v západní oblasti rozšíření. Vyskytuje se v Nepálu, Bhútánu, Ásámu a Sikkimu. (Thomas, 1902), nebo též (Milne-Edwards, 1874) se vyskytuje ve východní oblasti rozšíření. Vyskytuje se v severním Myanmaru a jižní Číně. Přirozenou hranici mezi oběma poddruhy tvoří přibližně řeka Brahmaputra. Poddruhy se dále dají rozlišit podle větší lebky, robustnějších zubů a delší zimní srsti u poddruhu A. f. styani. Poddruh A. f. styani je obvykle tmavší, ale mezi oběma poddruhy existuje velká variabilita ve zbarvení.
Genetické analýzy z r. 2020 prokázaly, že se jedná ve skutečnosti o dva samostatné fylogenetické druhy s odlišnou populační historií, tedy: Ailurus fulgens (himálajská červená panda) a Ailurus styani (čínská červená panda)
Popis náhled|vlevo|Lebka pandy červené Délka těla pandy červené je 56 až 64 cm, délka ocasu 37 až 47 cm a hmotnost dosahuje 3,7 až 6,2 kg. Má dlouhou, hustou srst, svrchu rudohnědou nebo kaštanovou, na spodní části těla a na končetinách leskle černou. Okraje uší jsou bělavé, stejně jako obličejová část s hnědými obličejovými tvářemi a skvrnami pod očima, zvanými slzy. Velmi kulatá hlava připomíná kočičí. Lebka je mohutná. Její uši jsou středně velké a vzpřímené, čenich černý a oči velmi tmavé. Celkový vzhled pand doplňuje ještě dlouhý, huňatý a široký ocas se střídajícími se žlutými a červenými okrovými kroužky. Ocas pomáhá pandám udržovat rovnováhu a je vynikajícím maskováním ve stromech. Nohy jsou černé a krátké, s hustě osrstěnými chodidly. Kožešina na chodidlech slouží jako tepelná izolace na ledových a zasněžených plochách a také skrývá pachové žlázy, které jsou umístěny i na řiti. Panda červená připomíná menší postavou na krátkých nohách a dlouhým ocasem spíše mývala než medvěda. Také menším počtem zubů (její zubní vzorec je 3/3, 1/1, 3/4, 2/2 = 38) je bližší šelmám medvídkovitým. Prsty má poměrně krátké, opatřené polozatažitelnými drápy a stejně jako panda velká našlapuje na celá chodidla. U pandy červené se vyvinul „šestý prst“, palec navíc, který je tvořen výrůstkem zápěstní kosti. Můžeme jej najít i u pandy velké. Tento prst umožňuje lepší uchopování větví (hlavně bambusu) a větší stisk. Mezi samcem a samicí není žádný viditelný rozdíl, mláďata se podobají dospělým jedincům, jen jsou menší. Průměrně se dožívá 8–10 let, někdy až 14 let. Rekordní věk, zaznamenaný v zajetí, je 23 let a 4 měsíce u samce pojmenovaného Firecracker.
Panda červená je většinou tichá, mezi jedny z mála zvuků patří pískání při vzájemné komunikaci.
Rozšíření náhled|vlevo|Detail hlavy pandy červené Jejím domovem jsou horské lesy a džungle v podhůří Himálaje v jižní Číně, Myanmaru, Nepálu, Bhútánu a severovýchodní Indii. Rozšíření v severním Laosu není potvrzeno a je spíše nepravděpodobné, neboť v záznamech o jejím tamním výskytu se našlo mnoho nesrovnalostí. Nejzápadněji se vyskytuje v oblasti Annapurny v Nepálu, nejvýchodněji v pohoří Čchin-ling v čínské provincii Šen-si. Její rozšíření je spíše rozdělené do subpopulací než souvislé.
Panda červená patří mezi nejvýše žijící zvířata, protože se běžně vyskytuje v nadmořských výškách od 2 000 m n. m., ale i kolem 4 000 m n. m., v létě může dosáhnout i sněžné čáry ve výšce 5 000 m n. m. V severovýchodní Indii se vyskytuje níže, v tropických lesích, mezi 1 400 a 1 700 m n. m. V oblastech výskytu pandy červené teploty průměrně dosahují 10 až 25 °C a srážky až 3 500 mm za rok, klima je stabilní. Je úzce spjata se smíšenými lesy s opadavými i jehličnatými stromy, zvláště se starými stromy a porosty bambusu. Bylo zjištěno, že většina pozorování pandy červené byla ve vzdálenosti do 100 metrů od vodní plochy, což naznačuje, že přítomnost vody v blízkosti může být důležitým předpokladem pro místo výskytu pandy.
Etologie náhled|Panda červená při spánku Panda červená je většinou nejaktivnější za svítání a soumraku, celkově je spíše nočním zvířetem.Khan, Aamer & Rai, U & Chand, P & Baskaran, Nagarajan. (2019). Summer Activity and Feeding pattern of Captive Red panda (Ailurus fulgens fulgens) at Padmaja Naidu Himalayan Zoological Park, Darjeeling, India. 2. 8-13. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online (anglicky) Aktivní bývá asi polovinu dne (cca 45 % nebo 56 % času). Přes den většinou spí stočená na větvi s ocasem přetaženým přes obličej nebo s hlavou zabořenou pod hrudí. Aktivita se ale může lišit v závislosti na podmínkách, respektive důsledkem ročního období; v chladnějším počasí, zejména během zimního období páření roste aktivita i v průběhu dne. Během léta je podle studie zveřejněné v roce 2019 vysoce aktivní za soumraku, středně aktivní ve dne a méně aktivní za úsvitu. Krmení se věnuje také nejčastěji za soumraku.
Výborně šplhá a často ji lze zastihnout na stromech, na zemi se zdržuje méně. Pandy se pohybují málo, spíše více spí a jí, aby ušetřily energii pracně získanou z trávení bambusu. Jde o samotářská zvířata, setkávají se pouze v období páření. Samci mají teritorium větší, překrývá se s teritorii několika samic. Pandy červené se o sobě před pářením i jindy dozvídají pískáním. Své teritorium si značkuje trusem, močí a pižmově páchnoucím výměškem pachových žláz.
Predátoři Vzhledem k vysokohorskému prostředí, ve kterém žije, má panda červená méně predátorů, než kdyby žila níže. Mezi nepřátele pandy červené patří levhart sněžný, levhart skvrnitý a možná i charza žlutohrdlá, mláďata loví i menší šelmy a draví ptáci. Při ohrožení predátorem se snaží utéct, pokud se jim to nepovede, stojí na zadních nohách, aby vypadaly větší, nebo se brání svými ostrými drápy. Panda červená vydrží stát na zadních nohách až 30 sekund a některé pandy takto dokáží urazit několik metrů.
Rozmnožování náhled|Mládě pandy červené Pandy nevytvářejí stálé páry, jsou to samotáři, ale úmyslně se setkávají v době rozmnožování mezi lednem a začátkem března. Vyhledávají se podle pachu a pískavých zvuků. Páření se odehrává na zemi a pár se po něm okamžitě rozchází. Obě pohlaví se často páří s více jedinci. Samice dokáže odložit porod mláďat do vhodné situace až o týden, možná i více (odložená nidace). Po 114 až 145 dnech březosti se samici rodí ve hnízdě v dutině stromu 1 až 2 mláďata, výjimečně až 4. Ta váží při narození asi 100 g a dva týdny jsou úplně holá, slepá a bezmocná, oči se jim otevírají po 18 dnech. Samice obvykle staví více hnízd, která udržuje, a mláďata mezi nimi často přenáší. Mláďata sají mléko až 14krát za den a první týden s nimi tráví matka 60–90 % času. Později se vydává častěji mimo hnízdo a vrací se mláďata čistit a krmit. Jejich srst je zpočátku šedo-hnědá, později získává barvu dospělých jedinců. Po 6–7 týdnech se mláďata vydávají na první průzkumy okolí, pohlavně dospívají ve věku 18 měsíců. Pro jejich pomalý vývoj se o ně matka stará až rok. Úmrtnost mláďat v přírodě je vysoká, dosahuje až 80 %.
Potrava náhled|Panda červená požírající bambus Panda červená má trávicí systém přizpůsobený k přijímání masité potravy, ale mezi její hlavní zdroje energie patří bambusové výhonky a listy. Protože neumí strávit celulózu, která je hlavní složkou buněčné stěny, musí spotřebovat bambusu velké množství, až 1,5 kg bambusových listů a 4 kg bambusových výhonků denně. Bambusové výhonky jsou výživnější než listy, proto je pandy požírají častěji. Výhonky jsou nejvýživnější v létě a na podzim, nejméně v zimě. Když není k dispozici bambus, nepohrdne ani ovocem, plody, kořínky, žaludy, různými druhy trav a lišejníků, a masitou stravu doplňuje mladými ptáky, vejci, obratlovci (myšmi, menšími hlodavci, nebo ještěrkami) a larvami hmyzu. V zajetí pandy červené dostávají i kuřecí maso. Potrava prochází trávicí soustavou rychle, za 2–4 hodiny.
Ohrožení Podle klasifikace IUCN patří panda červená mezi ohrožené druhy, kterým při nezměněných podmínkách hrozí vysoké riziko vyhynutí, což znamená vzestup stupně ohrožení oproti předchozí klasifikaci, kdy byl druh považován za zranitelný. Odhady o počtu pand ve volné přírodě se různí, uvádí se čísla od 2 500 až po 16–20 000 jedinců. Počet zvířat ve volné přírodě ale prudce klesá, jen za poslední tři generace (to odpovídá přibližně 18 letům) klesl počet pand o 50 % a minimálně o 50 % má populace klesat i v příštích třech generacích. Jejich početnost klesá zvláště u východního poddruhu v Číně – počet pand zde za posledních 50 let klesl o 40 %. Populace pand v Číně čítala podle odhadu z roku 1999 3 000–7 000 jedinců. V Indii žilo podle odhadu z roku 2001 5 000–6 000 jedinců, v Nepálu žilo k roku 2006 jen několik stovek pand. Panda je ohrožena v důsledku ztráty přirozeného prostředí, protože lidé v Číně, ale i sousedních zemích, stále rozšiřují své území a kácí lesy – mnoho pand ročně zemře v důsledku odlesňování, které se navíc zintenzivňuje. Panda se kvůli své převážně bambusové stravě totiž nedokáže přizpůsobit kulturní krajině. I přes zákaz jsou často zabíjeny pro kožešinu. V poslední době byl objeven i problém se psinkou, kterou na pandy přenáší zdivočelí psi. Na to vše navazuje dlouhý rozmnožovací cyklus, který způsobuje pomalé obnovování populace. náhled|vlevo|Panda červená stojící na zadních nohách
Ochrana