Jan Vlasák (* 3. února 1943 Čáslav) je český herec.
Biografie Narodil se v roce 1943 v Čáslavi a vyrůstal v blízké vesnici Dolní Bučice. Údajně již v pěti letech bylo jeho snem stát se hercem, a proto po večerech utíkal z domova na zkoušky ochotnického divadelního souboru v Dolních Bučicích. I přes zásadní nesouhlas otce, který chtěl, aby se syn stal inženýrem, si o pár let později u těchto ochotníků zahrál několik drobných rolí.BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 9. Diplomová práce. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
Vystudoval čáslavské reálné gymnázium a poté, když se dvakrát za sebou neúspěšně pokusil o přijetí na pražskou DAMU (v mezidobí pracoval jako kulisák v kolínském divadle), složil napoprvé přijímací zkoušky na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU). Již během studia vystupoval v prvních profesionálních úlohách, v malých rolích na scéně brněnského Státního divadla – hrál například v Dürrenmattově Herkulovi a Augiášově chlévě 8. poslance, v Brechtově Matce Kuráži a jejich dětech písaře z Čech a také dostal roli Havlíka v Tylově Janu Husovi. Během studií se oženil a jeho ženě se narodilo první dítě. Studium činoherního herectví na JAMU završil v roce 1966TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. III. díl, Q–Ž. V Praze: Paseka, 1999, s. 468. . absolventským představením Skleněný zvěřinec dramatika Tennessee Williamse v režii Aloise Hajdy, v němž ztvárnil roli Toma Wingfielda.
Nabídku stát se jedním z prvních herců vznikajícího brněnského Divadla na provázku z rodinných důvodů odmítl (s angažmá nebyl spojen stabilní příjem) a nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti; od ředitele Divadla na provázku Petra Scherhaufera si kvůli tomu vysloužil přezdívku „Zrádce věci divadelní“. V Uherském Hradišti setrval do roku 1969;FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. III. díl, S–Ž. Praha: Libri, 2008, s. 699. . v Komedii plné omylů zde sehrál první ze svých četných shakespearovských postav a vystoupil zde také v první velké roli Kristiána v Cyranovi z Bergeracu.
V roce 1969 přijal angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče a po čtyřech sezónách přestoupil do tamního Státního divadla, kde strávil následujících devět let (1972–1980) a kde ztvárnil řadu zásadních rolí včetně Cyrana či Hamleta. Setkal se zde i s hereckými kolegy, kteří ho provázeli v další herecké kariéře – pařili k nim například Jan Kačer, Radim Koval, Jitka Smutná nebo Tomáš Töpfer. Když Jan Kačer po velkém úspěchu ostravské inscenace Rváči obdržel v roce 1979 nabídku režírovat v pražském Divadle E. F. Buriana, odvedl s sebou do angažmá i Jana Vlasáka. Ten zde však setrval jedinou sezónu 1980–1981 a v roce 1981 odešel do Státního divadla Brno, kde byla jeho první rolí titulní postava v Shakespearově Othellovi. Režisér Alois Hajda mu od počátku věnoval důvěru a obsadil ho do hlavních rolí v různých hrách – Jan Vlasák díky tomu ztvárnil například Salieriho v Amadeovi, Mánka v Gazdině robě, Francka v Maryše či profesora Higginse.BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 10. Diplomová práce. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
V roce 1984 Jan Vlasák získal angažmá v Praze v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Jeho první rolí byl Jago v Othellovi. Do roku 1990 včetně vystoupil na scéně tohoto divadla téměř ve dvaceti inscenacích (Clárin v inscenaci Život je sen, Candidae v Krobotově inscenaci Candide Candide. In: Virtuální studovna Divadelního ústavu [online]. ©2018 [cit. 4. 2. 2018]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=10250&mode=0 aj.); kromě toho hrál s pražským Studiem Bouře (Scaramouche-Dobčinskij v Lásky hra osudná aneb Revizor na Žižkově, šašek Feste ve hře Dvanáctá noc aneb Ať si to každý přebere jak chce).
Na přelomu let 1988 a 1989 jej režisér František Derfler přizval ke spolupráci v rámci tehdy vzniklého bytového „Divadla u stolu“ na hře (scénickém čtení filozofických esejů významného českého myslitele Josefa Šafaříka) Průkaz totožnosti. Dne 17. listopadu 1989 se zúčastnil demonstrace a během následujících dnů jezdil na venkov, kde promlouval k odborářům a dělníkům. Do aktivní politiky ovšem nikdy nevstoupil a pokračoval v herecké kariéře.BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 11. Diplomová práce. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
V roce 1990 přijal nabídku angažmá v pražském Národním divadle, kde setrval do roku 2000; zde – alespoň zpočátku – účinkoval v několika významných rolích – ztvárnil například Jana Marhoula, Charlese ve Smrti obchodního cestujícího či Písania v Cymbelínovi. V době angažmá v Národním divadle se podílel i na jiných projektech, účinkoval v literárních večerech pořádaných Lyrou Pragensis, vystupoval v inscenacích A studia Rubín, Divadla v Řeznické či v Divadle Ta Fantastika. V roce 1997 se zúčastnil mezinárodního projektu s divadlem Black Box Praha, pro které v angličtině nazkoušel roli v dramatu Translations Briana Friela.
Od poloviny 90. let do roku 2005 působil také jako pedagog na VOŠ herecké v Praze-Michli, a to vždy po tři roky ve dvojici s některou hereckou kolegyní: Marií Málkovou, Lenkou Termerovou a Jitkou Smutnou.
Po odchodu z Národního divadla přijal na krátkou dobu angažmá v Divadle Rokoko, kde ztvárnil např. postavu Willyho Lomana ve Smrti obchodního cestujícího. Souběžně hrál i v jiných divadlech a projektech – například v Divadle v Řeznické účinkoval v Ionescově hře Král umírá a v Jarryho Králi Ubu (s Jaroslavem Duškem), účinkoval opakovaně v rámci Letních shakespearovských slavností (např. Malvolio ve hře Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete v režii Viktora Polesného) či ve smíchovském Švandově divadle. V roce 2004 odešel z Rokoka na volnou nohu, ale v roce 2006 nastoupil do Městských divadel pražských, kde působí dodnes. I v tomto angažmá ztvárnil řadu velkých rolí – např. Arganta ve Scapinových šibalstvích, Knoflíkáře v Peeru Gyntovi, Tatínka ve Zlatých úhořích či titulní úlohu v Králi Learovi. Zatím nejnovějšími jsou hlavní role Kníže vídeňský Vincentio v inscenaci Něco za něco (2018, Divadlo pod Palmovkou) a André, osmdesátník (trpící Alzheimerovou chorobou) v inscenaci Otec (2017, Divadlo Rokoko).Něco za něco. In: Virtuální studovna Divadelního ústavu [online]. ©2018 [cit. 4. 2. 2018]. Dostupné z:http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=48650&mode=0Otec. In: Virtuální studovna Divadelního ústavu [online]. ©2018 [cit. 4. 2. 2018]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=47930&mode=0
Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, PF 77, Hodina tance a lásky, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cukrárna, Cirkus Bukowsky, První republika) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Bathory), příležitostně spolupracuje se zahraničními produkcemi (filmy Duna, Hostel), po mnoho let pracuje v rozhlase a v dabingu.BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 12. Diplomová práce. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787 KRATOCHVÍLOVÁ, Zdena a ZNOJILOVÁ, Veronika. Jan Vlasák. Gymnázium Čáslav, 2009/2010. Nepublikováno. Od poloviny 26. série dabuje Pana Burnse v seriálu Simpsonovi.
Rodina S manželkou Eliškou, psycholožkou a spisovatelkou, žije již přes padesát let. Mají spolu syna Jana (žije dlouhodobě v zahraničí), dceru Barbaru (má diagnózu simplexní schizofrenie) a dceru Annu.VLASÁK, Jan a OPLATKOVÁ, Martina. Jan Vlasák: Člověk nemůže jen lízat smetanu. Naše rodina. 2008, č. 6 (5. 2. 2008).
Dílo
Audioknihy Alfred Assollant: Hrdinný kapitán Korkorán (Tympanum, 2024) Fredrik Backman: Muž jménem Ove (OneHotBook, 2014) Michael Ende: Nekonečný příběh (OneHotBook, 2017) Michael Ende: Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema (OneHotBook, 2018) Timothée de Fombelle: Vango (OneHotBook, 2023) Papež František: Naděje: autobiografie (Témbr, 2025) Jiří Gruša: Dotazník (Radioservis, 2013) Felix Háj: Školák Kája Mařík (Kanopa, 2023) Felix Háj: Školák Kája Mařík 2 (Kanopa, 2025) Victor Hugo: Bídníci (Tebenas, 2024) Agatha Christie: Nedokončený portrét (Radioservis, 2023) Kazuo Ishiguro: Soumrak dne (OneHotBook, 2017) Tove Janssonová: Čarovná zima (Tympanum, 2024) Tove Janssonová: Bláznivé léto (Tympanum, 2024) Tove Janssonová: Příběhy o skřítcích muminech: Velká povodeň (Tympanum, 2025) Tove Janssonová: Tatínek píše paměti (Tympanum, 2025) Tove Janssonová: Pozdě v listopadu (Tympanum, 2026) Ivan Klíma: Poslední stupeň důvěrnosti (Radioservis, 2013) Jack London: Volání divočiny (Tympanum, 2022) Klaus Mann: Mefisto (Tympanum, 2023) Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý (Tympanum, 2021) Jan Novák, Miloš Forman: Co já vím? (Radioservis, 2013) Richard Osman: Čtvrteční klub amatérských detektivů (OneHotBook, 2021) Richard Osman: Řešíme vraždy (OneHotBook, 2025) Milan Říský, Jan Thomayer: Dva na vraždu (Voxi, 2026) Karel Poláček: Okresní město (Radioservis, 2013) Joseph Roth: Zpověď vraha, vyprávěná během jedné noci (Radioservis, 2016) Georges Simenon: Maigret a jeho mrtvý (OneHotBook, 2016) Georges Simenon: Maigret: Je tu Felicie (OneHotBook, 2017) Georges Simenon: Maigret: Noc na křižovatce (OneHotBook, 2017) Georges Simenon: Maigret v akci (OneHotBook, 2018) Georges Simenon: Maigret v Picratt Baru (OneHotBook, 2018) Georges Simenon: Maigret na dovolené (OneHotBook, 2019) Georges Simenon: Maigret se brání (OneHotBook, 2019) Georges Simenon: Maigretova trpělivost (OneHotBook, 2019) Georges Simenon: Maigretův první případ (OneHotBook, 2020) Georges Simenon: Můj přítel Maigret (OneHotBook, 2021) Georges Simenon: Maigret a zločin na vsi (OneHotBook, 2022) Georges Simenon: Maigret váhá (OneHotBook, 2022) Georges Simenon: Maigretova gangsterská partie (OneHotBook, 2024) Georges Simenon: Maigret: Vražda v hotelu Majestic (OneHotBook, 2024) Georges Simenon: Maigret – S úctou Picpus (OneHotBook, 2024) Georges Simenon: Maigret má strach (OneHotBook, 2025) Georges Simenon: Maigret a soudcův dům (OneHotBook, 2025) Joe Siple: Pět přání pana Murrayho McBridea (Tympanum, 2025) Zdeněk Šmíd: Cejch (OneHotBook, 2024) Jiří Šotola: Tovaryšstvo Ježíšovo (Radioservis, 2013) Miloš Urban: Dr. Alz (Tympanum, 2024) Pavel Vošický: Tak kde jsou ti Američani? (Tebenas, 2025) Zikmund Winter: Rozina sebranec, (Radioservis, 2019)
Rozhlasové role 1993 Jiří Šotola: Tovaryšstvo Ježíšovo, četba (12 pokračování), účinkoval: Jan Vlasák, režie: Zdeněk Kozák 1994 Milan Navrátil na motivy arabské pohádky: O rybáři a člověku z moře, účinkovali: Blanka Bohdanová, Jan Vlasák (rybář Abdalláh), Petr Štěpánek, Jaroslav Satoranský, Stanislav Fišer, Vladimír Brabec, Sylva Turbová, Miroslava Pleštilová, Jiří Holý a Jiří Šrámek. Režie: Maria Křepelková 2002 Charles Ferdinand Ramuz: Člověk, Z francouzštiny přeložila Olga Mašková. Připravil Petr Turek. Účinkují Jan Vlasák a Simona Postlerová. Režie Ivan Chrz. 2019 David Greig: Vzdálené ostrovy, Český rozhlas, překlad David Drozd. Rozhlasová úprava a dramaturgie Martin Velíšek. Hudba Jan Šikl. Režie Petr Mančal. Osoby a obsazení: Kirk – majitel ostrova (Jan Vlasák), Kirkova neteř (Ivana Uhlířová), John – přírodovědec (Marek Holý) a Robert – přírodovědec (Jiří Racek) a (Rostislav Novák). 2020 – Alois Jirásek: Lucerna (Praha)
Odkazy
Reference
Literatura BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010. 92 s. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787 KRATOCHVÍLOVÁ, Zdena a ZNOJILOVÁ, Veronika. Jan Vlasák. Gymnázium Čáslav, 2009/2010. Nepublikováno. Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 229, 230, 340, 353, 473, 474.