Vynnyky

Vynnyky (; výslovnost , ) jsou město ve Lvovské oblasti na Ukrajině. Leží několik kilometrů východně od Lvova, pod jehož městskou radu administrativně spadá, a je jedním z nejstarších měst v Haliči.

Historie Lidé obývali předměstí dnešních Vynnyk již v pozdním paleolitu – asi před 27 tisíci lety. Slovanské osady zde začaly vznikat v 7.–8. století.

První písemná zmínka o městě pochází z 22. srpna 1352. Jedná se o privilegium polského krále Kazimíra III., pro potomky lvovského vojvody Bertholda, konkrétně pro Jurije, Ruperta a Margaritu. Z textu tohoto dopisu plyne, že kníže Lev Danilovič jim za věrnou službu německému vojvodství předává panství Berthold, které se nachází poblíž Lvova. Konkrétně: mlýn Selský Dvůr s rybníkem, vesnicí Malé Vynnyky s mlýnem, rybníkem, hostincem a jejich okolím, včetně osady Pidberizki.

Název vesnice Malé Vynnyky souvisí s hlavním zaměstnáním jejich obyvatel, což bylo pěstování hroznů a výroba vína. Písemné prameny poskytují informace o významných vinicích, které se táhly od svahů Zámkové hory ve Lvově, podél současné Lyčakivské ulice, až do Vynnyk. Dle pověsti bylo každoročně z Vynyk posíláno na knížecí stůl až 100 sudů dobrého vína. náhled|vlevo|Kostel Nanebevzetí Panny Marie náhled|Památník Tarase Ševčenka náhled|Tabáková továrna

náhled|vlevo|Kostel Vzkříšení Ježíše Krista – čelní pohled náhled|vlevo|Kostel Vzkříšení Ježíše Krista – boční pohled náhled|vlevo|Kostel Narození Jana Křtitele

15.–16. století Od 15. století jsou již zmínky o Vynykách pravidelné. Vlastníci Vynnyk se měnili, byli jimi rodina Štecherů, Hrytsko Kerdijovič, Jurij Strumylo, Vanko Lagodovský, rodiny Tarlivů, Potockých a Zamojských.

První informace o existenci opevněného dvora ve Vynnykách se datují do 15.–16. století. Potvrzením o existenci této obranné stavby je nejstarší mapa města a nalezené pozůstatky hradeb. Tato stavba se nacházela na kopci se strmými svahy (nyní území tabákové továrny). Starousedlíci stále toto místo nazývají „pod zámkem“. Soubor budov měl horní a dolní nádvoří. Na základě archeologických vykopávek lze usuzovat, že na horním nádvoří byl palác a kaple, na spodním nádvoří se nacházely hospodářské prostory – sklady, stáje a dílny.

17. století Dne 17. května 1666 polský král Jan II. Kazimír (1648–1668) udělil Vynnykám magdeburské právo a statut města a povolení pro pořádání trhů o Zelených svátcích a na svátek svatého Michaela.

18. století Nové změny v životě města přineslo připojení Haliče k Rakousku v roce 1772 (při tzv. Prvním dělení Polska). Rakouská vláda provedla významné reformy, které měly pozitivní dopad na další vývoj Vynnyk.

V roce 1786 zde vláda, na pozemcích patřícím rodině Glovinských, usadila 32 německých rodin z Bavorska, což vedlo k založení německé kolonie Weinbergen. Dalším 10 německým rodinám bylo přiděleno území mezi vesnicí Pidberizki a Vynnykami, čímž vznikla kolonie nazvaná Unterbergen. Byly zavedeny pozemkové a správní reformy, které podpořily rozvoj výroby. Stěžejní roli v dalším rozvoji Vynnyk sehrálo založení tabákové továrny, na území bývalého Vynnyckého hradu, v roce. 1779 Ta se následně stala největší manufakturou v Haliči.

19. století Na konci 19. století a na počátku 20. století začalo v Haliči duchovní a kulturní obrození, což se odrazilo v boji za nezávislý ukrajinský stát, zejména pak v letech 1918–1920. Řada obyvatel města se zúčastnila boje za samostatný ukrajinský stát v řadách legie USS.

V roce 1896 byla ve Vynnykách založena pobočka „Prosvita“ (občanská organizace, založená v roce 1868 ve Lvově, za účelem kulturního a vědeckého rozvoje, upevnění národního společenství a zvýšení národního povědomí ukrajinského lidu).

20. století V roce 1908 byla přes Vynnyky zprovozněna železniční větev Lvov – Pidzamče – Lyčakiv – Pidhajce. Kromě tabákové továrny bylo ve městě několik menších podniků, včetně pily, tesařské dílny, pivovaru, lihovaru, vápenky, cihelny a několika mlýnů.

V roce 1913 zde byl odhalen pomník k uctění Tarase Ševčenka, dle projektu O. Lušpinského. Tento pomník se stal jedním z prvních sochařských a veřejných pomníků Ševčenka na Ukrajině. Je vyroben z bílého pískovce, poprsí je umístěno na vysokém podstavci, orámovaném v půlkruhu dvěma bočními pilíři. Slavnostní otevření pomníku se uskutečnilo 28. září 1913. Během ukrajinsko-polské války v letech 1919–1920 byl pomník poškozen a v roce 1925 obnoven.

V období mezi dvěma světovými válkami byly Vynnyky součástí Druhé Polské republiky.

V roce 1925 mělo město asi 5000 obyvatel. Mezi občany bylo 3300 Poláků, 2150 Ukrajinců, 350 Židů a 200 Němců.

Po německém útoku na SSSR a obsazení města Wehrmachtem zde došlo k pogromu na Židy. O několik týdnů později byli židovští muži z Vynnyk převezeni do Pisek a tam zastřeleni. Židovky s dětmi byly zabity v roce 1942, pravděpodobně také v Piskech. V letech 1941–1943 byl ve Vynnykách pracovní tábor, jehož židovští vězni pracovali mj. při silničních pracích. V červenci 1943 Němci tábor zlikvidovali zavražděním vězňů.

Městské symboly Znak Znak města Vynnyky je oficiální heraldický symbol schválený 17. února 1992. Navrhli jej, na základě motivů dle staré pečeti, Andrij Grechyl a Ivan Svarnyk. Popis: ve zlatém poli je umístěn modrý hrozen se zeleným listem. Štít je orámován dekorativní kartuší a korunován stříbrnou městskou korunou.

Podnebí Klima ve Vynnykách je mírně kontinentální, s mírnými zimami a teplými léty. Vyznačuje se vyššími srážkami, v průměru 174 dnů srážek ročně. Nejméně v lednu a nejvíce v červenci, v průměru ročně spadne 740 mm srážek. Nejčastěji fouká západní vítr, méně často severovýchodní. Všechna roční období se vyznačují prudkými změnami atmosférického tlaku, teploty a vlhkosti vzduchu. Zimy jsou mírné, mrazy pod −20 °C jsou velmi vzácné. Jaro je chladné a deštivé, mrazy a sněžení se občas vyskytují až do začátku května. Léto je příjemné, nejčastější letní odpolední teploty jsou v rozmezí +20–25 °C, teploty nad +30 °C jsou výjimečné. V létě bývají často bouřky a prudké poklesy teploty během přechodu atmosférických front. Podzim je poměrně teplý a suchý.

Pamětihodnosti Kostel Vzkříšení Ježíše Krista (ukr. Церква Воскресіння Господа нашого Ісуса Христа, вулиця Тараса Шевченка 13); 49°48'41.983"N, 24°08'5.879"E

První zmínka o kostele ve Vynnykách pochází z roku 1515. Na místě tohoto původního, dřevěného, byl postaven nový, cihlový kostel, v klasicistním stylu. Byl dokončen a vysvěcen v roce 1842.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (ukr. Костел Внебовзяття Пресвятої Діви Марії, вул. Соломії Крушельницької, 16А); 49°48'46.184"N, 24°07'56.818"E

Stavba kostela začala v roce 1738 a trvala až do roku 1766. Pod sovětskou vládou byl kostel používán jako skladiště. V březnu 1993, po obnově a vysvěcení, začal kostel znovu sloužit věřícím.

Kostel Jana Křtitele (ukr. Церква Різдва святого Івана Хрестителя); 49°49'03.892"N, 24°08'45.715"E

Původně luteránský kostel, který v roce 1933 začala stavět německá komunita a dokončila ho v roce 1936. Od roku 1946 byla budova využívána jako sklad a později jako obchod s hospodářskými potřebami. 4. ledna 1998 byl kostel opět vysvěcen, získala ho řeckokatolická církev a dostal současné jméno.

Kostel svatých Vladimíra a Olgy (ukr. Церква святих Володимира і Ольги); 49°48'54.931"N, 24°08'2.096"E

Stavba kostela byla zahájena v roce 1991. Jedná se o zděný třípatrový, křížový kostel se sedmi kupolemi a zvonicí nad bránou. 29. července 2001 byl nově postavený kostel vysvěcen.

Vynnykovský hřbitov (ukr. Винниківський цвинтар); 49°48'37.504"N, 24°07'48.415"E

Ve Vynnykách je význačný městský hřbitov, kde se pohřbívá již od konce 18. století.

Starý hřbitov (tzv. německý) (ukr. Німецький цвинтар)

Nacházel se na území, kde je nyní park (ulice Sacharova). Nekropole fungovala v letech 1785–1944. Zde byli pohřbeni zejména němečtí obyvatelé Vynnyk. Hřbitov byl zničen sovětskými úřady na počátku 50. let.

Židovská synagoga Nacházela se na místě domu, který nyní stojí na adrese Ivana Franka 46. Byla poničena během německé okupace a k definitivnímu zničení došlo během sovětské okupace. Dodnes se zachovaly pouze zdi bývalé svatyně.

Významné osobnosti města Arend Karl (1815–po roce 1867), malíř Bajcar Andrij (1966), vědec-geograf, docent, kandidát geografických věd, vědecký pracovník geografie a historie města Vynnyky Banach-Twerdochlib Iryna (1918–2013), grafička, ilustrátorka Banach Pavlo (1869–1935), pedagog, spisovatel, veřejný činitel Branowski Ireneusz (1892–1936), voják, major Dmyterko Dmytro (1875–1930), učitel, lékař, vybudoval ve Vynnykách plicní sanatorium Dmyterko Ljubomyr (1911–1985), básník, prozaik, dramatik, literární kritik, veřejný činitel Domazar Zenon (1913–1943), vůdce OUN, popraven v Babín Jaru Doroš Julian (1909–1982), fotograf, umělec, průkopník ukrajinské kinematografie v Haliči, etnograf, místní historik; člen Ukrajinské fotografické společnosti Dunin-Borkowskyj Stanislav (1864–1934), polský šlechtic, hrabě, jezuitský mnich, filozof a badatel díla Borucha Spinozy Dutkievyč Andrij (1799–1866), řeckokatolický kněz, farář ve Vynnykách, rektor Všeobecného teologického semináře ve Lvově, člen metropolitní konzistoře Fedjuk Mykola (1885–1962), malíř, grafik, kritik umění, pedagog Fedorenko Viktor (1953), genetik, doktor biologických věd, profesor, vedoucí katedry genetiky a biotechnologie na univerzitě Ivana Franka ve Lvově Ferenčuk Jurij (1923–2014), člen OUN, voják UPA, politický vězeň, historik Florko Józef (1915–1945), kněz Girnjak Grigorij (1865–1945), kněz, děkan ve Vynnykách, jeden ze zakladatelů "Prosvitu" ve Vynnykách Golijan Volodymyr (1903-1996), voják OUN Grynevyčeva Katrja (1875-1947), spisovatelka Guzar-Levycká Olga (1860-1933), veřejná osobnost v Haliči, překladatelka her do ukrajinštiny Gryčko Jan Kierdej (???? – 1462), šlechtic, majitel Vynnyk v roce 1443 Kalynovyč Volodymyr (1884-1945), šlechtic, lingvista, publicista, profesor Lvovské univerzity (německá filologie), veřejná osobnost Kozak Mychailo (1888–1942), lékař, člen UGA (Ukrajinská haličská armáda) Kyjak Julian (1946), lékař, vědec, profesor a vedoucí katedry rodinného lékařství Kyjak Roman (1920–1998), aktivista ukrajinského osvobozeneckého hnutí a ukrajinské řeckokatolické církve Kyjak Taras (1944–2018), lingvista, veřejný a politický činitel, doktor filologie, profesor, vedoucí katedry teorie a praxe německého překladu na Filologickém ústavu Kyjevské národní univerzity Tarase Ševčenka Kyprijan Myron (1930–2019), divadelní umělec Lagodovskyj Alexander (1525–1574), jeden z nejslavnějších majitelů Vynnyk Laub Antonín (1792–1843), malíř, grafik, litograf, sběratel Levickyj Bohdan (1886–1962), právník Levickyj Jaroslav (1897-1961), právník, důstojník UGA, veřejný činitel Levickyj Volodymyr (1856-1938), veřejný a kulturní činitel, spisovatel, literární kritik, vydavatel Levkiv Taras (1940), keramik, grafik, čestný občan města Vynnyky] Lypa Ivan (1865–1923), lékař, spisovatel, veřejný činitel Magaljas Semen (1885–1978), důstojník, kulturně vzdělávací a vojenská osobnost Markevyč Myron (1951), fotbalista, trenér Megal Viktor (????–????), jeden z prvních emigrantů z Vynnyk do USA, veřejný činitel v Chicagu Miško Pylyp (1882–1959), pedagog, veřejný činitel Miško-Pastušenko Julie (1897–1937), básnířka, spisovatelka Ogienko Ivan – Ilarion (1882–1972), vědec, veřejný činitel, spisovatel, metropolita Ukrajinské autokefální pravoslavné církve, církevní historik Potočnjak Antin (1912–1984), kněz Ukrajinské řeckokatolické církve, aktivní účastník Prosvitu Potočnjak Rostislav (1948), fotbalista, trenér Rak Antin (1876–1958), právník, soudce, veřejný činitel Rak Jaroslav (1908–1989), právník, politik Rak Sofia (1882–1963), veřejný činitel Reyman Robert (1875–1944), voják, polský brigádní generál Rosołowicz Jerzy (1928–1982), malíř, teoretik Sardak Grygorij (1916–2001), chirurg, profesor, průkopník cévní chirurgie