alt=Autorské čtení Mariana Pally v Luhačovicích, 2022|náhled|Autorské čtení Mariana Pally v Luhačovicích, 2022Marian Palla (* 30. července 1953 Košice) je český prozaik, básník, výtvarník, vysokoškolský pedagog, publicista a recesista.
Životopis Marian Palla se narodil do rodiny architekta a lékařky. Matka Ludmila, rozená Pařízková, pocházela z Luhačovic a mohla vystudovat obor lékařství pouze v Košicích. Záhy se rodina přestěhovala do Brna. Marian studoval gymnázium na Křenové ulici v Brně. Zároveň chodil do Lidové školy umění, kde hrál na kytaru. Učitel hry na harmoniku ho přemluvil, aby začal hrát na kontrabas a mohl tak vystupovat s jeho orchestrem harmonikářů. Rodiče v té době získali půdní ateliér, kde se mohl učit hrát na kontrabas a zároveň začal jako samouk malovat.
S otcem, který také maloval a hrál na housle, chodil na koncerty a výstavy. Rodina Pallů se zajímala o umění. Navštěvovali je brněnští architekti, malíři i básníci jako byli Jan Skácel nebo Oldřich Mikulášek.
Během studia na gymnáziu se na radu otce přihlásil na brněnskou Státní konzervatoř. Byl přijat a nastoupil do druhého ročníku oboru hra na kontrabas. V roce 1969 se s přáteli účastnil demonstrace k prvnímu výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy. Byli zatčeni a odvezeni na služebnu policie. Měl štěstí, byl poslán domů, ale kamarádovi zakázali studovat a byl dva měsíce ve vyšetřovací vazbě.
Mezi lety 1970–1975 vystudoval hru na kontrabas na Státní konzervatoři. V období normalizace bylo aktuální umění umlčeno. V ateliéru pořádal se svými přáteli výtvarníky a hudebníky přednášky, výstavy a semináře. Přednášeli zde například filozof Petr Rezek, výtvarník Pavel Büchler a další. Po ukončení konzervatoře byl povolán k výkonu základní vojenské služby do Tábora , i když prošel konkurzem do pražského Armádního uměleckého souboru. Podat odvolání mu zabránil jeho učitel z konzervatoře Josef Hanák, který se dozvěděl, že Pallův ateliér je sledován.
Po ukončení vojenské služby nastoupil, po absolvování konkurzu, do operního orchestru Janáčkova divadla. Patnáct let zde hrál na kontrabas. Postupně se začal věnovat výtvarné tvorbě a happeningu. Ukázky své tvorby prezentoval v brněnském Studentském klubu Křenová v říjnu roku 1980.
Začátkem osmdesátých let 20. století se přestěhoval do domku v Rousínově.
V roce 2000 absolvoval Atelier multimédií, konceptu a environmentu na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického. Je též autorem řady knih, jednu z nich na sci-fi námět s mimozemšťany určenou pro děti napsal společně s Janem Jiráněm (Ve znamení hada). Byla vydána i jako zvuková nahrávka.
Mezi lety 1994–2011 působil jako pedagog na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Učil zde dvacet let jako odborný asistent a později obhájil titul docent.
V roce 2025 bydlel a tvořil ve svém domě – ateliéru ve Střelicích u Brna.
Tvorba Od konce sedmdesátých let 20. století byly jeho různé umělecké projevy označovány termínem konceptuální umění. V roce 1980 například pořádal Dvacetičtyřhodinové malování obrazu, o kterém informoval jedenáct přátel s instrukcemi, jak se mají chovat, když v této době přijdou (uvaření čaje, pořízení fotografie atd.). Po přestěhování do Rousínova začal průběh svých privátnějších a soukromých akcí zaznamenávat do autorských knih a následně prezentovat zápisky. Například si v roce 1982 pořizoval zápisky z pravidelného pozorování kamene.
Vydal řadu knih poezie a prózy, například Jak zalichotit tlusté ženě (1996), Kdyby byl krtek velkej jako prase (1997), Zápisky uklízečky Maud (2000), Teplé škvarky (2007), Njkpůúp kkléedc(2011), Naivní konceptualista a slepice (2014), Smrad škvařeného fousu (2022).
V jeho ateliérových dílech převládá naturální barevnost s odstíny hnědé, béžové a bílé. Od osmdesátých let 20. století začal malovat hlínou. Hlínu také používá na psaní textů, modelování objektů (např. nábytkový set skládající se z křesla a odkládacího stolku) a tvoří asambláže. Lze jej zařadit do brněnské skupiny, vzniklé v roce 1971 kolem Jiřího Valocha, kdy se sním seznámil. Účastnil se se svým obrazem Příroda výstavy Mladých brněnských výtvarníků a Jiřího Valocha zaujal. Sám se označuje za naivního konceptuálního umělce. Jeho ranná tvorba vycházela ze dvou protikladů. Vážnost, která se objevovala v kreslicích performancích (Na tomto obraze jsem existoval dva dny a snědl 7799 zrnek rýže, 24 hodin, Cesta za dotykem, Kresby čajem ad.), a naivity přítomné v jeho malbách (Moji rodiče, Příroda ad.).
Před Sametovou revolucí patřil k zakladatelům skupiny Měkkohlaví, polemizujícími se skupinou Tvrdohlaví.
Má za sebou řadu výstav v České republice i v zahraničí. Jeho díla jsou součástí sbírek Národní galerie v Praze, Východočeské galerie v Pardubicích, Muzea umění v Olomouci a Moravské galerie v Brně.
V roce 2003 se stal historicky prvním mistrem České republiky ve slam poetry. V roce 2016 získal výtvarnou Cenu Michala Ranného.
V září roku 2016 se uskutečnila jeho výstava Malbu hlínou – klacky zubama v Domě umění města Brna.
V první polovině roku 2024 uskutečnila brněnská Fait Gallery retrospektivní výstavu umělce „malé nekonečno“.
Výstavy Skupinových výstav a performancí se od roku 1979 účastnil v Rakousku, Německu, Francii, Holandsku, Polsku a Spojených státech amerických.
Samostatné výstavy
1980 – Klub Křenová, Brno 1987 – Galerie Na bidýlku, Brno 1988 – KS Blatiny, Praha 1988 – Galerie Studio, Opava 1989 – Galerie mladých, Olomouc 1993 – Galerie Sýpka u Brna
Spříznění autoři Jiří Šigut Milan Maur Miloš Šejn Olga Karlíková Vendula Chalánková
Odkazy
Reference
Externí odkazy
http://marianpalla.cz – osobní stránky
Díla Mariana Pally ve sbírce Moravské galerie Brno
Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:Čeští básníci 20. století Kategorie:Čeští básníci 21. století Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Slameři Kategorie:Konceptuální umění Kategorie:Umělci z Brna Kategorie:Výtvarníci z Brna Kategorie:Vysokoškolští pedagogové Kategorie:Narození v roce 1953 Kategorie:Narození 30. července Kategorie:Narození v Košicích Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži