vpravo|náhled|280px|Oltářní retabulum hlavního oltáře Chrámu svatého Jakuba v Levoči. Oltářní skříň vyplňují postavy Panny Marie, sv. Jakuba (vlevo) a sv. Jana Evangelisty. Křídla oltáře zachycují biblické scény: vlevo nahoře - Rozeslání apoštolů do světa, vlevo dole - Stětí sv. Jakuba, vpravo nahoře - sv. Jan na ostrově Patmos, vpravo dole - Mučení sv. Jana. V predelle oltáře skupina Poslední večeře
Hlavní oltář kostela sv. Jakuba Staršího v Levoči (zasvěcený Panně Marii a svatému Jakubovi Apoštolovi) je pozdně gotická sakrální památka, dílo mimořádné umělecké a historické hodnoty; je nejcennějším a nejobdivovanějším chrámovým artefaktem. Již při vstupu do kostela upoutá každého návštěvníka nejen svou monumentalitou ale i výtvarným provedením. Se svou výškou – 18,62 metru jde o nejvyšší pozdně křídlový oltář na světě – a šířkou – 6,27 metru – majestátně vyplňuje prostor závěru chrámového presbytáře. Jeho oltářní retabulum patří k největším uměleckým dílům svého druhu v zaalpské Evropě.
Vznik oltáře Předchůdcem dnešního oltáře byl oltář, jehož vznik se váže na počátek stavby farního kostela v první polovině 14. století. Jeho vzhled neznáme; zachovaly se segmenty – sochy dvanácti apoštolů a oltářní menza – a byly sekundárně zakomponovány do nového oltáře. Ten podle dobových záznamů vznikal v několika etapách mezi lety 1508 – 1517. Základní řezbářská část pochází z let 1508 – 1510; závěrečné zlacení a polychromování se realizovalo až o několik let později. Řezbářské práce oltáře jsou dílem Mistra Pavla z Levoče a jeho dílny, malby na křídlech se připisují mistru Hansi Molerovi.
Okolnosti vzniku Období kolem přelomu 15. a 16. století znamenalo v dějinách města dobu mimořádného rozmachu, což se odrazilo v růstu životní úrovně jeho obyvatel. Ti se kromě zhodnocování města a svých obydlí zaměřili na novou, honosnější výzdobu farního chrámu. Jednotlivci, řemeslné cechy, náboženská bratrstva a spolky i samotné město se podíleli na fundacích oltářů v chrámu, kterými se již od šedesátých let 15. století zaplňoval chrámový interiér. V kontrastu s nádherou a velkolepostí nových vedlejších oltářů vyzníval presbytář s původním hlavním oltářem zastarale. Proto městská rada s farou rozhodla počátkem 16. století o postavení nového hlavního oltáře.
Hlavní oltář v číslech <small>Výška oltáře: <small>18,62 m <small>Výška retabula: <small>6,75 m <small>Výška predelly: <small>1,68 m <small>Výška archy: <small>4,33 m <small>Výška fiálového nástavce: <small>10,74 m <small>Šířka oltáře: <small>6,27 m <small>Šířka předěly: <small>3,41 m <small>Šířka archy: <small>2,60 m <small>Hloubka predely: <small>0,70 m
Nový hlavní oltář neměl být pouze nejvýznamnějším článkem chrámového interiéru a ústředním bodem jeho kultu; měl vyjadřovat hrdé sebevědomí jeho obyvatel a poukazovat na význam nejdůležitějšího města Spiše.
Objednatel oltáře, kterým byl tehdejší levočský farář Jan (Johannes) Henckel, měl již při zadávání objednávky jasnou představu o vzhledu finálního díla. Předlohou měl být již tehdy slavný mariánský hlavní oltář krakovské Baziliky Nanebevzetí Panny Marie (známé jako Kościół Mariacki), vrcholné dílo vynikajícího norimberského sochaře Veita Stosse. Podíl na vzniku oltáře měl i levočský rychtář Melchior Messingschläger, který kromě toho, že v roce 1503 stál v čele městské rady, v letech 1512 – 1522 působil jako správce levočské farnosti a od roku 1517 stál spolu s Mistrem Pavlem a malířem Hansem Molerem na čele Bratrstva Kristova těla.
Mistr Pavel a jeho vrcholné dílo Práce na novém oltáři zadavatelé svěřili řezbáři Mistru Pavlovi, který se někdy po roce 1500, pravděpodobně na pozvání Jana Turza, usadil ve městě. Spoluautorsky se na tvorbě oltáře podílela Pavlova umělecká dílna.
Hlavní oltář Chrámu svatého Jakuba je jediným dílem, při kterém je autorství Mistra Pavla, doložené písemnou zprávou, nezpochybnitelné. Je to současně i umělcovo vrcholné dílo.
Obecně lze říci, že záznamy týkající se osoby autora oltáře jsou poměrně skoupé. Až téměř do konce 19. století bylo jeho jméno neznámé. Zapříčinil to fakt, že v roce 1550 zachvátil Levoču velký požár, kterému padla za oběť nejen velká část města ale i městský archiv. Až v sedmdesátých letech 19. století na autora hlavního oltáře farního kostela upozornil nápis na jedné z náhrobních desek. Probošt levočské farnosti Pavol Still při studiu nápisů na zachovaných náhrobních deskách objevil na epitafu, který dal v roce 1621 zhotovit místní kameník a stavitel Martin (Martinus) Urbanovitz své manželce Markétě, Pavlovo jméno a řemeslo (Pauli sculptoris). Z náhrobní desky se dozvídáme, že Martinova manželka byla vnučkou sochaře Pavla, který vytvořil levočský hlavní oltář.
Výňatek z textu Urbanovitzova epitafu:
<small>ANNO 1621 MARTINUS URBANOVITZ<small>Roku 1621 Martin Urbanovitz <small>STATUARIUS LAPICIDA ET MURATOS<small>kameník, sochař a zedník <small>CIVIS HUIUS REIPUBLICAE LEUTSCHO<small>občan tohoto města Levoča<small>…<small>MARGARETHAE FILIAE OLIM WOLF<small>Markétě, dceři Wolfangel<small>GANGI… <small>PAULI SCULPTOR FILIAE QUI SUPREMUM AL<small>vnučka sochaře Pavla, který vyřezal<small>TARE ECCLESIAE HUIUS SCULPSIT QUACUM<small>hlavní oltář tohoto kostela<small>… …
(Pozn.: Matka Markéty, též Margita a dcera Mistra Pavla, byla vdaná za kameníka a stavitele Wolfganga Kleina pocházejícího ze severního Bavorska.)
Tento údaj o Pavlovi byl dlouho jediným spolehlivým pramenem uvádějícím jméno autora oltáře a ozřejmujícím i jeho rodinné vztahy, ale neposkytoval žádný podklad pro dataci vzniku oltáře.
O tom, že v Levoči žil řezbář jménem Pavel existuje několik záznamů týkajících se osoby Paula Schnitzera, tj. Pavla řezbáře (v němčině Schnitzer znamená řezbář), kterého lze s Mistrem Pavlem ztotožnit. Důležitým zdrojem poznatků jsou záznamy společenství zvaného Bratrstvo Kristova těla (Fraternitas Corporate Cristi), které bylo v Levoči založeno v roce 1402 jako jeden ze sedmi nábožensko společenských spolků ve městě. S činností Bratrstva souvisí i nejstarší písemný doklad o Mistru Pavlovi. Pochází z roku 1506 a hovoří se v něm o přijetí nových členů do spolku, z nichž každý musel zaplatit poplatek jeden zlatý. Jedním z nově přijatých členů uvedených v seznamu byl Pavel. V jiném dokumentu – zápisu Bratrstva z roku 1515 – se uvádí, že v uvedeném roce zvolili Pavla do jeho předsednictva.
I z některých dalších historických záznamů se dozvídáme o životě a působení řezbáře Pavla v Levoči:
List levočského malíře Theofila Stanzela psaný 1. 8. 1523 do Bardejova Záznam v Levočské kronice Gaspara Haina, kde se v seznamu městských radních z roku 1525 vzpomíná Paul Schnitzer Daňový soupis obyvatel Levoče z roku 1542, kde se vzpomíná vdova po Paulovi Schnitzerovi
Z těchto záznamem tedy vyplývá, že řezbář Pavel byl ve městě veřejně činný v rozpětí let 1506 – 1542; v uvedeném roce již nežil. Předpokládá se, že v době prací na oltáři musel být zralým umělcem a váženým levočským občanem.
Popis oltáře Gotický hlavní oltář Chrámu svatého Jakuba je typem tzv. triptychového oltáře. Celý je zhotoven z lipového dřeva. Retabulum je tvořeno skříní (oltářní archou) a dvěma uzavíratelnými pohyblivými křídly; za nimi po obou stranách jsou pevné postranice – fixní křídla, takže i při zavření skříně zůstává soustava triptychu nezměněna.
Téměř všechny plastiky a reliéfy, které tvoří výzdobu hlavního oltáře jsou vyhotoveny podle předloh. Týká se to i větších kompozičních celků (predella, retabulum) a nakonec i celého oltáře. Předpokládá se, že přímým vzorem levočského retabula bylo retabulum tzv. Schwabašského oltáře (dílo norimberské umělecké dílny Michaela Wolgemuta z roku 1506) v evangelickém farním Kostele svatého Jana a Martina ve Schwabachu nedaleko Norimberku. Pod bezprostředním vlivem tohoto oltáře vznikla i predella levočského oltáře s Poslední večeří.
Oltářní skříň vpravo|náhled|280px|Předlohou levočského oltáře je hlavní oltář krakovské Baziliky Nanebevzetí Panny Marie, dílo norimberského mistra Veita Stosse Ústřední částí oltáře je archa. Jde o trojrozměrnou architekturu, uprostřed níž pod baldachýnem tvořeným spletí gotických fiál stojí Panna Maria na půlměsíci s Ježíškem v náručí; po jejích stranách apoštolové – svatý Jakub jako patron kostela (po Mariině pravé straně) a svatý Jan Evangelista. Realistické ztvárnění postav v nadživotní velikosti – socha Panny Marie je vysoká 2,47 metru, svatého Jakuba 2,32 metru a svatého Jana 2,30 m – dokazuje mistrovo nadání a zručnost vtělit náboženské myšlenky do postav odpozorovaných ze skutečného života. Pannu Marii Mistr Pavol zachytil jako krásnou štíhlou ženu ve zralém věku. V pravé ruce drží žezlo, které ji spolu s korunou nad její hlavou v rukou andělů charakterizuje jako Královnu nebes (Regina Coeli). Na levé ruce jí sedí Ježíšek, který v levé ruce drží jablko, pravou ručkou žehná. Postava svatého Jakuba s neodmyslitelnou mušlí na jeho čepici a poutní holí v ruce představuje zralého muže. Svatý Jan s typicky dívčí jemnou tváří a kudrnatými dlouhými vlasy drží v levé ruce kalich s vylézajícím hadem.
Postava svatého Jakuba v oltářní skříni reflektuje jednu z vynikajících prací Veita Stosse, sochu svatého Rocha ve florentské bazilice Santissima Annunziata. Svatý Jan zase napodobuje schéma sochy svatého Jana Křtitele na hlavním oltáři výše zmíněného evangelického kostela ve Schwabachu.
Čtyři relativně malé postavy (výška 21 centimetrů) nad Madonou a oběma apoštoly představují čtyři západní církevní otce – svatého Řehoře Velikého, svatého Jeronýma, svatého Augustina a svatého Ambrože.
Bohatě profilovaná, konstrukčně složitá architektura hlavního oltáře vrcholí mohutným a vysokým nástavcem z fiálových krabů, baldachýnů a rozvilin, sahajícím až ke klenbě, ve kterém jsou v nikách zakomponovány postavy dvanácti apoštolů, pocházejících pravděpodobně z původního oltáře z let 1340 – 1360. Tři hlavní fiálové věže, krajní nižší věžičky a další fiály jsou pospojovány opěrnými oblouky do odstupňovaných etáží.
Reliéfy na oltářních křídlech Reliéfy na oltářních křídlech spolu s obrazy na postní straně křídel tvoří souvislý myšlenkový celek. Jeho úvodní částí je predella se známou scénou Poslední večeře, kterou podle liturgického kalendáře začínají pašije.
Výjevy na reliéfní straně oltářních křídel se vážou k postavám obou apoštolů v oltářní skříni. Zde epický děj započatý Poslední večeří pokračuje scénami ze života svatého Jakuba a svatého Jana Evangelisty. Levé křídlo oltáře obsahuje scény ze života svatého Jakuba – nahoře Rozeslání apoštolů do světa, dole Stětí svatého Jakuba, pravé výjevy ze života svatého Jana – nahoře Svatý Jan na ostrově Patmos, dole martyrium svatého Jana.
Scéna Rozeslání apoštolů do světa představuje Ježíšovy učedníky, jak se po Kristově smrti loučí a rozcházejí do světa hlásat evangelium. Je zde současně jediná scéna, na níž jsou zachyceni všichni apoštolové. Jejich další osudy jsou podány pouze zkratkovitě, na příbězích dvou z nich – Jakuba a Jana. Spodní levý výjev Stětí svatého Jakuba přibližuje scénu, kdy byl svatý Jakub popraven. Podle tradice se tak stalo za vlády krále Heroda Agrippy I. V Jeruzalémě v roce 44.
Svatému Janovi evangelistovi jsou věnovány reliéfy pravého oltářního křídla. Janovy osudy zde začínají výjevem Martyrium svatého Jana na spodním reliéfu. Jan údajně nechtěl v Římě obětovat pohanským bohům a proto byl kolem roku 100 před branou zv. Porta Latina mučen v kotli s vařícím olejem. Toto mučení mu však neublížilo a zůstal nezraněn; olej se dokonce proměnil na osvěžující koupel. Za trest byl Jan vypovězen na ostrov Patmos. Tam ho zobrazuje poslední, vrchní reliéf pravého oltářního křídla, na kterém píše svou slavnou Apokalypsu. Je zachycen ve chvíli, kdy upírá pohled na Pannu Marii, která se mu zjevila v oblacích.