Laparoskopie (z lat. laparoscopium, z řec. λᾰπάρᾱ „slabina“ + σκοπέειν „hledět, pozorovat“, ve významu prozkoumání břicha) je endoskopická operační metoda břišní chirurgie, při které se pomocí endoskopických nástrojů pod kontrolou kamery provádějí operace orgánů břišní dutiny. Kamera pro laparoskopii se nazývá laparoskop (zastarale břichohled).
Řadí se mezi relativně nové metody diagnostiky a léčby v chirurgii a jiných oborech, přestože je známa již téměř 100 let, i když ne v takové formě, jak funguje dnes. V běžné medicínské praxi se využívá pouze přibližně 20 let.
Mezi nejčastější laparoskopické operace patří cholecystektomie (odstranění žlučníku), hernioplastika (plastika kýly), apendektomie (odstranění apendixu – červovitého přívěsku slepého střeva). S postupným rozvojem endoskopické techniky se rozvíjí i spektrum laparoskopické operativy. Dnes se v moderní chirurgii laparoskopicky operují téměř všechny orgány břišní dutiny.
Možnosti použití laparoskopie:
V chirurgii Terapeutická laparoskopie cholecystektomie – odstranění žlučníku hernioplastika – (hernie, lat. kýla), operace kýly apendektomie – odstranění červovitého přívěsku slepého střeva fundoplikace žaludku ošetření perforovaného žaludečního vředu resekce žaludku resekce tenkého a tlustého střeva resekce jater splenektomie – odstranění sleziny
V gynekologii operace při sterilitě sterilizace laparoskopická myomektomie – odstranění myomu laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie – odstranění dělohy operace mimoděložního těhotenství
V urologii laparoskopická nefrektomie – (nephros, řec. ledvina), odstranění ledviny pyelopastika – plastická úprava ledvinné pánvičky prostatektomie – odstranění prostaty cystektomie – odstranění močového měchýře
Dějiny První známé vyšetření břišní dutiny přes „klíčovou dírku" uskutečnil roku 1901 Georg Kelling, sice u psa, ale princip napuštění vzduchu a poté vyšetření dutiny břišní za zrakové kontroly zůstal stejný a dál se už jen zdokonaloval. Techniku nazval coelioskopie (coelion, z lat. útroby).
Zanedlouho nastal rozvoj techniky, zdokonalování nástrojů a přístrojů. První vyšetření břišní dutiny u člověka vykonal Dimitrij Ott v r. 1901 za použití světla a zrcadla přes malý nářez břišní stěny. Název laparoskopie jako první použil Heinz Christian Jacobaeus v r. 1910, který referoval o vyšetření hrudníku pomocí endoskopické techniky a nazval jej laparotorakoskopie. Dalšími průkopníky byli G. Berci, A. Cushieri, Kurt Semm, M. Classen, M. Demling, N. Soehendr a Buess. První laparoskopickou operaci, a to apendektomii, uskutečnil německý gynekolog Kurt Semm v r. 1982. Ta však nezaznamenala takový úspěch jako laparoskopická cholecystektomie. Práce o ní, kterou napsal Phillipe Murett v r. 1987, vzbudila pozornost odborné veřejnosti a našla své následovníky. O laparoskopické cholecystektomii referoval však již v r. 1985 Erich Mühe.
Zlatý věk laparoskopie v chirurgii nastal v 90. letech, postupně se rozšířila i do dalších oborů jako je gynekologie a urologie. Rozšířilo se spektrum a indikace výkonů. V posledních letech se do laparoskopické chirurgie zavádí robotizace, která je na rozdíl od konvenční laparoskopie omezena z ekonomických důvodů.
Laparoskopický postup 1. založení kapnoperitonea – pomocí Veressovy jehly se břišní dutina naplní CO2 do tlaku 8-15 mmHg v závislosti na druhu operace. Při zavádění kapnoperitonea je třeba včas rozpoznat možné komplikace, jako je nafouknutí podkožního vaziva nebo napíchnutí střeva
2. zavedení laparoskopu – nejčastěji v okolí pupku (nad/pod) se zavede trokar a pak laparoskop – speciálně upravená kamera se studeným světlem na bázi optických vláken, se sklonem zorného pole kamery nejčastěji 30°, což umožní operatérovi „vidět za roh"
3. zavedení dalších nástrojů – pod kontrolou kamery se zavedou trokary – speciální vodiče laparoskopických nástrojů z kovu nebo plastu, ve kterých jsou zavedeny laparonástroje (kleště, držáky, disektory…)
4. provedení operace
5. vytažení nástrojů a trokarů pod kontrolou kamery, zašití kůže břišní stěny
Výhody Menší stresová reakce organismu při operaci Malá operační rána a z toho vyplývající kratší rekonvalescence, pooperační bolesti a lepší kosmetický efekt Preciznější preparace a následné menší poškození struktur a tkání Menší ztráta krve Detailnější pohled Možnost vizuálně prohlédnout ostatní orgány břišní dutiny Zůstává možnost přejít ke klasickému řezu v případě komplikací
Nevýhody Poruchy cirkulace a zvýšené hodnoty CO2 v krvi během operace Omezené možnosti operování pokročilejších onemocnění – hlavně zánětlivých a nádorových Nemožnost „osahat" ostatní orgány – vyšetření orgánů pohmatem (střevo, játra, děloha, vaječníky, močový měchýř, pankreas, žaludek) z důvodu prevence nádorového onemocnění Poranění vzniklá při zavádění kapnoperitonea a trokaru: Poškození podkožního vaziva, jeho pohmoždění, popřípadě nekróza Poranění nitrobřišních orgánů
Laparoskopické nástroje Laparoskop – speciálně upravená kamera se studeným světlem na bázi optických vláken, se sklonem zorného pole kamery nejčastěji 30° Trokar – kovový, plastový (jednorázový) Kleště Nůžky Skalpel
Reference
Související články Endoskopie
Externí odkazy
Kategorie:Lékařství Kategorie:Chirurgie