Petr z Aspeltu (asi 1250 – 2. června 1320, Mohuč, Svatá říše římská) byl mohučský arcibiskup.
Život
Mládí a studia náhled|Náhrobek Petra z Aspeltu v mohučském dómu Pocházel z významné patricijské rodiny ministeriála Gebharta z Aspeltu v Trevíru, z okruhu opatství sv. Maximina. Odešel na studia do Bologni a v letech 1261–1262 patrně studoval práva na univerzitě v Padově a dále v Paříži medicínu, teologii a filozofii.
Praxe Vstoupil do duchovního stavu, v letech 1280–1282 byl farářem v Riolu a Birtlingenu. Roku 1286 byl jmenován kanovníkem katedrály v Mohuči. Zároveň se stal osobním lékařem a kaplanem císaře Rudolfa I. Habsburského. V roce 1289 se poprvé objevil v Praze, poté byl jmenován II. protonotářem českého krále Václava II. a roku 1291 také vyšehradským kanovníkem. V letech 1292 získal také místo kanovníka vratislavského. Od roku 1295 se stal rádcem a v letech 1297–1305 kancléřem krále Václava II., jenž mu svěřil řízení zahraniční politiky, s tím automaticky byl spojen úřad probošta Vyšehradské kapituly. Současně jej v březnu 1297 papež Bonifác VIII. jmenoval biskupem v Basileji. Po vyostření politických vztahů Lucemburků a Francouzů s Habsburky byl cestou do Francie roku 1304 zajat příznivci Albrechta I. Habsburského a propuštěn až po půl roce a zaplacení výkupného. Po vymření Přemyslovců po meči opustil České království. Papež Klement V. ho 10. listopadu roku 1306 jmenoval do jedné z nejvyšších říšských duchovenských funkcí – mohučského arcibiskupa, tento úřad byl zároveň spojen s funkcí kurfiřta. Po zavraždění Albrechta I. se odklonil od Habsburků a orientoval se na Francii. Za arcibiskupa trevírského prosadil Balduina Lucemburského a za římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Lucemburského. 1. září 1310 vykonal v dómu ve Špýru svatební obřad Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. 7. února 1311 oba manžele v pražské bazilice sv. Víta korunoval českým králem a královnou. Za to si vyžádal odměnu 1000 hřiven stříbra, zlatý trůn a drahocenné relikviáře z přemyslovského dědictví.
Poté, co se Jindřich VII. Lucemburský stal v roce 1312 císařem Svaté říše římské, byl jeho poradcem. V Cáchách dne 25. listopadu 1314 korunoval Ludvíka Bavorského římským králem.
Na žádost císaře Svaté říše římské Jindřicha VII. Lucemburského se vrátil spolu s mladým českým králem Janem Lucemburským do Čech, kde se stal správcem království a poručníkem mladého krále. Pomáhal rovnat spory s českou šlechtou a panem Jindřichem z Lipé, zároveň upevnil vládu Jana Lucemburského v Čechách. Dne 30. května 1316 pokřtil v pražské bazilice sv. Víta čerstvě narozeného králova syna Václava, pozdějšího Karla IV. Petr z Aspeltu patřil k nejlepším diplomatům Evropy na přelomu 13. a 14. století.
Životní data 1261–1262 – student univerzity v Padově, pod vedením rektora Heinricha ze Sv. Petronilly vypracoval první stanovy univerzity 1278 – titul Meister medicus expertissimusDavid Kirt, Magistr, dvorní kaplan a lékař, in:Královský sňatek, Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský 1310, s. 380-385 1280 – farář v Riolu 1286 – osobní lékař a kaplan císaře Rudolfa I. Habsburského. 1292 – seznámen s králem Václavem II., stal se jeho rádcem a navázal první diplomatické styky s cisterciáckými opaty ze Sedlce a Zbraslavi 1296 – zvolen basilejským biskupem, funkci vykonával do roku 1306 1297 – nejvyšší kancléř Království českého, lékař a (protonotář) krále Václava II., zároveň probošt Královské kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě 1306 – po smrti Václava III., tj. vymření Přemyslovců po meči, opustil český dvůr, byl zvolen mohučským arcibiskupem; mimo jiné v Německu při zasedání synody v Mohuči vedl templářský řád 1308 – spolu s arcibiskupy kolínským a trevírským prosadil na trůn Svaté říše římské krále Jindřicha VII. Lucemburského 1310 – 1. září vykonal v dómu ve Špýru svatební obřad Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny 1310 – s Janem Lucemburským a Eliškou se vrátil do českých zemí, triumfálně vstoupili do Prahy; pomáhal urovnávat konflikty s českou šlechtou 1311 – 7. února v bazilice sv. Víta na Pražském hradě korunoval Jana Lucemburského českým králem a Elišku českou královnou 1313 – po smrti Jindřicha VII. doporučil Janu Lucemburskému odmítnout římský trůn a podpořil volbu Ludvíka Bavora 1319 – 21. února sepsal testament, finance a knihy odkázal synovci Johannovi z Trevíru; liturgické předměty, relikvie a klenoty odkázal mohučskému dómu 1320 – zemřel v Mohuči a byl pohřben v chóru tamního dómu
Odkazy
Reference
Literatura Ottův slovník naučný, heslo z Aspeltu, Petr. Královský sňatek, Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský 1310, Klára Benešovská (ed.). Gallery Praha 2010, , kapitoly V.2, V.3, V.4, Petr z Aspeltu. Julius Heinemann, Peter von Aspelt als Kirchenfürst und Staatsmann. Ein Beitrag zur Geschichte Deutschlands im 13. und 14. Jahrhundert. Berlin 1875 Ernst Vogt (ed.), Regesten der Erzbischöfe von Mainz (von 1289 bis 1396), Abth.I/1, Leipzig 1913, dotisk 1970, s. 171-436.
Externí odkazy Toulky českou minulostí
Kategorie:Mohučští arcibiskupové Kategorie:Basilejští biskupové Kategorie:Probošti vyšehradské kapituly Kategorie:Vratislavští kanovníci Kategorie:Lékaři Kategorie:Diplomaté Kategorie:Narození ve 13. století Kategorie:Narození v Lucembursku Kategorie:Úmrtí v roce 1320 Kategorie:Úmrtí v Mohuči Kategorie:Pohřbení v katedrále v Mohuči Kategorie:Muži