Bzovík je původně benediktinský (později premonstrátský) klášter přestavěný na pevnost (hrad), nedaleko obce Bzovík v okrese Krupina v Banskobystrickém kraji.
Objekt Bzovíckého kláštera je důkazem toho, že někdy určit jednoznačně druh stavební památky není jednoduché. Kláštery bývaly v historii často terčem útoků nepřátel a to vyvolalo nutnost jejich přestavby na opevněné objekty nebo pevnosti. V oblasti, která se dostala v 16. století do sféry přímého ohrožení tureckým nebezpečím, se urychleným tempem opevňovala města a později i oba nejstarší hornouherské (slovenské) kláštery v Hronském Beňadiku a v Bzovíku.
Historie left|thumb|Nádvoří kláštera left|thumb|Letecký pohled na klášter
Klášter v Bzovíku vznikl v první polovině 12. století. Původně šlo o benediktinský klášter zasvěcený prvnímu uherskému králi svatému Štěpánovi. Za jeho zakladatele je považován příslušník rodu Hunt-Poznanů, kníže Lampert.
Románský dvouvěžový kostel, ke kterému přibyla později po dostavbách klášterní budova s rajským dvorem a křížovou chodbou, byl jednou ze slovenských nejvýznamnějších románských stavebních památek. Kostel s klášterem se v průběhu 15. století často stával terčem útoků; vícekrát objekt vyhořel, načež byl opraven a postupem času částečně přestavěn.
Do centra pozornosti se klášter dostal po bitvě u Moháče. Jeho majitelem byl v uvedeném období jeden z oligarchů středního Slovenska, Zikmund Balaša – příslušník rodu Balašů, který později nechvalně proslul nejen v majetkových sporech mezi šlechtou, ale zejména bezohlednou krutostí vůči poddaným.
Zikmund klášter obsadil v roce 1530, a když zemský sněm rozhodl o obranných opatřeních země, začal budovat opevnění. Konec výstavby dokládají letopočty 1546 v nadpraží portálů nárožních bašt. Původní klášter také rozšířil o nové jižní obytné křídlo, přičemž byl zbořen starý kostel. Zůstala z něj stát jen severní věž upravená na pozorovatelnu a sakristie, která začala plnit funkci hradní kaple. V roce 1620 hrad vyhořel.
Roku 1678 se Bzovik vrátil do majetku církve a biskup Juraj Pohronec-Slepčiansky nechal pevnost pozdně renesančně přestavět. Upravovány byly zejména obytné budovy, které získaly nárožní arkýře, a pravděpodobně tehdy byly zvýšeny tři bašty o horní podlaží. V roce 1678 jej dobyli povstalci Imricha Tökölyho.
Další období už spělo k jeho zániku. Po krátkém vlastnictví řádu jezuitů a ostřihomského arcibiskupa začal objekt začátkem 19. století pustnout. Poslední ránu v procesu chátrání mu uštědřily boje během druhé světové války i následné ničení místními obyvateli.
Popis Budovy kláštera byly zbořeny v polovině 20. století a zůstaly z nich jen nevelká torza zdí. Dobře dochovaný je fortifikační systém se čtveřicí nárožních bašt spojených hradbou a s vnějším příkopem. Hradby měly tři obranné úrovně. Nejnižší tvořily střílny v úrovni terénu. Další dvě úrovně měly charakter ochozů propojených s odpovídajícími podlažími bašt. Všechny bašty mají podkovovitý půdorys, měly dvě obranná podlaží se střílnami pro menší palné zbraně. V horním podlaží byly vytápěné obytné prostory, které však zároveň plnily obrannou funkci. Největší bašta stojí v severozápadním nároží a chrání vstup do pevnosti. Dvě obytně-obranná vytápěná podlaží v ní mají okenní výklenky vybavené sedátky a jsou spojena schodištěm v síle zdiva. V nadpraží vstupních portálů bašt je kromě letopočtu 1546 umístěn také erb rodu Balašů a iniciály stavebníka. Vnější strany bašt měly hrubé omítky, okolo střílen zdobené sgrafity.
Odkazy Reference
Literatura
Související články Seznam hradů na Slovensku
Externí odkazy
Bzovík Kategorie:Benediktinské kláštery na Slovensku Bzovík Kategorie:Poiplí Kategorie:Bzovík