Dědrasbor (Dělnický dramatický sbor) bylo ochotnické proletářské divadlo, jehož kolektiv byl složený z členů divadel Svazu DDOČ (Dělnické divadelní ochotnictvo české) a mládeže. Soubor byl založen v závěru roku 1920 Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 24.

Vznik souboru Zakladateli a vedoucími souboru byli Josef Zora, vlastním jménem Tancibudek (1894–1973) Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 32Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 41, původem profesionální herec Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, str. 24, , později filmový zvukař a zaměstnanec Dělnické akademie a člen Longenovy Revoluční scény a režisér Jindřich Honzl Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 28. Soubor se zabýval kolektivní (sborovou) recitací podle sovětského vzoru František Kubr: O divadlo života, Orbis, 1959, Praha, str. 35. Vzorem tomuto novému divadelnímu projevu se stal vztah mezi demonstrujícím davem a řečníkem, v němž řečníkovo slovo bylo nahrazeno slovem básníka, které pronášel sbor jedním hlasem Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 25.

Činnost souboru Soubor vystupoval v Praze ve Švandově divadle a v Lucerně a také na různých masových shromážděních a v pořadech organizovaných dělnickými organizacemi po Praze.

První vystoupení souboru se konalo 20. prosince 1920 na Večeru Dělnické akademie v Revoluční scéně Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 44, , kde soubor provedl kolektivní přednes básní Josefa Hory Demonstrace a Zpěv svobody a Hoffmeisterovo Vyplnění.

Soubor měl několik desítek členů, mezi členy byli např. i Helena Malířová a Soňa Neumannová Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 38 a Viktor Šulc. Na některých představeních doprovázel soubor na klavír Zdeněk Nejedlý. Se souborem spolupracoval také Karel Teige, který příležitostně prováděl návrhy scény František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 182.

V sezóně 1920/1921 působil soubor v rámci sociálně demokratické Dělnické akademie a vystoupil mimo jiné v pořadech:

Čeští básníci dělníkům Francouzští básníci sociálnímu soucitu Večer revoluční poesie k 50. výročí Pařížské komuny (Žofín) Velký dělnický koncert pro zaměstnance pražských dopravních podniků (vozovna Žižkov) Umělecká a tělocvičná akademie (Národní dům na Smíchově) První máj Dědrasboru (samostatná akce sboru ve Švandově divadle na Smíchově) Závěrečná Spartakiádní scéna na první Spartakiádě proletářské výchovy (červen 1921, Maniny, Praha 7, režie J. Honzl a J. Zora, ve scéně vystoupilo pět tisíc osob, postavu Vůdce revoluce vytvořil Josef Zora František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 137, 181

V sezóně 1920/1921 působil soubor v rámci Proletkultu, založeného Komunistickou stranou Československa a vystoupil mimo jiné v pořadech:

Tryzna na paměť K. Liebknechta a R. Luxemburgové (leden 1922, Lucerna, uvedena Horova Dělnická madona) První společenský soudružský večer Proletkultu (březen 1922 Smíchov, uvedena Seifertova Velká scéna) Pohostinské vystoupení v Roztokách (květen 1922) Večer Jiřího Wolkera (11. 12. 1922 Tylovo divadlo v Nuslích Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 42, repríza v sále Domovina v Praze 7 – uvedeno bylo Wolkerovo drama Nejvyšší oběť a sborová recitace jeho básně Balada o snu; jednalo se o poslední významné vystoupení sboru)

Repertoár, výběr Otokar Březina: Zástupové Josef Hora: Dělnická madona; Demonstrace; Zpěv svobod S. K. Neumann: Zpěvy drátů Adolf Hoffmeister: Vyplnění Alexandr Blok: Dvanáct (překlad: J. Bílek a J. Seifert, režie J. Honzl, scéna Karel Teige) Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 43 Jiří Wolker: Nejvyšší oběť; Balada o snu (režie Jindřich Honzl) Jaroslav Seifert: Velká scéna dále básně Vladimíra Majakovského, Antonína Sovy aj.

Zánik souboru Soubor zanikl v závěru roku 1922. Členové pak většinou působili v předměstských dělnických divadlech. Část sboru vytvořila Dělnický ochotnický spolek pro Velkou Prahu a koncem 30. let 20. století činnost spolku přešla na El-Carovu skupinu Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 30, vytvořenou Karlem Jiráčkem Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 106. Sborovou recitací se v dalších letech zabýval např. voiceband E. F. Buriana a k průkopníkům sborové recitace patřili dále např. Miloslav Disman a Antonín Kurš František Kubr: O divadlo života, Orbis, 1959, Praha, str. 38.

Citát

Odkazy

Reference

Literatura Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 32 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 137–8, 181–2 Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, str. 24, Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 41–3, 102 Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 44–5, František Kubr: O divadlo života, Orbis, 1959, Praha, str. 35–8 Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 18, 24–48, 54, 56, 309, obr. 1, 2

Kategorie:Zaniklá divadla v Praze Kategorie:Organizace založené roku 1920 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1922