Dějiny Košic jsou dějinami druhého největšího města Slovenska, metropole východního Slovenska, někdejšího hlavního města Horních Uher, hlavního střediska protihabsburských stavovských povstání a zároveň sídelního města sedmihradských knížat, protiturecké pevnosti, mezinárodní kupecké metropole a druhého svobodného královského města středověkého Uherska.
Souhrn dějinného vývoje Košice se vyvinuly z tržní osady slovanského původu v kotlině řeky Hornád (na náplavovém kuželu u soutoku řeky Hornád s Čermeľským potokem) na styku Slovenského rudohoří a výběžku Panonské pánve – kterému později město samo dalo jméno – Košická kotlina. Villa Cassa byla nejdůležitější osadou v regionu s velkým farním kostelem, o němž je první písemná zmínka z roku 1230. Kromě původního slovanského a maďarského obyvatelstva výrazněji přibývali ve 13. století k národnostní struktuře města němečtí osadníci, kterým byla udělována lokační privilegia již před rokem 1249. V roce 1290 dostaly Košice městská práva a jako sídlo Královské komory se staly nejdůležitějším městem Horních Uher. Jako první město v regionu obehnané hradbami se vyvinuly v obchodní metropoli s výnosným právem skladu. náhled|Náměstí před Dómem od Jakuba Alta z roku 1839 V době ohrožení měšťanských svobod a dálkového obchodu šlechtickým rodem Aba Omodejů v letech 1311–1312 Košičané suverénně vystoupili na svou obranu a pomohli králi Karlu Robertovi oligarchy zlikvidovat. Košice se staly oporou královské moci a byly jim uděleny mnohé hospodářské a právní výhody. Vrcholem královské přízně bylo velké privilegium Ludvíka Velikého pro město Košice z roku 1347 a udělení znaku Košic z roku 1369 – prvního znaku pro právnickou osobu v Evropě vůbec. Za krále Zikmunda Lucemburského dále vzkvétala košická řemesla a obchod, ve kterém nejdůležitějším partnerem jim byl polský Krakov. Byl vystavěn nový Královský dům a začalo se s výstavbou největší katedrály v Uherském království – Dómu svaté Alžběty. Středověká konjunktura vrcholila za vlády Matyáše Korvína, kdy obývalo město spolu s předměstími pod hradbami, tzv. huštáky, okolo 10 000 obyvatel. Košice byly největším středověkým městem na území Slovenska a druhým svobodným královským městem v hodnostním pořadí uherských měst s městskými výsadami, jakými disponoval jen Budín.
Období raného novověku poznamenalo rozdělení Uherska na tři části (1541–1699), přičemž kvůli své poloze a významu Košice často oscilovaly mezi habsburskou říší a sedmihradským knížectvím. Bohaté město obehnané několika liniemi hradeb bylo od 16. století budováno jako silná protiturecká pevnost s bastionovým systémem opevnění. Pro pořádání vojenských operací a finanční správu Horních Uher byly ve městě stanoveny úřady hornouherského hlavního kapitanátu a Spišské komory. Ve městě se plně ujala reformace, přičemž německé a slovenské obyvatelstvo vyznávalo luteránství a maďarské obyvatelstvo kalvinismus. Jejich spor s katolíky o Dóm svaté Alžběty z roku 1604 byl jednou z prvních rozbušek vojenského soupeření o náboženskou snášenlivost, které později vyústilo do celoevropského konfliktu třicetileté války. Protestantské Košice byly v letech 1604–1606 za knížete Štěpána Bočkaje, v letech 1619–1626 za knížete Gabriela Betlena a v letech 1644–1648 za knížete Juraje I. Rákociho sídelním městem Sedmihradska a centrem protihabsburských povstání. V letech 1682–1685 zase centrem Tökölyho hornouherského knížectví, podřízeného přímo Osmanské říši. V letech 1704–1711 si z Košic udělal hlavní základnu kníže František II. Rákóczi v boji za "vlast a svobodu" Uherského království.
Satmárským mírem 1711 začala nová etapa košických dějin pod permanentní vládou Habsburků. Válkami, epidemiemi a přírodními živly zdevastované město, s třetinou obyvatelstva oproti stavu z dob krále Matyáše Korvína, se pomalu zotavovalo z nepřízně politického dění a odklonu důležitých obchodních spojení. V 18. století nastoupila doba rekatolizace, stylu baroka a osvícenských reforem. V roce 1783 byl zrušen statut Košic jako pevnosti, což umožnilo postupné splynutí vnitřního města s předměstím. Bastiony košického městského opevnění se měnily v první manufakturní areály, zasypané vodní příkopy v okružní třídy. Po revoluci v letech 1848–1849 začal ve městě výrazněji růst průmysl, v roce 1860 dorazil první vlak a v roce 1891 otevřela provoz koňská pouliční dráha. V Košicích působilo několik slovenských, jakož i maďarských obrozenců. Po roce 1867 se projevoval výrazný vliv maďarizace obyvatelstva a budování Košic jako hornouherského centra maďarské kultury. Košice se proměnily na výstavní město s renovovanou katedrálou, honosným divadlem, stylovými secesními budovami různých státních institucí a měšťanských spolků.
V roce 1918 se město stalo součástí Československa. Hospodářská vyspělost první republiky se odrazila ve zdvojnásobení počtu obyvatelstva. Mnoho Košičanů se vrátilo ke své slovenské národnosti, město si však udrželo multikulturní charakter až do druhé světové války, na závěr níž ztratilo početnou židovskou menšinu. V letech 1938–1945 patřily Košice Maďarskému království. V roce 1945 zde byl podepsán poválečný program obnoveného Československa – Košický vládní program. V roce 1948 se k moci v Československu dostali komunisté a městský majetek byl znárodněn. V roce 1965 byly spuštěny Východoslovenské železárny pro 25 000 zaměstnanců, což výrazně ovlivnilo urbanistický růst města. Četná košická sídliště obklíčila město ze všech světových stran a vyrostla i na místě zasanovaných předměstí. Košice byly pátým největším a nejrychleji rostoucím městem federace. Od roku 1993 jsou druhým největším městem Slovenské republiky a sídlem Ústavního soudu Slovenské republiky.
Okolí dnešních Košic v pravěku Okolí Košic patří k nejvýznamnějším pravěkým archeologickým lokalitám na Slovensku, hlavně díky nalezišti z doby kamenné a bronzové – Košice-Barca a nalezišti doby bronzové evropského významu – Nižná Myšľa.
Příznivé přírodní podmínky jižní části Košické kotliny měly vliv na zachování dokladů o lidské činnosti již z období středního paleolitu v podobě pěstních klínů (Poľov, Kechnec). Mladopaleolitická kultura Aurignacien, rozšířená od Blízkého východu až po západní Evropu, již budovala první obydlí – polozemnice. Právě takové se odkrylo v archeologické lokalitě Barca. Z Barce pocházejí i kamenné nástroje z období mezolitu, neolitu (kultura s lineární keramikou, Bukovohorská kultura) a eneolitu (Polgárská kultura, Badenská kultura). Jinými nalezišti doby kamenné v okolí města jsou Košice – Červený rak, Seňa, Ružín – Medvedia jaskyňa, Milhosť, Valaliky, Čečejovce, Šebastovce (polgárská kultura). náhled|Vozík – hračka z Nižné Myšle Starší doba bronzová byla v okolí dnešních Košic reprezentována košťanskou kulturou v její starší fázi. Hroby této kultury byly odkryty v Košicích při teplárně (172 hrobů) a v Čaně (162 hrobů). Vysoký stupeň rozvoje dosáhla otomanská kultura, pro kterou bylo typické stavění opevněných osad. Osada Barca s prvky urbanizace měla jedno až tří prostorové domy seskupené ve čtyřech řadách do částečně vydlážděných ulic. Val kolem osady dosahoval výšky dvou metrů. Další unikátní osadou byla Nižná Myšľa (1700 př. n. l. – 1400 př. n. l.) se zhruba 760 prozkoumanými hroby. Obyvatelé osady udržovali čilé kontakty se Středomořím, s nímž obchodovali s jantarem. Archeologický výzkum lokality trvá od roku 1977 za mezinárodní účasti. Bohatý nálezový materiál obsahuje i specializovanou hračku – ornamentální hliněný vozík, a obětní jámu se čtyřmi zavražděnými. Obě jsou poutavými exponáty Východoslovenského muzea v Košicích. Nižnomyšľanské naleziště se pro svou unikátnost a rozsah označuje za "slovenské Mykény."O tento titul bojuje Nižná Myšľa s jiným otomanským nalezištěm Myšia hôrka u Spišského Štvrtku.
Rozhovor dokazuje, že i odborná veřejnost označuje za „slovenské Mykény“ Nižnou Myšli na rozdíl od naleziště Myšia hôrka u Spišského Štvrtku, pro který se paralelně zavedl název „spišské Mykény.“
V halštatské době se rozšířila keramika vyráběná na hrnčířském kruhu. Nejvýznamnější lokalitou období jsou Čečejovce s doklady těžby a zpracování železa. Jiným významným nálezem je 17 kusů zemědělských nástrojů opět z Nižné Myšle. Keltové se v okolí začali usazovat kolem roku 300 před Kr., keltská sídliště byla zjištěna v Trstené pri Hornáde, Zádieli a Žarnově. Jejich pohřby byly odkryty i v Košicích. Od poloviny 1. století př. Kr. se mísili s Dáky. V 2. století zde pronikla przeworská kultura (osada s hrnčířskou dílnou v Šebastovce) a ve 3. století kultura s neznámou identitou.
Doba stěhování národů je na území Košic reprezentována hroby z Canela a Košic (veřejný hřbitov a magnezitový důl – nález stříbrné pozlacené přezky z opasku). Od 5. století sem začali pronikat Slované, jejichž smíšené slovansko-avarské hroby ze 6.–8. století se zachovaly v Barci, Kechneci, Šebastovcích a Valalikách.Oddíl o pravěku čerpal z ; Štefan Eliáš: Dejiny Košíc v dátach I., s. 11–16
Raně středověké předuherské Košice náhled|Velmožský meč z 2. poloviny 10. století je vystaven ve Východoslovenském muzeu náhled|Ilustrační polská mapka zobrazuje "slovenský" zábor polského panovníka Boleslava Chrabrého na počátku 11. století, který zahrnoval i Pohornádí. Dohodou s uherským králem Štěpánem I. se rozhodlo, že toto území bude začleněno do rámce nově založeného Uherského království.
Slovanské osídlení Město Košice se vyvinulo v geografickém styku výběžků vnitřních Karpat a Východopanonské pánve v údolí řeky Hornád z osady slovanského původu. Slovanské osídlení Košické kotliny je kontinuálně dokázáno od 7. století, čehož potvrzením jsou nálezy slovansko-avarských pohřebišť z Barce, Šebastovců, Valaliků a Kechnece. Slovanské kmeny si zde vybudovaly v 9. a 10. století několik hradišť, které kulturně směřovaly k Velké Moravě, i když není prokázáno, že pohanské osídlení Košické kotliny bylo její integrální součástí. Hradiště Starý Hrad (Ovar) byl situován na východ od obce Seňa. Další byly lokalizovány v Barci, na vrchu Hradová a v lokalitě Breh (v dnešní městské části Krásna) na místě pozdějšího benediktinského kláštera. Slovanský původ názvu není v okolí ničím neobvyklým, zachovaly se i místní názvy Blatan, Cermis, Pstružník, Verbelica, a nakonec i samotný název města Košice. Významným archeologickým objevem z nedaleké pískovny v Krásné je i bohatě zdobený meč slovanského velmože z druhé poloviny 10. století porýnské provenience, svědčící o vyspělých obchodních a společenských stycích Košické kotliny.Š. Eliáš: Dejiny Košíc v dátach I., s. 26
Osada Košových lidí a vývoj názvu města Současná slovenská historická a lingvistická věda se shoduje,Viz literaturu k tomuto článku. Přehled jiných teorií názvu města viz: že název města Košice je odvozen od slovanského osobního jména Koše. Původní význam názvu byl osada Košova lidu. Identita Koša je však neznámá. Mohl to být stařešina osady, nebo již raně feudální pán.O. Halaga:Právny, územný a populačný vývoj mesta Košice, s. 7 Zjevně šlo o velmi autoritativní osobu, když se jeho jméno ujalo pro pojmenování této čilé tržní osady a její okolního zázemí. Tuto hypotézu však oslabuje skutečnost, že jméno Košice mají i některé jiné obce-osady v Čechách a na Slovensku, např. i v Polsku, příp. v jiných státech Evropy.
Název Koše převzali po svém příchodu do Košické kotliny v 40. letech 11. století i Maďaři v paralele Kassa, Kossa, Cossa, a tedy ještě bez patronymické přípony -fa, -patak, které jsou příznačné pro převzetí do maďarštiny až v 13. století. I slovenská partonymická přípona -ice je pozdějším dodatkem. Konečně latina a němčina převzala maďarskou formu Cassa, z čehož vzniklo pozdější Cassovia a Kaschau. Slovenská forma se poprvé objevuje v uherských středověkých listinách od roku 1441,Tamtiež, s. 10 pozn. 8* ale krakovští kronikáři zapisovali název Košic, jak ho slyšeli od Košičanů, ve tvaru Cosszicze již v letech 1382–1383.O. R. Halaga: Počiatky Košíc a zrod metropoly, s. 88
Maďarské osídlení