Karel Šviha (11. června 1877 Nový BydžovSOA Zámrsk, Matrika narozených 1874-1885 v Novém Bydžově, sign.115-3532, ukn.6874, str.153. Dostupné online – 29. června 1937 Praha) byl rakouský a český právník a politik, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady; odešel z politiky roku 1914 po skandálu okolo spolupráce s rakouskou policií (Švihova aféra).
Biografie
Profesní a politická dráha Profesí byl právníkem. Působil v Žamberku jako soudce a advokát. Publikoval studie z oboru národního hospodářství a politiky.
Na počátku století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. Ve volbách v roce 1908 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii městské, obvod Rychnov, Žamberk, Kostelec n. Orl., Dobruška. Politicky se uvádí coby člen České strany národně sociální, která šla do voleb v rámci aliance spojených českých státoprávních stran.Národní politika 1. 3. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7196216&picp=&it=0&s=djvu Kvůli obstrukcím se ovšem sněm po roce 1908 fakticky nescházel.
Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval obvod Čechy 5. Usedl do poslanecké frakce Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokových a státoprávních poslanců. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911, nyní za obvod Čechy 26. Zasedl do poslaneckého klubu Český národně sociální klub.Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm. Byl předsedou poslaneckého klubu českých národních sociálů.Česká společnost 1848-1918. 551 Na předsednickou funkci i poslanecké křeslo ovšem rezignoval roku 1914.http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&page=306&size=45 Ve vídeňském parlamentu ho pak nahradil Josef Netolický.
Švihova aféra náhled|vlevo|Titulní strana rakouského týdeníku Das interessante Blatt s fotografií Karla Švihy (vpravo) odcházejícího ze soudního jednání v Praze (21. května 1914) náhled|České Slovo Večerník – Švihova aféra v dobovém tisku Josef Anýž, šéfredaktor Národních listů, dostal v roce 1911 informaci, že Karel Šviha je tajným spolupracovníkem c.k. policie. Noviny byly tiskovým orgánem Národní strany svobodomyslné – mladočechů, jejímž byl šéfredaktor Anýž členem. Mladočeši v té době vyjednávali volební koalici se stranou poslance Karla Švihy – národními socialisty. S ohledem na to se Anýž rozhodl celou věc v roce 1911 v Národních listech nepublikovat. Když v roce 1912 zemřel, byla informace nalezena v jeho pozůstalosti.
Po třech letech, takřka v předvečer první světové války – pár měsíců před atentátem na následníka trůnu, takzvaná Švihova aféra vypukla a nakonec byla důvodem k jeho rezignaci na politické funkce. Na základě výše uvedené informace byl veřejně obviněn z toho, že působí jako konfident rakouské policie. Aféra vrcholila v březnu 1914, kdy Národní listy přinesly informaci o tom, že konfidentství Švihy je prokázáno. Dne 4. března 1914 o tom vyšel na titulní straně deníku obsáhlý materiál pod názvem Národně-sociální vůdce ve službách policie. Šviha pak vedl soudní spor s Národními listy, ale prohrál. Historik Otto Urban aféru vnímá jako snahu mladočeské strany (která stála za Národními listy) o diskreditaci radikálního politického odpůrce a konkurenta. Dva roky po aféře se k případu vyjádřil i Tomáš Garrigue Masaryk, který označil Švihovo obvinění za omyl.Probíhala první světová válka a Masaryk byl v roce 1916 už druhým rokem v exilu. Argumentoval tím, že Šviha pouze dodával materiály pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, jenž ale výlohy platil z pokladny pražského policejního ředitelství, čímž se politik ocitl formálně na výplatní listině policie. Švihova aféra zanechala i trvalé stopy v českém jazyce. Odkazuje na ni podstatné jméno průšvih, které se udrželo v neformální řeči, stejně jako sloveso prošvihnout.
Podle kulturního historika Bohumila Nuska byl aférou ovlivněn Franz Kafka při psaní románu Proces.
Po odchodu z politiky Šviha po skandálu opustil veřejný a politický život. Působil pak v soukromé sféře, nejprve u firmy Waldes, později ve Schmolkově patentním ústavu v Praze.
Zemřel na srdeční záchvat v červnu 1937 ve svém bytě v Řipské ulici na Královských Vinohradech v Praze.
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Čeští advokáti Kategorie:Rakouští právníci Kategorie:Čeští soudci Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Členové České strany národně sociální Kategorie:Narození v roce 1877 Kategorie:Narození 11. června Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí 29. června Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Novém Bydžově Kategorie:Úmrtí v Praze