náhled|Rudolf Hrušínský ve hře Jan Falstaff v Národním divadle (1988) náhled|Rudolf Hrušínský v roce 1941 náhled|Rodný dům Rudolfa Hrušínského v Nové Včelnici náhled|Chata rodiny Hrušínských v Plané nad Lužnicí, kterou má rodina ve vlastnictví od roku 1945 Rudolf Hrušínský starší (17. října 1920 Nový EtynkMatriční záznam o narození a křtu – 13. dubna 1994 Praha) byl český divadelní a filmový herec. Kromě toho působil jako divadelní a filmový režisér, je rovněž autorem jedné detektivní divadelní hry První případ z roku 1944, počátkem 90. let krátce zasedal jako poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Život Jde o potomka významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Matka Hermína Červíčková (1901–1989), otec Rudolf Hrušínský (nej)starší (1897–1956), vlastním jménem Rudolf Böhm.Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013 Narodil se v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky. Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze v rodinné vile v ulici Nad Nuslemi.

Studoval na gymnáziu, ale pro časté absence kvůli divadelní činnosti byl vyloučen. Uvažoval o různých povoláních (např. právník), ale nakonec se stal hercem. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala holešovická Uranie (1935) a Burianovo Déčko. V té době začal vystupovat v prvních filmech, do svých 25 let hrál v 17 filmech. V období 1940–1943, 1945–1948 a znovu pak v letech 1949–1950 působil v Divadle na Vinohradech Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, v letech 1950–1960 v Městských divadlech pražskýchMarie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, . Od roku 1960 byl v angažmá v Národním divadle v Praze Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 168 . Roku 1965 obdržel titul zasloužilého umělce.

Už od konce 30. let se objevoval také ve filmu, postupně se stal úspěšným a vyhledávaným filmovým hercem schopným skvěle ztvárnit nejrůznější charaktery. Mezi jeho erbovní role patří Josef Švejk v dvoudílném cyklu Karla Steklého, démonický pan Kopfrkingl v Herzově Spalovači mrtvol, nezkrotný bacilonosič Prepsl v Pozor, vizita! nebo stoický doktor Skružný v komedii Vesničko má, středisková.

V roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o významné zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech. Tehdejší režim se mstil nejen Hrušínskému, ale také oběma jeho synům. Starší Rudolf nemohl po absolvování DAMU nikde najít angažmá a mladší Jan nesměl hrát ve filmu ani v divadle. Tato situace vedla k nedostatku financí v rodině a měla vliv i na Hrušínského zdraví.

Do filmu jej vrátil František Vláčil úlitbou režimu, kdy s ním natočil (velmi odlišně od místy poněkud naivně působící předlohy Doktor Meluzin) podle románu Bohumila Říhy snímek Dým bramborové natě.

Hrušínský se rolí doktora Meluzina vrátil po letech, kdy byl z filmování odstaven, k práci, kterou miloval. Poslední film, který natočil před zákazem, byl Oáza. Po natočení snímku Dým bramborové natě se začal opět objevovat ve filmech. Následující rok si zahrál v komedii Adéla ještě nevečeřela nebo v krimi Sázka na třináctku a rok na to se objevil v komedii Kulový blesk.

V roce 1977 podepsal Antichartu (seznam signatářů byl zveřejněn v deníku Rudé právo). Byla to daň za to, aby mohl zase plnohodnotně pracovat. Roku 1988 byl za své zásluhy oceněn titulem národního umělce.

Po převratu v roce 1989 se krátce zapojil do politiky. Po volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za Občanské fórum (volební obvod Středočeský kraj). Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil v parlamentním klubu NOF (Nezávislí poslanci Občanského fóra). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Podle svého syna neměl původně o aktivní politickou kariéru zájem a na kandidátku Občanského fóra nastoupil s tím, aby byl zařazen na její zadní pozici. Jenže ve volbách získal tak velké množství preferenčních hlasů, že po zvolení poslancem nechtěl rezignovat na mandát, a tak ve Federálním shromáždění strávil celé volební období. Jak uvádí jeho syn, z parlamentu odcházel po dvou letech zklamán aktivní politikou.

náhled|Pamětní deska Rudolfa Hrušínského na domě čp. 44 v ulici B. Smetany v Nové Včelnici Oženil se v prosinci 1945, v roce 1946 se narodil syn Rudolf mladší a roce 1955 Jan, oba se také stali známými herci. Herectví se věnuje i jeho vnučka (Janova dcera) Kristýna Hrušínská a po nějakou dobu i vnuk Rudolf Hrušínský nejmladší. Vzdáleným příbuzenstvem Rudolfa Hrušínského je také herecký rod Petra Kostky. Oba rody mají společného předka, kterým byl herec Hynek Mušek.Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013.

Ocenění titul zasloužilý umělec (1965) Laureát Státní ceny (1965) ocenění Zasloužilý člen Národního divadla (1982) titul národní umělec (1988) TV Rolnička Malé zlaté slunce (za Rozmarné léto) stříbrná medaile na MFF v Sitges (Spalovač mrtvol) cena za herecký výkon na MFF v San Sebastian (Vražda po našem) Trilobit TýTý (1991) – herec roku TýTý (1992) – 3. místo – herec roku

Filmy, výběr náhled|Hrob na Olšanských hřbitovech 1937 Lízin let do nebe – syn Rejlkových 1939 Humoreska – role: student Josef Hupka 1939 Studujeme za školou – student Karel Toman 1939 Cesta do hlubin študákovy duše – role: student Jan Vaněk 1941 Noční motýl – student filozofie Michal Lary 1941 Turbina – Bohumil zvaný Bonďa, Ullikův syn 1943 Mlhy na blatech – čeledín Vojta 1943 Barbora Hlavsová – Bořík, syn Hlavsových 1943 Jarní píseň (režie) 1944 Neviděli jste Bobíka? – Richard, Supův syn 1944 Pancho se žení (spolurežie a titulní role) 1947 Předtucha – Miloš Toufar 1948 Hostinec „U kamenného stolu“ – Spytihněv 1948 Ves v pohraničí – Josef, syn Pavlase 1956 Dobrý voják Švejk – Josef Švejk 1957 Poslušně hlásím – Josef Švejk 1959 Dařbuján a Pandrhola – Pandrhola 1959 Kam čert nemůže – psychiatr Vágner, Františkův kamarád 1960 Vyšší princip – Kolaborant Alois Zajíček 1963 Strach – major Kalaš 1965 Třicet jedna ve stínu – Inventurník JUDr. Rudolf Kurka 1965 Bílá paní – předseda MNV 1966 Vražda po našem – Úředník František Pokorný 1966 Vrah skrývá tvář – major Kalaš 1967 Rozmarné léto – Antonín Důra 1968 Spalovač mrtvol – pan Kopfrkingl 1968 Čest a sláva – Rytíř Václav Rynda z Loučky 1969 Skřivánci na niti – Důvěrník 1969 Po stopách krve – major Kalaš 1976 Dým bramborové natě – doktor Meluzin 1977 Adéla ještě nevečeřela – komisař Ledvina 1977 Sázka na třináctku – Weiss 1978 A kétfenekű dob – Czakó 1978 Kulový blesk – doktor Radosta 1979 Diagnóza smrti – major Kalaš 1979 Lásky mezi kapkami deště 1980 Postřižiny – doktor Gruntorád 1981 Pozor, vizita! – Prepsl 1981 Tajemství hradu v Karpatech – profesor Orfanik 1983 Slavnosti sněženek – pan Franc 1983 Tři veteráni – Pankrác 1984 Rozpuštěný a vypuštěný – otec Hlaváček 1985 Vesničko má středisková – doktor Skružný 1986 Smrt krásných srnců – Prošek 1987 Jak básníkům chutná život – malíř Hubáček, otec Píšťalky 1990 Tichá bolest – děda Janka Kadavého 1991 Obecná škola – ředitel školy 1991 Žebrácká opera – policejní velitel Bill Lockit

Televize 1964 Drahý zesnulý (TV komedie) – role: tatínek Jindřich 1967 Waterloo (TV film) – role: Napoleon Bonaparte 1969 Pasiáns (TV film) – role: průvodce Aleš 1970 Lítost (TV film) – role: otec Zárubecký 1970 Svatební noc (TV inscenace povídky) – role: houslista Hugo Nováček 1970 Mauricius (TV inscenace) – role: otec Andregast 1970 Julián odpadlík (TV inscenace) – role: císař imperátor Juliánus Augustus 1979 Zlatí úhoři (TV film) – role: Prošek 1979 Příbuzenstvo (TV inscenace) – role: kriminalista major Valenta 1980 Královská hra (TV dramatizace Šachové novely Stefana Zweiga) – role: mistr Čentovič 1980 Tajemství Ďáblovy kapsy (TV film) – role: sedlák Buchar 1981 Jasnovidec (TV inscenace povídky) – role: vrchní státní zástupce Dr. Klapka 1987 Smrt Archimedova (TV inscenace povídky Karla Čapka, role: Archimédes 1992 Chobotnice (Italský TV seriál) VI. série – role: bankéř Stefan Litvak a mafiánský boss 1993 Noc rozhodnutí (TV inscenace) – role: Emil Hácha

Dokumenty 1993 Album – rozhovor s Markem Ebenem 1993 GEN – Rudolf Hrušínský pohledem Milana Šteindlera 2003 Tichý muž – vzpomínkový dokument o Rudolfu Hrušínském 2015 Tajemství Rudolfa Hrušínského, vzpomínkový dokument, TV Barrandov

Rozhlas

1955 William Shakespeare: Veselé paničky windsorské – role: pan Věchýtek, režie: Josef Bezdíček 1967 Peter Karvaš: Sedm svědků – role: starší vyšetřující, režie: Jiří Horčička 1986 Theodore Dreiser: Americká tragédie, dvoudílná četba na pokračování, Československý rozhlas Praha: režie: Jiří Horčička. Role: Samuel Griffiths

Knižní publikace – osobní biografie Rudolf Hrušínský – 100 rozmarných lét (2020) – vzpomínková kniha Muž, který trvá na svém. Rozhovor s Rudolfem Hrušínským (1992) – rozhovor Kronika rodu Hrušínských (1994, 2012, 2020) / Marie Valtrová

Divadlo

Divadelní začátky Jako patnáctiletý začal od roku 1935 hrát v žižkovském divadle Akropolis, kde již vystupoval jeho otec Rudolf Hrušínský nejstarší. V roce 1936 nastoupil do pražské Uranie a v sezóně 1937/38 nastoupil do divadla D38. V souvislosti s inscenací Don Pedro, don Pablo a Věra Lukášová a její následnou filmovou verzí označil již dobový tisk Hrušínského za „vzácný herecký talent“.

Městská divadla pražská V roce 1940 se Rudolf Hrušínský stal členem hereckého souboru Městských divadel pražských. Mezi jeho významné role patřil např. Jeník Ratkin v inscenaci Stříbrný vítr podle románu Fráni Šrámka (1941) nebo role Vilíka v Měsíci nad řekou (1947, s Danou Medřickou).

Národní divadlo Od roku 1960 byl Rudolf Hrušínský členem Národního divadla, kde se na jeho činnosti podílel nejen jako herec: Šéf činohry Národního divadla (sezóna 1969/1970) Textové a hudební úpravy Měsíc na vsi, premiéra sezóna 1964/1965 – Úprava

Režie Měsíc na vsi, premiéra sezóna 1964/1965 – Režie Bláznivá ze Chaillot, premiéra sezóna 1966/1967 – Režie Zkouška ohněm, premiéra sezóna 1968/1969 – Režie Loupežník, premiéra sezóna 1969/1970 – Režie Pygmalion, premiéra sezóna 1991/1992 – Režie

Role

Odkazy

Reference

Literatura Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68, 70, 81–2, 90, 91, 101, 113, 127 Miroslava Besserová. Soukromý život Rudolfa Hrušínského. Praha : Formát, 2003. 119 s. B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 112, 162, 168, 170, 234, 263, 289, 291 Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 241 František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 244, 333 František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 38, 210, 273 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 213, 244, 255, 271, 275 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 123, 166, 214, 267, 314, 336, 408–410, 412, 441, 502, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 2, 3, 55, 115, 142, 162, 262, 263, 265, 326, 398, 418, 419, 520. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 233, 363, 369, Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 446–449