Ždánice jsou obec v okrese Kolín ve Středočeském kraji. Leží asi dvacet kilometrů západně od Kolína a pět kilometrů od Kouřimi. Žije v nich obyvatel. Ždánice leží v katastrálním území Ždánice u Kouřimi o výměře 10,52 km² a stojí v něm také samota Běšínov.

Obec vznikla v blízkosti slovanského hradiště, které leželo na temeni Ždánického vrchu. Jediným viditelným pozůstatkem zaniklého středověkého osídlení v těchto místech je kostel svatého Havla, zvaný Na Poušti. Pravděpodobně ve 14. století byla osada v okolí kostela opuštěna, a centrum osídlení se z neznámých důvodů přesunulo do prostoru dnešní vesnice. Obec Ždánice patřila do majetku kláštera cisterciáků v Sedlci, poté do majetku téhož řádu v Klášterní Skalici. V roce 1452 vesnici získalo město Kouřim až do roku 1623, kdy byly Ždánice odkoupeny knížetem Karlem z Lichtenštejna, a připojeny k černokosteleckému panství, jehož součástí byly až do zrušení poddanství v roce 1848. Obec se rozkládá okolo rybníka a podél silnice ve směru Praha – Kutná Hora. Všechny kulturní památky Ždánic se nacházejí přibližně půl kilometru západně od obce na úpatí Ždánického vrchu. Jedná se o kostel svatého Havla, bývalý památník Antonína Švehly a ždánické hradiště.

Název Jméno Ždánice se odvozuje od osobního jména zakladatele Ždán ve významu ves lidí Ždánových neboli Ždániců. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Sdanicz (1305), Zdanycz (1352–1385), Czedlicz (1358), Sdyanycz (1405), Zdanice (1562, 1654), Zdanicz (1788), Ždánitz nebo Zdanitz (1844) a Ždanice (1848).

Historie Zdejší kraj se stal sídlem kmene Zličanů. Vládli území po pravém břehu Vltavy, a to od Prahy až na východ země. Osídlili Kolínsko a Kouřimsko. Hlavním střediskem kmenového knížectví se stala Stará Kouřim. V první polovině 10. století se i v této oblasti projevovaly mocenské spory mezi jednotlivými slovanskými kmeny. Legendární podoby nabyl střet kouřimského knížete Radslava s pražským knížetem svatým Václavem, k němuž mělo dojít kolem roku 930 u Štolmíře nebo Přistoupimi. K výrazné porážce zdejších knížat však patrně došlo až v roce 936, kdy přemyslovský kníže Boleslav I. dobyl kouřimské hradiště.Další hradiště se nalézala v Hryzelích, v Doubravčanech, Tismicích, Přistoupimi a Klučově. Nelze přesně určit, kdy byla ves Ždánice založena. Pravděpodobně v 9. nebo v 10. století jako podhradí staroslovanského hradu, jehož zbytky dvojitých valů lze dodnes spatřit na kopci zvaném Panák (Ždáňák). Při budování obchvatové silnice byla nalezena raně středověká keramika z 9.–10. století. Z katastru obce pocházejí rovněž dva nálezy ojedinělých žárových hrobů, jejichž detailní podoba a vzájemná souvislost nejsou zřejmé. V první urně, objevené již v 19. století, se vedle spálených lidských kůstek nalézal i spálený kostěný hřeben. Druhá urna, nalezená v roce 1936, byla překryta mísou.

Středověk Ve 13. století daroval ves Ždánici i s příslušenstvím král Přemysl Otakar II. cisterciáckému klášteru v Sedlci u Kutné Hory, což je první písemná zmínka o obci. Král Václav II. 17. července 1305 tento dar potvrdil. Roku 1344 dal král Jan Lucemburský hrad Kostelec nad Černými lesy výměnou za Náchod panu Ješkovi z Náchoda a jeho synovi. Za vlády Karla IV. vlastnil Ždánice Ješek, který je prodal Dětřichu z Portic, biskupu mindenskému. V roce 1357 se Dětřich rozhodl založit cisterciácký klášter ve Skalici, později zvané Klášterní. Několik let nato byl zvolen arcibiskupem magdeburským a z Čech natrvalo odešel. Základní kámen kláštera byl položen 13. října 1357 a slavnosti se zúčastnil sám císař Karel IV. Ves byla roku 1357 společně s dalšími statky darována nově založenému klášteru v Klášterní Skalici.Regesta diplomatica necnon epistolaria regni Bohemiae VI. (1355-1358),edd. B. Mendl, V. Linhartová, Praha 1928

V dubnu 1421 obsadili a dobyli klášter pražští husité a lze předpokládat, že tehdy bylo zničeno i skalické opatství. Klášterní statky připadly Kouřimi. Po husitských válkách daroval císař Zikmund ves Ždánice Volfratovi z Radimi jako odměnu za válečné služby. Roku 1452 připsal král Jiří z Poděbrad ves Ždánice městu Kouřim. Měšťané si ze Ždánic do Kouřimi postavili vodovod.

Po bitvě na Bílé hoře Roku 1620 propadlo všemi svými statky město Kouřim a tak i ves Ždánice s lesy a tři rybníčky královské komoře. Roku 1623 koupil ves kníže Karel z Lichtenštejna a připojil ji ke kosteleckému panství. Během třicetileté války roku 1637 bylo ve vsi 12 osedlých. Po třicetileté válce se roku 1654 popisuje stav v berní rule takto: 13 sedláků, 3 chalupníci, 2 zahradníci.

Třicetiletá válka zpustošila zdejší kraj, některé obce byly vypáleny jako např. Tismice, Plaňany, Liblice nebo Přistoupim. Ždánice, tehdy ještě celé ukryté v údolí, měly štěstí, a zůstaly válečné zhouby ušetřeny.

18. století náhled|Ždánice na císařském otisku mapy Stabilního katastru z roku 1841 náhled|Ždánice na mapě třetího vojenského mapování

Od roku 1730 připadla ves k plaňanskému panství. Roku 1740 se stavěla nová silnice Praha–Kolín, která vedla přes Plaňany. Jelikož Ždánice patřily k plaňanskému panství, museli zdejší poddaní robotovat na stavbě.

Roku 1770 probíhalo za vlády Marie Terezie sčítání lidu a číslování budov. Roku 1775 se vzbouřili sedláci na Kostelecku, vyjednávali úlevu na robotě. Do roku 1800 bylo v obci 51 popisných čísel.

19. století V letech 1800–1824 se obec rozšířila na 60 čísel popisných. V roce 1848 bylo spočteno 524 obyvatel v 63 číslech popisných, průměrně bydlelo 8–9 lidí v jednom domě. Roku 1877 byla postavena nová škola.

Rozhodující bitva mezi Rakouskem-Uherskem a Pruskem, která se konala roku 1866 u Hradce Králové, skončila porážkou Rakouska. Obyvatelé Ždánic se báli vpádu pruských vojsk a rozkrádání majetku, proto se rozhodli ukrýt v blízkých lesích, vzali s sebou koně i dobytek. Nejprve vjeli do Ždánic pruští červení husaři po nich přišla pěchota v modrých uniformách. Vojáci měli dostatek zásob, proto nemuseli nikomu nic zabavovat, a lidé se mohli bezpečně vrátit z okolních lesů domů. Armáda se na nějaký čas ubytovala ve Ždánicích, plukovní štáb u Kurelů v čp. 21, u Voseckých byla vojenská káznice. K místním obyvatelům se vojáci chovali vcelku slušně, jak uvádějí záznamy v kronice.

Konec 19. století a první polovina 20. století byly ve znamení rozkvětu obce. Proběhla zde elektrifikace, stavba vodovodu, obec měla vlastní školu. V roce 1932 bylo v obci 568 obyvatel, autodoprava, biograf Sokol, Sokol, 2 hostince, 2 kováři, 2 krejčí, 2 obuvníci, pila, řezník, 4 obchody se smíšeným zbožím, švadlena, trafika, 2 truhláři, velkostatek.

20. století První světová válka náhled|Legionáři ze Ždánic na Sibiři v roce 1920

Ždánický kronikář zmiňuje odkaz na článek v časopise Moravská Orlice, který vyšel v polovině července roku 1914. Cituje totiž francouzské noviny z 15. září 1912, kde prohlásil jeden vysoce postavený zednář o rakouském následníku trůnu: „Je to zdatný chlapík. Škoda, že je odsouzen. Zemře na stupních trůnu.“ Tato předpověď se 28. června 1914 vyplnila. Vypukla první světová válka a všichni schopní muži ve věku 18–50 let museli na frontu.

Ze Ždánic muselo narukovat 24 svobodných mladíků a 26 ženatých. Bohuslav Kulhavý, Jaroslav Nehasil, Václav Kosina, Václav Pokorný, Josef Křivan, Antonín Vomáčka, Josef Piták, Jan Kubelka a Josef Sýkora padli do ruského zajetí, někteří z nich se vrátili jako ruští legionáři. Kronika uvádí, že František Paděra byl zajat na italské frontě a stal se italským legionářem. První světová válka si vyžádala ze Ždánic minimálně deset obětí. Ti, co přežili, vrátili se ranění a nemocní. Václav Holub a Jan Zedník byly během války převezeni a pohřbeni na místním hřbitově.

K válečným účelům se zabavovaly zvony, zdejší obětí se stal zvon z kostela sv. Havla zvaný Markyta a zvon na zvoničce.

1918–1932 Dne 20. dubna roku 1922 byl slavnostně odhalen pomník padlých postavený u státní silnice při pěšince vedoucí ke Lhotkám. Pomník představuje lva, který tiskne dvouhlavého orla. Roku 1923 proběhla elektrifikace obce, roku 1924 pak výstavba sokolovny. V roce 1927 se v obci nacházelo 115 čísel a 565 obyvatel. Rok 1929 byl ve znamení výstavby místního vodovodu.

V roce 1932 bylo v obci 568 obyvatel a byly evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1938. (česky a německy) autodoprava, biograf Sokol, 2 hostince, 2 kováři, 2 krejčí, 2 obuvníci, pila, řezník, 4 obchody se smíšeným zbožím, švadlena, trafika, 2 truhláři, velkostatek.

V místní sokolovně se pravidelně hrála divadelní představení.

Moderní dějiny náhled|Bytové domy ve vesnici

Těsně před koncem druhé světové války, na jaře 1945, museli všichni mladí zemědělci na frontu kopat zákopy pro ustupující německou armádu. Ze Ždánic byli vysláni do Rakouska.

V roce 1946 byl Švehlův památník přetvořen na památník obětem druhé světové války a 6. července odhalen. Byl věnován lidem, kteří zahynuli za okupace, na popravištích nebo v plynových komorách.

V padesátých letech 20. století probíhala na venkově kolektivizace, znárodňování a zakládala se jednotná zemědělská družstva. Ve Ždánicích vzniklo JZD 1. ledna 1953.

V roce 1952 přebíral místní národní výbor statky do své správy. Kromě tří malozemědělců postupně vstoupila celá obec. Obec také předala do správy JZD veškeré své pozemky, pastviny a sady.

V první polovině roku 1980 byla dokončena stavba nové šesti bytovky a v závěru roku druhé. V roce 1982 se vedly spory o přemístění památníku obětí fašismu do Kolína. Z památníku byla odstraněna jména padlých a zároveň změněn nápis na oblouku. Původní nápis: „Vám, kdož jste pro vlast trpěli a umírali, z vděčnosti národa na paměť a k výstraze.“ byl změněn na „Obětem fašismu a padlým bojovníkům v boji za svobodu 1938–1945.“

Po roce 1989 se obec navrátila ke kulturnímu životu, který byl do druhé světové války běžnou součástí místních zvyků. Pravidelně se pořádají kulturní akce pro občany: karneval, dětský den, mikulášská nadílka, rozsvěcení vánočního stromu, pálení čarodějnic, na místním hřišti se konají fotbalová utkání. V letech 2014–2015 proběhla v obci výstavba tlakové kanalizace.

Přírodní poměry Nachází se zhruba třicet kilometrů kilometrů východně od Prahy a dvacet kilometrů na západ od Kolína při hlavní silnici vedoucí z Prahy do Kutné Hory. Ždánice leží na úpatí návrší, které odděluje Českobrodsko a Černokostelecko od Kouřimska. Nad vesnicí vystupuje vrch Ždáňák (častěji používané: Panák), na jehož vrcholku je postaven monumentální žulový památník ve tvaru podkovy. Starší část obce se rozkládá po obou březích potoka Oharky, který vyvěrá v lese nad obcí a v Kouřimi se vlévá do potoka Výrovky. Uprostřed vsi je nevelký rybník napájený ze dvou studánek.

V katastru obce je na povrchu země červinka a pod ní opuka, v níž se na některých místech nacházejí zkameněliny. Na severním okraji katastru jsou pod ornicí mohutné vrstvy písku. V západní části katastru se nachází červená žula břidličnatá a v kopci nad obcí slepenec červené ruly. Opuka sloužila obyvatelstvu obce jako dobrý stavební materiál. Donedávna se těžil i písek v malé pískovně za vsí. Nedaleko pískovny se nachází rybník svatého Prokopa, u kterého se nachází část Ovocné stezky. Nadmořská výška se v obci pohybuje okolo 320 metrů, kostel leží v nadmořské výšce 350 metrů. Nejnižší místo katastru se nachází ve výšce 280 metrů při hranicích toušického katastru. Nejvyšší místo dosahuje výšky 400 metrů na vrcholu kopce Ždáňáku.

Výměra Ždánic je 1 051 hektarů, z toho je 213 hektarů lesa, 793 hektarů zemědělské půdy a 7 hektarů zastavěných ploch, ostatní je půda neplodná, cesty a rybník. Ždánický katastr sousedí na severu s katastrem kouřimským, na východu s toušickým a doubravčanským, na jihu s malotickým katastrem a na západě přiléhá ke katastru obcí Krymlov a Oleška.

Geomorfologie