Lidové milice (LM, slovensky Ľudové milície, ĽM) byly dělnické bojové jednotky, o jejichž vzniku rozhodl Ústřední výbor Komunistické strany Československa dne 21. února 1948 při přípravě komunistického převratu v Československu. Vznik Lidových milicí byl protizákonný, nebyl právně upraven. Pojem „Lidové milice“ byl poprvé užit v březnu 1948, ale nejméně do poloviny roku 1948 pokračovalo i používání názvů „Závodní milice“ (resp. „Závodní stráže“) nebo „Dělnické milice“.BAŠTA, Jiří. Lidové milice: 1948–1969: nelegální armáda Komunistické strany Československa. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2013, s. 31. ISBN 978-80-87211-87-8. Dostupné také z: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2017/10/LIDOVE-MILICE.pdf Dobové názvosloví je v této počáteční fázi rozkolísané. Označení Dělnické milice použil v projevu 28. 2. 1948 i Klement Gottwald a převzalo ho Rudé právo.BÁRTA, Milan. Přehlídka Sboru národní bezpečnosti a dělnických milicí. Paměť a dějiny: revue pro studium totalitních režimů. 2017, roč. 11, č. 4, s. 107. ISSN 1802-8241. Dostupné také z: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2018/01/PD_04_2017_107-114.pdf Lidové milice existovaly po celou dobu komunistického režimu v Československu, rozpuštěny byly 21. prosince 1989 v průběhu sametové revoluce.
Lidové milice byly nazývány také „ozbrojená pěst dělnické třídy“.Hanlivě byly nazývány také „šedý mor“, tedy stejně jako příslušníci Městské inspekce veřejného pořádku.
Historie Formování a 50. léta náhled|Přehlídka Lidových milic a policie na Staroměstském náměstí, 26. února 1948 Již v roce 1938 Komunistická strana Československa, s povolením ministerstva vnitra (jež však bylo po pouhých třech měsících, tj. po rozpadu první republiky, opět zrušeno), krátce zřizovala improvizovaný ozbrojený sbor, tzv. Dělnickou stráž, působící zejména v pohraničí, na obranu antifašistických a komunistických akcí. Dalším předchůdcem LM pak byly Závodní milice zřizované v červnu roku 1945 na ochranu průmyslových podniků během poválečného chaosu; ty byly v roce 1946 přejmenovány na Závodní stráže a spadaly pod Ústřední radu odborů, na základě vyhlášky ministerstva vnitra. Souběžně s existencí Závodních stráží byly již bez jakéhokoli právního podkladu během února roku 1948 zformovány komunistickou stranou přímo ovládané Dělnické milice, záhy přejmenované na Lidové milice, a posloužily zejména k zastrašování politických protivníků, jak během převratu, tak po celou dobu komunistické vlády. Pro jejich členy (většinou dělníky) byla pořádána vojenská cvičení, na kterých se učili zacházet se zbraněmi. Jednotky podléhaly přímo vedení KSČ, vrchním velitelem byl generální tajemník strany.
Dne 23. února nechal ministr vnitra Václav Nosek přivézt do Prahy z brněnské Zbrojovky 10 000 pušek a 2000 samopalů. Zatím ještě neozbrojení milicionáři posilovali hlídkovou službu s příslušníky SNB. V dopoledních hodinách 25. února 1948 obdržely LM 6000 pušek a ke každé po deseti nábojích. Milicionáři tak byli vyzbrojeni a připraveni zasáhnout v případě potřeby KSČ demonstrovat svoji sílu.Jiří Bašta: Lidové milice - nelegální armáda KSČ, Paměť a dějiny 2008/02, s. 99. V Praze bylo ozbrojeno 6550 dělníků, na celém území republiky bylo v oddílech Lidových milicí asi osmnáct tisíc mužů.
V obdobích nepokojů byly milice nasazovány společně s policií a vojskem proti demonstrantům a jiným „protisocialistickým živlům“. Počínaje rokem 1950 se z nejspolehlivějších závodních jednotek vytvářely tzv. úderné oddíly předurčené k součinnosti s jednotkami SNB při likvidaci tzv. protistátních živlů.
V roce 1958 – deset let od převzetí moci komunisty – nastoupilo 5000 milicionářů k přehlídce na Letné při oslavách tzv. Vítězného února.
Období 1968–1988 náhled|vpravo|Symbolická rakev se jmény pěti obětí usmrcených pořádkovými silami 20. srpna 1969 a 21. srpna 1969 při potlačování demonstrací v Praze a Brně Důležitou roli sehrály LM kromě roku 1948 také v období normalizace po okupaci Československa v srpnu 1968.
Srpnové protestní akce od 16. do 22. srpna 1969 se staly největším spontánním projevem odporu československé veřejnosti proti státní moci před rokem 1989. Proti demonstrantům bylo celkem nasazeno kromě jednotek VB, oddílů ministerstva vnitra a vojáků i na 27 000 příslušníků Lidových milicí. V Praze dne 20. srpna za Prašnou bránou začali milicionáři střílet z nákladního automobilu do davu a v něm zahynuli dva lidé – František Kohout a Vladimír Kruba. V Praze bylo 21. srpna celkem 15 postřelených a na Tylově náměstí byl zraněn i čtrnáctiletý Bohumil Siřínek, který o tři dny později v nemocnici svým zraněním podlehl. V Brně bylo osm postřelených a dva mrtví – Dana Muzikářová a Stanislav Valehrach.
Vyšetřování VB však nikdy neprokázala konkrétní viníky a nikdo nebyl postaven před soud.Šimáčková, Fiktivní, nebo reálná ústava, str. 125
Rok 1989 V lednu 1989 byly Lidové milice nasazeny při rozhánění demonstrací u příležitosti výročí úmrtí Jana Palacha (tzv. Palachův týden). Dále zasahovaly při demonstracích dne 21. srpna 1989 a 28. října 1989. Pro udržení pořádku během studentské demonstrace 17. listopadu 1989, která odstartovala sametovou revoluci, se však s lidovými milicemi nepočítalo. Poté, co se demonstranti vydali na pochod do Prahy, komunistický funkcionář Miroslav Štěpán se snažil narychlo povolat některé jednotky k ochraně sídla ÚV KSČ. Ozbrojené jednotky Lidových milicí byly z jednotlivých krajů povolány do Prahy až 21. listopadu 1989, na základě rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ z předešlého dne. V noci z 21. na 22. listopadu je však vrchní velitel Lidových milicí generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš odvolal. I navzdory tomu přicestovaly ráno 22. listopadu do Prahy asi čtyři tisíce milicionářů. Dne 21. prosince 1989, poté co se vedení KSČ neodvážilo použít již připravených milicí k potlačení listopadových událostí, KSČ na svém mimořádném sjezdu rozhodla LM rozpustit. V té době měly přibližně 80 000 příslušníků. Do skladů Československé lidové armády bylo v prosinci 1989 vráceno přibližně 70 000 samopalů Sa 58 (dnes nazývané útočná puška), 7000 kulometů, 20 000 pistolí a na 80 milionů kusů různé munice.
Právní ukotvení thumb|Příslušník lidových milicí, fotografie z roku 1975 Vznik Lidových milicí byl protizákonný, nebyl právně upraven. Jedna z mála právních norem zmiňující se o činnosti Lidových milicí byl zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, podle něhož mohly být milice povolány k plnění úkolů SNB při udržování veřejného klidu, pořádku a bezpečnosti uvnitř státu. Další právní normy jsou například zákon 286/1948 Sb., nařízení 209/1949 Sb., vyhláška 30/1971 Sb.
Zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti:
Povolávání jiných orgánů k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti § 51 (2) Ministr vnitra Československé socialistické republiky může povolat k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti vojáky vojsk ministerstva vnitra; v mimořádných případech může k plnění úkolů při udržování veřejného klidu, pořádku a bezpečnosti uvnitř státu povolat v dohodě s ministrem národní obrany Československé socialistické republiky vojáky Československé lidové armády v činné službě, po předchozím souhlasu hlavního velitele Lidových milicí příslušníky Lidových milicí, po dohodě s ministrem spravedlnosti České socialistické republiky a ministrem spravedlnosti Slovenské socialistické republiky příslušníky Sborů nápravné výchovy a po dohodě s ministrem vnitra České socialistické republiky a ministrem vnitra Slovenské socialistické republiky příslušníky veřejných požárních útvarů. (3) Ministr vnitra České socialistické republiky a ministr vnitra Slovenské socialistické republiky mohou v mimořádných případech povolat k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti příslušníky veřejných požárních útvarů a po dohodě s ministrem spravedlnosti České socialistické republiky a ministrem spravedlnosti Slovenské socialistické republiky příslušníky Sborů nápravné výchovy. (4) Vojáci vojsk ministerstva vnitra, vojáci Československé lidové armády, příslušníci Lidových milicí, Sborů nápravné výchovy a veřejných požárních útvarů povolaní podle odstavců 2 a 3 mají při plnění bezpečnostních úkolů stejná práva a povinnosti jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti, pokud příslušný ministr vnitra nerozhodne jinak.
§ 60 Povinnost mlčenlivosti (2) Každý, koho útvary nebo příslušníci Sboru národní bezpečnosti požádají v mezích tohoto zákona o poskytnutí pomoci a tuto pomoc poskytne, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dověděl.
Struktura a vybavení Město/krajPočet praporů LMPraha - město3Středočeský2Východočeský2Jihočeský1Západočeský2Severočeský2Jihomoravský3Severomoravský3Bratislava - město1Západoslovenský1Středoslovenský2Východoslovenský1Celkem23 Nejvyšší organickou jednotku v rámci organizační struktury byl prapor, který zahrnoval střelecké a speciální jednotky, přičemž jeho početní stav činil přibližně 560 osob. Celkem bylo na území ČSSR vytvořeno 23 praporů. Organizační struktura praporu byla stanovena takto:
velitelství a štáb, velitelská četa, spojovací četa, průzkumná četa, ženijní četa, protiletadlová četa (VKPL), tři střelecké roty (hlavní bojová síla), minometná rota, baterie bezzákluzových kanónů (BZK), hospodářská četa, praporní obvaziště.
Každá střelecká rota měla ve výzbroji celkem osmnáct pistolí, sedmdesát dva samopaly, devět kulometů, čtyři signální pistole, devět pancéřovek, pět radiostanic, jeden motocykl a měla být přepravována na pěti nákladních automobilech. Ve výbavě dále disponovala chemickým průkazníkem, radiometrem, intenzimetrem, čtyřmi zdravotnickými brašnami, čtyřmi zdravotnickými popruhy, polními nosítky, dalekohledem a soupravou směrníka. Kromě osobních zbraní měl prapor ve výzbroji 28 univerzálních kulometů, 28 pancéřovek RPG-75, 3 velkorážní protiletadlové kulomety 12,7 mm, 9 minometů ráže 82 mm a 6 bezzákluzových kanónů ráže 81 mm. Každý milicionář měl kromě osobní zbraně s příslušným počtem zásobníků k dispozici soubor ochranných a polních prostředků zahrnující ochrannou masku, osobní dozimetr, individuální protichemický balíček (IPB), laickou injekční stříkačku (LIS), ochranné přezůvky a rukavice, kapesní obvaz, polní láhev, jídelní nádobí, stanovou pláštěnku a přilbu.
Přísaha Přísaha příslušníka Lidových milicí z roku 1953:
Přísaha příslušníka Lidových milicí z let 1960–1962:
Přísaha příslušníka Lidových milicí od roku 1962 do zrušení LM:
Funkce a označení U milic se na rozdíl od ostatních ozbrojených sborů nepoužívalo hodnostní označení, nýbrž funkční. Označení se vázalo na výkon určité funkce a pokud přestal příslušník LM z jakéhokoli důvodu funkci vykonávat, označení mu bylo odebráno. Jednalo se celkem o rozlišení 22 funkcí různých stupňů. Vedle níže uvedených označení na uniformách pak příslušníci Lidových milic povolaní k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti nosili rudou pásku 10 cm širokou, na které byla vytištěna černě písmena LM o výšce 60 mm a šířce 15 mm. Na pásce byl dále otisk kulatého razítka příslušného krajského velitele Lidových milic.